Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ti, kdo nosí v hlavě bohy, bohů dosáhnou; ti, kdo vzývají předky, dosáhnou tradic předků; uctívači duchu přírody dosahují těchto přírodních principů. Ale ti, kteří se točí okolo Mě, dosáhnou jen a jen Mě. ||9-25||

---

---

Kostič: Oddaní božstvům jdou k bohům, k předkům však předkům oddaní, duchů uctívači k duchům, - ke mně ti mí přicházejí.

---

Komentář Govind:
Dév Íšvar je tady jenom jeden. Anglicky Bůh je god. Jak oddělit toho jednoho jediného Boha od těch mnoha? Dévi gods, to je hodně bohů. Z toho potom vzniklo polobohové. Když v češtině řekneme Bůh a polobůh, tak Bůh je jenom jeden a polobůh je každý. Každá existence je polobůh. Slovo apání a slovo dév se liší. Pak jsou z toho různé sekty, různá náboženství, drží nějakého poloboha. Ti nedrží toho jednoho jediného. Proto je mezi nimi konflikt. Křesťané, hinduisti, muslimové, buddhisté, je mraky istů, podstata je jenom jedna. Tu podstatu nechápou, neberou v úvahu. Védanta bere v úvahu jen jednoho Boha.
Fanny Bába to říká hezky. Než se stal svámí, od malička byla jeho učebnicí Bhagavadgíta. Má ji celou v paměti. Svámíové nemají svůj byt, dům, nemají nic vlastního, ani nemají svůj oběd, snídani, večeři. Kdo je pozve, tak k tomu se jdou najíst. Jednou vyprávěl příběh, že bydlel v Americe a rodina, která byla nakloněná Bhagavadgítě, ho pozvala na oběd. Jinak by ho nemohli pozvat. A ta rodina měla jednou na oběd pozvané hosty z Indie. Byli to akademici, sánskrtisté. Aby hostitelé mohli prosadit svou důležitost, tak pozvali Anubábanandžího svamidžího. A hostitelé říkali: To je svámidží, expert na Bhagavadgítu. Akademici si pomysleli: No to uvidíme. Sedli si v obýváku a hostitelé jako moderátoři říkali: Svamidží, máme tady hosty z Indie, profesory sánskrtu. A jeden z nich je i profesor Bhagavadgíty. A oni: My máme jeden dotaz. Svamidží říkal: Ne, já jsem sem přišel na jídlo. Žádné dotazy. Vy přednášejte, já vás budu poslouchat. Akademik: Ne, ne, ne, ne, e jenom jeden dotaz. Svamidží si pomyslel, že dnes nebude jídlo zadarmo. Dobře, když mi nedáte jídlo, tak spusťte. Kolik veršů je v Bhagavadgítě, kolik z toho říkal Kršna, kolik z toho říkal Ardžuna? Akademici. Svamidží říkal: Dhrtaráštra řekl jenom jeden verš. A Kršna neřekl ani jeden verš. Akademici: Cože? Kršna nic neřekl? Celá Bhagavadgíta je napsána Kršnou. Svamidží: Jakou máte knížku, ze které se učíte? Ukažte mi, kde je napsáno „Kršna uváča“. Všude je Bhagaván uváča. To je v celé Bhagavadgítě. Ani jeden verš neříkal Kršna. Kršna byl řidičem vozíku. Byl vozatajem, který poslouchal svého kamaráda Ardžunu. Ten chtěl, aby ho odvezl na bojiště. Ardžuna chtěl vědět, s kým bude bojovat. A bylo na Kršnovi, kam postaví vozík s Ardžunou.
Kršna byl jógín, on nebyl Bhagaván, on byl jógín. Měl volbu, kam mezi stovkami tisíc vojáků ho postaví. On ho nepostavil před Durjódhanu a jemu podobné, tedy před ty, kdo válku milovali. To by s Ardžunou nic neudělalo. Kršna odvezl vozík naproti Višvamahápaté, před Gurunačárja - učitele rodu, proti nim se zastavil. Tady se koukej. A tím Ardžunovi zamotal hlavu. Budu bojovat se svým učitelem, který mě všechno učil? Já tu válku nechci. A to chtěl Kršna udělat. A Ardžuna propadl do vztahů, proslulosti a do emocí. Já válčit nebudu, já tu válku nechci. Tak se ho zeptal Kršna: Proč jsi sem přišel, proč? Uvařit si čajíček, dát si snídani a udělat piknik? Chtěl jsi válčit. Jsi válečník, tak bojuj. To nemohu, říkal Ardžuna.
