Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó synu Kunti!  Cokoli děláte, cokoli jíte, cokoli obětujete, cokoli dáváte druhým, jakoukoli askezi, kterou vykonáváte, měli byste to všechno nabídnout Mně.  ||9-27||

---

---

Kostič: Cokoli činíš, Kauntéjo, jíš, obětuješ či dáváš, jakýkoli tapas konáš, - vše čiň jakoby oběť mně.

---

Komentář Govind: Zápis bez upravy
Jatkaróši (cokoli). Cokoli děláš, cokoli konzumuješ, cokoli jíš, cokoli obětuješ idam namahá sváhá. Cokoli daruješ, cokoli trénuješ, cokoli praktikuješ jattapaskasi kauntéja Ó Ardžuno, tak to dělání je madarpanam (poskytovat, dávat, předávat). Je Mně předáno. Tento význam v ájurvédě, psychologii, psychospiritualitě jste častěji slyšeli, dělání dění. Při dělání jsem dělač já. V dění dělač já nejsem, dělačem dění je někdo jiný než já. Rozdíl mezi děláním a děním bylo již několikrát řečeno, slyšeno a znáno, ale praktikováno nikdy nebylo. Protože kdyby se to praktikovalo tak člověk nemá žádný problém a my bez problému nemáme ani sekundu. Kdo má problém? Kdo dělá. Když dělač není, má problém děnáč. A já děnáčem nejsem. Problémy jsou nikde.
Nenajdeme ani jednoho člověk, který nemá problém. Všichni mají pocit, že dělají. Takže dělání, konzumování, já jím, já ochutnávám, já mám, všechno možné. Jako Janda při vstupním pohovoru se zaměstnancem počítala kolikrát řekl „já“. Dělala si čárky a napočítala jich 24. Ten pán 24 x řekl já. Dělala si čárky,. „Já“ to znamená balíček průserů, kde je „já“, tam je problém, neklid, natlučená proslulost, ahankár a z toho páchne ahankár jako olomoucký sýr. Na kilometry je cítit, že někdo žere mrtvolu. Já, já, já, jenom já je česká známá písnička. To je smraďoch, dělač. Tady Kršna říká Ardžunovi. Cokoli kurušva (děláš), je mě (madarpanam) předáno. Mě je obětováno. Co to znamená? Dělej si, co chceš, ale to považuj, že to je mě sloužené.
Před 20 lety se stal jeden příběh, na který jsem si teď vzpomněl. Když jsem byl v Indii, setkal jsem se s kamarády. A jeden kamarád říkal, že hrát na sitár, je to nejkrásnější, co člověk může prožívat. Tak to ve mně začalo bublat, já chci taky hrát na sitár. Tak mi ukaž, jak se na to hraje, půjdeme za tvým učitelem. Tak jsem byl s ním u jeho učitele, sedli jsme si a dostali jsme čajíček. Učitel bral sitár do ruky a začal vysvětlovat. Moc se mi to zalíbilo. Měl jsem peníze, a tak jsem chtěl vědět, kde se kupuje nejlepší sitár. Poradil mi, kde je obchůdek, a tak jsem si koupil sitár. Přišel letecky do Česka. To existovalo ještě OMCENTRUM a mraky jiných zajímavosti a dělání kolem provozu ÓMcentra. Tak v malých časových mezerách, když jsem končil úkol, jsem si sednul a zadrnkal na sitár. Jakmile jsem vzal sitár do ruky, někdo přišel na masáž, někdo na konzultaci, došlo zboží, nebyly etikety, někdo přišel s otázkou kolik co stojí. Zkrátka pořád někde něco, tak jsem se zeptal, co toto znamená? Že mi nejde sitár? Tak mi přišla od Boha SMS: Sitár není tvůj úkol, tebe využiju jinak. Mám jiný plán, jak tě použiju. Já mám jiný plán pro tvou využití. Přišlo mi, že mám vydělat peníze, mám prodávat a řezat kameny, učit ájurvédu, to mi automaticky šlo. Nemusel jsem makat, všechno běželo a peníze se sypaly. Ten den jsem si to znovu uvědomil, že cokoli, co se děje přes tzv. JÁ není v mých rukách. Co je v plánu, jak to tělo zaměstnat, tak ečár je nahoře, někde jinde a ten každého zaměstná podle sebe. Celé dění prochází přes JÁ i když se zdá, že to já dělám, já žeru, já mám, ve skutečnosti je nahoře horní vrchní ečár, ten to všechno organizuje. Je Hokaido (šéf v japonské firmě) a lidi mají pocit, že lidi dělají, ale děje se to podle Hokaida. Někdo musí psát emaily, někdo musí prodávat stroje, někdo musí zalévat kytky, někdo musí sedět v recepci. Jsou tisíce zaměstnanců, ale kdo přes ně protéká? Hokaido, velký japonský šéf. Jeho vize, jeho plán – to protékává. Ale lidi mají pocity: já dělám, já nemám dovolenou, nemám moc peněz, já mám větrníky, já mám kafíčko, ale plán je to čí? Hokaida. Kdo to vlastní, kdo to užívá? Hokaido. Takto cokoli přes nás probíhá – žraní, sraní, spaní, užívání nic z toho není naše. Ukrajina, Rusko, Amerika, Austrálie, Japonsko ze všeho protéká ečár a je respekt. Anglicky...hajli rezolušn hajlk respektid éč ar...(15minuta) Je respekt? ??? Nejvíce vzácný, nejvzácnější. Je ten nejvzácnější, ten to žije, dění to žije a dění je nekonečné. Jak vypadá dění? Kdy začalo? Kde končí? Kde je? Je anádi - od neznáma do neznáma. A my magoři si myslíme, že jsme něco a svět záleží na nás. Jsme tak důležití. Když člověk vyhodí jedno jediné slovo ze slovníku, v životě trápení nemůže mít a je to slovo důležité. Když ho vyhodí to slovo „důležitý“ a nikdy ho nepoužije, nikdy ho neprožije, tak není možné, aby se trápil. Celé trápení je pevně navrtané, svařené na slovo??? svázané se slovem důležitý. Jakmile člověk řekne důležitý, navrtal na sebe svařil na sebe svázal na sebe problém, jen jedno slovo důležitý. To člověka dokonale namíchá, jako cukr do kávy.
