Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Pokud mi někdo s oddaností a pokorou nabídne list, květ, ovoce nebo dokonce vodu, přijímám tyto oddané oběti, které jsou nabízeny z čistého nitra.  ||  9-26 ||

---

---

Kostič: Obětuje-li mi někdo list, květ, plod či vodu, s láskou, já ten dar z lásky přijímám od tvora duše oddané.

---

Komentář Govind:
Slovíčka samotná odhalují význam. Význam verše jsme několikrát slyšeli. Je to ve významu bhaktjá, bhakti, šraddhá a to je obětování, což v české kultuře moc není vidět. Lidi znají pocit a zůstává většinou jen ve sféře znání. De fakto praxe není. Můžeme to ještě jednou zopáknout a možná to někomu secvakne a probudí se.
Patram pušpam falam. Verš byl recitován před pěti tisíci lety. Můžeme si představit, co všechno asi měl člověk, který žil na zeměkouli před pěti tisíci lety? Nějakou stříšku nad hlavou, nějaký kus pozemku kolem svého domečku a pár hospodářských zvířat, zahradu a pole. Pěstování a zdroj vody. Sám praktikoval život. Co bylo vzácné pro jeho život? Rostliny, plody, ovoce, zelenina, voda. Pohon pro svou existenci měl jasný. Sám praktikoval svůj život a v rámci této praxe byly všelijaké činnosti. Někteří z nich byli hlupáci, někteří byli moudří a oddaní, neoddaní, chamtiví, spirituální, duchovní. Všechny druhy lidí, tak jako je to dnes na světě.
K tomu Bůh vypráví: Jó (ten ta to, kdo), mé (mně), bhaktjá prajaččhati - mě obětuje co? To, co je podstatné pro život. Co bylo tenkrát podstatné pro život? Patram pušpam falam tójam - listy, květy, ovoce plody a voda. To, co bylo pro člověka podstatné, to Mně obětuje. Tad bhaktju - to s oddaností, šraddhá, pokorou obětované.
Aham bhaktju upahrtam ašnámi - to obětované JÁ přijímám. To, co pro Mě šraddhá, pokorou, prajatátmanam – šraddhá (pokora s čistým nitrem je mi nabídnuto, to JÁ přijímám. Bůh přijímá to, co je pro člověka vlastně podstatné, co on nabízí. S radostí, pokorou, šraddhá. To Bůh přijímá. Podobné přijímání Bohů v esenci jsem jednou vysvětloval velice podrobně. Na papír jste napsali slovo jablko a na druhou půlku jste nakreslili jablíčko. Slovo jablko, ta písmena jste obětovali přes oči, mysl a rozum a z toho vypadl obrázek jablíčka. Ten obrázek jak přišel na papír? Ta esence písma a slovíčka prošla přes smysly, mozek, rozum, přes paměť z celého nitra, pak vám to vrátilo obrázek. Podobně když se obětuje s pokorou, šraddhá v nitru, tak to Bůh přijímá. Slovíčka zůstávají slovíčka, ta se nevygumují, když je přečtete, slova nezmizí. Ta hmota, která se Bohu obětuje, ta se nesníží. Hmota zůstává hmotou, když se obětuje cokoli komukoli, nic se nestane (nezmění se). Když někomu s radostí a pokorou nabídnete, obětujete banán, tak se banánu nic nestane, nic z toho nezmizí, celý banán je odebrán a celý banán zůstává. Bůh takto přijímá, všechno to zůstane a tomu se říká obětování s oddaností.
