Ayurvedic Consortium of Europe
FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -
Bhagavadgíta,-दशमोऽध्यायः । विभूतियोगः , (S.-1, Ch.-10), Verš.-25 |
महर्षीणां भृगुरहं गिरामस्म्येकमक्षरम् ।यज्ञानां जपयज्ञोऽस्मि स्थावराणां हिमालयः ॥ १०-२५॥ |
maharṣíṇáṁ bhṛgurahaṁ girámasmjékamakšaram । jagjánáṁ džapajagjñóAsmi sthávaráṇáṁ himálajaḣ ॥ 10-25॥ |
Jsem nej mudrcem, písmem i horami
|
महर्षीणां maharṣíṇáṁ = z velkých mudrců, světců ;
भृगुर bhṛgur = Bhrgu, proslulý mýtický světec, nejmoudřejší syn boha Brahmy ;
अहं ahaṁ = já ;
गिराम girám = slova, výroky ;
अस्मि asmi = jsem ;
एकमक्षरम् ékamakšaram ékam aksaram = jedinečné písmeno;
यज्ञानां jagjánáṁ = obětí ;
जपयज्ञो džapajadžñó = konstantně opakovat, nosit, odříkávat modlitbu ;
ऽस्मि asmi = jsem ;
स्थावराणां sthávaráṇáṁ = nemovitých, neotřesitelných ;
हिमालयः himalajaḣ = „domov sněhu“, Himaláje.
|
Luki: Mezi velkými mudrci jsem Bhrigu; ve slovech Já jsem jedinečným písmenem; ze všech obětí jsem džapa jagjá; a ze všech ustálených věcí jsem Himalájem. ||10–25||
Kostič: 25. Z velkých zřeců já Bhrgu jsem, ze zvuků jsem slabika Óm.
Z obřadů jsem šeptání džap a z velehor Himálaja.
Komentář Govind: Jak vám šlo včera čtení veršů a chápání veršů?
Student: Žádná sláva.
Govindží: A je vůbec nějaká sláva?
Student: Vzpomněla jsem si málo.
Govindží: Máš vůbec slávu?
Student: Myslím si, že mám nebo trpím představou, že mám slávu,
Govindží: Já mám slávu, že mám oslavu.
Děkan: Oslavy ty nám jdou, furt by někdo něco slavil.
Govindží: To je fajn.
Ani tady ještě není Janda, ani není čaj.
Bhagavadgíta 10 kapitola vibhúti, 25. Verš.
Maharšínám bhrguraham girámasmjékamakšaram.
Mahárší znamená mahá rši, riši, zname ná velký riši. A co to ten riši je? To musíme trošku kouknout do védské kultury do hinduismu, kde se považuje lidstvo na zeměkouli za boží dar. Lidstvo není darem Darwina, který si myslí, že člověk je darem evoluce zvířat. A v hinduismu, ve védské kultuře člověk nevznikl podle Darwina evolucí ze zvířat, ale je od Boha. Takže Bůh, který ze zásady není vidět, není v dosahu smyslů, ale jako energie není v dosahu smyslů. Elektrika není v dosahu smyslů, magnetismus není v dosahu smyslů, gravitace není v dosahu smyslů a všechno to je. Podobně Bůh není v dosahu smyslů, ale je. Když člověk probádá příčiny, tak nakonec příčiny jsou, i když vnímatelné nejsou. Takže prvotní je Bůh a nakonec potom lidé jsou vnímatelní, pak se stává vnímatelné. Prvotní příčiny nejsou vnímatelné. Že tchyně vyčítá řekne něco doma nevěstě, že po koupání neumyje vanu. A to je pak příčina a z toho se rodí stěhování od rodičů a postavení vlastního nového domu s velkou koupelnou s trojúhelníkovou vanou automaticky splachovací.
Manžel přijde a tuní. Já chci nový svobodný dům, kde nebudou tvoji rodiče, a tam má být velká trojúhelníková vana. A začne se shánět pozemek, stavební povolení, projektant, stavební materiál, stavební inženýr a začne se stavět dům. Dá se vidět, dá se fotit, dá se tam sednout. Takto příčina, která začala vyčítáním tchýně, to nikde na domu není vidět, ale je, kvůli němu je dům.
