Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Gudakéšo! Já sídlím v srdcích všech bytostí. Já jsem onen prapůvod, průběh a také konec všech tvorů. ||10–20||

---

---

Kostič: Já jsem átma, Gudákéšo, jsem usazen ve tvorech všech, 
jsem počátkem i trváním, jsem také koncem bytostí.

---

Komentář Govind:
Bhútananta
Když v předchozím verši Ardžuna žádal o opakované vysvětlení vlastností sil, schopností Boha, tak Kršna říkal: Určitě ti to velice stručně popíšu, protože moje vlastnosti a moc jsou nekonečné, tak detaily nelze, ale stručně ti to popíšu.
A říká: Ó Ardžuno, jsem umístěn ve všech bytostech, bytí, existencích. Aham ádi - jejich prapůvod jsem Já. Madhjanam - střed, jejich průběh jsem já. Bhútanamanta - a jejich konec jsem já. Jsem cokoli existující bhútanam. Jejich prapůvod, průběh a konec jsem Já. A ve všech bytostech jsem já. To je stručně řečeno. V detailním vyprávění, chápání musíme být trochu vzhůru, použít svůj rozum a hrst IQ, které máme dát na hrot, aby se pochopilo. V naší existenci čím potvrzujeme, že existujeme? Když se nad tím zamyslíme, tak že jsme přítomní, si potvrzujeme myšlením, že si to myslíme. Když nemyslíme, tak nejsme.
Takže jeden pohled bytosti je, že ta bytost je, že ta existence je. Druhý pohled je, že ta existence, ta bytost není. Kdy to je a kdy to není je pouze otázka mysli. Buďto mysl je nebo mysl není. V obou případech, ať mysl je nebo není, život - existence pořád Je. To nemá přímou souvislost s myslí.
Ale my naší přítomnost potvrzujeme, dokazujeme jenom myšlením. A proto naše uvažování, naše procítění je pouze myslí. A kdy začne mysl? Mysl se objeví a zahájí svou přítomnost s přítomností touhy, rág. Takže kde je rág, tam je vlastní existence. A to jinak řečeno - touha nikdy nemůže dosáhnout vnímat, chytat to, co Je. Je nic společného s touhou nemá. Touha se objevuje z Je, ale touha nemůže nijak posvítit na svůj původ, ze kterého vznikla. Cokoli, co se děje a probíhá, je součástí toho Je. A mysl, touha to po svém vykládá.
A proto když přemýšlíme nebo častěji se říká - já na tebe myslím, nic se neděje. Jako já když jsem zaspal, tak Janda říkala: Já jsem se myslí vás snažila probudit. Ale nic se nestalo. Já jsem chrněl dál. A proč jste se neprobudil, když jsem na vás myslí šťourala? Co to je? Govind chrní dál a Janda si myslí, že budí, že začne satsang, ale nic se neděje. Protože ona hrabe do své touhy. A to nemá žádný vliv na Je. Takže kde je touha, to s Je nic společného nemá. Naopak. Když touha zmizí, co může zůstat z toho co Je? Pak zůstane absolutně jen Je.

Tak kdo brání, aby to celé Je bylo vidět? Jenom touha, rág a mysl, naše představy, chtění. To je všechno, co nám brání poznat sami sebe. Bůh je příčinou vzniku všeho, příčinou průběhu všeho, příčinou konce všeho. A úplně všude. Co to brání poznat je mysl, touha, chtění, přání. A proto Védanta našla techniku k poznání sám sebe, je to cesta vajrágja, být bez rág, touhy, přání. Když toto není, tak je jenom to, co Je. A to co Je je Brahma, je Bůh. To je velice stručně řečeno. Pitvat můžeme jak chceme, jak daleko a jak hluboko chceme, to záleží na našem IQ, schopnosti přemýšlení. Co poradí Děda Rad?
Děda Rad: Já cítím to samé, co jsem už říkal, ztišit, soustředit se v průběhu dne, zklidnit a pozorovat to. Každý den si udělat chviličku sám na sebe a zklidnit tu hlavu a zamyslet se a prohlubovat to. Mysl a rágy jsou tak mocné, že nás nepustí do nitra, a čas tomu věnovat je potřeba každý den chvilku.
Otázka: Kam jdou touhy člověka po smrti?
Govindží: Nikam, neumřou, odkud přišly, tam jdou, pořád. Touhy znamená Mrtjórlók, touhy pořád jsou, nejdou nikam.
Otázka: Tedy k jinému prostoru než Mrtjórlók se ...
Govindží: Naše uvažování je pořád jen o času a prostoru. Nechápeme co je čas a prostor. To je dementárna, protože se jako lidi snažíme chápat život v prostoru a času.
Čas není žádný, protože pořád Je. Naše digitalizace, ABCD, my jsme celý svět, vesmír narvali do slovíček. Všemu jsme dali slova. A ta jsou natřená omáčkami. A pořád omáčky v srdci, v hlavě, touha člověka je narvaná omáčkama, a my se bez toho nemůžeme dívat, být, naše bytí je pouze slova s omáčkama.
Zkusme si minutku žít bez slov. V první řadě nemůžeme mít jen slovo, každé slovo je s omáčkou, čisté slovo nemáme. A zkusme mít nejdříve čisté slovo bez omáčky. I to je nemožné a absolutně bez slov být, to si vůbec neumím představit. Minutku být bez slov. To je nemožné. To je důvod, proč nemáme o Bohu žádné ponětí, je to pro nás jen slovo, protože bez slov nemůže náš život fungovat. Nemůžeme být nikdy bez slov, od zrození až do smrti. Pořád potřebujeme slova a to naše dementárna, to nám neumožňuje vůbec rozpoznat sám sebe, co je. Všude strkáme slova. A proto všude je nějaké přání, touha, zájem, nějaká mysl.
Děda Rad: Řekl bych že největší slova když člověk otevře oči, už naskakuje co musí, co je důležité. A už je kulička, která se nabaluje a to zklidnění je právě, zastavit kuličku aby se nenabalovala.

अहम aham (já); आत्मा átmá (já – duše); गुडाकेश guḍákéśa (ó vlasatý, epiteton Ardžuny); सर्व sarva (vše); अहमा भूता bhúta (bytost, stvoření); अशय aśaja (místo odpočinku, srdce, mysl); स्थितः sthitaḣ (přebývající, umístěný v), sarvabhítasajasthitas (přebývající v srdci všech bytostí); अहम aham (já); आदिश् ádiś (začátek, prapůvod); च ča (a); मध्यं madhjaṁ (střední, průběh); च ča (a); भूतानाम bhútánám (bytostí, tvorů); अन्त anta (konec); एव éva (skutečně - často používané jako rytmická výplň); च ča (a).
MA

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>