Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Mezi dajtji jsem Prahlad; mezi počitatelným jsem čas; mezi čtyřnohými zvířaty jsem Lvem; a mezi ptáky jsem Vainatejašča (orel Garuda). ||10–30||

---

---

Kostič: Prahláda já jsem z démonů, Kála jsem výměrce času. 
Mezi zvěří divou lev král, z ptáků Vinatin Garuda.

---

Komentář Govind: Daitjánam - ve védské kultuře se považuje velká hierarchie. Člověk je produktem Boha, boží produkt. Ve filosofii zjišťujeme, že Bůh je nic a všechno. Odtamtud (nic a všechno) je člověk, tak mezi Bohem a člověkem je několik fází a to je stavební firma vesmíru - Brahma, Višnu, Mahéš, Šiva - hlavní velitelé. Potom je Indra, Dhanvantri, další bohové, z Dévalóka.
Potom jsou polobohové, v lidské podobě i s boží mocí. Ti kteří jsou absolutně v energetické podobě se nazývají dévové. Ti nemají hmotnou pdoobu. Potom je dévatja - daitja, ti mají lidskou podobu a ohromnou boží sílu. A- Potom jsou lidé jako Nárada, kteří mají fyzickou podobu s minimální boží silou. M- A potom jsou Nárad – lidi, kteří mají fyzickou podobu s minimální boží podobou.
Daitjiové měli větší boží sílu, a příběh o Prahladovi je velice známý. V rámci vývoje člověka se jako první objevila podoba člověka jasněji, přechod mezi zvířetem a člověkem. A to byl Avatár, inkarnace Boha.
Ten příběh možná znáte. Jeden král, velký jógín, po svém tapasja, hodně tvrdé sádhaně, dostal boží moc a zvláštní siddhi, vibhúty, velice silné schopnosti. Jako každý člověk si přeje nesmrtelnost, chce žít donekonečna, tak on získal tuto schopnost jako siddhi. Asi to byl Čech, pojistil si, že ho nemůže nikdo zabít, ani zvíře, ani člověk. Nemůže být mrtev ani na zemi, ani v nebi. Nemůže ho zabít žádná zbraň, ani ve dne ani v noci. Takže měl tato pojištění a z toho mu vyrostla ohromná pýcha, že je nesmrtelný a větší než Bůh. Ahamkár mu vyrostl veliký. Tak měl všechny pojištění.
Nařídil ve svém království, že nikdo nebude recitovat žádné mantry se jmény Bohu - například ÓM NAMA ŠIVÁJA. Prohlašoval: Říkejte jen moje jméno, já jsem bůh. Jmenoval se Hiranakašita Hiranakašita??? Hiranakašjap. Měl syna, prince a tomu také řekl: Opakuj jméno tatínka - Hiranakšjap. Syn krále se jmenoval Prahláda. Když byl syn malý, toulal se po království a jednoho dne zjistil v jedné rodině, že se tam lidi setkali a tajně zpívali Óm namašivája. Říkal jim: Děláte zločin, máte zpívat Hiranakašita??? Hiranakašjap.
A oni řekli: Ne, to nás nezachrání. Byla to hrnčířská rodina. Dělali nádoby z hlíny, sušili je na slunci a potom se na ně daly opatrně vrstvy trávy, dřeva a zapálil se oheň a nádoby se vypálily. Manžel v té rodině si ale vzpomněl, že do jedné nádoby vlezla kočka a porodila tam koťátka. Ta manželka o tom nevěděla a když viděla nádoby poskládané, tak zapálila oheň. Manžel to uviděl. Co teď budeme dělat? Koťátka umřou. Tak se modlili, věděli, že zpívat královo jméno je falešné a tak zpívali Óm namašivája mantru. Prahlád řekl, hmm, tak tady zůstanu do té doby, než nádoby vyndáte.