Takto hodně hluboká příčina od počátku je Bůh a odtud stejně jako dům přecházel z hlavy na papír v různých fázích, takto Bůh nominoval vytvářel bohy další třídy. Tam byl Brahma, Višnu, Mahéš. Brahma – Bůh, který rodil. Višnu – Bůh, který se stará o zrozené a Bůh Šiva, který drží optimalizaci. Takže
Další úrovně bohů z nich Brahma rodil už pololidské podoby a pak ty pololidské podoby se stávali více a víc lidské a dnes jsme i my v tomto vývoji. Jsme také vývojem. Tak jsme boží, jsme z řetězu boha. To je ten řetěz a mahárišiové byly po období polobohů protože byly vytvořené od Brahma. A tak znalec všech čtyři Véd byl z řetězce od Brahmy. A Brahmův jeden syn v lidské podobě se jmenoval Bhrgu.
To byl Bůh. Od Boha Brahmy a byl veliký znalec a znalci Véd byly považovány za nejmoudřejší. A Bhrgu byl ve své době nejmoudřejší, a proto zodpovídal za svůj kolektiv, kde byla zapotřebí moudrost. Tak i v pozdějších dobách kdy byl Bhraspati – jméno naznačující Jupiter, guru a další významy. Tak mahárišiové byla třída hodně blízká k Bohu. A Bhrgu, který byl původně synem Brahmy a pak celého lidstva, tak jeho biografie je plná nádherných příběhů, které jsou považovány za mytologické, existují. Tak mezi těmito mahárišimy, já jsem Bhrgu, ten byl nejmoudřejší.
A další příběh, celý tlustý spis jako je Čaraka samhitá nebo Sušruta samhitá, tak podobně
Existuje Bhrgu samhitá. Na to se dívá jako na náboženskou mytologii.
Když byl se svými přáteli (tam byl asi také Děkan, protože tam byla také oslava. Na oslavě tam někdo vypustil otázku k diskusi: Když se modlíme, děláme rituály, tak komu jdou ty naše rituály, oběti? Kdo to přijímá? Všichni začali přemýšlet, diskutovat, konstatovat a prohlašovali: Dle mého názoru to je ..... a jiný zase: Dle mého názoru .....
Ale každý druhý říkal dle mého a dle tvého je toto.
Nevíme, čí je to dle. Tak se musíme zeptat Bhrgua. A Bhrgu na to, že je to dobrá otázka. Komu jdou naše modlitby, kdo to posbírává. To musí být Bůh. Ale Boha nemáme, máme Brahmu, máme Višnua a máme Mahéše. Kde ten Bůh je? Jak poznat, kdo z nich je Bůh. Tak pak přišel super blízký Višnův sluha, bhakta Nárada a říkal: Náraján, já vím. Jak? Všechny bohy vyzkoušet. Vyzkoušet Brahmu, Višnua, Šivu.
Ale jak vyzkoušet Šivu?
On říkal: Toto srstí ze slova ze srst máme v Aštanga hrdajam v 6. kapitole znamená tvoření.
Tak Vesmír, který je vytvořen, toto srsti kdo to vytvořil, protože tvorba srsti vyžaduje sattva, radžas a tamas a obzvlášť růst vyžaduje radžas.
A potom když je růst, tak musí být vznik a zánik.
Tak co je mimo toto, tak to je Bůh. Bůh je mimo tvoření. A jak to poznáme? Poznáme ho podle toho, že se nebude zlobit.
Radžas znamená agrese prosazování, všude strkání svých prstů, proslulost. Kde toto není, tak tak to poznáte. Kdo bude zkoušet bohy?
Oni se nezlobí, tak jdeme za brahmou,
Kdo tam půjde? Tak šel ten nejmoudřejší Bhrgu, protože je přímo Brahmův syn.
Tak šel za Brahmou, Višnuem a Mahéšem-Šivou
... a podle pravidel maháriši. Bylo vždy přednost u bohů. Dána.
Když Bhrgu vstoupil do jejich prostoru, tak čekal vítání a bohové Brahma se svou ženou poslouchal hudbu a díval se na tanec a byl z toho omámený. Podobně jako jsou omámení lidé na různých festivalech, kde se křičí, je tam velký randál a nikoho neslyší, nevidí kdo je vedle. Tak to bylo postupně u všech bohů. Každý měl svou zábavu.
