Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Mezi ohromnými Rudry jsem Šankara; mezi majetek řešícími Jakši a Rakšasy jsem pánem bohatství; z Vasuů jsem Oheň (Agni); a z horstev já jsem Méru. ||10–23||

---

---

Kostič: 23. Mezi rudy jsem Šankara, Kuvér rakšasům a jakšasům,
Pávaka jsem u vasuú, mezi horami Méru jsem.

---

Komentář Govind: Verš je podobný předchozímu verši, kde se říká, čím je Bůh. To samé slovo je nej. Jsou tu slova, která v indické kultuře Indové znají od malička, pro ně je snadné to pochopit.
Rudranám - je tu přeloženo, že znamená zkáza. Co je zkáza?
Student: Ničení, rozbití, katastrofa.
Govindží: Já z toho slova takový pocit nemám, pro mě znamená ohromný. Co je ohromné. Lidi to ale můžou interpretovat jako katastrofa. Mezi Rudry jsem ohromný, nej - jsem Šankara (Šiva). A symbolem ohromnosti je hora. Vitéšo jakša (pán bohatství) - ti, kteří jsou na bohatství a majetek přilepení, mají majetek na hrotu, na špičce života, jsou jakšové-bohové. Rakšové jsou démoni . Mezi bohy a rakšasy je rozdíl. Ti kteří druhého sežerou, likvidují, seberou mu majetek, to jsou rakšasa. Tak mezi těmi, kteří se točí kolem bohatství a majetku jsem jakša a rakšas.
Vasunám, Indra, bůh síly. Mezi bohy síly jsem agni, oheň, který absolutně všechno spálí, vyčistí. Čistič. Samotné slovo pák znamená čistý. Tak síla čistoty agni Já jsem. To co čistí je Pávaka, to je agni. Když se řekne slovo pávaka, tak to znamená čistič.
Méru hora, její šikharinám- špička, to jsem Já. Tady se slovem meru - špička, myslí směr. A podle védské kultury, v dějinách Země byl nejdříve celý povrch zeměkoule obklopený vodou a ta jediná část Země, ten kontinent v moři se nazýval Pangea. Ostrov v moři s vysokou horou jako je Ještěd v Liberci. Je vystrčený nahoru. Podobná struktura, špičatá uprostřed, obklopená horami, tomu se říká směr. V tomto mytologickém příběhu, když to moře šlehalo horu, tím šleháním moře v příběhu vznikl nektar. A koho to zajímalo? Kdo hledal nektar? Jakšové-bohové a démoni. Bohy a démony zajímá hmota. Majetek má i zlý i dobrý člověk, oba mají majetek. Majetku se věnují oba. Tak mezi majetkáři jsem Já. A verš říká o nejpodstatnějších, a to jsem Já. Je desátá kapitola a ve čtvrtém verši bylo všechno řečeno. Kdo a co všechno je Bůh v člověku, jakou formou je Bůh v člověku. Jediná věc je, to bylo tisíckrát řečeno, kde je já, tam Bůh není. A kde je Bůh, tam já není. A kde já není, tam je vajrágja.
Nic je porodnice Je. Je se rodí z Nic. A tomu se v češtině říká jev. Kde je jev, tam je svět, tam je mysl. Tak pokud je jev, pokud je mysl, porodnice je neznámá. Když máme kytičku, záhon neznáme, když máme číslíčko, tak nulu neznáme, tu nulu, ze které to pochází. Nula je kruh, čára tvořená jednotlivými body, a to je princip celého kosmu. Žádný kruh nemůže existovat, když nemá jádro. Kruh se nedá kreslit bez umístění jádra, centra, středu. Bez středu kruh není. Kruh se nedá představit, když není střed. My nejsme schopní vidět střed, ale vidíme kruh. Naše mantinely jsou pouze mysl a smysly. A to je záhon pro rág a dvéš, libo a touhy. A kde libo a touhy jsou, tam je já a tam není Bůh. A je absolutně nemožné si představit takové konání, kde je Bůh. A proboha je jen kec, žádné zkušenosti nemáme.