Oni říkali: Jedině Bůh může zachránit koťátka, nikdo jiný. Prahlád řekl: Jestli koťátka umřou, tak vás udám tatínkovi. Jestli neumřou, tak budu vědět, že tatínek není Bůh a budu ho hledat. V tom příběhu se píše, že Prahlád byl pětiletý. Zůstal tam, nádoby se vypálily, ale nádoba, ve které byla koťátka, zůstala nevypálená a koťátka byla živá. Tak Prahlád poznal, že tatínek není Bůh. Šel do lesa a dělal tam svoji tapasja. A ze své tapasja věřil a poznal, že Bůh je něco jiného
Já to tady vyprávím v rámci Bhagavadgíty. Možná znáte sami ze zkušenosti vašeho života, když člověk odevzdá, stává se oddaným, tím likviduje svoji identitu, není, tak se o něj Bůh sám stará. O ten život se stará Bůh. Všechno u něj začne automaticky fungovat. Začne automat. Co potřebuje, to se děje samo. Bůh je pak otrokem, sluhou takové odevzdané identity, člověka. A všechno se děje samo.
Když se vrátil princ po tapasja do paláce, rozčilený tatínek se ptal: Kde jsi byl celou dobu? Prahlád říkal: Óm namašivája ... a tatínek: Co to meleš? Říkej Hiranakašjap. Ne tati, Bůh je mocnější než ty. Ale to žádný tatínek nechce slyšet, když má dítě opačný názor, tak řekl Prahládovi: Já tě zabiju.
Prahlád na to: To můžeš. Král přemýšlel, jak to dítě přesvědčit, likvidovat jeho víru. Králova sestra Holika, mocná žena, měla sárí, které ji chránilo před ohněm. Král vymyslel, že prince potrestá ohněm. Hólika si myslila, že se jí nic nestane. Udělali hranici dřeva, Hólika se tam sedla a vzala na klín malého prince. Zapálili oheň. Co bylo přikryté sárí, to nemohlo shořet. A Prahlád zpíval mahámrtjór mantru, to sárí sklouzlo na dítě, a Prahlád byl chráněný a Hólika byla spálená. Proto se v Indii dodnes slaví svátek Hólí.
Král byl překvapený, že se princi nic nestalo. Po několikátém pokusu zavázal to dítě ke sloupu, vytáhnul meč a řekl: Tak já tě zabiju sám. Ale když se rozmáchl mečem, tak úder proklouzával do stran, nemohl se trefit. Najednou sloup praskl a ve sloupu se zjevil mrga-indrah, člověk-lev. Tím se naplnilo královo siddhi, že ho nic nemůže zabít, ani člověk ani zvíře, tak se zjevil hybrid, člověk a zvíře dohromady. Člověko-lev pokrčil koleno, položil krále na koleno, takže nebyl ani v nebi ani na zemi. Vytáhl drápy a zabil ho. Hiranakašita byl mrtev a Prahlád byl zachráněn.
V Indii je spousta staveb, je tam celá vytěžená hora odshora dolů a v tom je udělaný chrám. Jsou tam dodnes zachované architektonické památky, jako pyramidy, postavené ze stotunových kamenů, bloků. To nevypadá na lidské schopnosti. V Indii se věří, že to dělali daityové, démoni, mocní.
Kálah, kalajátám - co se počítá, počítatelné. V tom já jsem čas. Donekonečna. Anádi, nepočitatelné, to je dopředu, dozadu. Jsem čas. Mrganám ča mrgendro - doslova to znamená, antilopa, ale význam je čtyři nožky. Co má čtyři nohy se nazývá mrganam. Objevuje se to jako slovo pro vlastnost masa v Aštanga hridájam. Čtyři nožky jsou zvířata. Mezi nimi jsem lev.
