Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ze všech koní jsem Uččaihšrava zrozený ze stloukání oceánu s nektarem; mezi všemi slony jsem slon jménem Airavata; a ze všech lidí, vězte, že jsem Králem. ||10–27||

---

---

Kostič: Mezi koňmi Uččaiššrava, z nektaru jsem zrozen, to věz.
 Airávata ze slonů jsem a mezi lidmi vladařem.

---

Komentář Govind:
Uččaihšravasam je jméno Indrova koně, který je z indické mytologie z púrán. Na střední škole jste se učili, jak vznikla zeměkoule. Na povrchu zeměkoule byla jen voda, a v tom moři se objevil jeden ostrůvek se špičatým vrcholkem, jmenoval se Sumér. Pod Sumérem, pod tou horou v moři se zjistilo, že je tam nějaký poklad. Tak všichni bohové a démoni se rozhodli ten poklad najít. Do středu ostrova přivázali lano a démoni a bohové tahali každý na jednom konci lana, jeden tahá, druhý povoluje. A tím hnětli moře a šleháním se vyplavila na povrch moře nádoba nektaru, který přinesl Dhanvantri, bůh ájurvédy. Jako druhá se objevila nádoba s jedem. Kdo na to sáhne, ten zemře. Tak nevěděli, co s tím budou dělat. Nektar podpůrný pro život držel Dhanvantri a nádobu s jedem držel největší silák, bůh Indra. Ale co s tím? Tak šli za Šivou a Šiva to spolknul. A působení jedu usadil v krku a tím pádem jeho krk zmodral. A od té doby má Šiva jméno Nilkand. Nil je modrý a kand krček. Udržel jed, aby se neotrávili ostatní.
Pak se tam objevil jeden kůň. O něm je představa ve všech kulturách, létá, měl ho i Harry Potter, měl ho i Ježíš a ten pak vyměnil koně za soba. Měl ho Herkules v řeckých příbězích a byl to mimořádný kůň. Ten je i v indické mytologii a jmenoval se Uččaihšrava. Takže zrodil se takový pohádkový kůň, který měl největší schopnosti. Tak uznej, že ten nektar i ten kůň, jsem také Já, Bůh.
Podobně gadžendra, slon, mezi zvířaty je nejmocnější, největší. Mezi nimi byl jeden slon , který se jmenoval Airavata, také byl mimořádně schopný a nohou mohl pohnout horou. Je jako ta největší síla, taková pohádková postava. Airávatam gajendránám, mezi slony jsem Airávatam.
Naránám ča narádhipam, mezi lidmi jsem králem. Narádhi znamená král. Takové jsou vibhúty Boha. Kršna říká, uznej, že já jsem mezi koňmi Uččaihšrava, mezi zvířaty slon a mezi lidmi král. To jsem Já. Co z toho odvodit? Vy jste tu na psychospiritualitě a včera jste se seznámili se bhávy. To jsme pitvali. Pitvali jsme Daniela Landu a písničku Touha je zázrak kámo. Dívali jsme se na touhu, zjistili jsme, že jsou tam bhávy. Také jsme zjistili, že cokoli, co se děje, co je vnímatelné smysly či ne-smysly jsou bháv, jsou také vlastnosti touhy. Nádraží říkala, jak ty bhávy můžou být aktivovány bez agni. Protože ona miluje agni. Všechno je agni. Všechny bhávy startují s nějakým stimulátorem a díky tomu my vlastně nic nevíme, protože to všechno dělá pouze agni.
Na co máme myslet nevíme, ty myšlenky přijdou sami. Ráno se Marci probudila, měla sen, ale nemůže ovládat sny. Co chceme vidět, si můžeme přát, ale nevidíme. Uvidíme něco, co neočekáváme. Takže co nás baví či nebaví, nemůžeme s tím nic dělat. Jednou nás baví vařit, spát, číst, někdy nás nebaví nic. Tak nic není v našich rukách. Jsme tlačenka, někdo nás musí tlačit. A tlačenka neví, jakým směrem bude tlačení, jen se nechá tlačit. Nic nemáme a myslíme si o sobě bůhví co. My jsme absolutně stoprocentně řízeni. Čím? Danielem Landou, zázrak je touha. Touhou jsme zrozeni, touhou žijeme a touhou jsme likvidováni do Pelhřimova. A to jde jako automat.