Ve 4. verši byly vysvětleny bhávy, jsou v nás. Běžné slovo chci, chci, chci, vůbec neovládáme, nevíme odkud přichází chci. Nebo baví. Proč něco někoho baví. Proč se nedá ovlivnit baví u druhého a u sebe? Je to bháv. A tak podobně je 20 hávů, čím my jsme. Ve čtvrtém verši se říkalo, ty všechny bhávy jsem Já, a to je pro nás absolutně nemožné poznat. A kdo to pozná, to už není člověk, to je Bůh.
To už bylo na začátku řečeno, jestli si vůbec pamatujete. Bůh je to nejpodstatnější. Člověk neustále vrtá svou logikou, kterou považuje za vrchol své podstaty a hraní s logikou se buduje slovy. Člověk je zamotaný kolem slov. Mimo slova je neexistence člověka, neexistence logiky. A proto nechápeme, že dopad a příčina je to samé. Každý dopad splyne zpátky do příčiny. Příčina a dopad je to samé. A my stejnost v příčině a dopadu nevidíme. Podle vědců každá příčina rodí odpad. To je podle moderních vědců nevyvratitelné. Když se hluboko zamyslíte, jste schopní prorazit své bystré uvažování, tak můžete zjistit, že každý dopad je i příčina. Není žádný rozdíl.
Rozdíl je jenom v jaké vrstvě se člověk pohybuje. Jestli se pohybuje v lidské vrstvě, tak vidí zvlášť příčinu a zvlášť dopad, zvlášť čas, prostor. V jiné vrstvě je jenom čas, prostor nikde není. Jak může být prostor bez času, jak může být příčina bez dopadu, dopad bez příčiny. Ustálit se na této vrstvě je likvidace sám sebe, je likvidace jevu, identity, to je vajrágí. A k tomu člověk není určen. Člověk je určen pro radost, spíše hledač radosti, spokojenosti, štěstí, a to všechno visí na hmotě. Čas a člověk, tam máme radost. Můj děda, moje rodina, moje město, můj dům, moje vztahy, moje hromadění. To je cíl a obzor lidského myšlení, a proto Bůh není nikde. V této vrstvě Bůh je nikde.
Bůh je jenom radost a je v jiné vrstvě. Tam ale člověk není, to ho nezajímá. Nás zajímá všechno, co je moje a co všechno můžu získat. Co z toho budu mít, to je pole člověka bytostí. Jeden jediný střed – co z toho můžu mít, co z toho budu mít. Pokud z toho nebudu nic mít, tak to můj zájem není, není moje touha. Kde je touha, tam je něco k získání. To už Bůh není, to je bytost. Bytost znamená být, někde něco obsadit.
Takže s Bohem se nemůžeme jen tak setkat. Je to mimo naší schopnost. Mluvit o tom je blábolení. Vyprávění o Bohu mi nepřijde nějak božské. Vyprávění o Bohu je lidské, to boží není. Něco se líbí a člověk řekne, to je boží. Janda, když je rozkvetlý mák, tak řekne, je to boží. Když je to kaktus nebo kopřivy nebo šípkové růže, ty boží nejsou. Protože co tam je u člověka? Libo a líbivé. Celý život, od zrození do smrti nic jiného nesháníme než líbivé. Takže o Boha se vůbec nejedná, jedná se o líbivé, a to není boží. Tak to je všechno, dá se o tom uvažovat 24 hodin. Ale Bůh je nikde. Bůh je, když člověk není. Nevím co více dodat. To je vše z dnešní pohádky, kolem verše.

रुद्राणां rudráṇáṁ (Rudra, bůh zkázy); शङ्करश्चा śaṅkaraśčá (Šiva, hlavní bůh obnovy a ničení); च ča (a); अस्मि asmi (jsem); वित्तेशो vittéśó (Pán bohatství); यक्षरक्षसाम् jakšarakšasám (z Jakšů a Rakšů); वसूनां vasúnáṁ (Vasusů - třída bohů); पावकश्च pávakaśča (Agni, plamen, Bůh ohně, Čistič); च ča (a); अस्मि asmi (jsem); मेरुः méruḣ (hora); शिखरिणाम śikhariṇám (hor, horských štítů); अहम् aham (já).
MA

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>