Ayurvedic Consortium of Europe

Ayurveda Online Net FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
Bhagavadgíta,-दशमोऽध्यायः । विभूतियोगः , (S.-1, Ch.-10),

Verš.-38

दण्डो दमयतामस्मि नीतिरस्मि जिगीषताम् ।मौनं चैवास्मि गुह्यानां ज्ञानं ज्ञानवतामहम् ॥ १०-३८॥

daṇḍó damajatámasmi nítirasmi džigíṣatám । maunaṁ čaivásmi guhjánáṁ gjánaṁ gjánavatámaham ॥ 10-38॥

Další 4 vibhúty Brahma



दंडो daṇḍó = trest ;

दमायताम damajatá = ten, který dává trest ;

अस्मि asmi = jsem ;

नीतिर nítir = pravidla, zákony, řád ;

अस्मि asmi = jsem ;

जिगीषताम् जिगिषताम = pro vládnutí ;

मौनं maunaṁ = ticho, mlčení, nemluvení;

च čа = a ;

एव éva = také ;

अस्मि asmi = jsem ;

गुह्यानं guhjánáṁ = tajnosti ;

ज्ञानं gjánaṁ = znání, poznání ;

ज्ञानवताम gjánavatám = ten, kdo zná ;

अहम aham aham = já



Luki:

Jsem trestem i trestajícím; Jsem řádem, zákonem za účelem vládnutí a dodržení disciplíny; Jsem tajnostmi i mlčením; a jsem znáním i znalcem. ||10–38||




Kostič: 38. U trestatelů jsem holí, dobyvatelů lest chytrá,
 při tajnostech jsem mlčením, poznáním u lidí moudrých.

Komentář Govind:
Další vibhutí Boha je i v dnešním verši. Dandó je trest a damajatá je trestající. Trest jsem JÁ, i ten kdo trestá, jsem JÁ. Lidé říkají: Jak to proboha, zrovna já. Říkají dobře: Proboha, Bůh ať udělá trest. Trestající a trest je sám Bůh.
Nítir pravidla zákon, řád džigíštám pro vládnutí. Když vládne disciplína, tak musí být pravidla, řád. Řád – nítir - to jsem já. Vytvořená pravidla za účelem vládnutí a dodržení disciplíny je Bůh.
Maunam je mlčení. Gjánam - znání, poznání, gjáni je znalec. Znání i ten, kdo zná, jsem Já.
Tento verš mluví o čtyřech druzích psychického chování člověka, kterých si člověk není vědom a dějí se s ním samy. To není v jeho rukách, to jde automaticky. Někdo někoho trestá slovně, fyzicky, finančně, morálně, ponižuje, nebo se vytváří pravidla k dodržení řádu, rodiny, práce, země, společnosti. Tak pravidla ohraničují chování ve společnosti, v situacích. Někdy člověk nechce říci, drží tajemství a nechce, aby o tom někdo věděl. Takové věci člověk dělá. A to všechno je dění, to je sám Bůh, to není v rukách člověka, to se děje automaticky, to je boží řád, výkon.
Gján gjánavatám - k tomu si řekneme jiné slovo, které snadno přiblíží význam a to slovo je praváh. A praváh znamená tok. Když vidíme řeku, tak je tam tok vody. Tok vody, to je praváh a ten může být různý, může být hladký a může být skákající. Když jsou v řece velké balvany, tak voda skáče nahoru a dolů a když je koryto čisté, tak i hluboká voda v řece je tichá a klidná a tok je klidný. Podobně gján, vědomost, znalosti takto protékají. A to je různé.
Teď zase zpátky do psychospirituálních pojmů - vysvětlování řeči, mluvy. Vzpomeneme vaikhrivani, madhjamavani, pašjantivani, paravani. Opakujeme to, co už znáte. Vaikhrivani je mluvení, které probouzí, zahájí smyslové vnímání - vidění, slyšení, čichání, ochutnávání, dotýkání. Je vzpomínání, tím se začne mluvit a to je reakce vnímání – vaikhriváni.
Madhjamavani je mumlání, nemluví se nahlas, ale jen uvnitř člověka to šrotuje. A pašjantivani je, když není vaikhrivani, není mluvení, reakce na vnímání, ani když není mumlání madhjamavani, ale přece je nějaká řeč v tichu. A paraváni je, když není ani pašjantivani - to je boží řeč, to teče. Paravani slyší pašjantivani , pašjantivani slyší madhjamavani a madhjamavani slyší vaikhrivani. Když člověk je ve stavu čintan, tak je v pašjantivani a když v čintanu dojde hodně hluboko, tak tam začne paraváni, slyšet, to je už náročné. Co je dřívější, jako vaikhrivani a madhmavani je silně dominující. Ty obě jsou defaultní. Když jsou emoce, tak je madhjamavani. Slovo činta i čintan je obojí česky přemýšlení. Když je přemýšlení o strachu, obavách, zbavení se trápení, získání radosti, to je činta. Vede to k zajištění stresu. Někdo řekne - mám hodně velký stres, to znamená, že hodně přemýšlí způsobem činta. A když je přemýšlení, kdy je člověk zanořený do poznání, pochopení, chápání, tak je to přemýšlení - čintan. Čintan přemýšlením je pašjantivani. Činta přemýšlení je vaikhrivani a madhjamaviani. Gján je v pašjantivani, tedy v čintan. Čintan je antistes. A stresovací je činta. Takže praváh, tok toho gjánu je, když člověk je v klidu, žádný činta není. Potom je čintan, tak přichází automaticky poznání.

