Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó vlasatý Krišno! Cokoli jsi mi řekl, to vše uznávám. Ó vznešený, Váš božský projev nemohou pochopit bohové, stejně tak mimořádně mocné bytosti. ||10–14||

---

---

Kostič: Vše to, co říkáš, Kéšavo, já považuji za pravdu. 
Tvou slávu, Pane, neznají bohové ani démoni.

---

Komentář Govind: Janmám - to co říkáš, Kéšavo, ó Kršno, to co všechno říkáš, je skutečnost, je pravda, to uznávám. Ne hi té bhagaván vidu dévana danvám - ale tvůj projev – vjaktim, není vidět, znám ani bohům dévům ani danvám ani těm mimořádným osobnostem. Slovo danaváh se nedá přeložit jako zlí duchové. Ve velice pradávných dobách, když nebyla možná ani zeměkoule, tak rodina Brahmy už byla. To vychází z indické mytologie, můžeme to tak dnes říci.
Byli sant kumár, sanjása ... byli čtyři Brahmovi synové i sat riši o kterém již byla řeč. Jsou věční, tak tenkrát byly bohové Indra, Šiva Váju, Ákáš, Džal, Agni, kteří potom vytvořili zeměkouli, tak dnešní hlavou můžeme chápat, že jsou to jména podle síly. A dévanáhové byly ohromné síly, které se na světě realizovaly, a proto mnoho architektonických předmětů, které se nedají pochopit, byly postavené. Podobně jako egyptské pyramidy.
Tak v Indii je ohromná velká skála, je to shora vytěžená a silná žulová hora a několikakilometrový areál, celá hora byla shora vytěžená, ne postavená nebo navrtaná, tunelovaná. Tak vznikl chrám. Je to nepochopitelné moderní hlavou, moderními technologiemi. Takové ohromné stavby není v silách člověka postavit. Považuje se to za dílo dánaváh. Slovo dánavah se říká mimořádně silným osobám. Dévové - bohové a dánaváh byli mocné osoby v indické mytologii.
Verš.-14 सर्वमेतदृतं मन्ये यन्मां वदसि केशव ।न हि ते भगवन्व्यक्तिं विदुर्देवा न दानवाः ॥ १०-१४॥
Dnes se to chápe jako démon, který může takové věci udělat. Ale démonů se bojíme, tak tomu říkáme démon, který zabíjí, vytvoří viry, zlikviduje nebo vytáhne sopku, udělá díru do země. To jsou velmoci. Ani bohové ani dévové ani dánaváhové tvůj projev (Kršny) neznají. Tak co ty všechno, Kršno, říkáš, úplně uznávám a je pravdou. Tvůj projev neznají ani bohové, ani velmocní. Co z toho může vyplývat? Co všechno říkáš je pravdou a uznávám. Když se tato lidská slova objevují, tak můžeme velice jemným procítěním procítit, jak je je jenom jeden tunel, jen jedna cesta, kterou se Kršna i Ardžuna setkávají a je tam stoprocentní přijetí. Kde je stoprocentní přijetí? Kdy může být? Když vlastní identita je absolutně nemožná. Je jen jednosměrka, tehdy může být stoprocentní přijetí. Ale to vůbec v dnešní moderní době není. V moderní době je možné, když je vlastní identita a její záruka a ještě trochu lepší. Takže dneska v moderní době stoprocentní přijetí není a identita je na prvním místě. A proto není stoprocentní přijetí, není to možné a proto v Komenského češtině říkáme: Já to chápu, a l e . Co to slovo a l e je ? Když se nad tím člověk zamyslí, co to znamená, když je tam ale, jaký je to druh chápání když to končí slovem a l e ? Jestli je vůbec nějaké pochopení, když je tam ale. Ale bez ale nemůžeme ani mluvit.
Mluvení je tam, kde je identita, kde je já. Co vyžaduje? Hluboko v nitru je absolutní ticho, bez rozruchu. A identita tam dosah nemá. Tehdy je absolutní přijetí. Z toho vypadá, že Ardžuna při řeči Kršny sedí úplně na dně. Tehdy může říci - co všechno říkáš, já přijímám, chápu, je skutečnost. Ó Kršno. Tvůj projev je Brahmův projev, není znám ani bohům ani velmocným, tedy nikdo Tě nemůže znát.
Znání je pouze přes smysly. Ani smysly o sobě nikdy nemohou vědět. Oči vidí všechno, ale o sobě nic neví. Uši se cítí ušima, jen slyší, kůže se cítí kůží, o sobě nic neví. To není možné To je absolutně nemožné. Takto my sami o sobě nemůžeme vědět. Proto zůstává záhadou, kdo jsem já. Nemůžeme to vědět. Protože kdo to chce vědět, je sám Bůh. Samy oči chtějí vidět sebe? To není možné. To různí učitelé když to vysvětlují, že oči nemohou vidět oči, tak mnoho žáků vyvrací. Pane učiteli, co to říkáte? Moje oči mohou vidět samy sebe. Učitel: Jak to můžou oči vidět? Vezmu si zrcadlo a do toho se kouknu. Učitel: Aha, tak ty vezmeš zrcadlo a tam vidíš svoje oči? Tak namaluj svoje oči v zrcadle růžovou linkou. Udělej linku na oči. Tak on si vezme tyčinku a namaluje na zrcadlo čáru. Jsou tvoje oči namalované, když namaluješ na zrcadle čáru? To je pouze odraz, to není reálné. Jako Nandi, který chápe jako svoje oči oči v zrcadle, ale to je absolutně nemožné. Odraz není reálný. Je to odraz, reálné oči jsou postavené před zrcadlem.
