Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Míchání kast (rodů) pošle rodinu a stejně tak lidi, kteří zničili rodinné tradice do pekla. Zbavení jídla a vody, předky (Pitrus) takových rodin, čeká také úpadek.||1-42||

---

---

Kostič:

Míšení do pekla vrhá rodinu i zhoubce rodu a předky do zapomnění bez oběti rýže s vodou.

---

Komentář Govind:
U slova sankaro je dhátu džkr. Vezme se jen část Kr a to znamená dělat, stát se. Písmeno K znamená svázat a R znamená to, co svítí, září. Svázání projevu s tím se stává krat, to znamená dělat, stát se. San znamená smíchané, pomíchané, kontaminované a dělají se kontaminace, to je sankaro. Narak je slovo peklo. Používá se i v češtině. V pekle se líbí čertům. Lidé tam nechtějí. Možná Lukáš se tam jde podívat s foťákem, udělá film, obrázky, natočí o čertech reportáž, ale žít se mu v pekle nechce.
Marci mi jednou vyprávěla o tom, jak v páté třídě byla se školou na výletě v Praze. Dostala nový foťák. Řidič zastavil na Vyšehradě, kde jsou pomníky slavných Čechů. Přišla Marci a vyfotila hroby všech těch známých osobností. Celý film a samé pomníky se známými jmény. Cvak, cvak. Byla tam jména známá z dějepisu, literatury a ona cítila, jakoby v hrobě ta známá bytost seděla. Tak to s nimi prožívala, jakoby byli živé. Ale kdyby byli živé, sedli by tam na židli a ve své poloze. “Ano, přišla slečna Marcela Marková a fotí nás. Říká nám sýr, teď říká ghí.” Oni by z toho rozhodně nebyli naštvaní. Byli by rádi. Aspoň někdo přišel a vzpomněl si na ně. Takže, co jsou oni, to jsou pitra. A kulasja patjanti pitra pind je tady to focení.
Jako prvního listopadu zůstává v Čechách tradice jít na hrob na dušičky na hřbitov a dát tam kytičku, svíčku, to je pind. Pind je ta oběť, kytička, svíčky. V Indii je tradice oslavovat předky. Podle verše slavil i Ardžuna. Již od dvaapurjuga se ke vzpomínání na předky uvaří nejvzácnější jídlo, a to kchír – rýžový puding. Nabírá se purí, to je placka osmahnutá v oleji. Slaví se venku na louce, v lese, na střeše domu, na balkoně, na terase. Z misky se kchír nabírá do kousku purí, ze kterého se udělá taková lopatička. 
Podobně se udělá kornoutek a vyplní se kchírem a položí na louce, na střeše, na balkoně. Přilétnou ptáci, holubi a začnou jíst tuto sváteční pochoutku. Myslí si, že ptáci, co létají, se považují za duše předků, které v tom městě žijí. Protože nedokončily své libo, nelibo, tak se musí narodit zpátky. Ptáci z města nikam neulétnou, zůstávají ve městě. Protože jejich libo, nelibo je uloženo ve městě. Takovou víru měla stará tradice, proto lidé ptákům dávali dobré krmení. Tady se dává to, co se zde lidem líbí, proto se dávají kytky. V noci je tam tma, tak jim na hrob dávají svíčku. Aby viděli, aby našli cestu. Je to česká tradice, v každé tradici je něco. Je jedno co, ale dává se pind pitrum. Dává se mrtvým předkům na jejich památku oběť.
Ardžuna říkal, že když bude válka, zabijí se všichni lidé, tak ty ženy budou divoké a zničí se genetika, poruší se tradice. Pak si ty nové generace, nová dýňová rajčata, nevzpomenou ani na své předky. Nebudou obětovat svým předkům. Přeruší se kompletně tradiční řetězce. Proto nechce Ardžuna válku, nechce zabíjet, likvidovat. Tradice se tím ztrácí. Za stížnostmi Ardžuny je obava z následků války. Takto jsem vysvětlil nejasnosti Marci. Má ještě někdo něco? Možná nebylo něco pochopitelné. Dnes se vyjasnilo něco dalšího.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>