Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten, kdo zná tuto Moji slávu (bohatství) a sílu jógu, ve skutečnosti díky neustálému spojení s oddaností ve se Mně jistě usadí. Tady v této věci není pochyb. ||10-7||

---

---

Kostič: Tuto mou schopnost zjevení kdo poznal v její podstatě,
ten neochvějným údělem bez pochyby je obdařen.

---

Komentář Govind:
Vibhútim je síla, pomocí které se něco projevuje. Něco se jeví a to je jevná síla. Jógam - je spojená, můžeme slovo jógam chápat jako obsazení. Čím je obsazená sklenice? Vodou. Étáṁ vibhútiṁ jógaṁ ča mama - jevná síla obsazená Mnou. Étam - toto. Takže se mnou je spojená jevná síla. Jo - ten kdo zná, je přesvědčený, tatva táh - ta esence, ten základ, to jádro, dno dna. Moderní vědci znají atomy, elektrony, ionty. Jsou to úplně primitivní částice každého hrubohmotného předmětu, hmoty. Takto znají jádro moderní vědci. Tatvah je jádro a to jádro, ta mocná síla, je obsazena Bohem. To když někdo zná, že Bůh, Brahma je obsazen mocnou silou, tak só, takový člověk, taková osoba je Mnou obsazena.

Avikampéna jógéna judžjaté. Avikampéna - kampén znamená čas. Vikampén je to, co vibruje, co je nestálé. Avikampén je opak, tedy stálost, stálý. A kdy je stálý? Avikampéna jógéna, tady je jógéna ve smyslu obsazeno, nespojit to se slovem jóg jako spojení, ale obsazení. Je obsazen stálostí - stává se nátra samšajah. Tady v tomto, kde jsem známý jako jádro, že všelijaké jevené síly jsou ve Mně obsazené, tam je stálost. Takto když někdo uvažuje, toho stálost se naplní. V takovémto případě nejsou žádné pochyby. Přesně takto to je. Kdo považuje Boha za jevnou sílu a je takhle přesvědčen, tak automaticky zmizí dělač. Protože kdo dělá? Jevná síla a jevná síla není člověk, není mysl, není ahankár. O to je kdo? To je konatel Brahma. Ten má jevnou sílu, sílu projevu. Tak cokoli, co se na světě děje s bytostmi i nebytostmi, je projevem té jevné síly. A když je člověk přesvědčený, že já to není, člověk to není, je to jevná síla, Bůh, takovému člověku přijde automaticky stálost. Bůh je základ jakéhokoli dělání, dění.

Když si vzpomenete na svůj život, co jste zažili, a v rámci toho zážitku si vzpomenete na nějakou chamtivost, chtivost, žárlivost, škodlivost, co jste někdy jinému člověku udělali, tak uvnitř vznikne chvění, třes. Co jsem to udělal? A když si vzpomenete na tento verš, že veškeré chtivosti, chamtivosti, škodlivosti, co se staly, nejsou vaše dílo, tak to chvění přestane. Já jsem to neudělal, ale je to dílo toho, kdo ten svět žije a tím já nejsem. Ta jevná síla je Bůh sám. Chvění přestane. Co se stane? Já umře, já není. Takže chamtivost, chtivost, žárlivost, škodlivost, to vše se promění na opak, jakmile z toho člověk vytáhne já. Když člověk likviduje já, znamená, cokoli se děje, je dílem božím.

Takto když si vzpomeneme na 2. díl 47. verš, tak to je přesně ten verš, který podrobně pitváme. Že na dělání má člověk nárok, ale nemá nárok na výsledky, na plody. Jenom to, co je třeba, to se koná, tam já není a pak z toho nejsou žádné viny, hříchy, ani není sebeobvinění, hodnocení. Takto přítomnost já, dělače není a dělání je boží. A to se určitě stane, takhle to přesně je. Akorát člověk přijde o své zážitky, protože člověk znamená libo-nelibo, hodnocení dobře, špatně, to všechno zmizí. Když toto všechno zmizí, tak tomu se pak říká oddaný, bhakti, kde sám člověk není a je jen šumák a dění.

Takže verš naznačuje mnoho věcí a v první řadě uznání jevné síly. Když toto je uznáno, tak automaticky přichází důvěra, oddanost, likvidace ahankáru, utišení mysli, a to se stává automaticky i logickým uvažováním. Vadí - nevadí člověku, který se neustále cítí já, že dělačem je já. A když se dělání promění v dění, co je třeba, to se dělá, tam není já, tak žádné dopady ani neochutnává. Jestli je to dobře nebo špatně, vynadáno nebo pochváleno, je to šumák. Dělalo se to, co bylo třeba. To je bhaktijóga, obsazeno oddaností. Co se oddalo? Oddal se dělač já. A tím přichází automaticky stálost člověka.