Takto člověk celý život absolutně ve všech časech je v nereálném neskutečném světě. A to bylo několikrát řečeno. Co je pro nás podstatné, co nás zajímá, je pro nás směrodatné a podstatné a jsou to přídavná jména. Ale přídavná jména neexistují. Nemají hlavu ani patu, nemají žádný mantinel, žádný tvar, žádnou váhu, žádné faktory, kterými může být něco skutečné. Veškeré co může hlava dělat, jsou pouze vztahy - samband. A je absolutně nereálné - manžel manželka, bratr, sestra, rodina, rodiče. Nic z toho není reálné. To je absolutně přidané. Není to podstatné a my nemůžeme mít v hlavě ani jednu myšlenku, ani jednu větu, kde vztahy nejsou. A proto čím je hlava neustále angažována: moje, tvoje, její. Kde žijeme? Ve falešném světě. Sangraha - co hromadíme, můj barák, moje práce, moje rodina, moje zvířata, do toho jsem zamotaní. To je absolutně zkreslené.
Nic tady nemůže být moje. Když ani tělo není vlastní, já nejsem, jak můžou být jiné věci moje? Kde tento stav, kde není moje, může být? Moje bude tehdy, když já jsem. Tak když já nejsem, jak může být moje? Tam v této úrovni v hlubokém tichu, v hlubokém nic, se dá říci stoprocentní přijetí. Ale přijetí bude, když je nějaký přijímač. A když není přijímač, tak jaké je přijetí? Absolutně nemožné. A my slovo přijetí neumíme chápat. Tam není ani dávání ani přijímání. Protože jakékoli ní, dělání, konání vyžaduje subjekt, když není dělač, tak kdo to potom je? Tuto úroveň si můžeme představit pouze v hlubokém nic. Ohromném Nic, jen Nic, čemu buddhisti dali slovo nirvána, kde je absolutně Nic. Takové prostředí procítit při vyslovení tohoto verše. Jak může být něco prostředí? Když je tam nic, není žádná osoba, žádná reference, tak co je prostředí, co je okolí? Prostředí je, když je někde něco, pak může být okolí a cokoli. A když je bez identity, tak se nedá vůbec použít slovo prostředí. Celý jazyk, slova, vyjádření všech předmětů smysly je nereálné, když identita, reference není. A to může být absolutně nemožné k pochopení. Procítění je absolutně nereálné. Kde chápání není, cítění není možné. Takovýto stav se dá představit při poslouchání a čtení a probádávání tohoto verše. My pořád hledáme něco. A když tam nic není, tak co můžeme hledat? Co nás všechno zajímá je absolutně falešné, nereálné a kolem toho se motáme od narození do smrti. A když to člověk poznává, tak co asi může být jiného? Šumák. A šumák je ten nic.
Šumák je když není žádná reference, to je ten nic. Kde předměty nejsou, tam je Nic a to je ten Brahma. Řeč a jazyk jsou tam, kde jsou předměty, kde předměty nejsou, jazyk není. Kde není jazyk, není řeč, mluva. Je tam hluboké ticho, žádné předměty. Hlava je zamotaná, že bez předmětu nemůže být. Když se nevnímá, tak předměty nejsou. Když splíš, vidíš sny, tak v posteli nejsou auta, hory. Ale čemu říkáš skutečnosti, jenom když se zamyslíme, co ten spánek je, co sen je. Pořád chceme trvat na předmětech, na nějakých věcech. A v hlubokém spánku ani ty věci nejsou. Co nejsou i ty nejsou. Pak tam je vyloženě jenom NE. A to člověk nemůže chápat. A ještě chce, aby předmět byl takový, jak on chce – podle mě. To je absolutní mudh, hlupák. Mám čas, nemám čas, chci nechci. To je hloupost.
Děda Rad: Když člověk mele, i když se snaží s pokorou, tak je tam stejně proslulost. Ale nejde se bavit, aniž by člověk nechtěl nějak přidat i něco svého. Je to o tom ztišit se a pozorování.
Govindží: Hari hari Óm, na viděno, na shledano.
सर्वम sarvam (vše); एतद etad (toto); दृतं ṛtaṃ (pravda, správně); मन्ये manje = uznávám, přijímám ; यन्मां janmáṁ (to, co); वदसि vadasi (říkáš; केशव kéśava (ó krásný vlasáči, Kršno); न na (ne); हि hi (opravdu); ते té (tebe, tvého); भगवान bhagavan (ó Požehnaný); न्व्यक्तिं vjaktiṁ (projev, zviditelnění); विदुर vidur (vědí); देवा dévá (bohové); न na (ne, ani); दानवाः dánaváḣ (démoni, zlí duchové mocná osoba dle indické mytologie).

M+A

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>