A tehdy začal téci gján Z Kršnových úst. Cokoli Kršna vyslovil, to nebyla jeho slova, to byla slova Bhagavána, Íšvary. V Bhagavadgítě není ani jedno slovo, co říkal Kršna. Jakýkoli verš, když se koukneme, co bylo řečeno Kršnovými ústy, je Bhagaván uváča. Kapitola většinou začíná Bhagaván uváča, Sandžaja uváča, Ardžuna uváča, ale nikdy není Kršna uváča. To Kršna uváča nenajdete v celé Bhagavadgítě ani jednou.
Akademici nechápou a nerozumí. Jako vy teď nechápete a věříte, jste přesvědčení, že cokoli teď slyšíte, říká Govind. Govind nemůže říci nic. Govind nezná nic, Govind je pouze klasická reprobedna. Rádio nemůže nic říci, říkáme, že to říká rádio, ale říká to někdo v radiostanici. Ale my to posloucháme v autě. Mluví někdo jiný, ale na to nemáme, tak považujeme, že mluví plastová krabička. To Bhagaván uváča tam v Bhagavadgítě je. Tak Fany Bába není akademik, je znalec, to je rozdíl mezi slyšením a posloucháním, zamyšlením, uznáním, prověřením a přesvědčením. My obvykle ani neslyšíme, přemýšlení je strašně daleko. A přesvědčení je druhý konec černé díry ve Vesmíru. Proto se zasekáváme jenom na slyšení. Omylem něco uslyšíme. Posloucháním se začíná a pak se to usadí. Tady lidi po poslouchání říkají, já se nad tím zamyslím. To znamená teď ne. Teď co slyším, teď nic. Musím se doma zamyslet. Doma je na to, aby se spalo, žralo, reprodukce, sex, nákup. Na to je doma. Když jsem poprvé slyšel „já se nad tím zamyslím“, tak jsem na to byl alergický. A ještě: Já to promyslím. Tady sedíš půl hodiny a nejsi schopný to promyslet hned? To je odkladač. Janda - až bude termín, tak to udělám. Tak to je rozdíl mezi akademiky a znalcem. Znalci pochopení nedělá problém, ve chvíli je fik mik. Člověk odkládá, říká: Nechám si to projít hlavou. Takovému projde hlavou a nic se nestane. Průtokáč. Tito lidé se nikdy nemohou stát znalcem. Zaručeně.
V celém verši není nic jiného než jánti a vrtáh. Každé druhé slovo je jánti a vrtáh. Vrt je ze slova vritti a to je největší háček k pochopení verše. Vritti, pitt vrtá, déva vrtá. Co znamená vritti, to už jste slyšeli mnohokrát. Vritti je ze slova vrt. Vrt znamená kruh. A kdy je kruh aktivní, žijící? Kdy může být žijící kruh? Když na Vánoce, na Silvestra zapálíš prskavku a stojíš na jednom místě a začneš z jednoho bodu točit kolem, tak se vytvoří pálící ohnivý hořící kruh. Ten kruh neexistuje. Když přestane prskavka prskat, kruh není. Kdy je kruh? Jen pokud se prskavka točí, žije, existuje a je aktivní. Když je aktivní, tak se tomu říká vrt, tehdy je ten kruh. Kruh je pouze NA TO. Je vnímatelný, ale ve skutečnosti neexistuje. Existuje vritti, točení. Vritti znamená to, co se točí.
Když jedete do Lidlu autem, zaparkujete auto na parkovišti a vidíte, jak tam lidi courají, jedou s železným košíkem, někdo vstupuje, někdo vychází, pak zastaví košík u zadku auta, i soused přichází s košíkem, zmáčkne čudlík a kufr se otevře. Mrknete se do jejich přeplněného košíku. Co všechno je v Lidlu k dispozici, to není v košíku. V košíku je jen něco vybraného. To přichází do tašek a pak do auta. Jen to vybrané. Odkud přišlo to vybírání potravin? Kdo to určil? Že ne všechno, ale jen něco? Ten člověk, nákupčí. Jak to asi vypadalo, když viděl tisíce věcí a vybral jen kávu, máslo, rohlík? Tak to vrtalo v jeho hlavě.