Říká se - na mě spadlo, ale je to opačně. Ono nepadá, ale rozkvétá zespodu nahoru jako fontána, gejzír. Tam je čintan, tam je ten gján. A gjáni je ten, komu se děje gján (poznání), které se děje, jsou boží prvky. I to jsem Já. Když se někomu stane něco, co se považuje za ubližování, i to je Bůh. Že jsou pravidla je Bůh. Že zůstává tajemství a dodržení mlčení je také Bůh. Že přichází poznání v pašjantivani je také Bůh. To jsou boží prvky, které člověk nese s sebou. Není nic, co by člověk měl považovat za vlastní, patřící individuu. Na to se člověk má dívat jenom s respektem a oddaností. I tresty i tichost i poznání, to všechno je ten psychický prvek. To potvrzuje i Samkhja filosofie a ájurvéda, a to je átmá a z toho vychází man. Átmá, z toho vychází puruš, z puruš vychází mahád - inteligence. Odkud přichází inteligence, to je boží. I když člověk říká moje a tvoje, protože se pohybuje v dualistickém světě, de fakto je to boží. Tak to je význam verše 38. A když toto člověk zná, je přesvědčený, tak nemůže být jiný než Ramana, který dvanáct letech neměl co říci, protože všechno je boží. Automaticky přichází ustálení nitra, klid. Klid je tehdy, když není nic ve vlastních rukách. Když člověk bere do vlastních rukou, tak klid zmizí. Tak je to všechno.
Marci: Co se stalo, že Ramana začal po dvanácti letech mluvit? Govindží: On mluvil, odpovídal, to je také boží. Protože už měl co říci, když někdo se ptal, tak jim odpovídal na otázky, on nepřednášel. Protože podle jeho soudu bylo třeba odpovídat. Ale do určité doby jeho praxe, sádhana byla taková, že neměl potřebu něco říct. Když člověk přestane mluvit, mumlat, tak mluvení je konec. A když je mluvení, tak vyroste kytička mluvení. Když ve mně uvnitř mumlá, že přijede Jágr a bude se dělat elektrická skříň a přijde Jágr, tak jako první říkám: Musím ti něco říct ... . Protože o čem se mumlalo, to se musí říct. O čem se nemumlá, tak o tom se nemluví. Snídaně, oběd, masáž nožičky, o tom se nemumlá, nemluví, to se automaticky děje. Když se děje plánování, chtění, tak je mumlání i mluvení. Když chtění není, žádná fasáda nemusí být, žádná elektrika, žádná farma nemusí být, tak není ani žádné mumlání a mluvení. Když je chtění, farma má být, teplo má být, vpředu je 22 stupňů, vzadu 17, tak je mumlání. Pak se volá do stavebnictví, aby byl polystyrén, je mumlání, kolik to bude stát, kde se na to vezme. Přišla faktura a samé mumlání. Chtění a plánování vyvolává a vytváří mumlání a tím se vytvoří řeč. Kabely jsou černé, ale Jágr chce, aby byly šedé, tak mu to vrtá v hlavě, jak to udělat, a vznikne řeč. Tak to je chtění, plánování a z toho je mumlání. Janda: Takže paravani a pašjantavani, to není, že jedno je příčinou druhého? Govindží: Ne není, je to následek, jdou za sebou. Janda: Když člověk mumlá, tak je chtění. A předtím tam bylo pašjantivani. (před mluvením u Ramany bylo mlčení) Govindží: To je nezávisle, ono to je, zem