Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

 Ty jsi vytvořil celý svět, sám sebe jsi ustálil a vyprávíš o projevu vlastním i toho světa zcela, beze zbytku. ||10–16||

 

 

---

---

Kostič: Beze zbytku rač vyprávět o svých božských projeveních, 
skrze která existuješ v světy tyto proniknuvší.

---

Komentář Govind:
V 16. verši mluví Ardžuna a podobně jako v předchozích verších velebí Kršnu. O tom je i tento verš. Vaktum - vyprávíš, arhasi ašéšéna - měl bys bezezbytku. Ty mi tady vyprávíš bezezbytku úplně všechno. Vyprávíš mi Kršno o svém vlastním projevu, co Ty jsi, jak jsi vznikal. Jak jsi sám sebe objevil a jak jsi vytvořil tento celý svět. Vibhútibhir lókan - jak jsi se projevil. Dělání, projev je vytvořené slovo. Ty jsi celý svět vytvořil a takto jsi tisthasi, sám sebe jsi ustálil. Jako když někdo něco vytvoří a pak sedí v klidu, protože všechno běží jak má. Tak co pak dělá?
Když Kuchař uvaří výborné jídlo, voňavé, chutné, nádherné, pak vezme čepku na hlavu a s vařečkou v ruce se prochází v jídelně, kde si lidé užívají. Kuchař ví moc dobře, že všechno funguje, jídlo je krásné a chutné, dívá se na lidi a je úplně v pohodě. On mezi lidmi nevaří, nemíchá jídlo v talíři. Takto podobně Bůh vytvořil svět a v klidu si užívá. Kršno, Ty jsi svůj objev, ašéš (beze zbytku) úplně všechno mi vyprávíš. Ty jsi vytvořil celý svět, a tak už krásně sedíš. Jsi umístěn, sám sebe jsi ustálil a vyprávíš o vlastním projevu. A co všechno vyprávíš, to je o sobě i o světě.
Když maminka nebo učitelka ve škole nebo teta před spaním vypráví příběh a vypráví detaily, jak to bylo, když jsme byli na dovolené u moře, jak jsme seděli v autě - dítě poslouchá. Když vypráví detailně, beze zbytku a nic nezůstane, dítě nemůže vyhrabat ani otázku, protože všechno bylo odpovězeno předem. Tak detailně se vypráví. Protože cestu maminka zažila, má to úplně v sobě, tak o tom světě může detailně vyprávět. A když vypráví to, co sama nezažila, snaží se to vymyslet, tak má dítě dost prostoru vymyslet otázky. V autobuse byla klimatizace, tak byla okna zavřená. Jak to můžeš vědět? Protože to nezažila, snaží se to vyprávět. Ale když má vlastní zkušenost, má to zažité, je to v krvi, tehdy to může přesvědčivě říkat do dna.
Když někdo něco vypráví a má to jen slyšené, přečtené, tak to neznamená zažité. Uslyšené když vypráví, tak musí citovat zdroj, protože to není vlastní zkušenost. A pak si samozřejmě musí vymyslet odpovědi na otázky. Co je zažité, vypráví detailně, že žádné otázky k tomu nemohou vznikat. Je to celé. A proto vyprávění od profesionálů a vyprávění od kopíráků je rozdíl. Když mluví kopírák, tak to posluchač hned pozná. Vzniká proč, jak. Když je všechno řečeno, tak člověk nemá otázku, nejsou obavy, pochyby. Tím chci říci, že není co víc říci, je to detailní.
(Ardžuna) Ty jsi to sám dělal, vytvořil jsi tento svět i sebe. Co jsi zač? Vytvořil jsi celý svět a sedíš v klidu, tak dokonale jsi to vytvořil. Když Kuchař vytvoří dokonalé jídlo, tak lidé již nemíchají v talířích další ingredience. Je to všechno v jednom kontextu.
Ještě další dva verše budou podobné velebení. Všechny verše, kde mluví Ardžuna, jsou plné velebení a pokud bychom je z Bhagavadgíty vytáhli, můžeme vidět vlastnosti praktikanta bhaktijógy. Jak se praktikuje bhaktijóga? Jak vypadá praxe bhaktijógy? Je to jóga pokory, oddanosti. To všechno je pak krásně vidět ze slov Ardžuny.
