Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Když se Mi obětujete a vstoupíte do jógy odříkání, budete osvobozeni od všech konání, které mají dobré i špatné výsledky, a budete osvobozeni z otroctví činů. A takto osvobozeni od touhy Mne dosáhnete. ||9-28||

---

---

Kostič: Takto se zbavíš pout činů, s plody dobrými či zlými. S myslí spjatou s odříkáním, jsa vysvobozen mne dojdeš.

---

Komentář Govind: Je to jen zapsáno, nekontrolováno, tak prosím o velké úpravy
Máme dnes verš 28 je to pokračování v kontextu předchozího verše a na závěr bylo, že všechno je tvé přání a s tím cokoli se děje je dění jím, kadím, mám, setkávám, piju, ať dělám to nebo to, je to tvé přání. To byl včerejší verš. S tím pocitem žijící život je trápení. Znamená osvobození se z trápení. Když člověk vykonává život, ve kterém já není, mě a moje také není, takový žijící život nic nevadí, když nic nevadí, svíčka .... rádu nemá žádný výkyv a když tam není žádný výkyv není, tak emoce a trápení také nejsou. Co tam zůstane? Nic. Není zajímavé, to je nechutné. Co je chutné, trápit se. Ti, kteří nechtějí trápení, pro ně je to receptura, jak zbavit vadí nevadí, jednoduchá pilulka, vše je přání boží. A pak z toho trápení nejsou. Vadí nejsou, jestli mám hlad, to je také tvoje přání, jestli mm jídlo to je také tvoje přání, jestli to jím Mám tu možnost je tvé přání, tak j to nejsem, když já nejsem tak jak může být přání? Když nejsou přání tak jaké může být libo-nelibo?
Kde je pak problém? To je perfektní receptura jak A když nic nevadí, tak člověk je potom vajrági, automaticky je šumák, problémy nikde nejsou. K tomu pokračuje tento verš. Může být i jinak interpretovaný. Možnost interpretace, to automaticky, když se nad tím zamyslíte, tak to dojde. śubháśubha Šubh co člověku přináší radost a štěstí, Šubh co přináší neštěstí smutek. Jsou to dva slova, Falér jsou dopady, plody štěstí a neštěstí, fal je ovoce. Tedy dopady štěstí a neštěstí
Osvobození) karma (konání) může se přeložit i jako hříšné Tak potom karmické svázání s dobrými činy a zločiny, když nejsou, tak emotivní batoh není, je vyhozen, je spálen. Žádné dobré činy a zločiny nejsou a když nejsou zločiny a dobročiny, jaký mohou být emoce. Jestli vůbec. Že člověk se osvobozuje od dobročinů a zločinů. Kdo je příčinou činu jsi ty, bůh. Jestli dělám to nebo to, jestli zabiju nebo pěstuju, pomáhám, je to tvé přání. Někoho zabití či starání jsou stejné že já to není, tím pádem to není ani dobročin, ani zločin, obě nejsou, z toho je pak osvobození od dobrých činů i zločinů. Když je osvobození dobročinů a zločinů co je pak potom? Pak je sanjás – je obsazen sanjás je šumák, opuštění a vypuštění veškerých zájmů, zájmy pryč. Sanjás jóg je toto jóg. Zájem free. Když je obsazeno Átmá, tak Marci a naše šéfredaktorka řešili včera to mi připadalo, že Átmá není ještě jasné, jak napsat Átmá. Átmá znamená podstatné já. Ještě ani toto není vono.
