Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jsem poživatel a vlastník všech obětí, ale oni Mě nemají za realitu, a proto všichni propadají (doslova jen tak "zdechnou", znovu se rodí). ||9-24||

---

---

Kostič: Vždyť jen já jsem všech obětí poživačem a pánem též, neznají však mou podstatu a proto dolů klesají.

---

Komentář Govind:
Bůh, Brahma, vesmírný princip, jeden jediný vypráví: Aham hi sarvajagjánám bhóktá ča prabhuréva ča. Slovo hi je opravdu a také jen. Já jenom. Sarvajagjánam (veškeré, všechno), jagjánám (oběti). JÁ jsem všech obětí bhóktá (žrout), užívám si jenom JÁ všechny oběti. Lidi mohou dělat jakékoli oběti, jagja, odevzdávání se, a kdo si to bere, kdo to užívá? JÁ Brahma. Takže aham hi sarvajagjánam, bhókta (požírač). Ča prabhuréva (vlastník, svámí, pán). JÁ jsem užívač všech obětí, jsem pánem všech jako starosta. Starostu nebo starostku nechápejte jako nějakého muže či ženu, ale jako toho, který se stará. Jestli je to muž, žena, pes, kočka, slon - kdo se stará, ten je jejich vlastník. Jako Chudíř má svého starostu a jemu patří Chudíř. Ne že to je člověk z masa s etiketou. Starosta je ten, kdo se stará a všechno mu patří. Jeho patření se musí procítit. Ne to je můj domeček, to je můj kurník, to může cítit taky, ale může cítit i to, že je to všechno starosty. Moje nic není.
Procítění lze, ale je to jiné přesvědčení. Kdo je přesvědčený, že moje tu nic není, je to všechno starosty, jaká bude probíhat nálada z tohoto pocitu? Když to je můj kurník, to je můj domeček, je přesvědčení o hmotě. Je i druhé přesvědčení. Takto starosta celého Vesmíru je jen jeden. Jestli čůrám, kadím, žeru, všechno je Jeho, On to všechno dělá. Je možnost a jeden styl uvažování a přesvědčení, já nevydělávám, to nejsou moje peníze, to není můj dům, moje auto, to je Jeho. To je jiný druh uvažování, to je jiný přístup, jiná kvalita, jiná hloubka nitra, že Bůh je všech obětí konzument a je jediným starostou a vše je Jeho.
Na tu mámabhidžánanti tattvénátaśčjavanti té. Další část verše - na tu mámabhidžánanti. To se řeklo v první části verše. Občas říkám, žije to Bůh, člověk to nežije. Žije to člověk, buňka to nežije, v rukách buňky nic není. Žije to dobytkář, kráva to nežije. Kráva nemá podstatu, nic nemůže ovládat, dobytkář může krmit, useknout hrdlo, označit čísla, propíchnout uši, všechno může dělat. Chudák kráva, řeknou lidi, a pak ji mají lidi na talíři a jsou šťastní.
Ten chovatel, dobytkář celého Vesmíru je Bůh. Život žije On, to jsem říkal několikrát. Proč se člověk trápí s krávou, buňkou? Život žije člověk, život žije dobytkář, život žije Bůh. Kde je moje, tam je trápení. Nelze, aby ve skutečnosti bylo něco moje.
Ale ti, kteří neznají - abhidžánanti, tatvén (moji podstatu), ti ščjavanti té - oni jen tak zdechnou. Propadnou. Vzpomněl jsem si na jeden obrázek z televizních zpráv z Ukrajiny, kde byly vysoké paneláky a některé byty byly rozbourané. Když začaly houkat sirény, to byl signál, aby se lidé schovali, že budou padat bomby. Někteří lidé vlezou do sklepa paneláku a říkají tomu bunkr, úkryt. A když zákaz vycházení skončí, tak vylezou ven. To jsem viděl ve zprávách. Bylo to přesně, co sedí k tomuto verši. Ti, kteří zůstávají nahoře v bytě, aby chránili „moji“ ledničku, moji postel, můj stůl, tak na této úrovni když zůstávají a spadne bomba do bytu, rozbije stěny, sloupy, okna, člověk zahyne, zmizí, abhidžánanti. Tito lidé zmizí. Ale ti, kteří vlezli dolů do sklepa, do úkrytu, jim se také rozbil byt, ale vylezou a jsou živí.
