Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Inteligence, vědomosti, realita, odpuštění, pravda, kontrola nad smysly, kontrola nad myslí, potěšení, smutek, zrození a smrt, strach a nebojácnost, nenásilí, vyrovnanost, spokojenost, askeze, dobročinnost, sláva a neblahá pověst - takové rozmanité pocity živých bytostí přišly pouze ode Mne. ||10-4,5||

---

---

Kostič: 5. Ahimsá, vyrovnanost, žár, mír, štědrost, sláva, potupa,
 ze mne tyto stavy tvorů různým způsobem vznikají.

---

Komentář Govind:
Dnes budeme pokračovat ve výčtu bhávů. Česky se řekne vzoreček, jinak formule. Zejména pro psychology je to učební formule a ta se musí pamatovat. Je dvacet bhávů. Držme se několika slov: pocit, podstata, význam, smysl, jádro. Tato všechna slova jsou synonyma pro bháv.

Nyní trochu projdeme Védantu. Slovo váni bylo vysvětleno při výkladu psychospirituality a psychologie - řeč. Jsou čtyři úrovně řeči. První úroveň je řeč, která se vytváří vyslovováním z hlasivek pomocí artikulace ústní dutinou, nosohltanem, jazykem, zuby. Z úst a nosu ten zvuk odlítne a chytne ho senzor ucho. Mezi vyslovujícím a posluchačem létají slova, řeč a tomu se říká vajkrivani, to co je řečené a slyšené. To je jedna úroveň řeči, která jede přes sluchátka, senzory, mikrofon a záznam je na flash disku v digitální podobě.

Pak je řeč, která neprochází, nepronikne přes hlasivky a nedojde do ústní dutiny, nejde z pusy ven a do uší posluchačů nepřijde nic. Ale řeč zůstane pod hlasivkami, o té řeči vyslovující ví a cítí, co chce říci, že chce vynadat, pochválit, argumentovat. Taková řeč dnes vytvořila pláč Jandy. Ale volant to neslyšel, protože mu to ani neřekla. Když dnes přišla, řekla: Govindží - ten titul knihy je pokažený. Celou dobu, hodinu a půl s tím žila - madjama vani - střední řeč, mrmlání, mumlání. A ta střední úroveň je mumlač, mlýnek, který mele a mele a ven nic nepadá. Je to takový ucpaný mlýnek, kde se jenom zahřívá motorek uvnitř, ani ten se netočí. V Jágrově řeči motor jede, ale napětí se zvedá a přepálí se všechny dráty. To je druhá úroveň. Třetí a čtvrtý už nebudeme rozpitvávat, pro dnes toto stačí.

Podstata, pocit, význam, jádro je dno, ze kterého se řeč rozrůstá. Je to jako když v jednom záhonu rostou různé rostlinky. Kopřiva, pampeliška, každá je zvlášť. Každá má jiný název, poznáváme ji jinak, ale jejich dno, jejich kořen je ve stejném podkladu. Tak tato všechna slova mají jednu jedinou podstatu, jediný význam. Tak každá jiná rostlinka je synonymum, mají stejné dno. Co je v těch slovíčkách společné, tomu se říká synonymum. A ten pocit, podstata nevylézá hlasivkama, zůstává u vyslovujícího. Vyslovující vysloví slovíčka bez pocitu a potom to letí a dojde to do uší posluchače. Ten to musí zabalit svým pocitem. A samozřejmě je potom rozdíl v pocitu vyslovujícího a posluchače. Každý se cítí jinak, a proto velice často vzniká nedorozumění. Já jsem to tak nemyslela, já jsem to tak nechtěla. Tak jsou různé pocity a to je ten důvod, proč Nandy řekne na mojí otázku - co jsem říkal, to moje poslední slovo. Protože to ještě nestačil zabalit, nebo to zabalí jiným pocitem a říká úplně něco jiného. A to se děje a je to normální.

