Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Krišno, řekni jakým způsobem Tě můžu poznat ve svém přemýšlení. ó Bhagaván, v jakých různých způsobech bhávů Tě mohu vždy poznat, procítit, udržet? ||10–17||

---

---

Kostič: 17. Jak uzřít Tebe, Jógine, mohu já stále myslící? 
Ve kterých podobách, Pane, já mohu si Tě představit?

---

Komentář Govind:
Kontext je stejný jako v předchozích verších, kde Ardžuna vypráví Kršnovi. V tomto verši se říká: Kršno, řekni, jakým způsobem já mohu vědět, poznat a přemýšlet o Tobě. Jakými všemi způsoby - bhávy mám přemýšlet? V jakých bhávech je možné přemýšlet, abych tě poznal, ó Bhagaván. Z tohoto verše Ardžuna prociťuje, že Tebe (Boha) poznat a neustále Tě (Ho) pamatovat je těžké či nemožné. A to už bylo řečeno v předchozím verši. Pro dítě je těžké poznat maminčin úmysl a pořád mít maminku na hrotu, výš než své zájmy. Pro nás je těžké mít principy na hrotu. Naše chamtivost, škodlivost, chtivost, je vždy na hrotu. Nelze to vysadit. Toto Ardžuna poznal. Ta snaha, ten pokus o neustálé bytí (v Něm) je podobné jako vrtat vrtačkou do vody, člověk chce vrtat vrtačkou díru do vody a jak to dopadne? Nikdy nenavrtá, díra se ve vodě nestane, jakmile se vrtačkou točí, voda se začne točit, ale když vytáhne vrtačku, díra zmizí a zase je voda. Podobně si hrajeme v oranžových hadrech, dredech, životě v lese, zavřeme oči, zpíváme mantry. Všechno je úplně zbytečné, protože jakmile se přestane, uvnitř duní a hned je zpátky chamtivost, chtivost, škodlivost. Z toho se nikdy dál nepokračuje a nic nezůstává.
To Ardžuna poznal při poslouchání Kršny, že v praxi nejde neustále si pamatovat boží slova, boží principy. To nelze, to okamžitě zmizí. Tak tady Ardžuna požaduje: Ó Kršno, ó Bhagaván, ó Pane, jaké jsou pro mě možnosti, v jakém bhávu mohu přemýšlet, kterým tvé vibhuti - schopnosti, síly mohu pořád cítit? Jaké jsou pro mě možnosti? Protože tím lidským problémem je, že o Bohu nemáme žádné procítění. I když sem tam nějakou volnou jiskru dostaneme, okamžitě to zmizí. Chvilku houpeme hlavou ano, ano, ano, a pak okamžitě přijde alobal (ale) a vše je postaru. Tím trpí úplně všichni. Ardžuna tím také trpí a tak to musí říci. Ta slova, která cítí, musí říci. Kdyby netrpěl, tak by tady ta slova neměla význam. Tak jádro toho verše je trápení, které vychází ven. Uttsaha je hlas jeho nitra.
V tomto verši je cítit požadavek: Jak můžu znát a vědět o Tobě ve svém přemýšlení a jaké jsou možnosti v bhávech. Jakým bhávem si Tě mým přemýšlením mohu neustále udržet. Toto je běžné u každého člověka. Jako ze zeměkoule obklopena magnetickou silou, tak je člověk obklopen chamtivostí, to nás drží pod vodou neustále. Jakmile přichází nějaký princip okamžitě je hned vysazen. Tak s tím má i Ardžuna problém. Co všechno Kršna říkal a říká, nic se  v něm neudrží. Všechno je okamžitě zapomenuto. A to vidíme u každého člověka, u každé bytosti. Obzvláště zvířata zapomínají. A lidé bez okamžitého zapomínání neexistují, takže horko těžko jsou výjimečné bytosti, to není ani procento. Ohromnou výzvou jsou výjimeční hrdinové, kteří navždy odložili chamtivost, škodlivost, chtivost. To běžné není ani náhodou. Procítění verše jsem sdělil. Více není.
Tady jde o to, zamyslet se, odkud otázka vychází. Ve verši je otázka, porozumět otázce. Proto tam více názorů není a na tuto otázku se bude odpovídat v 19. verši.
Janda: Celá Bhagavadgíta je jakoby jeden dlouhý rozhovor?
Govindží: Je to jeden kus. Ardžuna se ptal a Kršna odpovídal. Ten zpěv když se zpívá, tak to trvá zhruba hodinku, hodinu a půl. Když člověk čte celou Bhagavadgítu, tak ji přečte za hodinu, hodinu a půl. Když herci hrajou - jeden na Kršnu a druhý na Ardžunu, tak to představení trvá hodinu. Připomeňme si, že to proběhlo ve válce, ve válečném kočáru, kde seděli oba dva. Je to podobné, jako když jedeme autem z Prahy do Chudíře. Tak si to umíme představit v jakém je to prostředí. Mluví se a tehdy to bylo stejné. Pokec Bhagavadgíta ve válečném kočáře.
Děda Rad: Zdá se to jako letitý příběh.
Govindží: Nám to tak připadá, protože nic nechápeme a máme hodně svých názorů a přesvědčení, a tak se zpracovává každé slovo samostatně, protože není chápavost. I když byla, tak je zapomenuta okamžitě. Přilejou se vlastní názory. Já chápu přichází rychle, ale hned přichází alobal - ale. Protože jsme normální, a proto jsme konstantně takoví, jací jsme, beze změn, nic se u nás nezmění. Jsme velice poslušní, krásně vychovaní psi.
Všech sedm otázek, které jsou ve verších, je jenom vyjádření Ardžuny a tam můžeme postavit sami sebe.

कथं kathaṁ = (jak? jakým způsobem?); विद्याम vidjám = budu vědět, mohu vědět); अहं ahaṁ = já); योगिं jógiṁ = ó jógíne); स्त्वां tváṁ (ty); सदा sadá (stále, neustále); परिचिन्तयन् paričintajan (přemítat, přemýšlet o); केषु केषु kéṣu kéṣu (v čem různé?); च ča = a); भावेषु bhávéṣu (bháv, ve stavech bytí, v aspektech bytí); चिन्त्यो čintjó (být myšlen, být představován); ऽसि Asi (ty jsi); भगवान bhagaván (ó Požehnaný, ó Slavný); मया majá (mnou).

MA

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>