Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ze všech zbraní jsem Vadžra (blesk); ze všech krav jsem já nebeská kráva Kámadhenu; jsem Pánem vášně v množení v živých bytostí zvaný Kandarpa; a jsem Vasuki, hlavní ze všech hadů. ||10–28||

---

---

Kostič: 28. Mezi zbraněmi hromoklín, mezi krávami Kámadhuk, 
Ploditel já jsem Kandarpa, a z hadů zase Vásukí.

---

Komentář Govind: Ájudhánámahaṁ - mezi zbraněmi. Ájudhánám je to,co srazí život, zbraň. Já jsem vadžra mezi zbraněmi. Vadžra je taková zbraň, která je nejsilnější zbraň. Překládá se jako blesk (hromoklín) a obvykle Bůh Indra má tuto zbraň. Najednou zasáhne velice širokou oblast najednou. I v tibetské kultuře je takový kovový předmět a tomu se také říká vadžra. Naznačuje to, že má velkou moc pro likvidaci.
Dhénúnám asmi kámadhuk - mezi krávami jsem Kámadhuk. Kráva je tvor, který žije společně s člověkem a její život je součástí lidského života. Má mléko, moč, trus, přátelství, mateřství. Kráva dává telátka, která se zapojují do zemědělství a tak se stávají součástí rodiny a za to všechno jsou krávy v Indii považované za posvátné. Kráva nese lidský život na dlani. A mezi nimi je kámadhuk. Když se hnětlo moře, tak se objevila pěna a v ní byla i ájurvéda, nektar, jed, a také Kámadhuk, ta kráva, která pak lidem sloužila. O Kámdhénunám, Kámadhuk je spousta příběhů v puránách. Je tam i popis mystické krávy. A v tomto verši říká Bůh: Mezi krávami jsem Kámadhuk.
Pro reprodukci obyvatelstva jsem Kandarpah, Bůh vášně, touhy. To je to vzrušení při reprodukci, to, co omámí muže a ženu. To omámení není v rukách člověka, to přichází. Ta síla bez omamující síly reprodukce není. Tak pro tu reprodukci, tvorbu pradžá (lidí) jsem Kandarpah Kám déva - bůh lásky. Boží síla je síla vzrušení. Tak tam při reprodukci jsem Kandarpah, jsem Kám déva.
Sarpánám asmi vásukí – mezi hady jsem Vásukí. Vásukí je ten had, který je zamotaný kolem Šivova hrdla. Tento had je v mytologii nejsilnější, nejpevnější a nejmocnější a když se šlehalo moře, točila se v moři hora, tak se kolem hory obtočil hada Vásukí. Jednu stranu chytli bohové a druhý konec hada asurové - démoni a tahali střídavě za jeho konce a tím se šlehalo moře. Tak to byl ten Vásukí. Když se kreslí Šiva, tak kolem jeho krku je Vásukí. V tomto verši Bůh řekl, že mezi hady je Vásukí.
Takto všechny verše v kontextu naznačují podstatu a podstata jsem Já. Z předchozích vyprávění známe dva pojmy: „na to“ a „za to“. Za to znamená podstata a na to je to, co vnímáme. Lidský mozek není udělán, aby vnímal „za to“. Lidská mysl vnímá pouze „na to“. A ti, kteří mají dosah se dívat „za to“, se mohou dívat na podstatu. Přemýšlením, čintanem, uvažováním, Sámkhjou, Vaišéšikou, daršany, jejich znáním si člověk může uvědomit a vnímat podstatu. Tomu se nedá říci vnímat. Vnímání je smysly. Když vidíme Jágra zamotaného do elektrických drátů, říkáme, že elektriku udělal na farmě Jágr. To je „na to“. A podstata je - kdo dělá tu elektriku? To nedělá Jágr, kterého chápeme jako kus chodícího masa, kůže, kosti, tvar, tomu říkáme Jágr a to je „na to“ – „natový“ Jágr. A „zatový“ Jágr je ta touha „natového“ Jágra, která ho nastartuje a posune ho z Karlových Varů do auta a přivede ho na farmu, vytáhne z auta nářadí a těmi rozhýbe dráty a nainstaluje elektriku. Tak ten dělač je „zatový“ Jágr. Ten „zatový“ Jágr to je ta podstata, ze které „natový“ Jágr tancuje. Tak vidět a vnímat „za to“ je vnímání podstaty. Ale to obvykle lidem není dáno, aby vnímali za to. Vnímání „za to“ je boží vnímání. To je vnímání Boha. Vidět „za to“ je vidět Boha, to je Bůh. Bůh je to, čemu člověk říká zázrak. Touha. Bez touhy je ten „natový“ člověk nefunkční, je mrtvý, nehybný, neakční. Tím se nic neděje, nic se nedělá. Co je podstata, to je „za to“.