Tak bháv je dno dna řeči. Ten pocit máme ze všech slovíček stejný. Mysl, podstata, význam, ve všech je pocit úplně stejný. Takže ten pocit z toho, co bylo řečeno těmito slovíčky, synonymy, je stejný bháv. Když význam a podstata není u mluvčího i posluchače stejná, jde o hloupou řeč. Proto se říká inteligentní řeč a hloupá řeč. Inteligentní řeč je to, co se nejvíce blíží a letí s pocitem, že druhý má mít stejný pocit jako mluvčí. K tomu, aby inteligence mluvčího vybrala taková slova, která zabalí stejný pocit, je vyžadováno buddhi. Dávka je však u každého člověka jiná, proto každý člověk jinak zabaluje a není schopný rozpoznat, co je vhodné pro posluchače, a řekne to své. A tomu řekne, že je upřímný. A kdo je v očích ájurvédy upřímný? Hlupák, to je absence inteligence.

Je třeba vybrat taková slovíčka, která vždy berou v úvahu, jak bude slyšeno, jaký pocit bude mít ten, kdo to uslyší. Ve druhé kapitole bylo vysvětleno naše chování a nejpodstatnější z toho je naše mluva, a ta musí být co nejvíce inteligentní. Rozpoznat, jaká je kapacita toho, kdo bude poslouchat, jak s tím bude nakládat. Nemám takovou slovní zásobu jako vy, tak často hledám slovo, někdy vymyslím svoje, ale to co vymyslím, více pasuje než vaše čeština. A tak zapisovatelé nechají to Govindovo slovo a redaktoři pak mají problém, protože to není čeština.

Když jsem ve čtvrtek vysvětlil první verš, aby Včelka zapsala, tak já jsem ani nedokončil, a Janda už věděla, co řeknu za slovo. To je fajn, ani jsem to neřekl, připravil jsem řeč a to bylo přesně ušité. A vyslovoval jsem slovo funkce. Co znamená slovo fungovat? Každá funkce a fungování vyžaduje v Jágrově jazyce fungovací energii. A fungovací energie když je čistá, tak dopad té funkce je už určený. Je určené, co se dá očekávat. Pak je to funkce. A jedna funkce se může spojit s další funkcí. Když je jedna funkční síla a k té se přidá další funkční síla a ta další síla vychází z porušitele, z porušitelské síly, to je kontaminační síla. Abys tomu rozuměl, tak to přitáhneme do velice vnímatelné a viditelné úrovně, aby se to pochopilo.

Nandi něco dělá, staví dům, je hlavní funkcionář v rámci stavění domu. Mají tam být skleněné bílé dveře. K tomu má svůj důvod, vnitřní barva bude bílá a rozmanité barvy ozdobí interiér, obrázky, koberec, nábytek a k tomu se hodí bílá. A hlavně hodně světla, aby to svítilo dovnitř. Ta porušitelská síla je nějaký nápad a ten nápad se přilepí na Nandiho funkcionářský nápad. Ne, ty dveře budou modré, rám bude žlutý a dřevo bude zelené. A to je už kontaminovaná porušitelská síla, která se přilepí na funkcionářskou sílu a jaký je dopad? Hádání, nespokojenost, vevnitř je tma. A Nandi začne vysvětlovat proč. Co se přidalo? Porušitelská síla. Takže když je tam ta porušitelská síla, porušitel vleze do funkce, tak celá funkce je kontaminovaná a výsledek je pokažený.