Bhrgu
se rozčílil: Já jsem maháriši a maháriši se musí vítat, a vy mi nedáváte přednost, jste blbí, jste nesmysl, vy nemůžete být bohové. Začal se rozčilovat. Vy nemůžete být bohové, nemůže být Brahma Bůh, nemůže být Višnu Bůh a ani Šiva není Bůh. U Višnu našel, že je Bůh, protože když šel k Višnu, tak on zamilovaný do své ženy byl úplně utopený. Courali se v samádhi v parku, oba dva byly jako sochy. Protože byly někde zamilovaní
Poslouchej ty vole, já jsem tady. A on nic. Višnu byl někde jinde. On zvedl nohu a kopnul do jeho hrudníku. Aby se probudil ze svého samádhi. A začal vyčítat: Ty, jak se můžeš starat o celý Vesmír, když takto létáš ...? A Višnu se probral, probudil.
Slezl ze svého trůnu a uchopil Bhrgovu nohu a říkal já se mahárišimu Bhrugovi strašně omlouvám.
A je mi to strašně líto, že můj kamenný hrudník, do toho se mlátil ta něžná noha, jestli nemáš puchýř nebo zlomený kotník. To je mi strašně líto, jestli jsi si zlomil kotník boucháním na můj kotníku.
Bhrgu: Ne, ne, já se omlouván, vy jste jediný velký Bůh mezi těmi třemi, který se nerozčílil, i když jsem vás kopnul do hrudníku. Takto se mezi těmi všemi bohy v hinduismu, považuje za nejvyššího Boha Višnu. Protože ten je považován nad sattva, radžas a tamas, protože se nerozčílil. Co je nad sattva, radžas a tamas je Bůh.
Jinak je to všechno, co je tvořené, tvoření, a to je sattva, radžas a tamas. My jsme tvorové, tak máme sattva, radžas a tamas.
Jak bylo včera řečeno i nemoc, která vzniká, která je, také musí mít svůj sattva, radžas a tamas, stejně jako každá bytost. To je pravidlo. To je princip. Tak když to něco je, tak musí vznikat, trvat, tak musí likvidovat, umírat. Tak mezi mahárišima v evoluci od člověka do dnešní doby, tak prvotní bytosti, kdy byly bohové a lidé, polobohové, bohové, tak tam na této úrovni evoluce je mezi nimi nejmoudřejší Bhrgu. Tak mezi maháriši jsem Bhrgu.
Tirám (sova) mezi slovy jsem jeden akšar jedno písmenko
Já jsem písmena ve slovech. Bez písmenek nemohou být slova.
Když není písmeno nejsou slova.
Tak ék jedno akšar písmeno jsem já.
Já jsem to písmeno.
Jagjánám džapajadžňó – obětí, to co člověk dělá při různých obětech, rituálech, mezi obětováním jsem džapjadžňó. Co to znamená?
Konstantně opakovat, nosit. Nošení jednoho a pořád.
Arunačala Šiva, Hari hari Óm. A pořád den a noc, na záchodě, v autě, na kopečku, a pořád se to zpívá. To je džap jako tady zpívají Haleluja. To je rituál, ovonět, dáte tomu každý dech, dáte tomu ....
V hlavě nosíte ájurvédské principy, recitujete, to je pořád, to je nejvyšší, neustálé nošení. Óm nama šivája, óm bhur bhuva, haré kršna, pořád kolem dokola to nosit. Pořád nosit diagnostiku, nemoci, hétu, upšéj, rúpy, dóši, agni, fyziologii, pořád.
To je to nejvyšší.
Jako když vám tady řeknu zapamatujte si jedno slovo, a to je Janák.
A s tím běžte do chrámu, zapalte tyčinku a vraťte se zpátky zvednete se a odcházíte Janák. Už na chodbě vidíte ropuchu, myš, komára.
A Janák zmizne, než dojdete do chrámu už z....
Už nic nemáte v hlavě. Ztratila se Janák. Nemáme džap, nejsme schopni udržet jednu jedinou věc, skáče nám jedna za druhou proto nejsme schopni dělat rituály. Pořád nosit v hlavě. To je oběť.
Tak mezi obětmi a džap největší oběť, pořád nositi v hlavě. A to je člověk mimo dosah moderního člověk. Absolutně jen se na něco koukne, něco uslyší, hned to přeskočí, na něco si vzpomene, hned to přeskočí.