Pár takových dojemných příkladů o obětování. Když jsem byl ještě na základní škole a brácha dostal zaměstnání, tak jsme říkali: Brácho, až budeš vydělávat peníze, tak kup kolo. Na tom kole budu jezdit i já. Chci se naučit jezdit na kole. My kolo nemáme. Brácha říkla: Jo, určitě koupíme kolo. A brácha začal chodit pěšky do práce a za měsíc dostal výplatu. Pamatuju si přesně 350 rupií, podobně jako 350 korun za měsíc. Peníze co dostal, těch 350 korun donesl domů a položil je u nohou maminky, svou hlavu sklonil také u maminčiných nohou a s dojetím plakal, slzy kanuly a maminka také plakala. Maminka položila ruku na jeho hlavu a těch 350 rupií vzala do ruky a řekla: Já je přijímám a zamotala je do ruličky a zastrčila zpátky do jeho kapsy. Když jsem četl tento verš, tak jsem si na to vzpomněl. Brácha koupil kolo a utratil peníze a my jsme měli první kolo. Když ale pokládal 350 rupíí před maminku, já jsem si pomyslel, že nebude kolo. Maminka utratí peníze na budování zahrady, pro dobytek. Ale pro bráchu to byla nejpodstatnější oběť. Bratr nic neříkal a jen položil hlavu před maminku, maminka také nic neříkala, bylo to jen oboustranně dojemné.
Tak jsem viděl spoustu obětování. Dneska už chápu, co je to obětování. Už je to hodně dávno, minimálně 20 let – 25 let, když začala televize vysílat dokumenty. V devadesátých letech jsem viděl dokument o životě na Sibiři. Bylo to před Vánoci. A bylo tam, jak se různě oslavují Vánoce. Všude samý led, sníh, stromy s černými kmeny, popadané listy, a sibiřský člověk na jejich Vánoce měl dva losy a jeden vozík. Žil v přírodě. Sednul si vousatý, špinavý, v kožených hadrech a dojel k jednomu ohromnému stromu. Z kapsy vytáhl flašku vodky, otevřel ji a přiložil jí ke kmenu stromu. Kleknul na kolena, otevřel flašku a začal nalívat vodku na kmen stromu. V této souvislosti, co je podstatné pro člověka žijícího na Sibiři, to je nejvzácnější. Pro něj je to vodka, a tu on obětoval stromu. Půlku zavíčkoval a zase se vrátil zpátky, doma nalil štamprlátka a všichni ten zbytek vypili jako prasád. Stejně jako peníze dostal brácha zpátky. To nejvzácnější se dává, ne to, co je zbytečné. Podstatné je dát to vzácné, a to přijímat.
V Indii se vypráví různé příběhy. Velcí jógíni vypráví o tom, co je to bhakta. Povím indický příběh o Bohu Višnuovi. Bohu Íšvarovi, Višnuovi vždycky sloužil jeho nejbližší člověk a ten se jmenoval Nárada. Byl jako sluha, nejbližší služebník. A Višnu se ho ptal, jak se mají oddaní lidé. Pořád se bavil o oddaných a Náradu to štvalo. Sakra, proč nemluví o mně, já tady sloužím den a noc. Nebaví se o mně, mluví o lidech, kteří žijí na zeměkouli. To se mu honilo v hlavě. Já jsem jemu ten nejbližší! A bůh Višnu si to srovnal v hlavě. Druhý den viděl Višnu z okna, jak přichází Nárada s pocitem, že je ten nejbližší a s pýchou, že slouží Višnuovi nejvíc. Višnu si lehnul a držel si rukama bříško. Když přišel Nárada, začal kňučet, že ho bolí břicho. Co vám je? ptal se Nárada. Na to Višnu, že ho bolí břicho. Co mám udělat? ptal se Nárada. Udělat mi lektvar, odpověděl Višnu. Jaký lektvar mám udělat? Chce to drcené kosti a z toho vývar. Musí to být lidské kosti. Nárada přišel na zeměkouli a ptal se, kdo může dát své kosti. Zašel za jógínem, žijícím o samotě, který recitoval Óm višnajé namaha. Ten jógín se jmenoval Dědič. A často volal: Nárajána Nárajána. Á pan Nárada přichází: Co pro vás mohu udělat? Jak vás mohu přivítat? On říkal: Boha Višnua bolí břicho a potřebuje lidské kosti, aby se z toho mohl udělat vývar. Na to jógín: Jenom takovou maličkost? Vzal nůž a sám sebe zabil. Nárada posbíral kosti, udělal lektvar a předal ho Višnuovi. Višnu se zvednul, posadil a řekl: Mně nic není, nic mě nebolí. Na to Nárada: Tak proč jste hrál to divadlo? Višnu řekl: Ty jsi šel do světa pro kosti, ty nemáš kosti? Už vidíš, kdo je bhakta, kdo je oddaný? To je ten důvod, proč se o ně pořád starám, proč o nich mluvím. Nárad se zastyděl. To je příběh z Púránů, který se vypráví na různých satsanzích různými mudrci, když se mluví o bhakti. Bhakti obětuje to, co je podstatné, ne co mu zbyde. Neobětuje se nějaký odpad, co je pro mě nepoužitelné.