Takto když člověk vleze dolů hluboko do nitra, do jádra, jemu se nic nestává. Kdo toto chápe, nikoli z příběhu že má člověk žít ve sklepě, ale že je vlastní sklep, nitro, tam není žádná změna. Kdo žije ve vlastním sklepě, tomu se nic nestává, je pořád stejný. Tělo bydlí v paneláku v horním patře, prožívá dětství, mládí, růst, rodinu, prachy. Ale ten, kdo je v nitru, tomu se nic neděje, nestane. Jsme beze změn, dětství přišlo, odešlo, puberta přišla a odešla, baráky, majetek, manželka, manžel - přišli a odešli, auto přišlo a odešlo. Jídlo se kupovalo, jídlo se snědlo a odešlo. Co se mně stalo? Mně se nic nestalo, jsem pořád stejný.
To je podstata, která se nemění a neumírá. Člověk když je vlezlý do podstaty, tak se mu nic nestane. Kdo je zaseklý do moje peníze, můj byt, spadne bomba a jsou ruiny. Ti, kteří neznají Mojí podstatu, ti jen tak zahynou, jen tak propadnou. Ti, kteří znají podstatu, tak ti nemají šanci k propadnutí.
Tady se používá často slovo smrt a zrození, ale to není Moje. Smrt a zrození je těla. A absolutní hloupostí se já ztotožňuji s tělem a říkám - moje narozeniny, moje smrt. Co umírá, odchází a přichází je tělo. JÁ neodchází, nepřichází, JÁ je pořád. Tuto podstatu držet a tam se zabydlet. To je ten bunkr, úkryt, pak se nic neděje. A je pořád JE. A v bunkru bydlí kdo? Šumák. Je jedno, jestli bude byt rozbouraný, jestli bude zatékat do mého pokoje. Starosti, to znamená, že člověk nebydlí v bunkru a má pořád moje, byt. To je metafora.
Takže jsem baštičem všech obětí a jsem starostou všech. Ti, kteří Moji podstatu neznají, ti se jen tak propadnou, jen tak se likvidují. Protože oni užívají likvidaci, užívají vlastnění, užívají svůj kurník ve vesnici. Neumí žít s tím, že kurník má na starosti starosta. Pan starosta ví, kde bydlí lišky. Já to nevím, já mám jen kurník. Tak když přijde liška, sežere mi slepice. Ale když je náš kurník starosty, a on ví, kde bydlí liška, tak zajde za liškou a popovídá si s ní, protože je to jeho. Ale kdo má v hlavě, že jedna slepice stála stopadesát korun, tak tomu starosta řekne: Dobře, měj se hezky, starej se sám. To je pak náš případ. My se neumíme obětovat, pak ale o nás není postaráno. Nejsme toho schopni. Čeho je schopná ve stádu dobytka kráva? Moje náušnice je dlouhá a bolí to, já nechci náušnici. Je schopná to změnit? Přijede náklaďák, bagrem ji zvedne, hodí ji na váhu a pak na jatka. Kráva je schopná si myslet - jsem inženýrka, jsem doktorka. Co znamená kráva pro dobytkáře? On tu krávu krmí, pustí na pastvu, dává jí vodu, vakcíny, žrádlo, ten si může dělat s krávou, co chce.
Pokud lidi takto uvažují, znají podstatu. Pokud tu podstatu znají, jdou do sklepa, byt se vybombarduje, oč jde? Ti kdo neznají podstatu Boha jen tak zahynou. Proč se nosí na krku amulety a talismany? Nosí se proto, že budou chránit, bránit. Jak můžou kousky železa, zlata, kamenů chránit a bránit?