Mezi stojícími, ustálenými, konstantními jsem Himálaj. Hory Himálaje, které jsou konstantně mezi těmi, co jsou neustále stejné, jsem Himálaj. My nejsme stálý, neustále nám přeskakuje.
Někdy zvířata, někdy bazén, někdy práce. My nejsme ustáleni, co je konstantně ustálené, to je stabilní a my nejsme stabilní. Přijde SMSka a máme jiné myšlenky, přijde email a jsem jinde. Někdo nám něco řekne a jsme jinde. Tak stálost nemáme.
To, co je ustálené, co je stálé, to jsou hory, miliony let už drží bez pohnutí, beze změny.
Janda: Moucha musí vletět do lednice, aby se ustálila.
Govindží: To dělají mistři, učitelé u zkoušky žáků, jestli jsou ustálení. Jsou k tomu různé zkoušky. Jedna z nich je ta moucha. Mouchu dali do krabičky od zápalek a zavřeli ji tam. A říkali: Tuto krabičku odnes mému kamarádovi za řekou a nesmíš ji otevírat.
Žák věděl, že je tam moucha.
Žák nedostal krabičku, nekoukej do ní. Kdyby zůstala myšlenka ustálená, uzrálý žák zůstane myšlenka: nemám se do toho koukat a mám to odnést do ášramu za řekou.
Tak žák vzal do ruky a běžel k do ášramu. Po cestě různé řeky, lesy, tak zapůsobila cesta, smysly a už je myšlenka, co tam dal pan učitel? Tak se do toho kouknu. Po cestě se chtěl kouknout a moucha odletěla.
Pak si uvědomil, sakra, mě bylo řečeno, že e nesmíš koukat a přišla Sandálka, co je to ukaž
Tak další rok od učitel nedostal.
Od jedničku od začátku, tak někteří žáci museli zůstat.
Někteří dozrály – přišla Sandálka, do toho se nemá koukat, má se odnést.
Jako když učíme masáž, toto marma. Govind se otočí, toto
Sportovní terapie, a už jednou své. A vůbec ne, co máte masírovat
Vyprchne, začnou mačkat,
Govind: Nic takového neříkal. Co to je, od začátku.
A nikam se nevyvine.
Neumí džapajóg. Nejsouc schopni udržet konstantně stejné. Nemají setrvalost, ustálenost.
Mezi ustálenými jsem Himálajemi. Mezi oběti jsem džapajóga. Pro slova jsou podstatná písmena, každé písmeno. Tak to všechno jsem, nejzákladnější, nejpodstatnější. A mezi moudrými jsem Bhrgu.
Ardžunovi vysvětluje vibhúty boží schopnosti a síly.
Od verše 19 se popisuje, co všechno je Bůh.
Dopsat při čtení verše.
Védanta je náboženství, které nevěří v Boha, je to ateistická filozofie, tu nečtěte, to nevěří v Boha. Védánta věří v principy.
Nejde o ómisty, hariómisty, jógíny. Oranžováci – Óm, Óm, Óm.
Tak
To není písmeno, to jsou 2,5 písmena. Kde je jenom jedno písmenko. AUM jsou tři
písmenka.
Tak to jenom vypadá. Kdo to vymyslel, to jsou sektisti.
Existuje ..
Sandálka: Ve slovech jsem písmeno.
V tomto verši jsme plavali hodinku.
Je tu děkan tak jsme oslavovali hodinku jeden verš.
गिराम girám (výroků); अस्मि asmi (jsem); एकमक्षरम् ékamakšaram, ékam aksaram (jedna slabika, mystická slabika "Óm"); यज्ञानां jagjánáṁ (obětí); जपयज्ञो džapajadžñó (odříkávat modlitbu); ऽस्मि asmi (jsem); स्थावराणां sthávaráṇáṁ (nemovitých, neotřesitelných); हिमालयः himálajaḣ = „domov sněhu“, Himálaje.
Luki:
Mezi velkými mudrci jsem Bhrigu; ze slov Já jsem jediná slabika ÓM; ze všech obětí jsem džapa jagjá; a ze všech nehybných věcí jsem Himalájem. ||10–25||
Kostič: 25. Z velkých zřeců já Bhrgu jsem, ze zvuků jsem slabika Óm.
Z obřadů jsem šeptání džap a z velehor Himálaja.
Ájurvédská Univerzita Praha
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in
Admin Prem ==>
Admin Marci==>