Takže to byl příklad, že někdy se musí přidat nová slovíčka. Někdo řekl, že slovo „porušitelská“ není česky. Ano, česky to není, ale srozumitelné to je. A to bylo ve smyslu ájurvédy, nidánu - hétu (příčiny), nemocí těla. A když rozumíme funkci ras, rakta, máms, méd, asthi, madždža, šukra, to jsou určité dané agni, energie a k tomu když vleze něco porušitelského, tak fyziologie, metabolismus je porušený. Pak plasma není plasma, krev není krev, sval není sval, tuk není tuk, kost není kost, šukra není šukra, madždža není madždža, protože se tam přilepil porušitel, a podle toho je dopad. Z toho jsou nemoci, oční, kožní, hemeroidy, horečky, spousta nemocí, ve všech chorobách je nějaký porušitel. Ta funkce je, ale je kontaminovaná porušitelskou silou. A tomu se říká hétu, sponzor nemoci, tomu se říká zárodek nemoci, který tu funkci podělá, místo bílých dveří s průhledným sklem nutí dát jiná barevná a kontaminuje se celý projekt. Podobně celé tělo, tkáně i orgány se podělají a pak to nefunguje. K tomuto záměru pochopení fyziologie muselo vzniknout nové slovo porušitel. Pak to Včelka zapsala. Když to Janda kontrolovala, přebrala narušitel. Je to kontaminátor, je důležité pochopit podstatu. Ještě jsme nezačali Bhagavadgítu a máme půl hodiny pryč. Bháv znamená dno dna, ze kterého se všechno zvedá nahoru a pro každého to vypadá jinak. Tak se nemáme držet slov a posluchač má povinnost, že se nemá lepit na slovíčka, ale rozpoznat podstatu, význam, dno dna a podle toho může nabalit své a potom dojde k pochopení.

Janda říkala Nandimu: Neposlouchej Govindžího, on pořád něco vymýšlí. A Nandi říkal - ne podstatu, ale prostatu, to je zajímavější. Tak Nandiho drží prostata. Nemá se člověk chytat slov, ale hledat význam. To je kvalita ájurvédaře, nikdy neposlouchá slova, ale chytá podstatu, ze které slovo vzniklo, z jakého záhonu rostlina vychází. To je inteligentní posluchač, inteligentní mluvič. Řečník má svou vlastnost, že vybírá taková slova, která posluchač snadno chytí. Tím se řídí kvalita mluvčího. Když je podle kvality slyšícího, podle toho, jak jednoznačně chytá podstatu mluvčího, tím se nabalí optimální omáčka. Pak si krásně rozumí. Někdy se jenom otevře pusa a druhý hned chápe. Tomu se říká soulad, souhra. V češtině se říká, že si rozumí. My si rozumíme, co to znamená? Že co se říká, přesně to se poslouchá a letí to s úplně stejným významem. Pak je čistá komunikace, co se mluví je stejně chápáno a posluchač má stejný pocit. Tomu se říká, že si rozumíme, že nám to funguje. Z bhávu je veškeré rozhodnutí, jak ve fyziologii, tak v mysli. V mysli je to, co nám zůstává v hlavě, je tam dno a z toho se rovnou vychází. Takto naše myšlenky, přemýšlení, chuť to konat, proměnit, žít, ty všechny myšlenky co vycházejí, mají také své dno. A tato úroveň je bháv, českým slovem úmysl, záměr, touha. Všechna ta slova mají stejný podklad, to je ten bháv. A ten podklad má ve védské filosofii dvacet druhů tkanin, částic, ze kterých se skládá.

Tak když člověk žije, má bhávy, umře, má bhávy, narodí se, má bhávy, vybírá rodiče, okolí, prostředí, rodinu podle bhávů. Celý vesmír jede podle bhávů, bez bhávu není nic. Je to co neustále protéká. Bháv neumírá, bháv se nerodí, bháv je neustále, nikdy nechybí. Je pořád. Jeho bubláním vzniká život, který vnímáme, když se rodí. Když člověk umírá, bháv neumírá, jede dál. A znovu se musí objevovat, z toho je ta teorie reinkarnace, znovuzrození. Člověk se nerodí, bhávy se projeví. Bhávy se projeví, jsou anebo se neprojevují. Takto bháv je v koloběhu a nikdy nekončí.