je a na ní vyroste rostlinka. Janda: Tak pašjantivani není semínko ... Govindží: Ne, ale když bude pašjantivani, ta dispozice je. Ale vidět není, protože je vyrostlé chtění. A proto jsem říkal madhjamavani a vaikhrivani jsou defaultní, protože jsou spojeny našimi smysly s myslí. Potom máme aktivní džív, mrtjór, a proto vždy z toho vyleze madhjamavani, když se madhjamavani utiší, tak začne vidět pašjantivani. Jako když se někdo přestane hýbat, tak začne vnitřně vidět. Studentka: Je to jako vnitřní ucho? Govindží: Ano, když mraky nejsou, pak jsou vidět hvězdy. A hvězdy nevyrábí mraky. A hvězdy nezmizí, jsou pořád. Ale my jsme pořád zamračení. Jágr: Není slyšet, když je hluk. Jak vznikl ten rozdíl mezi slovem činta a čintan? Govindží: Čitt - když začneme na počátku, č znamená pohyb, čala. Když se dno začne vlnit. Z toho je čitt a tím je náš život. A když je mezi nimi půlka n, to je činta, to je tok uvnitř, n jako řeka. A když se to vevnitř celé točí, je tam rozruch, to je činta a tomu říkáme přemýšlení, strach. A když činta se utiší, ustálí, to je potom činta-n, poznání a pochopení, a toto přemýšlení člověka utišuje. Přemýšlení je stres podporující i léčící. Když kolegyně vynadá, chce se to oplatit, to je činta. A tím vznikají a rozrůstají se různé intriky, plány, obavy. Když se to chápe, proč kolegyně takto zareagovala, to je čintan. Vzpomněl jsem si na příběh Fanny baby. Když byl v Americe, jel někam taxíkem a taxikář byl černoch. Tak se posadil do taxíku. Jeli kousíček cesty a najednou se objevilo auto, řidič zastavil těsně před nimi, vystoupil a začal křičet na taxikáře. Taxikář byl úplně v klidu, žádná reakce. Jenom kroutil hlavou a za chvilku ten rozčilený řidič odešel. Pak se Funny baba zeptal taxikáře. Co ti říkal? Proč se rozčiloval? No, ten řidič byl můj učitel, neberte to v úvahu. Vynadala mu manželka, a tak chtěl to někam vysypat, tak jsem to byl já, ten koš, do kterého to vyhodil. Ten taxikář byl v módu čintan, pochopil, proč ten člověk křičí. Má průser doma, manželka ho neposlechla, tak to hodil na taxikáře. Ale jemu nevyvolal žádný stres. Kdyby byl taxikář v madhjavani, působily by oči a uši, tak by oba vylezli na silnici a poprali by se. Tak funguje činta a čintan, v češtině pro to nejsou dvě slova. Student: Cítit se ublížený je činta a jak přejde z činta do čintan ve stavu, kdy je zachvácen tím pocitem? Govindží: To je boží vlastnost člověka, když má probuzenou tu boží vlastnost, nemá vlastní identitu, tak u takového člověka se velice rychle promění činta do čintan. To je ze samskáru, z výchovy, jak člověk vyrůstal, vliv školy, kolektivu, rodičů. Jak to rodiče řešili, tak se to člověk učí a podle toho řeší sám. A tady se liší pojmy. Ženy říkají, že nemoci jsou dědičné, jako například rakovina prsu. Ono to není dědičné, je to výchovou, jak se chová maminka, tak se chová dcera. To si přináší člověk z okolí. Ale je možná proměna duchovního