Vainatejaš ča pakšinam – z ptáků co lítají, mezi nimi jsem Garuda. To je dopravní prostředek pro Višnua. Je to orel. Tak mezi ptáky jsem orel. To je nejvyšší v rámci řetězu, nikdo je nemůže zabít. Lva nemůže nikdo zabít ani orla nemůže nikdo zabít. Ten vrchol řetězu je Bůh sám. To je pro člověka absolutně nemožné. Jenom mimořádně, jako například prezident Ameriky Abraham Lincoln, který pocházel z velmi chudé farmářské rodiny, se jednoho dne stal prezidentem Ameriky. To je taková mimořádnost, to jen sám Bůh takovou schopnost dodává. Jako je orel špička svého řetězu nebo jako lev, to je sám Bůh. Takto člověk je schopnost samotného Boha. Tak Bůh je úplně všechno, každá bytost, každá existence až po nejvyšší špičku v rámci své třídy.
Tak žádné překvapení. Velká díla jsou všechna boží, srovnávají se k bohům. Boží tvorové, boží díla, to je na špičce celého toho řetězu, je to špička. Celý řetěz je odlišný od špičky, ale to je taky Bůh. Bůh sám to říká - Já jsem úplně všechno. A co ty obdivuješ, to jsem Já. Tak mezi daityi jsem Prahlád, mezi počitatelným jsem čas, mezi čtyřnohými jsem lev, mezi ptáky jsem orel. Takto oddaným Bůh dává toto poznání, silně oddaným. Ti co o sobě mluví, že jsou nejmocnější, to je pro oddané pro smích, protože to je všechno Boha.
Asi v 92. roce zařídil geologický ústav zájezd do Francie, tak jsme se s Marci zúčastnili. Courali jsme všude a v každém městě byly historické budovy, ohromné kostely, ozdobené barevnými vitrážemi. Jeden geolog mi říkal, musí tam být ticho, vážnost. Tak jsem stál vážně, v tichu, koukal na pozlacené oltáře a když jsem šli ven, tak se kolega zeptal: Ale ty jsi hinduista, jak se tu cítíš? Já jsem říkal: Stejně jako v bytě. V chrámu jako v bytě. Když je tu oltář, vidím tam Boha, svého učitele, spisy, kulturu, různé sochy bohů, to vidím i doma. Tak co říkám, mluvím, cítím, to v chrámu cítím podobně, jako doma. Ta krásná budova je stejná jako kdyby to byl krásný chrám. Takže taková myšlenka člověka jeho oddanost více posiluje, když vidí všechno úplně stejně. Zvíře, rostlina, lidi, rodina, vlastní nebo cizí, je to všechno stejné. Takového oddaného jeho oddanost více posiluje. To je všechno k tomuto verši, co mě napadá.
Démon se chápe jako boží síla, je větší než síla člověka. Tak v evropské tradici je slovo démon, ale je to stejná třída jako Bůh, akorát pro lidi démon vypadá jako negativní a Bůh jako pozitivní síla. Bez moci Boha není démon. Všichni démoni jsou formy, inkarnace Šivy. Ten lavana, který ukradl sílu, je démon, ale de fakto to byl Šivův oddaný. V tom příběhu se chápe ve védské kultuře i daitya jako oddaný. Ale tomu se říká podle západního stylu uvažování a hodnocení negativní, že bere. Ta západní myšlenka, to slovo se od středověku předělalo, to slovo daitya se začalo používat jenom pro ty démony, ne pro velmoci. Nechápe se to jako velmoc ale chápe se jako ničivé, protože ten podklad neznají. A indičtí překladatelé tomu dali anglický význam a pak se slovo daitya vyhradilo jenom pro démona. A dal se tomu význam, že démon likviduje člověka.

प्रह्लादश्चा prahládaś (Prahladha, princ Daitjů); च ča (a); स्मि asmi (jsem); दैत्यानां daityjánáṃ (daitjů); कालः kálaḥ (zosobněný čas); कलयताम kalajatám (kalkulaček, počítadel); अहम aham (já); मृगाणां mṛgáṇáṃ (zvířat); च ča (a); मृगेन्द्रो mṛgéndró (Král zvířat, lev); ऽहं aham (já); वैनतेयश्च vainatéjaśča (syn Vinatí, ptačí vůz Višnua); पक्षिणाम् pakṣiṇám (ptáků).

Ali

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>