Dělač má ty touhy. Takže verši 4 a 5 Bůh říká, že ty bhávy, ty touhy jsem Já. Tak co my žijeme, čím žijeme, to je boží silou, Bůh to žije, my to nežijeme. Život není náš a tímto poznáním, když není život náš, tak komu co vadí? Když ten život není v našich rukách, je v cizích rukách, kdo to žije? Jsme jako loutky, ty nehrajou divadlo, divadlo hraje ten, kdo je drží. Bůh je loutkař a my jsme pouze loutky. Loutka neví, co má dělat, hraje s ní loutkař - Luky. Takto Bůh je loutkař a my jsem loutky. Cokoli s námi dělá, ušije botu, obarví tváře. Loutka může říkat: Ne, to já nechci. Loutkař rozhodně neposlouchá. Budeš mít klobouk, budeš mít křivé nohy. A loutka musí poslouchat. Tak co nám zbývá?
Tak ať je co je, o co jde. Tak co se se mnou děje, že mi něco ukradli, sebrali, že mi nalepili nemoci, starosti, tak ať to je, protože já s tím nic neudělám. Může být takový člověk utrápený, když má toto přesvědčení? Takovému člověku nic nevadí. Když já není, tak ani moje není. Tak ať je to toho, kdo to má a to je loutkař. Ať si hraje, co chce. Řekne zvedni nohu, zvedne se noha, řekne zahyneš, tak dobře, zahynu. Oč jde? S tímto znáním žádné problémy nejsou. Problém je, když loutka řekne, já zvedat nohu nebudu, zvedání nohy se mi nelíbí. Ani klobouk nechce, pak loutkař řekne: Vypadni z divadla. Vezme si jinou loutku.
Takže dělač je loutkař a vesmírný tok. Co může udělat ryba, když řeka řekne, budu odbočovat doprava? Ryba neřekne ne, nebudu odbočovat. Musí se odbočit. Když se to rybě nelíbí, řeka jí stejně neposlouchá. Co zbyde rybě? Dobře, poplujeme kam vedeš. Je žrádlo dobře, není žrádlo dobře. Může se trápit taková ryba? Pak je šumák.
Takže když člověk rozpoznává spirituologii, tak se zvětšuje šumák. Všechny verše, to čemu říkáme líbí-nelíbí, lepší-horší, to je de fakto jen jeden Bůh. Nemůžeme ovládat dech, pulzaci srdce, protože to dělá někdo jiný. Takže ať to dělá. Ztrácí se identita, ve spirituologii žádná identita není. Identita se objevuje ve psychologii. Duchovno neznamená Kristus, Mohamed, Buddha, duchovno je bez já. Kde já není, tam není psychologie, tam já není a pak je tam člověk a co zůstává je spirituologie a to je probládané Védántou, nikde jinde.
Bhagavadgíta je souhrn Védanty. To je nejmodernější souhrn, který vznikl před deseti tisíci lety. Pak už žádný souhrn nebyl, i když před několika sty lety, když se začalo psát, tak se objevily poznámky různých aspirantů, kteří Bhagavadgítu, Védantu praktikovali v životě. Jeden básník Bhole Bába celou Védantu zapsal jako zpěvy a své žáky učil zpívat básně - Védant čhandavali ká (zpěvník Védanty). Janda to přeložila a tak už máme védantské zpěvy v češtině. Takto se různé poznámky rozšiřují mezi lidmi. I do Čech přiletěla Bhagavadgíta.
Prabhupád rozsypal Bhagavadgítu přes hnutí Haré Krišna. V minulém století už byla Bhagavadgíta známá, našli ji u Einsteina v knihovně, celou rozpadlou, počmáranou, slovo po slovu. Na začátku letopočtu studoval Védantu i Platon. Byl učitelem Alexandra Velikého a říkal Alexandrovi, že to umění znání vychází z indické védské kultury. Alexandr byl perfektní voják a ovládl mnoho zemí a tak chtěl být králem i na tomto území. Narazil na řeku Indus a tam byl poražen králem Purušem, na začátku indického kontinentu, kde teče řeka Indus od Himálají do Arabského zálivu. Na břehu byl poražen Purušem a vrátil se zpátky do Řecka. A říkal, ano, našli jsme tu védskou kulturu, o které říkal učitel Platon.
