Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ani bohové, ani velcí mudrci nevědí o tajemství Mého působení, protože Já jsem nekonečným zdrojem bohů, velkých mudrců, úplně všech.  ||10-2||

---

---

Kostič: Bohové ni velcí přeci nepoznali mou velikost.
 Vždyť já jsem v každém ohledu počátkem bohů a světců.

---

Komentář Govind:
Na mé viduh. Viduh je vidět. Je to stejné jako v češtině. Akorát mám zmatek v tom, jaký je rozdíl mezi vědět a vidět. Začneme tím, jaký je rozdíl mezi vidět a vědět. Očima je vidět a bednou je vědět. Rozdíl je v nástrojích. A vím je od vědět. Chápání je od bedny nebo od očí? Je to od bedny. Na mé viduh suraganáh. Na - ne, mé viduh, nevědí suraganáh - ti, kteří jsou bohové. Včera Úča říkala, že už ví, co znamená Bůh. Když se budou děti ptát, co je Bůh, tak už má Úča odpověď.
Janda: Je to pan Samo.
Govindží: Co to je pan Samo?
Janda: Když se něco děje a není tam ani vědět ani vidět.
Govindží: Když není ani vědět ani vidět, kdo to dělá, kdo je dělač, tak tam je Bůh. Například kdo točí Sluncem, zeměkoulí, kdo fouká vzduch, kdo tlačí vodu, aby tekla nebo kdo vytahuje rostlinku k růstu. Tam dělač není vidět. Ten dělač je Bůh, to to dělají suraganáh. To jsou bohové, kde dělač není vidět. Co o Mně nevědí bohové? Prabhavam. To je působení. Takže neznají a nevědí o mém působení ani bohové. Prabhavam (pocházejí, působí). Ani mahársja -ani mahárišijové neznají, neví o mém působení. Ani bohové, ani moudří, neznají a neví o mém působení. Proč nevědí? Protože ahamádirhi, protože aham adi - jsem adi, což znamená a tak dál. Co to je aham a ádi - to je prvotní od neznáma, od počátku do konce. To je od infinit (nekonečna) do infinit. Protože Já jsem pro bohy i jejich moudrost, jejich ádi.

JÁ jsem od nekonečna a jsem do nekonečna, a proto Mě neznají. Nemají se Mnou žádnou zkušenost. Úča dýchá. Dýcháš? Kdy zná, že dýchá? Když dech vstupuje do nosu, do pusy a tomu se říká dýchám a ten dech je nádech. A kdy končí, že už nedýchám? Když vydechne. Kam ten dech půjde? Odkud přišel? Co je ádi dechu? To je nekonečno, kterým se stále dýchá a který jde zpět. To Úča nezná. Ta zná jen to, když dech vstupuje do těla. Ale jeho působení je už od doby dinosaurů. To je ádi. A ten dech, který není nadechnutý a je venku nezná. Zná jen dech, který vstupuje do těla. Zná jenom tento kus, kde se nadechne a už zapomene, kam šel můj dech. To je ádi - od nekonečna do nekonečna, protože Já jsem Brahma, Bůh. Bůh říká: Já jsem Úči od začátku. Nekonečno, ze kterého je a kam půjde dál, to jsem také Já. A toto působení neznají ani bohové, odkud přišli a kam půjdou.
Úča: To je jako že neznají, že už dopředu je na rohlíčku napsáno jejich jméno?
Govindží: V každé částici je napsáno jméno uživatele. To neznají. Takže nikdo nezná, odkud přišel, jaký je jeho původ. Ani bohové ani mudrci.

Ahamádirhi dévánám maharšínám ča sarvašah. Aham ádi Jsem to nekonečno pro bohy i pro moudré. Aham ádirhi - Bůh je nekonečný, od nekonečna do nekonečna. My máme zkušenost infinit dozadu a dopředu. Jsme jen malý kousíček a s tím máme zkušenost. A proto mluvíme o svém minulém životě, předminulém životě, praživotě a o své budoucnosti. Co budu já dělat, tím se zabýváme. Nekonečno je pro všechny jenom jedno. Ty nejsou dva, ty individuály nejsou. Prvotní, první bod, počátek, počáteční bod. První bod, počátek, ten prvotní je jenom jeden, že my podle nám a rúp se pak rozdělujeme a vytváříme samostatná individua. Prvotní je jen jeden. Jako prostor je jenom jeden. Podle předmětů se dělíme. My říkáme sever, jih, západ, východ, nahoru, dolů. To není. Sever, jih, západ, východ nejsou. Jenom kreslíme, jak může být ákáš severní, západní. ndkto plácáme a proto nemůžeme ani znát, co jsme zač. To Ramana Maháriši moc dobře věděl, a proto každému zamotal hlavu. Ptal se: Co jsi zač? Protože věděl, že to nikdo neví. Kdo ví, že jsem z toho prvotního jednoho jediného bodu, že můj dech je venku. Není jen to, co vstupuje do těla, a vystupuje z těla.