Říkám to jednoduše, to co nosil v hlavě, to nosí i ti, kteří vjíždějí do Lidlu s prázdným košíkem, ti mají také v hlavě točidlo, mají plán, co chtějí koupit, co je se slevou. To všechno je v hlavě. Ten nákup je pak točidlo, točí se. V prázdném vozíku se jenom točí a to točení určí, co se bude házet. Rozumíme tomu? Podle nákupu poznáme, že se v hlavě točilo. Kupovalo se mléko, vločky, rozinky, kakao. V hlavě se točila nějaká kaše. Když se v hlavě točí kaše, budou kupovat svetry, legíny? To se bude kupovat? Točí se kaše, tak se kupují věci související s kaší. Když jde Govind s Jandou, Janda jde kupovat květák, brambory, lilek, Govind jde koukat na nářadí. Jestli se něco nehodí. Govindovi se točí farma, Jandě se točí kuchyně. Když jde žena, maminka s dítětem na nákup, tak dítě se dívá na hračky, žena se dívá na zlevněné boty, jaká je nová žehlička se slevou. A chlap se jde kouknout na šroubovák a akuvrtačku. To je to, co se točí. Podle točení jsou dopady. Ten kruh je dopad točení. Život je TO točící, vritti JE KRUH, kruh a točení. A jánti je ten dopad. Lepší slovo je dosah. Dosahují chápu jako obsahují, co z obsahu dopadne, to se dosahuje.
Takže jánti dévavratá déva, to je ten nákup. Dévavrti je točení o Bohu. V češtině je rozumnější - nošení v hlavě. To je vritti. Nošení v hlavě to je také točení. Slovo točení můžeme chápat jako nošení v hlavě. Pejsek koukne na fenu, co má v hlavě? Fenu, sex. To vritti už je v hlavě, pusť moje vodítko, chci běhat za fenou, protože už drží v hlavě sex. Jdu nakupovat a v hlavě nesu nákup. Chci psát SMS, chci se dívat do mobilu. Venku je slunko, hledám kraťasy. Kde je krémík? Chci se opalovat. To je všechno, co nosí člověk v hlavě. Co nosíme v hlavě, kolem toho se točíme. Co má dopadnout? Co nosíme v hlavě, to se má realizovat, to se realizuje, to dopadne. Dopadne jánti, dosahuje jánti. Jánti dévavrtá déva. Když v hlavě nosíme Boha, cokoli, ájurvédu, jógu, podvody, prachy, sex, spaní, žraní, vlastnění, zapůsobení na někoho, já jsem lepší, já jsem ten dobrej, sambandh, sangraha, jistota - to dopadne. Tomuto principu rozumíme? To, co se v hlavě nosí, to se děje.
Janda zavolá Hanákovi: Kdy přijdeš? Chci zasadit mák, chci zrýt záhon. Janda volá Hanáka na pomoc a už se Hanákovi točí v hlavě, v kolik jede vlak, v kolik mám dorazit, a začíná se točit cesta do Chudíře. Když se točí, tak vedlejší věci se ignorují. Když na Vánoce Janda zapálí prskavku a točí s ní, co je vidět? Kruh. Je vidět světlo. A ta tyčinka, která se točí, je vidět? Takto člověk jen to, co se točí, jen to pamatuje, ostatní ignoruje, to nevnímá, to není podstatné. Z toho vzniká to důležité, musím a potřebuji. Ta slova vznikají a ostatní se ignoruje a člověku vrtá v hlavě - já jedu na farmu. A pak ignoruje Margi, pejsky, zákazníky, kteří chtějí nějaké obrázky. Luky jede na farmu a je vidět jen to, co nosí v hlavě. Dopady.
Luky sedí v autě a v hlavě se točí, že někam chce, rozhodně nechce zůstat doma. Stejně tak Hanák jde kupovat lístky na vlak, nesedí doma, jde na nádraží. Chce vypadnout z Hané a jet do Středočeského kraje. Takto celý svět jede a život je takový kruh, točení a tím točením se nám točí myšlenky v hlavě. Točí se v hlavě, a to se točí tak, že ani nevíme, jak se točí. O točení v hlavě nevíme. Přes smysly se točí, někdy se točí vzpomínáním. Smysly i paměti se točí. Točí se pořád všech 16 manógun a na jejich točení máme celý systém existenčních funkcí, to je chápání, pochopení, anatomie, fyziologie. Tak zjistíme i na hmotné úrovni, každý má zkušenost, že na některé věci toho točení máme přímý vliv. Je to třeba nervová soustava v těle, je to proudění v těle. Některé proudění můžeme ovlivnit a některé nemůžeme ovlivnit. Nemůžeme posouvat jídlo ve střevech a zjistit kde je. Nemůžeme ovlivnit bušení srdce. Nemůžeme ovlivnit prokrvení svalů, okysličování krve, to běží. Tak něco z toho je ovladatelné a něco je neovladatelné. Určitou praxí se dá ovládat, více rozšířit ovládání. Za normálních okolností nemůžeme sračku ovládat. Když přijde průjem, tak se musí sedět na záchodě. Určitou praxí můžeme stáhnout svěrače, a tu minutu to kadění počká, když umíme svěrače pořádně stáhnout, ovládat. Takže něco je v našich rukách a něco není. A to co není, tak určitou praxí to může člověk docílit. Tady je volba. Dělat praxi nebo nedělat. Tam se může člověk točit. Jdu do Lidlu, když nemám praxi sebeovládání, tak tam koupím všechno, co je laciné a koupím i to, co není potřeba. A když se člověk ovládá, tak se koupí přesně to, co je třeba a jede domů. Když Janda jde nakoupit chleba, ale koupí i Míšu, kakao, brambory, mléko, ale zrovna chleba nekoupí. Na chleba jsem zapomněla. Neovládá se. Neumí držet svůj cíl. Je to v jejích rukách, ale nedělá to. Pak se děje vůle boží. Bůh má spoustu volů a ti volové dělají realizaci. Tady je volba.