O znamená podstatné já. vyberu jiný příklad. Když je strom podstatné já tak podstata stromu je Semínko. Ale strom nemá semínko. Dvaceti letý dub semínko už dávno nemá. Co je pro něj pak podstatné? Jak ten strom, když se likviduje podstata stromu. Když se kořen vyhodí, strom se vyhodí. A kde vidíme kořen stromu? Vidíme kořeny stromu? Janda: kořeny nevidíme. Strom vidíme a říkáme vidím strom, ale nevidím kořen. To je podstata na čem strom žije. Ta podstata stromu je kořen, ale díky této podstat celý strom je. Takto u člověka man mysl ahankár je strom ale kořen je átmá, což není vidět, nikde není vidět. Přikrytý, pokrytý, nemají uši oči smysly nemají dosah na kořen na Átmá. Máme dosah se dívat na květ, plody, tak to co je viditelné vnímatelné, to je tělo. Že se hýbe, roste, tak to odvodíme, o jeho životě, že je to mysl, líbí nelíbí roste funguje, není mrtvý. To je mysl. Podstata toho fungování je nevnímatelné, neviditelné, není v dosahu smyslů, to je kořen stromu, takto Átmá je kořen života. A kořen života
V jiném verši k tomu byla diskuse Átmá a a Brahma. Posuneme se kousíček.
V Itálii vidíme na břehu moře, vidíme na moři mraky vlny, z moře přichází na břeh a je jich spousta, jedna po druhé – běhající vlny a kde je jejich kořen, kde má kořen ta vlna, vlna má kořen v moři. První vlna za ní druhá a pak třetí. Každá vlna má kořen? Je pro všechny vlny stejná. Je jeden jediný kořen – moře. Takto átmá má kořen jako vlny. Takto Brahma a Átmá je stejné, akorát kořen chápeme těsně pod něj o 50 metrů dál už ten kořen není. Tak si myslíme, že Átmá je identická. Ne Átmá není identické. Když člověk umírá Átmá končí a pak je zbytečně ...
Když umře, tak Jana co se s ní bude dít? Není, nebude, a žádné Átmá se nemůže jmenovat Jana. Neexistuje. Identita takto končí. Pak jsou to blbosti, minulý život to je zbytečné. Všechno toto esoterické uvažování nalepené na identitu na úroveň kořene, není žádný rozdíl. Kontaminace touhy, kde se to .... Učí v povědomí, ne v Aštanze se to řešilo. Ta touha je kontaminace. Ta letí, ta se objevuje, není jen touha letí, beze jména. A pro svou realizaci ta touha jako ryba pro svou realizaci vyžaduje rybník, vodu, aby mohla být holá existence. Touha vyžaduje Átmá, mysl, tělo, aby se mohla touha realizovat.
Touhy když létají, to je taková kontaminace Átma svůj. A s tím se rodí, tím se pak proměněný život se objevuje na zeměkouli. Touhal - Toužil být u pejska, u kočky, u toho domku...... tak se tam opakovaně jako Jandy žába pan Ropucha, který kontroluje celou farmu, všechny místnosti, vždy jde jinam. To je touha na farmě. Líbilo se mu tady a v jiné formě, jestli to byla kráva, prase, neustále courá na farmě jako ropucha, jako Janda, Luky, Roman courají tady Znamená to jsou touhy, jestli v lidské hmyzí, bakteriální, zvířecí pořád courají a jsou přilepené, dožijou svůj život a podle touhy pokračují dál, takto se touhy točí dokola a den kdy se zbaví, všechno je tvé přání, já to nejsem, tak touhy už nevznikají. Pak je Mókšasé....
Osvobození od doročínů a stává se sanjás a je šumák jóga, sanjás jóga a z toho také v Átmá, kde je pouze šumák, není žádná touha, Átmá bez jakékoli touhy je muktó osvobozený od jakékoli touhy vimuktó – mě dosáhnou. Takto to říká Bůh přes Kršnu Ardžunovi. Kde nejsou touhy, kde nejsou obsazené touhy, to znamená, kde je šumák, kde nejsou Libo-nelibo není, to mě dosahuje, ty jsou potom Jak pořád úča říká boží potom je boží. A kde je to libo-nelibo, dobrá-špatná, tak není boží ale je to zboží v regálech, tak boží nebo zboží. Kde jsou touhy libo nelibo je zboží a kde je sanjás, je šumák to je boží. Takový