Nechci nikomu nic vyčítat, co a jak to je ve verši, to se snažím vám tady říci. Tak toto je obětování. Takto když člověk obětuje, tak to Bůh přijímá. Hmotě se nic nestane. Z toho se přidá esence. To potvrzuje mnoho věcí, že Bůh přijímá, že Bohu se dá obětovat. A potom význam mantry Purnamidam... .Takto je všechno platné. Než někomu něco dáme, tak se snažíme nejdříve naplnit své potřeby, pak ten zbytek dáme druhým a cítíme, jak jsme velkorysí. V dnešní době jsou podstatné prachy. Nic dalšího podstatného není. Tady ve vesnici Chudíř vesničani žijou v přírodě, pěstují brambory, květák, pšenici, to je jejich podstata. Jedna zdejší mamuška nechodí do práce, nemá výplatu a co udělá? Ze své podstaty, z výdělku, který sklidí za práci, svoji námahu na poli na zahradě, sem pošle dva pytle brambor. Nevím, kolik celkem sklidí jeden člověk na své zahradě, rozhodně ne stovky pytlů. A z těch pár pytlů brambor co sklidí pošle dva pytle. Když tady nejsem, tak nechá ty pytle položené před dveřmi. Co to je? To jsou oběti, co je pro ni podstatné. Samozřejmě když je slovo mamuška, starosta, tak se mi hned zvednou víčka a snažím se být k dispozici jakoukoli službou, jak jen to je možné. Takto se vztahy zpevňují obětováním. A kde není obětování, tam zůstávají lidi jako trdla. Nikde nikdo. Pak zůstává člověk jako žíznivá ryba ve vodě. Ryba umírá žízní a je ve vodě. To je přesný výraz pro mě, jak chápu lidi na zeměkouli, kteří trpí. Mají rodinu, přátele, všechno mají, ale přesto umírají a žízní po emocích. Žádný přítel, žádný kamarád, nic nemají. Jsou to trdla, protože obětování pro své přátele, pro svou rodinu není. Když je obětování, tak jen do své peněženky, do svého břicha, na svůj účet. Pak trápení je na místě. A koloběh nenaplněnost běží a člověk to nikdy nemůže naplnit, protože to je člověk beze dna.