Podle Védanty jsou dvě slova - uttsaha a prérana. Uttsaha - vzrušení, nadšení, nabuzení. Co to je? Jaké jsou pocity těchto slov? Je to pro zvýšení síly. To zvýšení síly se nachází v kořeni vlastního nitra. Takže co z našeho nitra vychází, co se zvedá do našeho projevu, to je uttsaha (nadšenost, odhodlanost), je to z přesvědčení, z toho se projevuje. Druhý pojem je prérana, znamená inspirace. Jaký je pocit z toho slova? Rozdíl mezi slovy je vnější a vnitřní. Inspirace a motivace je z vnějších zdrojů. Co uvidíme, uslyšíme, to nás inspiruje. A my to vezmeme a ten vnější projev se může přilepit na vnitřní cítění, na to vlastní nadšení.
Když uttsaha není, když není nadšení, tak se na něj inspirace nelepí. Pak zůstává a l e , je tam alobal a pak se lepit nedá. Pak se nedá říci, že jsem inspirován, zůstává, že jsem někde něco slyšel. Ale když je tam vnitřní nadšenost, není žádný alobal (ale), tak se krásně přilepí inspirace. Ardžuna má nadšení a Kršna je inspirací. Tak my jsme nadšenost a žádné ale, to je bhaktijóga, tomu se říká oddanost. A pak cokoli co přichází, inspirace se stává součástí uttsaha, nadšenosti. Takže když je nadšenost, přilepí se automaticky inspirace a to se stává změnou nitra.
A když jako teď přicházíte na satsang Bhagavadgíty každou sobotu a neděli ráno, vynecháte pohodu, spánek a další krásné hmotné zážitky a sedíte se sluchátky, s tužkou a papírem, a soustředěně posloucháte, to je uttsaha, vaše nadšenost. Nezajímá vás ranní krásné spaní a místo toho si sednete u notebooku a pečlivě posloucháte. To je náznak vaší oddanosti vůči Bhagavadgítě, satsangu. A pak co se začne vyprávět, je pro vás inspirací. Když máte tu nadšenost, přichází inspirace, alobal žádný, ta inspirace se stává vlastní zkušeností. Protože vše sesadíte a proto nemáte žádné výhrady. A nemohou být výhrady, když je to vyprávěno tak detailně, že nemůžete vymyslet ani otázku, protože tam není prostor, vy jste najednou puk. Jako zrníčka kukuřice, prasknou a je z toho popcorn. Zrníčko nemá možnost se chytit a nepuknout. Když je rovnoměrná teplota, tak už zrníčko žádnou jinou variantu nemá. A co se stane? Pukne.
Podobně když v satsangu přichází vyprávění do dna, tak žádné jiné možnosti nejsou, které by se mohly proměnit do otázky, protože se všechno absorbuje, přitáhne se do sebe a to je bhaktijóga. A tím jste na hodinku krásně oddaní jazyku Bhagavadgíty. Je samozřejmé, že tam nejsou otázky. Otázky jsou tam, kde jsou obavy, obavy jsou tam, kde je alobal. Tímto způsobem, když se všechny verše, co mluví Ardžuna stáhnou, tak to je vývoj bhakti, oddaného. Rozrůstá se vlastní uttsaha, prérana, a je větší a větší. Ta nadšenost je ze svého nitra. To se nemůže říct, když je to jenom slyšené. Když se zamyslíme nad rozdílem mezi slyšené, vnímané a inspirované. Jaký je rozdíl mezi těmi slovy? Slyšené je slyšené, ale inspirované je už to slyšené proměněné do osobního. A v tu chvíli je takové přesvědčení, že co se rozšíří, to je to, co je uvnitř, tam se rozrůstá. To už je to vlastní přesvědčení, tomu se říká učení. Dítě, když jde do školky, tak od učitelky slyší, je slyšení. Ale dítě to proměňuje a nemá žádný alobal, tak to přesně podle toho nalepí do sebe a pak žádné otázky nemůže mít. Proč je A takové, B takové a X takové, neptá se.