je rozdíl mezi boží a zboží. Takto je dnešní verš. Někomu vadí být boží a hledají – to není radost to není ono, a kterému je šumák vidím hajzl, nebo počítám prachy, to je jedno, je to všechno tvoje přání, tak potom jestli má děda rád výživářku nebo řezníka, nebo umývače nádobí všechno je stejné, pak je to boží. Boží dědě rád a když kráječka, míchačka, jsou hodní chudáci a výživářka je hnus je tam libo nelibo, pak je děda rád zboží. A když je to úplně jedno, tak je boží. Proto sanjásiové , svámijové, který je to šumák jsou v Indii považovány za boží, jiný slovo je bhagaván. Proto tento titul nalepili ne bhagaván Sai Baba, bhagaván Maháriši, bhagaván Osho
a tak se oslovovali. Boží znamená jsou šumáci. Člověk je boží jakmile je to jemu šumák. Žádný dobročin ani zločin. Je jenom čin. Čin je jakýkoli čas a prostor. To bylo na povědomí – dharma, tak je šumák. Tam žádné libo-nelibo, štěstí – neštěstí není. Je což je nepřijatelné, pro člověka, který neustále hledá Drží svou identitu. Identita když je ztracená, tak je šumák. Proto všichni svámiové jejich původní jméno se ztrácí, tím se neoslovuje, oni svou smrt oslavují. Nejsou, tím se dokonale prověří a ztotožní se s tím, že já to nejsem. A je to jenom boží, tím se stávají boží a lidé jim říkají boží. Tak to je chápání tohoto verše. Kdy dochází. Každý člověk má každá mysl má právo interpretovat podle sebe.
Znání my jsme mistři, ale jakmile máme peníze, tak si koupíme knihy, audio a co budeme dělat se znáním, jen archivovat, těla ta bedna, to je naprd. Jen tak máme posbíráno, znání sbíráme jako hmotu. Dostáváme jako brouk pytlík. A znání nijak nereaguje, je absolutně mrtvé, nijak nám nepomáhá, sbíráme to do šuplíku. Komu praxi dáme, to se nestane součástí života, jenom sbíráme a zastrčíme do pytlíku. Znání není bódh. Není přesvědčené, není to co je rozhodující základna, tam není znání, znání musí proběhnout v praxi. Do praxe. Tím se proměňuje znání, použitelné aktivně. Kupování brambor neznamená, že je bramboračka hotová, brambory nejsou bramboračka. Ani bramborák. Znání není praxe ale současně je. tak se brambory zpracují a je z toho bramborák, bramborák se nestává mrkví nebo ze zelí. Bramborák se stane z brambory, cvičení vychází ze znání, ale musí být zpracované, tomu se říká praxe, sádhana, čintan manan, pak se znání stane praxí. Pak to může člověk jíst, a je k dispozici. K užití a automaticky se nabízejí služby na myšlení a na rozhodování, když jsou to jen brambory, tak ... Můžeme znát mraky vědí, ale jsou to brambory, není to bramborák. Chápete, nechápete, spíte, slyšíte, posloucháte, je to jedno,
शुभाशुभ śubháśubha (dobrý a zlý, příznivý a nešťastný); फलैर falair (podle plodů, z plodů); śubhāśubhaphalair (z dobrého a zlého ovoce, z dobrého a zlého ovoce); एवम évam (tedy jistě); मोक्ष्यसे mókšjasé (budeš vysvobozen, budeš osvobozen); कर्मबन्धनैः karmabandhanaiḣ (z pout konání, pouty jednání); संन्यास saṃnjása (zřeknutí se, vzdání se); योग jóga (Jóga); युक्त jukta (ukázněný, zapojený do jógy, stálý); आत्मा átmá (já, ty sám); samnjasajógajuktatma (jehož já je ukázněno v józe odříkání); विमुक्तो vimuktó (osvobozený, osvobozený); माम mám (já); उपैष्यसि upaiṣjasi (přijdeš, dosáhneš, odejdeš);

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>