Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Ardžuno! Jsem to já, kdo vyzařuje teplo, zadržuji a také vysílá déšť. Jsem životadárným nektarem a stejně tak jsem smrt. Jsem také pravda i nepravda. ||9-19||

---

---

Kostič: Teplo na svět sesílám já, já deště hromadím a dštím, nesmrtelnost i smrt já jsem, já jsem Bytí a Nebytí.

---

Komentář Govind:
A Kršna promluvil k Ardžunovi, který byl emotivně rozházený, sambandh, sangraha, proslulostí. Kršna promluvil jako Bůh, jako Brahma. Tapám (teplo); aham (JÁ jsem). Tím teplem je Slunce. Sluneční teplo, to jsem JÁ. JÁ držím varšam, déšť. Nigrhnám (udržení, držení, zadržení). JÁ držím déšť.
Utsrdžámi (vypouštím); amrit (nektar, léčivo). Já vypouštím nektar, vodu, čaiva a také jsem smrt. Jsem nektarem a dodávám život a stejně tak i beru život. Sat a asat - pravda i nepravda jsem JÁ. Ó Ardžuno, JÁ jsem toto všechno.
Po přečtení verše jsem si vzpomněl na první šokující větu, kterou jsem četl roku 1978-79. Byl jsem poprvé v životě se svým spolužákem v nemocnici, kde sloužil jeho bratr, doktor. Byl jsem zdravý a jen jsme ho navštívili v jeho kanceláři. Měl stoleček, křeslo a na stole měl skleněnou desku a pod ní byl zastrčený jeden papírek. Tehdy to bylo v Indii moderní a svědčilo to o dobrém úředníkovi. Čekali jsme na něj v jeho kanceláři, a tak jsem si ten papírek přečetl. V češtině by se to řeklo asi takto: „Na rozruchu v tomto světě, je můj podíl nulový.“ Byla to citace z Bhagavadgíty. Tehdy jsem tomu nerozuměl. Ten text mě šokoval. Že můj podíl na rozruchu, který probíhá ve světě, je nulový. Dnes už chápu, co to znamená a po seznámení se s psychospiritualitou a psychologií mi to dává smysl, jak utlumit vlastní ahankár, ego, mysl znáním tohoto verše.
To všechno, co se tady na zeměkouli děje, na tom je můj podíl nulový. Všechno to dění přírody je boží. Já to falešně považuji, jako bych ten svět řídil já. A rozčiluji se, proč není ten svět podle mě. Absolutně zapomínám, kdo skutečně žije, kdo skutečně dělá to dění. Čí je to dílo, to dění, ta příroda, točení zeměkoule stále ve své dráze kolem Slunce.
Kdo toto všechno řídí? Točení zeměkoule, vznik dne a noci, teplo, vzduch, voda, zem. To rozhodně není můj ahankár, moje proslulost a považování. Já bere člověk v úvahu, ale to neznamená, že může něco odchýlit (změnit). Příroda se nedá odchýlit, jsme součástí přírody. Jako zeměkoule je řízena Sluncem. To trochu zapadá do toho, co se vám nelíbí. Demokracie není přírodní princip, rovnoměrnost není přírodní chování. Přírodní chování je gravitace. Zeměkoule její život a existence je v rukách gravitace Slunce. Chování Měsíce vůči zeměkouli je v silách gravitace zeměkoule. Gravitace je to, že jeden z nich je mocnější, silnější. Zeměkoule je vůči Měsíci silnější. Slunce je mocnější vůči zeměkouli a Měsíc drží pravidlo zeměkoule, zeměkoule drží pravidlo určené Sluncem. Dodržením pravidla je jejich existence. Nedodržením pravidla je jejich likvidace. Takže Slunce a zeměkoule nejsou vůči sobě rovnoměrné, ani Měsíc a zeměkoule nejsou rovnoměrné. Měsíc není demokratický vůči Zemi a Země není rovnoprávná vůči Slunci. Je monarchie, monarchie je přírodní princip.