Všechny bhávy se chápou do té doby, kdy neustále funguje logika. Odkud se bháv bere, tam už logika není. Tomu se říká Bůh. On říká - to jsem Já, ten bháv, to je Moje podoba. Já tady žiju, lidi jsem Já, Lukyho výrobky, umělá inteligence jsem také Já. Co bylo, je a bude, jsem pořád Já, Bůh, Já vesmírný tok. Takže transcendentální vědomí, široké vědomí, nízké vědomí, to jsem všechno Já. K tomu můžeme říci jakékoli slovo. Janda zpívá mahámantru a Nandy tajně řekne, ježíšmarjá. Když spadne talíř, rozbije se hrnec, je jedno, co se řekne. Podstata je to, co jste mnohokrát slyšeli. Já, člověk nežije. Žije to vesmír. Já - ztotožnění s nějakým jménem, tvarem, to nežije. Žije vesmírný tok, pouze toto žije, to je už poznání spirituálního člověka. A já, jméno, adresa, tvar, nějaká barva, nějaké oblečení, v takovém přesvědčení žijící člověk je hmotný člověk.

Spirituální člověk a hmotný člověk. Člověk je stejný, může být přesvědčený, že je hmotou a může být přesvědčený, že je vesmírný tokem. Pak veškeré konání vypadá jako šumák, hraje se jenom divadlo. Ryba nikdy neví a nemůže vědět, co je to řeka. Ryba ví, že ona je ryba. Já jsem ryba, plavu a žeru. Ryba jakmile pozná, že je řeka, tak už ryba není. Potom ta ryba je řeka. Člověk je podobný jako ta ryba.

Student: Vnímám, že nositel řešení je o bháv?
Govindží: Nalezení bháv, to když se zapamatuje, tak celá klinika, nemocnice, všechno opraví. Léčení je možné, když se pozná podstata.
Student: Například když je člověk nespokojen se svojí cestou, je pro něj nepřijatelná, tak pochopení tohoto je vlastně léčení.
Govindží: Ano, automaticky. A proto říkám, když člověk poznává bháv, tak se medikament nemusí hledat v tabulkách, automaticky z toho vyplývá, co je na to. A proto není třeba pořád hledat co je na co. Z poznání bhávu vyplývá individuální léčba, protože je individuální bháv. Někdy to lze, někdy to nelze, nemoci jsou léčitelné a neléčitelné.
Student: Například rada je pro člověka nepochopitelná a kroky jsou nepřijatelné.
Govindží: V ájurvédě se bere v úvahu složení naší podstaty, z čeho je vyrobená vloha. Jsou dvojčata, každé je jiné, tělo mají stejné od rodičů, biologie je stejná. Ale ta spirituologie je jiná. Mysl vychází z bháv, z vlohy, a vlohy se sestaví podle bhávů. Tím je různorodost ve vesmíru. V ájurvédě nefunguje biochemie, Mendělejevova tabulka, ale toto - bhávy. Minule se řešilo 13 bhávů, teď tu máme zbylých 7 bhávů.

14. ahimsa (nenásilí)
15. samatá (vyrovnanost)
16. tustih (spokojenost)
17. tapah (askeze)
18. dánam (dávání)
19 jašah (sláva)
20. ajašah (pohana)

14) Ahimsá - nenásilí, neškodlivost, tady ahimsá znamená neubližovat. Proč neubližovat? Protože my sami si to nepřejeme na sobě. Takto hodnotíme konání druhého, že ubližuje. Co je to ubližování? Sami na sobě bychom to nechtěli zažít, protože už jsme to někdy zažili, včera nebo před tisíci lety. Říká se deja vu (dežaví). Když jsem se zeptal, co je to francouzské deja vu, tak je to něco, co já vím, ale nevím odkud. Nevím jak to vím, to se zapomnělo, ale že to vím, to se zapamatovalo. Deja vu je ve vlohách.