Včera byla jedna paní na konzultaci a závěr byl porozumění - vát-pitt nemoc. A příčina vát-pitt dohromady znamená nespokojený život. Kořen je z psychospirituality. Co může být pro mladou holku podstatné? Nějaký partner, nějaký kluk. A když cítí samotu, tím se cítí trochu poškozená. Člověk má pocit necelku. A tak říkala? Co s tím? Ne na spirituální úrovni, ale na psychologické, co z toho je porucha nabídky? Že nenabízí to, co může někoho zajímat. Jako kytička, když nabízí svůj pyl, tak včelky přiletí samy. Ale je porucha v nabídce - pýcha, sobectví, strach, obavy. A ty čtyři poruchy - chamtivost, žárlivost, škodlivost, připoutanost, to jsou poruchy v nabídce. A to vytvoří poruchy, včelky nepřilétají, je jen motorová pila, sekačka, která sekne celou kytičku. To je porucha nabídky. Když je nabídka bez obav, bez chamtivosti, připoutanosti, škodolibosti, tak není co říci. To všechno vyroste. Člověk má kaz, ne zubní kaz, ale niterný kaz. Kaz je v nitru, ten kaz v nitru se jmenuje chamtivost, chtivost, žárlivost, škodlivost. Ten kaz když je uvnitř, tak vyroste a dojde k vát-pitt poruše. Pak jsou různé bakteriální choroby, zánětlivé choroby, různé hnisavé choroby. To jsou dopady na strukturální úrovni. Když kaz není, je tam čisto a ryzost, tak roste jako mák v květnu na poli. Takto význam něhy, porozumění z verše co mám, jsem vysypal na stůl.
Verš je akademický příklad, z toho pak vzniká, že Bůh chce květy. Bůh není nějaký brouk, nějaký hmyz. Má se porozumět, co je podstatné pro nabídku. Žebrákům se nabízí zbytky jídla z restaurace, to co zbyde. A pak to žebrák dostane do svého talíře. Přijde další žebrák a co udělá žebrák, který má plný talíř? Dá druhému hladovému žebrákovi polovinu nebo celý talíř. Co je darování? Žebrák daruje a restaurace daruje. Co je podstatné? Žebrákovo darování. Ten daroval to, co dostal a co je pro něj důležité. A restaurace zbytky jídla vyhazuje jako odpad. Je to k vnímání? Takže Bůh nesbírá, není kompost. Bůh není zbytkař, daruje se mu to nejlepší. Tomu se říká čistá oběť, jinak jsou to zbytkové oběti. Co mi zbyly peníze, tak ti dám, tady máš, to není čistá oběť. Asi před měsícem byl v ČT24 ukrajinský velvyslanec. Moderátorka mu položila otázku, co darují lidé, jak pomáhají Ukrajincům, uprchlíkům. On vyprávěl, že je moc hezké, že čeští lidé dávají vodu, plínky a vezou kamiony darů. Jeden dar byl krásně dojemný. Vytáhnul z kapsy připravený papírek počmáraný písmeny, která nebyla ani čitelná. Podepsala to Emílie, čtyřletá holčička, která napsala: To jsou peníze z mého prasátka. Dává mi je maminka. Byla tam necelá stokoruna. Prosím, kupte hračky pro děti na Ukrajině. A velvyslance to vzalo za srdce, začal před televizí plakat. Tu holčičku chci vidět, dala veškeré peníze co měla. Možná šetřila na svou hračku, ale odevzdala je velvyslanci, a to rozpustilo srdce dospělého velvyslance jako vosk. Co by mohl pro Emilii udělat ... pak automaticky takové prostředí, takové chování je automaticky plností. Toto je poučení a porozumění tomuto verši. Dělejte si s tím, co chcete. To je všechno.

पत्रं पुष्पं patraṁ puṣpaṁ (lísteček a květy); फलं falam (ovoce); तोयं tójaṁ (voda); यो jó (kdo); मे mé (mně); भक्त्या bhaktjá (s oddaností, s láskou, s pokorou); प्रयच्छति prajaččhati (dávat, odevzdávat, obětovat); तद tad (toto); अहम aham (Já); भक्त्यु bhaktju = oddanost ; उपहृतम upahṛtam (nabízet, odevzdávat); prajatátmanaḣ (dávat z oddanosti); अश्नामि aśnámi (přijímám); प्रयत prajat (čistý, ryzí, kontrolovaný); आत्मनः átmanaḣ (ze sebe), pratjatmanaha (z něj, jenž je čistý).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>