Mezi srnečkou, jelenem a tygrem není demokracie. Považovat rovnoměrnost mezi srnečkou a lvem je nevědomost. Lev je lev a jelen je jelen, vrabčák je vrabčák, orel je orel. Hora je hora, voda je voda. Nejsou rovnoměrné.
Člověk má lidskou přiblblou představu o demokracii a rovnoměrnosti a rovnoprávnosti, tím je člověk neustále v omylu. V přírodě to takto není. A k tomu ještě demokracie a ještě socialistická. Rovnoměrnost nikdy nepřispívá a je neexistující. V rámci své lidské proslulosti, chování a přiblblých emotivních omáček je člověk mimo kolej.
Příroda je monarchie, ta funguje, ta drží, tam je souhra. Kdo má větší gravitaci, má ovládací prvky. Na příkladu miminka a maminky vidíme, že maminka má gravitaci a miminko, pokud uznává maminku, tak je život a miminko může prospívat. Ve chvíli, kdy miminko řekne, já si vezmu svou flašku, ty nejsi moje máma, já jsem demokratický a jdu si hrát ven, já tě nebudu poslouchat, jak to asi dopadne. To si umíte představit. Miminko není v demokracii, ani v rovnoměrnosti, není ani sociální. Je v monarchii. Maminka je pro miminko monarcha. Monarcha ví moc dobře, co je pro miminko prospěšné a co není. Ale úcta, důvěra, znalost miminka ho může zachránit. Žije a roste tehdy, když má vděčnost, důvěru, šraddhá, vůči své gravitaci. Pod těmi křídly se rozrůstá. Jakmile ztrácí miminko šraddhá (důvěru), úctu, vděčnost vůči mamince, tak má existenční krize. Tomu brání nevědomost, neznalost miminka. Podobně i naše neznání nás vede do neexistence.
To tady Kršna vypráví Ardžunovi, který se zamotal do můj - můj děda, můj učitel, moji sourozenci. Jak s nimi budu bojovat? Jsou moji. K tomu Kršna říká: To všechno jsem JÁ. Jsem i tvůj děda, tvoji sourozenci, jejich život, jejich smrt. O čem ty neustále blábolíš? Takto Kršna posvítil na proslulost Ardžuny. Vždyť dělačem toho všeho co se děje jsem JÁ. Ty dělačem nejsi. Zbytečně se tomu nevěnuj. Jak se říká: To není tvoje starost, ty si dělej, co máš na starosti. Svět je moje starost.
Jak dopadá, když se člověk začne starat o to, co není jeho starost? To znáte velmi dobře ze svého života. To nikam nevede než k trápení, rozčilování, blábolení. A člověk má v sobě absolutně perfektní profesionální neklid. Bhagavadgíta je spis ne psychologický, ale spirituální. Ve spirituálním spisu se uznává monarchismus kde já, proslulost, ahankár, ego, cítění, mysl, je otrokem. Pánem je Bůh, Brahma, vesmírný tok, vesmírný život. Díky tomu jsem si vzpomněl na tu větu, která byla pod sklem v jeho kanceláři. My jsme utopení ve svém libo - nelibo jako utopenci ve vodě. Jsme utopení do našeho liba-neliba, chuť-nechuť, dobré-zlé, správně-nesprávně, vhodné-nevhodné. Do té vody jsme utopení jako utopenci a nenapadne nás, kdo je skutečným dělačem děje.
Dění není v rukách člověka. Člověk je součástí dění. Tak mahátmové neustále uznávají a podle toho se řídí, že dělač dění je někdo jiný. Mysl, ahankár není dělačem dění. Jak může člověk s takovým rozumem žít? Poznáním že dělač dění nejsem já. Já jenom blábolí podle svého liba a neliba. K verši je to všechno.