15) Samatá je nestrannost, rovnost, cítit se vyrovnaně, stejně. Včera přišel Jágr a ptal se: Siddha a siddhárta, co mají společného? Sluchátka na uších a šroubovák v ruce.
Jágr: Ahimsa v podstatě brání vesmírnému toku.
Govindží: To násilí bych nechtěl zažít, protože někdy se to stalo. Možná jsem byl králík, přišel vlk a sežral mě. Pamatuju si, že jsem byl králík a tak si nepřeju, aby to někoho podobně bolelo, z toho je slovo ahimsa. Samatá je rovnoměrnost, stejnost, to co my ve druhých cítíme z psychologického pohledu. Pak tomu říkáme - vlézt do cizí kůže. Cítit se ve druhém, jak se trápí. Ale on se netrápí tak, jak to znám já, ale předpokládám to, jak se trápí. To cítění tam je, protože jsme stejní, jsme oba živí, oba známe, co je to hlad. Já to znám, předpokládám, že je to stejné i u druhého, je to moje znání a podle toho se rozhoduju, že druhého vidím stejně jako sebe. Někdo mi říkal: Já můžu sníst úplně všechno, co nemá oči, ale co má oči, nemůžu jíst. Když mám drcenou rybu - Riomáre, to mi nevadí, ale když přijde ryba s očima, tak tam už vidím samatá, stejnost. Proč to nemůže jíst? Jaký je to bháv? Jaká je podstata, podklad, že rozkvete věta - já nemůžu jíst to, co má oči? Cítí se stejně. Já mám oči a ryba má také oči. To jsou jen příklady, aby se pochopilo co je samatá.

16) Tuṣṭih je spokojenost, uspokojení. Sti je pustit, pro spokojenost. Jako když je Janda přesvědčená, někdo jí to vysvětlí, tak řekne: Dobře jo. Jsem přesvědčená, spokojená. Je vysvětlení přijato. To je tustih. Když se člověk naplní, je naplněn, tak je spokojen. To už známe. My máme určitou dávku hladu, začneme jíst, sníme půlku jídla, pak je hlad uspokojený. Pak přijde vanilková zmrzlina, řekneme už nemůžu, nemám hlad. Proč? Protože je naplnění.

17) Tapa, tapas je askeze, horko, tap znamená odolnost. Tap znamená roztažení, roztahování hranice výdrže, funkcionality, že člověk vydrží více. Pak velmi často používáme slovo tapasja. Celá hathajóga je součástí tapasja. V praxi se setkáváme s tím, že jógíni vydrží veškeré bolesti a bolesti promění do radosti. Takže stojí na jedné noze ve studené vodě v Ganze. Nebo se zapálí a sedí ve 120 stupních, tím zvyšují odolnost vůči jakýmkoli překážkám. Je spousta tapasja, třeba: Řekni mi cokoli a nic se mě nedotkne. Všechno, vynadání, ty vole, a přesto je pořád úsměv. To je tapasja, moje odolnost je větší a větší a větší. Takové konání, co probíhá v tapasja, tím je větší snesitelnost, větší výdrž. A ta síla, snesitelnost, je jiná u každého člověka. Někdo vydrží běžet 100 metrů a je vyčerpaný a někdo vydrží 100 km bez problémů, protože to je jeho tapasja.

Jágr zná obor metalurgie a tam se kov opakovaně dává do žhavého uhlí a opakovaně se vytáhne a zase do ohně. Kov se začne jinak tvarovat, měnit své vlastnosti, částice a tomu se také říká tapasja. Když kuchaři pečou těsto v troubě, tak je tapasja. Slovo teplo je také z tap. Takže těsto se proměňuje do buchty, koláče, makové bábovky. Řídké těsto se proměňuje do hutného a dá se potom nožem nakrájet. To je díky tapasja toho těsta. Takže odolnost každého člověka je jiná. Tapasja naznačuje odolnost člověka.