Tak tady mezi těmi dvaceti verši je všude vyjmenována, naznačena a zdůrazněna podstata a ta podstata říká: Bůh, to jsem já. Tak když chceme vidět podstatu, tak ať vidíme Boha. Vidět každé přídavné (přidané, role, nálepka) jméno - to znamená, že vidíme i tu podstatu, když se nad tím zamyslíme. Vidět „za to“, čím něco je, čím je něco funkční. Takové vnímání je vnímání Boha. Čím je člověk, to je vnímání hmotné, na to. A jaké má všechny schopnosti, ty schopnosti jsou dané od Boha, jsou Boha, je to boží prvek.
Tak to, čemu říkáme vlastnosti, to je Bůh. To je schopnost, to je džív, to je Átmá. Takže boží přístup je uznání, ta touha, která je skrytá „za to“, to není hmotný prvek. Že někdo něco chce, baví ho to, to není v rukách hmoty. To že chce, to že ho to baví, to jsou všechno odrůdy „za to“. My se lepíme na kůži, tvary, barvy, vůně, ale čím ony jsou - to je ta podstata, tu neumíme vnímat. To vnímání je, když je krásná kytička. A když pátráme o „krásná“, tak kytičku nevidíme, a to je Bůh, to je boží prvek. Takže slovo touha, schopnost je boží prvek. Schopnost není ve hmotě. Když se oddělí schopnost od hmoty, tak je možné potom procítit podstatu.
To je pořád stejné povídání, stále opakovaně. Na co si člověk vzpomene, když je velká soustředěnost, tak si v klidu člověk může uvědomit, co je „za to“. V normálním rozjetém životě „za to“ nemá žádné místo v lidské hlavě. Lidská hlava se motá kolem hmoty, a to je ukázka neklidu člověka.
Student: Napadá mě, že „za to“ se neušpiní od na-to. Proto když máme dravja guny, to jsou pohledy a projevy na hmotu, na prakrti, ale zdrojem toho je za-to, které se od toho nikdy neušpiní, proto říkáme, že za-to je nirguna, bez vlastností.
Govindží: Ty jsi byl před 50 lety malý klouček, pak jsi byl puberťák, pak jsi byl vysokoškolák, pak jsi byl držitelem práce, přátel. Ten samý Jágr stárne a je dědek. Ale ten, který je neustále stejný, jestli byl dítě, puberťák, vysokoškolák, až do teď, ten se nemění, nemizí, je pořád stejný. A když odejde, tak komu říkáme Jágr, který nosí černé tričko a rifle. To je hmota, tělo, ta se pořád mění a zahyne. Ale ten Jágr, který se od počátku života nemění, je stále stejný a to je za tím hmotným Jágrem, to je „zatojágr“. „Natový“ Jágr se pořád mění, má jiné oblečení, čas se posune. V každém okamžiku je to jiný Jágr, ale to je na-to Jágr, hmotný Jágr. Když se koukneš na guny. Mění se teplé, chladné, ale co se nemění, to je agni, které všechno proměňuje, je stále ryzí. Elektrony a elektrika je pořád stejná, jestli je to žárovka nebo počítač. Počítač se roztočí, žárovka se rozsvítí, ale elektronům se nic nestane, ty jsou pořád stejné. Tak to je hmota a energie. Energii se nic nestane, ta je neustále stejná, tak proto se říká ve védantě, ájurvédě, že átmá se nerodí a neumírá a co se rodí a zahyne je tělo. To je na to a za to.
Takto brát v úvahu za-to, to je brát v úvahu Boha, ta touha je Bůh. A touha je v češtině takový velký široký pojem a to je Bůh, to je ta síla, která vším hmotným hýbe. To je podstata za to. Tak naše hlava není schopná mířit za-to, je schopná mířit jen na-to. To je všechno o tomto verši.

आयुधानम ájudhánám (zbraní); अहम aham (já); वज्रं vadžraṁ (blesk); धेनूनाम dhénúnám (krávami); अस्मि asmi (jsem);कामधुक् kámadhuk (Kráva přání, legendární kráva hojnosti); प्रजनश्चा pradžanaśčá (plodit, rodit); च ča (a); महं (já); अस्मि asmi (jsem); कन्दर्पः kandarpaḣ (Káma, bůh touhy, bůh lásky); सर्पाणाम sarpáṇám (hadů); अस्मि asmi (jsem); वासुकिः vásukiḣ (Vasuki, král hadů)

M A

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>