Tak problém dojde úplně do jádra. To je důležité umýt okno, zalít kytku. Je důležité jít vydělat peníze, není možné klidné sezení. Je důležité dát si snídani, je důležité uvařit, zatopit v krbu. Je důležité pomáhat, tak neklid je okamžitě. Něco se řekne, že je důležité a trápení je hned. Když člověk toto chápe a nasadí a prožije to a má s tím zkušenost, stane se přesvědčený, tak všechno důležité je běžné, je to stejné. Tak důležité není nic. Důležité je to vytažené ze všeho, je to zvýrazněné, dávání přednosti. Já nejdu na ájurvédu, já se omlouvám se, dnes má narozeniny můj dědeček zadeček, kadění a je konec. Člověk dělá to, co si odůvodňuje, že je důležité. Jakmile si řekne, co je důležité, tak nic jiného v hlavě není, než to důležité. Jiným slovem, když řeknu Jando budeš vyprávět Aštangu hrdajam na festivalu, tak hned: Cože, já? Ne. Dělá drahoty. Dělá ze sebe důležitou a má okamžitě horečku, má z toho trému a už nespí, nic jí nechutná. Je z toho vyřízená, zničená, protože má pocit, že ona to bude dělat. A když se řekne, bude se dělat toto, je to dění, není žádný problém. Ale ne - já to dělám, já Jana, já tam nechci vystupovat, mám alergii na mikrofon. Jediný balíček, který zůstane neotevřený je balíček s mikrofonem, protože je tam já něco. Já to nesnáším. Když zmizí já něco, když zmizí důležitý, tak plynule protká ten tok, vesmírný tok, všechno krásně teče. Žijící tok je absolutně bez chyb. Chyby jsou v našem uvažování. Cokoli, co jsme dělali celý život, co jsme dosáhli, kolik toho máme, bylo ta jedna jediná možnost. To byla jediná možnost, o které jsme nevěděli, když se chtělo číst a psát, tak se nám to nelíbilo, je to nejhnusnější věc, lepší je hraní. Nelíbilo se, ale museli jsme. Dnes o tom myslíme, jako že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Dneska když koukáme zpětně na svůj život, tak vidíme jako tu nejlepší cestu, kterou jsme prošli a o té cestě jsme nevěděli.
Podobně my nic nevíme. Tok má detailně propočítáno to nejlepší. My s tím souhlasíme nebo nesouhlasíme. Naše každé setkání, to s kým se setkáme, s kým budeme, co uvidíme, co uslyšíme, o ničem nevíme. Tak když je madarpaṇam mě obětováno, mě předáno. V češtině se říká, že se dělej boží vůle. Boží vůle se děje. Když se dělá boží vůle, tak čí je to dobrota? Toho vůl??? A vůl nemá chybu. Když se toto znání stane zkušeností a člověk to prožije a zbaví se trápení, tak to je význam a pochopení toho verše, co už jste spousta krát slyšeli při různých příležitostech, komu to došlo, je to vyzkoušené, nezažili to, to není v našem světě. A proto jsme tam, kde jsme. Tak to je všechno, co se týká tohoto verše, stačí z toho vytěžit a vyzkoušet. Děda Rád. – už to bylo řečeno, ale bedna na to zapomíná, je trápení, a musí přijít satsang aby se to připomnělo.
Člověk se rovná emoce, on ona se rovnají emoce. Není emoce jiný, my se stáváme emocí, proto se říká: tak nebo mak blbo všechno je šumák, bubli bubli fuk, Kje to dění, ať je co je, ať je všechno, co je šumák. Pak není problém jestli Sluší nesluší, chutná-nechutná. Je to jedno kde může být problém, může vůbec růst mák? Protože tak tak tak. Roste mák. Když je ať je, co je, žádný problém není. Když dva lidi sedí, jeden je stažený, druhý je uvolněný. Jaký je rozdíl, podle toho, co považuje za důležitý podstatný, je stažený. Když je to šumák, tak nebo mák, tak je uvolněný. Problém je nikde, co dráždí, jestli vyslovíme slovo důležitý, tak jsme v průseru. Nebo říkáme nebo slyšíme slovo důležitý, tak je konec. Je to záruka průseru. Průser v průseru. Tak to je všechno za význam, z verše č. 27

यद jad (co, kteří); करोषि karóṣi (děláš); यद jad (co); अश्नासि aśnási (ty jíš); यद jad (co, který); यज्जुहोषि jadždžuhóṣi (obětuješ), ददासि dadási (dáváš); यद jad (co, kteří); यत jat (co, kteří); तपस्यसि tapasjasi (praktikuješ); कौन्तेय kauntéja (synu Kunti); तत tat (toto); कुरुष्व kuruṣva (děláš); मदर्पणम् madarpaṇam (mě je obětováno).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>