Uvažováním a znáním podstaty, že všechno jsem JÁ - na co je pak potřeba umění bojovat? Když levá ruka nemá strach z pravé ruky, na co musí nosit levá kudlu a pravá pistoli? Patří Jednomu. Podstatu když člověk zná, strach není. Kde strach není, je krásný život, spaní, užívání, prožívání. Být beze strachu. A jak být bez strachu? Moje nic není. Buňka nic nemá. Má jít do ledviny, jde do ledviny, nechce jít do svalu. Má jít do kůže, jde do kůže. A kůže jí vyhodí, tak vyhodí. Pere se buňka? Dává výpověď a podepisuje smlouvy? My jen tak blbneme ve světě ztotožněním sám sebe s nějakou hmotou a vůbec to nechápeme, ale jenom čtením a mluvením se nedá pochopit.
Přemýšlením, čintanem, uvažováním, namočením do Něj se může chápat. Posloucháním se nic neděje. Toto je také součástí chápání, že jednou to musí někam vlézt, nějaká poznámka, že tak to je. A kdy bude poznání záleží na tom, kam spadlo semínko, jestli do rybníku nebo na louku.
Janda: To slovo propadání ... ščjavanti
Govindží: Propadá znamená, že jen tak umře, zdechne. Slovo javanti je roztažení. Když vezmeme š č j v - anti znamená konec. Ava - z toho je slovo šav. Známe šáv-ásán, což se překládá jako poloha mrtvoly - šávásán. Takže konec té mrtvoly, to je avanti. Zde je to přeloženo jako spadnout, odchýlit se, zmizet, prostě zdechnout. Jako dnes miliony, miliardy lidí denodenně umírají. To znamená zdechnou. Kdo zná podstatu, ten nezdechne, protože ví, že zdechne tělo, JÁ nezdechne. JÁ se nenarodí, JÁ není a JÁ neumírá. Tak nemůže zdechnout. Co není, nemůže umřít. Já přece jsem Jana K! To mám pak problém. Když nejsem, tak je to jedno, je to šumák, je to fuk.
Janda: Ta nevědomost podstaty pokračuje i po smrti?
Govindží: To je koloběh, to šrotuje pořád. Kde buňka není, říká - je mi to jedno, šumák, bolí ji něco? Když kráva je šumák, bolí ji, že půjde na jatka? Jenom lidi se na ni dívají a cítí svojí bolest. Jako Nandi: Jé přišla kočka, budu jí drbat záda, chudinka, nikdo s ní nemluví.
Janda: Zralost banánu, přilepenost zelené slupky k banánu, když zelenáč umře, tak se pak zase narodí se stejně přilepenou slupkou znova?
Govindží: Ano, takto to můžeš vysvětlit. Kdo umře nahoře v bytě, nejde do sklepa, protože má koupené čerstvé mléko, tak když umře, tak kde je moje lednička, můj byt. Ten co odešel do sklepa, tomu je šumák, jestli je byt vybombardovaný nebo ne. Jemu je to jedno. Proto lidi zůstávají v bytě a ještě odtud střílí, ještě dají vědět, kde jsou.
Janda: Když člověk dojde před smrtí alespoň částečně k poznání, že tělo není ...
Govindží: Teoreticky to možné je, ale když celý život na to nemohl přijít, jaká je záruka, že před smrtí na poslední chvíli k tomu dojde?
Janda: No žádná.
Govindží: Tak proč spekulovat, když není žádná možnost? Věnujeme se tomu, co má nulovou možnost. Proč to neudělat teď rovnou, hned. A to je okamžité osvobození. Teď hned je osvobození a dalších 150 milionů let můžeš žít v osvobození. A jsi v nebi. अहं ahaṁ (Já); हि hi (opravdu, opravdu); सर्वयज्ञानां sarvajagjánaṁ (všech obětí); भोक्ता bhóktá (požitkář); च ča (a); प्रभुरेव prabhuréva (pán); एव éva = skutečně (používá se jako rytmická výplň; च ča (a); न na (ne); तु tu (ale, skutečně); माम mám (mě); अभिजानन्ति abhidžánanti (poznat); तत्त्वेन tattvéna (po pravdě, v skutku, v "takovémto"); अतस atas (tedy z tohoto); श्च्यवन्ति śčjavanti (spadnout, odchýlit se, zmizet); ते té (oni);

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>