Kde není celek, celkové znání. Kde jsou pochyby, je člověk nestálý. Komu je úplně jasno, je přesvědčení, tak tam není třes, nestálost. Rozruch v hlavě, zmatky a různé šoky nejsou, když my přesvědčivě známe. Obzvláště naše vlastní pocity, emoce jsou z toho, že jsme to dělali my. Když to člověk nedělá, tak neuznává žádné hříchy, ani neakceptuje chválu ani kritiku. Hříchy, dobré činy, pocit z dobrých činů nebo hřích, ty člověk prožívá, když věří, že dělá on. Když člověk dělá dobře, čeká pochvalu. Když člověk dělá špatně, tak se snaží to skrýt, ututlat. To je dělání. A kde je dění, že je nějaká mocná síla, nějaká jevná moc, tím se to všechno jeví a projevuje, tak já není, automaticky nevyžaduje žádnou pochvalu a neschovává, netutlá. Jemu je jedno, šumák.

A potom je člověk oddaný, odevzdává své já a stane se bhakti. A tam nejsou ani hříchy, ani zlomysl, ani dobromysl, ani dobročin, ani zločin, tam je člověk sám splynutý s jevnou sílou a je automaticky blízko Bohu. V předchozích kapitolách a verších bylo řečeno a to je konstantně stejné. Když člověk chytne jeden jediný verš Bhagavadgíty, je to dostačující. Ale na nás nic nesedne, všechno jsme přečetli a pořád potřebujeme nové a nové a nemá to konec. Řádně promyslet stačí, chápat, udržet, usadit jednu myšlenku Bhagavadgíty a to je dostačující na celý život. Stačí to, když to člověk přivede do života.

Jevná moc. Škrábu koleno a jeví se škrábání, projevuje se škrábání. Ta síla, kterou vzniklo škrábání, není moje, je boží. Že mám chuť jíst brambory, jevila se ta chuť. Z jevné moci se jí brambory, ne že já mám chuť na brambory. Co ve skutečnosti člověk zná, není nikdy třeba vyslovit. Nevyslovuje se, co se zná. Když člověk není jistý, chce o tom mluvit a slyšet druhého názor. Co už člověk zná a je o tom přesvědčený, nepotřebuje konfrontaci. Konfrontaci potřebuje, kde člověk není jistý, nebo kde je hladovka po proslulosti, že já jsem něco. Zakrytý záměr je, že chce být důležitý.

Co je ta jevná síla? Tím se něco jeví. Člověka proslulost, moudrost, znalost, tím se něco jeví. Teď se bavím jen o mluvení. Každý den děláme mraky věcí. To, že něco kupuju, prodávám, tlačím, to je ta jevná síla, ta projevená síla, síla k projevu. Odkud to protéká? Odkud je zapojená? Když se nad tím člověk zamyslí, tak jí rozhodně nenajde u sebe, propadne se a projde dolů, kde je ten Bůh. Ta mocná pevná síla je tam, odtamtud přichází. A to je v každém aktu, každém dělání, procesu. Tak když někdo začne bádat, odkud přichází ta síla, nenajde ji u člověka. Potom člověk vypadá jako loutka, která nemá žádnou sílu, je hadrová, dřevěná. Loutkař dává sílu loutkám. A je jen dojem, že loutka mluví a hýbe se sama. Když se člověk na to dobře podívá, zamyslí se, tak je vidět, že je to loutka, sama nemá sílu. Je to loutkař nahoře, který kývá. Tam je to jádro. Tam je ta sattva, základ, subtilní počátek.

Takovým uvažováním člověk utlumí svoji mysl, ahankár, když pozná, že je loutka. Přijít k tomu musí každý člověk sám. To kreslení, vyprávění musí projít každý člověk sám, použít vlastní rozum. Jinak vyprávění může být celoživotní a stává se předmětem zajímavého a z toho nic nevyroste. Je na vás, co si z toho vezmete do sebe a odnesete. To je dnes všechno. Kuchař tady je, děda Rad, jestli chce něco sdílet.
Děda Rad: Být pozorovatel a zkusit pozorovat to dění, neprožívat. Zkusit to pozorovat a uvědomit si, že já to nejsem, stejně se to děje a zbytečně to neprožívat. Ty emoce se projeví, když je tam to já, Když tam já nebude, ať se děje co se děje, stejně se to bude dít. Zachytit ten pocit a udržet si to, co Govindží mluvíte.
Hari Óm.

एतां étáṁ (toto); विभूतिं vibhútiṁ (projevená síla); योगं jógaṁ (Jóga, síla); च ča (a); मम mam (mě, můj); यो jó (kdo); वेत्ति vétti (ví); तत्त्वतः tattvataḣ (ve skutečnosti z „tato“); सो só (on, toto); ऽविकम्पेन Avikampéna (neochvějností); योगेन jógéna (jógou); युज्यते judžjaté (je spojen, je sjednocen, je v jhu); नात्र nátra (zde v tomto případě ne); संशयः saṁśajaḣ (pochybnost, nerozhodnost, zpochybňování).
MA

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>