To podstatné je, že slunečním teplem jsem JÁ, zvedáním mraku jsem JÁ, deštěm jsem JÁ a jsem i ten, který zabíjí slunečními paprsky, hladem, suchem. Katastrofa. JÁ jsem to všechno. Tak co jsem já člověk? Nic, bez podstaty. Co uděláte s krví, když se při krájení brambory říznete? Co s tou krví uděláte? Zastrčíte ji zpátky do prstu? Co si řeknou ty elektrocyty, granulocyty, leukocyty? My chceme zpátky pod kůži! Co uděláte s těmi křičícími leukocyty, co jsou v krvi a vylezli ven při řezání prstu? I když křičí, tak je stejně hodíte do speciálního koše pro nebezpečný odpad. Tak ti chudáci, ty buňky, elektrocyty, leukocyty jdou do speciálního koše. Co ty nevinné elektrocyty, ty malinké nevinné leukocyty, co dělaly špatně? To jsou emotivní řeči. To je libo-nelibo, ahankár, vášeň, mysl. Takto uvažujeme a vůbec nechápeme, co znamená příroda. Takto je třeba uznání dělače a dění ve spirituální výchově.
V Indii se zpívají na každé základní škole raní modlitby. Tak Govindží pustil nahrávku, kterou sám rád zpíval, když chodil do školy. Tumhi Hó Mata, Pita Tumhi Hó, Tumhi Hó Bandhu, Sakha Tumhi Hó. To byla ukázka kulturní výchovy v Indii od základní školy. Že TY jsi matka, TY jsi tatínek, TY jsi bratr, TY jsi přítel. Ne fyzický táta a máma, ale Táta a Máma toho dění, ze kterého jsi ty i tvoji rodiče. To jsi TY, mít takové uznáním a přesvědčení. Tak mě šokovalo, když rodiče říkají dítěti - moje zlatíčko. To je Brahma, příčina příčin. Toho mít.
Včera Úča říkala, ať zazpívám modlitbu, tak jsem si říkal, jakou modlitbu mám zazpívat. Nějakou modlitbu mi zazpívejte. Dobře, tak ti zazpívám modlitbu. Ty jsi Ukrajina, ty jsi Rusko, ty jsi puška, ty jsi kulka. Ty jsi živá, ty jsi mrtvola, ty jsi všechno. Ty jsi nebe, ty jsi peklo, ty jsi všechno a já jsem šumák. Takovou modlitbu jsem včera zpíval. To je spirituální modlitba.
Psycho modlitba je - dej mi všechno, zlato, zlato,... ať není peněženka prázdná, dej mi lásku, dej dej dej, mě mě mě, ať já mám. To je psycho modlitba. Ale spirituální modlitba: TY jsi všechno. To je rozdíl mezi gjánem a agjánem, mezi tmou a světlem. S tímto pochopením se můžete zamyslet, kde je klid v nitru. Spirituálním přístupem či psychologickým přístupem? Kde je jádro nemoci, ve spirituálním nebo psychologickém přístupu? Kde je rozum, ve spirituálním přístupu nebo psychologickém? Kdo je vyšší a nižší, přístupem psychologickým nebo spirituálním? Kdo je moudrý a hloupý, psychologickým či spirituálním přístupem? Kde je cit, soucit, mókša, vajrágja? V psychologickém či spirituálním přístupu? Tady je to všechno řečeno, stačí trochu rozumu a všechno je to jasné. Více není co říci k tomuto verši. Je třeba více dumat, pamatovat.
Děda Rad: Cítím, že je třeba nebýt na tom, ale za tím, a prohlubovat to. Když je jenom na to, tak jsou tam průsery a emoce, a pořád jsou jen křivky nahoru a dolů a nikam to nevede. Jít za to a rozšiřovat hranice.
Luky: Člověku to připomíná, že není tak důležitý, jak si myslí.

तपम् tapam (Já vyzařuji teplo); अहम aham (Já); अहम aham (Já); वर्षं varṣaṁ (déšť); निगृह्णाम्य nigrhnámj (zadržuji, držím zpět); उत्सृजामि utsrdžámi (vysílám, pouštím); च ča (a); अमृतं amrtaṁ (nesmrtelnost, nektar); च ča (a); एव éva (skutečně - používá se jako rytmická výplň); मृत्यु mrtju (smrt); च ča (a); सत sat (bytí, skutečnost); असत asat (nebytí, neskutečnost); च ča (a); अहम aham (Já); अर्जुन ardžuna (Ardžuna).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>