stavu, když máme v okolí společnost, spisy, učitele, moudré lidi, tak nabereme jejich styl. A když tuto společnost nemáme a místo toho máme hospodu, dohadovače, vyčítače, kteří vyčítají jeden druhému, předvádí se, mezi nimi když se pohybujeme, tak se totéž naučíme a neseme to s sebou. Kolektiv, ve kterém se pohybujeme, se na nás nádherně podepisuje. Je tu jedna studentka, která když přijede v neděli večer po výuce domů, tak jí manžel říká: Ty jsi vždycky tak klidná, slaďounká, když přijedeš z Kuti, ale za týden jsi už zase jako tygřice. To je ten vliv prostředí Kuti, v takové společnosti, která se věnuje stejnému tématu, podobnost přichází. Potom, když má člověk takovou sociální výchovu, tak se může přepnout z činta do čintan. Když máme hloupé a zlé kamarády, neodnese si člověk nic jiného než zlost.
Jágr: Je tam vstup a nadhled ...
Govindží: A to musí člověk někde nabrat. Jako ten taxikář se neponoří do hry. Ano, on učitě pocházel z rodiny, kde to nabral, proto se tak chová. My se vždy učíme, ty situace nás učí okolí. Proto jsem říkal, dej si měsíc pauzu. Situace, okolí nás učí. Kvůli tomu je ájurfarma, cílem ájurfarmy je nabrat jiné parametry. Když půjde jinam, domů, do práce, tak se může projevit jinak, ta změna může být.
Dandó znamená tyč, hůl. Na západě je trestající prostředek bič. Na arabském a evropském území se trestalo bičem a Indii se trestalo tyčí. V ájurvédě máme dand - vátová nemoc. Dandó znamená ztuhnutí, když tělo ztuhne, páteř ztuhne, šlachy, svaly, tak to je sthamb - sloup. Jedna z 80-ti vátových nemocí je dand sthamb. Když je dandó, není proudění v nervech, tak se člověk nemůže hýbat. Nejde předklon, záklon, chůze. Když svaly ztuhnou, jsou křeče. To jsou vátové nemoci a to je ze sthamdand, zaseknutí, ztuhnutí.
Slovo dand se pravděpodobně užívá ve smyslu trest. Je boží. I trestání je boží, tím se možná dítě něco naučí. Když lidé dostanou nemoc, to je také trest, možná si něco uvědomí. Když je hlupák, tak se nic nenaučí. Když vynadáš kočce, ona za chvilku stejně přileze, když je člověk zvíře, tak ani tresty mu nic neříkají. Zloděj dostane tři roky vězení, a když pak vyleze z vězení, tak zase krade, protože je zvíře, nerozumí trestu. Necítí ponížení, je člověk, ale když je jako zvíře, tak ponížení neponížení, madhjamavani jede, a možná se opakuje ještě ve větších grádech. To je dnes vše. दंडो daṇḍó (síla, dosl. „hůl“, přesně jako moderní slovo „vliv“?????); दमायताम damajatám (vládců, králů); अस्मि asmi (jsem); नीतिर nítir (vedení, rada); अस्मि asmi (jsem); जिगीषताम् džigíṣatám (o tom, kdo touží po vítězství); मौनं maunaṁ (ticho, mlčenlivost); च čа (a); एव éva (také, skutečně, často používané jako rytmická výplň); गुह्यानं guhjánáṁ (tajemství); ज्ञानं gjánaṁ (poznání); ज्ञानवताम gjánavatám (o vědoucích, o bohatých věděním); अहम aham aham (já).
MA

Ájurvédská Univerzita Praha


Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>