Janda: Ramana Maháriši to poznal.
Govindží: Ano, ty tomu můžeš věřit, protože ho máš ráda. Ano, to můžeš dedukovat, protože on na tom trval a věděl, že to nikdo neví.
Janda: Je nějaký rozdíl mezi vlastní podobou a původem?
Govindží: Mezi vlastní podobou a původem samozřejmě rozdíl není. Pak nedýcháš a dech je venku. Když považuješ to, co je venku, ten venkovní dech, že je to můj dech, když jsi takovéhoto stylu, tak potom nejsi žádná máma, žádný táta, žádný brácha, žádné vnučky, nic nemáš, všechno je Janda. Úplně všechno i stromy, kočky, psi, pavouci. Pavouk je také Janda. A toto poznání, s tím když člověk žije, tak ve všem vidí sám sebe. Tento verš říká, že nemohou mahárišiové ani bohové znát Mé působení.

Janda: Můžou dojít k poznání Brahmy, ale nemohou znát, jak on působí.
Govindží: Čeho působení? Působení toho prvotního, toho nekonečna. Od počátku do konce. Když toto působení člověk zná, pak sám sobě zmizí.
Janda: Ale on to působení nemůže znát, když ani mahárišiové to neznají.
Govindží: Takto říká Bůh, jsem nekonečný. Protože kdo to takto zná, tak už není Maháriši, pak je Param infinit, Param Bůh. A když je Bůh, není, kdo by něco věděl.
Jde ti to, nejde ti to? Když je ti šumák, jsi nekonečný. Pak je jedno, jestli je to pes, kočka, zvíře, strom, lidi, nelidi. Ve všech vidí člověk sám sebe. A tomu se říká aham brahma asimi, že jsme Brahma. Ale to se nedá říci, protože kdo toto říká, je sám identita. Co pak je? Věčné mlčení, věčný pokoj, kterým prošel Ramana Maháriši. Neměl co říci. Neměl izolepu na puse, ale neměl co říci. Protože co chce říci, to už je úplně stejné, jeden jediný bod, jestli je to žížalka, mraveneček, pavouček. Je stejný, jen jeden a když se s ním ztotožňuje, je Bůh. Proto se neříká jenom Ramana Maháriši, ale říká se mu bhagavanán Ramana Maháriši. Aham ádir hi dévanam maháršinám - Já jsem opravdu zdrojem bohů a mahárišiů, velkých mudrců. Protože Maháriši je také individuum a Dév, bozi jsou také individua. Tak prvotní je stejný, jen jeden a tím když člověk je, nebo toho když člověk zná, pak už nezná ani sebe, ani Mahárišiho. Maháriši nezná, že je Maháriši. V češtině se říká krásně - šumák.