Buď se to promění do sebe, nebo se to nepromění. To je učení, učitel je jenom jeden, knížka je jedna, škola je jedna, žáků stovka, ale ne všem to sedne, ne všichni se přesvědčí. Některým ano, některý vůbec, některým úplně, to záleží na tom, jaký mají uttsaha, nadšenost, otevřenost, jakou dávku plynu mají našlápnutou. Kolik si člověk vezme, přilepí, obohatí nitro, to je u každého jiné. A to je dávka oddanosti. Kdo je jak oddaný, tolik odnese. To jsou pak jedničky až pětky. To je jakou dávku si odnesli, kolik mají uttsaha. Takže oddaností se obohacuje.
To vidíme, když Ardžuna poslouchá Kršnovo vysvětlení, má uttsaha, má uvnitř nadšenost, přijímající trychtýř, nahoře je hodně široký a dole je tunýlek a tudy to protéká. Umíte si to představit? Když člověku chybí oddanost, chybí nadšení, uttsaha, tak může být inspirace kolem dokola mraky, ale nic to člověku neříká. Nevleze to do trychtýře, je tam poklop, poklička. Tomu se říká 30+ člověku chybí oddanost. Kde oddanost není, tam inspirace se do přesvědčení neproměňuje.
Ardžuna vypráví: Tak bezezbytku, úplně detailně mi všechno říkáš o sobě, jak jsi vytvořil tento svět a sedíš v klidu. A toto uznání, co Ardžuna naznačuje, tím velice důkladně přijímá vše, co říkal Kršna. Takže to jsou vlastnosti bhaktijógy, oddanosti. A oddanost je lepidlo, co lepí uttsaha - nadšenost a prérana - inspiraci. A to lepidlo když není, tak člověk nemůže nic. Bez oddanosti, bez důvěry, bez odevzdání se nemůže nic rozrůstat.
Kořeny rostlinky když zamotáme do alobalu a strčíme do hnoje, vyroste rostlinka? Ne, protože tam není oddanost, kořeny nejsou oddané zemi, mezi nimi je alobal, folie.
A to je náš odpor a ten odpor odděluje. Pak nic neroste, i když je úplně nejlepší prostředí. Není tam oddanost, protože je tam místo oddanosti odpor, nedůvěra. Neslučuje se.
Z dnešního verše vyplývají vlastnosti bhaktijógy. Vše je vysypáno a teď je už všechno jen na vás.
Otázka: Překlad pana Kostiče je, že to vyprávěl, je tam minulý čas.
Govindží: My teď máme reprízu, protože to bylo před sedmi tisíci lety řečeno, tak to rozhodně není v přítomném času. Dnes když se na to díváme, můžeme říct jakýkoli čas, prostě to bylo. Ardžuna to také říkal a Kršna to také říkal, tak je to minulé. Když se na to díváme jako na přítomnost, tak je to v gramatice přímá a nepřímá řeč. To známe. Úča říká, že bude sekat trávu, nebude mít čas na krájení cibule. Nebo řekne: Já budu sekat trávu a nebudu mít čas na krájení cibule.
Děda Rad: Když tam je úcta, přesvědčení, nadšenost, oddanost, důvěra, tak pak to může krásně prostoupit inspirace, motivace. Vnímám to, jako když kápnu kapku inkoustu do vody, tak voda se obarví, prostoupí, pak se to ustálí. Když se to nepochopí, je to jako kapička oleje, nedostane se dál, zůstává na povrchu.
Govindží: Vytáhnul jsi krásný příklad, super.

वक्तुम vaktum (mluvit, vyprávět, popisovat); र्हस्य arhasi (umíš, prosím, dělej!); अशेषेण aśéṣéṇa (beze zbytku, úplně); दिव्या divjá (božský); हि hi (opravdu); आत्मविभूतयः átmavibhútajaḣ (vlastní projevy, vlastní síly); याभिर् jábhir (kterým, s kým); विभूतिभिर vibhútibhir (projevy, síly, zdání); लोकन lókán (světy); इमम imáṁs (tyto); स्त्वं tvaṁ (ty); व्याप्य vjápja = prostupující, v reálu ; तिष्ठसि tiṣṭhasi (jsi stálý, umístěný, přebýváš, nacházíš se v).
MA

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>