Védanta byla známá v různých obdobích. Ta kultura se musela nějak jmenovat a místní obyvatelé, Pakistánci říkali té řece Sindhus. Písmeno S je v perštině jako H. Rusové říkají místo Honza Gonza, H se stane G. Takto v každém jazyce se to upravuje podle místního stylu a tak se říkalo ne Sindhus ale Hindus. A ve starých spisech, gruzínských, které se v době islámu neproměnily, tam je název řeky Hindus. A dál ve směru Řecko Řím, tam se v latině místo H říká I - řeka Indus. Řeka je Indus. A proto co je za Indusem je v latině v Řecku zváno Indie. V perštině a hebrejštině je to Hindus, tak jsou to hinduové. A v perské oblasti, dnešní Afghanistán, tam říkají Hindu, hinduové, náboženství hinduismus a řeč hindí. Tak jazyk hindi, náboženství hindu a země Hindustán. Dodnes v perštině, pakistánštině se neříká Indie, ale Hindusthán. Jako Pákistán, Kirgizstán, Kazachstán. Stán znamená místo, tak máme Sútrasthán. Tak v Indii se říká Hindusthán. My jsme křesťané, muslimové, vy jste hinduové. Tak od té doby se říká hinduové. To slovo hindu není v indických kulturách. Takto vzniklo jméno Indie, Hindusthán.
V indických spisech se místo Indie říká Bhárat. A bhárat je to, co svítí. Jako slunce, které svítí a dává světlo, rozsvěcuje. Zář. Indie o sobě říká, že je Bhárat. V Indii jsou všechna jména podobně jako v křesťanství synonymem Boha. Petr je svatý Petr, Pavel je svatý Pavel. Podobně v Indii jsou všechna jména synonymum Boha. Moje jméno je Govind a to je synonymum Kršny. Mahéš je synonimum Šivy. Jména co se dávala, byla synonyma bohů a to platí dodnes. Každé indické jméno je s příběhem bohů.
Otázka: Slovo Bhagavadgíta taky obsahuje BH.
Govindží: Bhagavad znamená, co je na hrotě. A gíta znamená gít, zpěv. Kde je zpěv napsán, to je zpěvník. Zpěvník obsahuje zpěvy. O čem? O bhagavad. Co je bhagavad - touha. Tak ta touha, ten Bůh, ten na hrotě svítící je bhagavad. A když se vezmou jednotlivá písmena: Bh - vyzařuje, G pohyb, co jede, V venku, T úplně. To je Bůh. Takže bhagavad - když někdo někoho uznává jako Janda uznává Ramanu Mahárišiho. A já jí řeknu, ty chodíš za tím naháčem, tak řekne, bhagavánovi Mahárišimu neříkejte naháč. Ona říká bhagaván, protože k němu má hluboký vztah. Takové chápání je slova bhagaván. V češtině říkáme svatý a v sanskrtu je k tomu slovo bhagaván, bůh Petr, bůh Pavel, to jsou bohové. Na to se můžete dívat jako na člověka, že mají ruce nohy, oči, svatozář si namontují, aby se oddělili od ostatních, tak jsou svatí. A to znamená bhagaván a z toho je slovo Bhagavadgíta. Co zpíval Bůh to je uloženo ve zpěvníku, tak je to boží zpěvník.
Mám, Mám, Mám, Mě, Mě, Mě, kdo to říká? Bůh. Znej, poznej Mě jako amrit, co se zvedl z moře, to jsem Já. Ten nej nej nej to jsem Já. Co v nás je nej nej nej? Baví. Mě to baví. Máme své bavení ve svých rukách. Že nás baví elektrika, truhláře baví truhlařina. Mohou své bavení změnit? Viza to zkusila několikrát. Pořád zůstala u překládání. Nakonec ani naše bavení není v našich rukách a pořád si myslíme, že mě to baví. Není to v našich rukách. Kdo to rozhoduje? Bhagaván, Bůh, svatý. Ten rozhoduje. Jestli je to Anička svatá, tak to dělá svatá Anna. Když máme oba na oltáři, protože milujeme příběh svaté Anny, tak to dělá svatá Anna. Ale svatá Anna je žena, má dlouhé náušnice, dlouhé vlasy, nosí tyrkysové šaty a tam se zasekneme. Svatá Anna nikde a je cirkusová panenka, protože uvažujeme takto.