Ča sarvašah - úplně všechno. Jsem zdrojem nejenom bohů a mahárišiů, ale jsem zdrojem úplně všeho. Jsem nekonečno dozadu i dopředu. To, čemu se říká Brahmův tok. Žije to Brahma. Já nežiju. Jako pet láhev řece, nežije pet láhev, ta nekráčí, kráčí řeka. Pet láhev myslí jako individualita, já plavu, já plavu. Už jsem v Krumlově, za chvilku budu v Praze. Pak pojedu do Německa a pak pojedu do moře. Ale kdo to jede? Vltava. My jsme jako pet láhev, co si myslí, že jede ona. Neuvědomujeme si, začne nám vadit, litujeme se, máme výhrady, začneme chválit, začneme kritizovat. A skáčeme jako pet láhev na vodě, ale jede to řeka. Kdo to žije? Žije řeka. Když žije řeka, tak žije šumák. Co tam já dělám? Nic. Plácám se nahoru dolů jako pet láhev. Kde je moje hranice? Hranice toho plastu, ze kterého je pet láhev. Tu považuju za identitu. Tak to je úplně všechno vnímatelné, viditelné, mající i nemající tvar, sthúl i súkšma, náš dosah je jen pet láhev. Když se bouchneme o kámen, řekneme au. Když skáčeme nahoru, tak řekneme - vidím okolí, vidím řeku. Pláčeme, usmíváme se, radujeme se, křičíme, pláčeme. Kde to je? Je to zabalené v rámci pet láhve. Pet láhev nezná, že žije řeka, jede řeka. Pet láhev si myslí, že sama jede, že je to její dílo. Je to pochopitelné? Je Brahmův tok, Brahmova řeka a my jsem pet láhve. Vůbec neznáme, že život není individualita. Život je Brahmův tok, to žije. My jsme zaseklí do vlastní identity, moje tělo, můj nos, moje nohy, moje peníze, můj manžel, moje manželka, moje děti. A trápíme se. Nemůžeme chápat, že všechno jsou pet láhve a žije to řeka. Nese to řeka. Proč nesplynout? Proč nerozpustit sám sebe a být sám řekou? Když člověk rozpustí sám sebe, tak co zůstane? Jenom řeka. Pak může říci, že je nějaká pet láhev, nějaký Krumlov, nějaká řeka? Ne. Kdy je Krumlov? Kdy je Praha? Když je pet láhev. Když pet láhev není, tak jestli je to Česko, Německo, moře, Grónsko nebo Austrálie - je to jedno. Pak jsou šumák. Takže co je Bůh? Bůh je takový šumák. Je infinit, od nekonečna do nekonečna. A nám se líbí, to se nelíbí, to je moc, to je málo, to chci, to nechci a plácáme se v tom jako pet láhev v řece, bůhví co si o sobě myslíme. Poslouchá vůbec řeka, co si myslí pet láhev? Pro řeku je pet láhev šumák, řeka jen jede. Pet láhev říká, že do Prahy nechce. Zajímá řeku, že pet láhev do Prahy nechce? Může křičet, jak chce, ale je to bez významu.

A proto Brahma, Bůh říká: Na mé viduh - Mě neznají, o Mně nevědí. Suraganáh prabhavam na maharšajah. Ahamádirhi dévánám maharšínám ča sarvašah. Ani bohové ani maharišiové moje působení neznají. Proč? Protože aham adir hi. Jsem nekonečným zdrojem moudrých, ostatních, všech.

Vigján je praxe, technika, jak se toto trénuje. V různých technikách dhárany - jedna z nich je procítění, co se děje v těle uvnitř. Dýchání, říhání, kakání, čůrání, ten rozruch, který je uvnitř, co se cítí. Když se začne rozeznávat, odkud to přichází, pak se poznává, že všechno je to z okolí. Odkud je dech, kam půjde ten dech, všechno je to ákáš. A to vidět v ákáš, pak splyne tělo, už není. Tato zkušenost pak člověku dává automaticky procítění, že všechno je to jen jeden. Já nebo ty, i ty je já, i já je ty. Potom není ani ty ani já. Tomu se říká šumák.

Janda: Co je vibhuti jóg?
Govindží: Vibhuti jóg - to znamená ornament. Je to ozdoba. Čemu se říká ozdoba? Je to to, čím člověk není. Člověk náušnicí není, je to jenom ozdoba. A my jsme nalepení na ozdobu a s tím se ztotožňujeme. Naše libo-nelibo je v ozdobách. Co je auto, dům, partner, partnerka? To jsou ozdoby člověka. Úplně všichni od jednobuněčného prvoka až po člověka, všichni jsou namočení do moje. Když říkáme moje cesta, čemu říkáme moje, tak to není druhého. Rozumíme slovu moje? Říkáme můj nos, ale já nosem nejsem. Co mě zajímá? To, co je moje. To je divočina. To je ornament a do toho jsme zaseklí. Vibhuti je splynout s tím, čím nejsme, s tím věčným tokem. Pet láhev se neztotožňuje s řekou, to by nebyla pet láhev. Proto to, co existuje nám a rúp nemůže znát Moje působení. Pet lahev nemá vůbec ponětí, kudy půjde dál řeka. Nemůže, nemá ponětí, pokud je to pet láhev. Ve chvíli kdy není pet láhev, pak je jenom řeka. Ale co nás zajímá, co se nám líbí, nelíbí, co chceme, co nechceme, co to je? to je jenom o své identitě. A proto je Bůh neznámý.
M+A

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>