18) Dánam - dobročinnost, dar, schopnost dát. To je také součástí vlohy, bháv. To když někdo má, tak z něho automaticky padá ven. Co je dávání,? Co se drží, to se uvolní. Ta uvolňující síla je síla dávání. Když je člověk hodně připoutaný, tak se neuvolňuje, dát není možné. Dát je možné tam, kde síla může vypustit. Když není, tak nemůže dát ani korunu. A když ta síla je, tak je člověk schopný dát miliony. V Indii před každým chrámem je bednička s otvorem a je tam napsáno dán pad - nádoba pro dan. V Čechách je to nádoba pro dary. Někdo tam hází a někdo vymýšlí, jak to z toho vyndat. Když síla prochází, vidí nádobu, tak hledá v kapse, co tam může dát. Kdo sílu dávání má, ten dává, kdo na to nemá, tak jen projde. Kdo to má opačně, hledá, jak to vyndat. Člověk to nevymyslí okamžitě, to je přirozené chování. A kde je to přirozené? Ve vlohách, na dně dna. Tím je ta osoba vytvořená. To je jádro, ze kterého to vychází, to je kvalita jádra. To když je, tak ta bytost umí darovat. Stromy vypěstují zralé plody a pak je vypustí, dají. Na některém stromě nerostou plody, jsou to kaktusy. Na některé rostlině vyroste plod a rostlina pak umře. Obilí dá klasy, slunečnice semínka a pak uschnou. Lososi rodí jikry a umřou. Některé rostliny rodí plody a žijí dál.

19) Jašó je sláva, celebrita, dobré jméno. Slavný, známý, významný, okolím více hodnocen. Nedá se tomu říci já proslulý. Je to ocenění od druhého. Proslulost je hodnocení sám sebe. Jan Hus, Jan Ámos Komenský, Karel IV., Václav Havel, o těch mluvíme. To je jejich sláva. My o nich říkáme, že jsou senzační, my je chválíme. Co chválíme je jejich jašó - sláva. Václav Havel nebo Karel IV. neříkali, já jsem lepší, já mám pravdu. Je to dané. Oni nikdy o své slávě nemluvili, to jejich konání je takové, že je ostatní automaticky hodnotí za výjimečné. To je uznání. Když my konáme, tak máme jasný úmysl. My děláme jenom proto, aby ostatní uznali, jak jsme dobří. My přispíváme do kostela, a na kameni je vytesáno naše jméno. To aby nás ostatní ocenili. Tak není jašó.

20) Ajašah je špatná pověst, ajaš je opak. Ajaš to znamená - uznán jako škodlivý. Je to opačné od jašah. Máme slova: Óm bhúr bhuvah svahá - bhuvah znamená, co se děje, to dění, to jevení, ta manifestace, projevení, jevení je bháv. To se takto děje. Všechno ty bhávy - bhavanti bhútanam - bytosti žijící, jejich dění se děje. To znání je Moje, je to ze Mě. Všechny bhávy jsou ze Mě, říká Brahma.

Pṛthagvidháh je odděleně. Takto jsou guny oddělené ode Mne, jsou ze Mě, jsem to Já. Jako špenát, pampelišky jsou různé, jsou jiné, ale jsou ze Mě. Kdo to říká? Brahma. Záhon, země, je to ze Mě. To chápat. Takto chápat verš 4 a 5, pak automaticky proslulost, ahankár, všechno se znáním utiší a padá dolů a mizí já. Člověk se stává šumákem. A proměňuje se do Boha, Bůh se objeví a identita zmizí. Tak to je celý verš. Je potřeba probádat ty bhávy a rozumět tomu.

अहिंसा ahiṁsá 14. (nenásilí, neškodlivost, neubližovat); समता samatá 15. (vyrovnanost, nestrannost, rovnost, cítit se stejně); तुष्टिस tuṣṭis 16. (spokojenost, uspokojení - sti - santóš); तप tapa - tapas 17. (askeze, horko); tap (znamená odolnost); दानं dánaṁ 18. (dobročinnost, dar, znamená dát); यशो jaśó 19. (sláva, celebrita, dobré jméno); ऽयशः Ajaśaḣ 20. (špatná pověst, pohana); ajas (opak jas a to znamená - uznán jako škodlivý); भवन्ति bhavanti (jsou, vznikají); भावा bhává (podmínky, stavy bytí); भूतानां bhútánáṁ (bytostí, tvorů); मत्त matta (ode mě); एव éva (skutečně sama, často používaná jako rytmická výplň); पृथग्विधाः pṛthagvidháḣ (rozmanitost, existující v mnoha podobách, umístěná mnohokrát, z mnoha odrůd, pṛthagvidháḣ je odděleně). 
MAM

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>