Tak nemůžeme uvažovat jak chceme. Sen nemůžeme vidět, jaký chceme, bavit se nemůžeme, jak chceme, co si vymyslíme, všechno je to automat. Takže řeka teče, kam chce, ryba řekne dobře, jedeme tam. V češtině se říká pán a paní. Co řekne pejsek? Nic. Teď jedeme do Chudíře, protože páníček Ali řekne, musím zapsat psychologii. Pes řekne, ne ty nezapisuj, zůstaneme doma. Řekne to pejsek? Ne, řekne: Dobře, do jakého auta mám skočit? Auto ještě nepřijelo, dobře, budu čekat. Má pejsek problém s pánem? Nemá. Co řekne pán, to pejsek udělá. Lehni, sedni, skoč, udělej surikatu, podej pac. To všechno dělá. A jaký je vztah mezi pejskem a pánem? Jsou úplně jako jeden kus. Podobně když my ztrácíme já a moje, jsme jeden kus. Když já mám pravdu, tak to má být, takto to nemá být, je hned rozvod. To nám ukáže, když se díváme, jak ten člověk funguje a to můžeme poznat díky spirituologii, ta nám odhaluje, co všechno tam je.
Tak šíření Védanty bylo známé ve všech dobách. Dnes to známe přes ájurvéda onlite net Védanta. Ještě jsme zavedli psychospiritualitu a vše co se tam učíme je z Védanty. Védánta je všude, i když se tomu takto neříká. Podle Védanty se člověk seznámí s psychospiritualitou, kde já není. Touha je jednotka, zrození je touha, život i smrt je touha. Pořád to pokračuje a ta touha se mění, dostává různé podoby. A kdo se té touhy chce zbavit, tomu se říká vajrágja a pak je člověk osvobozený, mukti. Touha se likviduje. To je to sebepoznání, tam se pozná, že jsem není. Existuje jenom řeka, vesmírný tok, kosmické vědomí, to říkal i Einstein. Žije někdo jiný, to je ta řeka. My jsme loutky, ale nafrněné. Já nechci klobouk, líbí se mi kšiltovka a peru se s tím. Pak je trápení.
Jak to dopadne, jak se to prociťuje, když se nic nenaplňuje? Je smutek duhkh, člověk se cítí ublížený. Život je plný pekla. Je to pekelný život. Nešťastný život. Kdo to vyrobil? Ta identita? Loutka si myslí, já jsem něco. A když to člověk pozná, řekne je to jedno, dělej si se mnou, co chceš, není problém.
V jedné pohádce byly loutky chobotničky, lezly po bytě. Co je to chobotnice? Je to kus modelíny. Co říká modelína? Ten umělec řekl - teď půjdeš doleva, ohnu ti ruce a budeš klouzat po stěně. A vznikla animace a běhající chobotničky z modelíny. Modelína má nějaká práva? Říkala neohýbej mi ruku? Ne. Stalo se něco? Nic. Podobně když je takový přístup ve vztahu, může vadit nějaký rozvod? Ano podepíšu, když chceš. Já se rozvedu, ale musíš mi dát půlku krávy. Zadní část si vezmu já a přední budeš krmit ty. Dojit budu já. Pak vznikne dohadování. Když řekneš - tak jo, dobře, nebudu bydlet v tom bytě, dobře budu bydlet na stromě, zavážu houpačku mezi stromy a budu tam spát. Dnes není jídlo, nevadí, tak hned zítra ráno posbíráme něco do hrnce, bude zítra. Může tam být nějaké zklamání, bolest? Je tam nějaká psychologie? Není. Průser není, fixování není, sammóha není, vypadlo se z kruhu.
Pak je vajrági, tomu se říká bez rágy, to je jógín. Ti čakristi ale vajrági nejsou. Oni jsou přísní na to, co má být. Jsou to zákonodárci, vytváří pravidla a pravidla jsou klec, člověku jeho svobodu absolutně uříznou. Pravidla vytváří klec. Je z nás pak bourec morušový. A sami kiksneme ve svých pravidlech.
Vajrági bez rágy, to je cesta dál k poznání spirituologie. To je význam, který můžeme odvodit z vibhúti padu. Co se neustále opakuje, co my považujeme je skutečně k ničemu. Trváme na tom a to trvání vychází z nepochopení, neznání. Psychospiritualita, Bhagavadgíta, Védanta, všechno nám připomíná, co ve skutečnosti jsme, jakou máme možnost žít bez bolesti.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>