To je naše volba jánti dévavrtá déva. Dosahuje se, dopadne. Dévavrtá, když se točí. Točení jsou dévové. Déván - dosáhne dévi, když se v hlavě točí déván, bohové. Když se jen Kristus točí, co z toho bude? Kristus. Jóga, jóga - točí se jóga, tak co z toho dopadne, bude jóga. Ájurvéda, ájurvéda, točí se ájurvéda, tak z toho bude ájurvéda.
Pitvrtáh, pitra znamená tatínek, pitá. A v hlavě je, co říká tatínek. Co říká tatínek, to se točí. Co z toho dopadne? Podle toho, co tatínek říká, se realizuje. Říká se tradice. Co je to tradice? To je to, co je v rodinném zázemí, to se točí. Tak dítě začne dělat to, co dělá tatínek, co všechno umí dělat tatínek. A z toho vzniká tradiční umění. Tatínek je malíř, kovář farmář a dítě je také farmář, tatínek je fotbalista, dítě je fotbalista. Principem je to, co se točí, to dopadne. Když se točí déván, bohové, ametysty, aury žluté a modré, esoterika, tak bude esoterika. Když se někdo věnuje bohům, tak dosáhne bohů. Když má někdo v hlavě předky, tatínka, dědu, pradědu a prababičku, tak spadne do toho řetězu. Jánti pitra - jdou k předkům. Jánti bhútédžjá, bhútáni toho, co existuje, celá prakrti. Jánti madjadžinó - dosáhne Mě ten, kdo je mi oddaný, kdo Mě, Brahma nosí, ten Mě dosáhne. Co říká Kršna, to říká Brahma, Bůh. Tak to člověk chápe.
Kdo co všechno má je to, co se mu točilo v hlavě. Někdo má dům, někdo má bazén, někdo má natřený plot, někdo má natřenou střechu. To je to, co se v něm točilo. Co se točilo, to je pro něj důležité, to potřebuje, to musí. To všechno se dá odvodit. Není to překvapivé, žádné zázraky. Já chci černou bundu, tak nosí černou bundu. Odkud přišla černá bunda? Točilo se kolem černé bundy, někdo má dům, je to přihlášeno na katastru na mé jméno, to se točilo v hlavě. Sebemenší množství buddhi to může chápat, kdo co říká, vůbec není potřeba vnímat. Když kupoval dům a říká, že se mu líbí stan, je to uvěřitelné? Dá se tomu věřit? Není pravda, co někdo říká, ale to co vidíme.
Podle jánti můžeme poznat vritti. Je ale potřeba mít kapičku rozumu, odvození je pak samozřejmé. Není třeba říkat, ty jsi mi to slíbil, ty jsi ... . To je tupec, tam je absence, rozvedený rozum. Když se rozum rozvede s kým asi? S kým žil. S kým žije rozum, s tím se má rozvést. Já, rozum žije s já. Když je rozvedená, rozum není. Tak je člověk jen holé já. Ty jsi to říkal, ty jsi to podepsal, rozum není. Pak je co? Kde není rozum tam je co? Trápení, užij si veselé trápení. To je všechno k verši. Jestli z toho můžeme něco odvodit, to je na nás, řečeno bylo, co spadlo.

यान्ति jánti (jdou, dosahují); देवव्रता dévavratá (Bohu oddaní, oddaní bohům); देवान déván (k bohům, bohům) ; न्पितॄन्य pitṝn (k předkům, předkům); यान्ति jánti (jdou, dosahují); पितृव्रताः pitṛvratáḣ (oddaní předkům, ti, kteří jsou předkům oddaní); भूतानि bhútáni (bytostem, duchům); यान्ति jánti (jdou, dosahují); भूतेज्या bhútédžjá (obětující duchům, oddané duchům); यान्ति jánti (jdou, dosahují); मद्याजिनो madjádžinó (obětující se, ti, kteří jsou mi oddaní); ऽपि Api (dokonce, také, jistě); माम् mám (mě, ke mně).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>