Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jsem děláním (rituálů), jsem oběťí, jsem odevzdáním, jsem léčivá bylina, jsem recitováním manter, jsem ghí, jsem oheň a jsem akt obětování ohni. ||9–16||

---

---

Kostič: Já jsem obřadem i obětí, zádušní a k uzdravení. Jsem mantra, jsem úlitba; jsem oheň, oběť zápalná.

---

Komentář Govind:
Význam následujících tří veršů 16, 17 a 18 si projdeme je najednou, abychom je snadněji pochopili. Využiju příležitost, že máte tužku a papír. Napište si pod sebe deset vět, které se týkají vašeho života, vaší přítomnosti, vašich smyslů, vašeho smyslu.

1. Ráno mě probudí dýchání. (dýchání)
2. Vstanu a zapnu si satsang s Govindžím. (já)
3. Poslouchám satsang. (já)
4. Pak přemýšlím o nových myšlenkách a zpracovávám jejich podstatu. (já)
5. Podívám se, jak je venku. (já)
6. Když svítí sluníčko, potěším se pohledem do přírody. (já)
7. Popíjím horkou vodu a jsem v tichu. (já)
8. Létající myšlenky se tiší, když se dýchá. (myšlenky)
9. Kdo dýchá? (kdo)
10. Kdo jsem já? (kdo) Můžete věty očíslovat. Věty máte před sebou, přečtěte si věty sami pro sebe a zakroužkujte v každé větě, kdo je dělač. Určitě je v každé větě nějaký dělač. V zápise není dělač zakroužkovaný, ale je v závorce na konci. Teď si přečtěte věty ještě jednou bez dělače. Jenom si je přečtěte. Když budete číst věty bez dělače, tak najdete dvě části. Jedna je sloveso a druhá je předmět. Dělače jsme škrtli. Jak to teď zní bez dělače? Uvědomte si, jak to teď zní bez dělače. To si jenom zapamatujte, berte v úvahu sloveso a předmět. A teď ještě koukejte na věty a dívejte se na dělače. To je mysl. Dělač je mysl a celá věta je celý svět. Když si teď přečtete, že jste podtrhli svět mysli. To, co je podstata každé věty, je dělač. A dělač je holá mysl. Dělač je osobní identita, individuál.
Slovesa. Teď si prohlédněte věty a podtrhněte slovesa. Přečtete si slovesa, co říkají, co ty slovesa jsou. Slovesa jsou šakti, síla, kterou se děje konání ve větě. To je taková energie. Vypadá to tak?
A teď předměty. Předměty jsou sestavené z pánčmahábhútu zeměkoule. Předměty jsou vyrobené z pěti bhút a zůstávají na zemi.
Mysl, když umře, předmět zůstává. Když podtržené není, tak co zůstane, je předmět. Když zmizí dělač, zůstává jen předmět. A předměty, co máte označené, s tím jste se setkali. Po vašem narození, příchodu do života jste se s ním seznámili. A teď to máte a považuje to za důležité, to je předmětem podstatného. A to je to, co vás tahá, kde je zaměstnaný dělač. Takže mysl je takto přilepená k předmětu. To je očividné. Takto je to ve verších a pokud je to očividné, pak to bude pochopitelné. Věty, které jste napsali je o dělači. Síla a předmět nejsou nijak nepropojené s dělačem. Dělač zmizí a předměty a konání tu zůstává. Ty tady byly. Člověk umře, předmět neumře. Ani slovo neumře, ani síla neumírá, ani předmět neumírá. Jenom umírá mysl, oddělí se, mizí.
A verš 17 říká, že to, co zůstává, to, co bylo je a bude - slovesa a předměty, to jsem já. To je Bůh. Co přichází a odchází, co je zrozené a smrtelné, to je mysl, ta je přechodná. To je ten člověk, člověk znamená dělač. Bez významu. Přijde autobus a odjede autobus, autobusová zastávka zůstává, cesta zůstává, jízdní řád zůstává, stříška na autobusové zastávce zůstává. Takto mysl přichází a odchází. To je individuální identita. To je absolutně falešné, přechodné, bez významu, který my považujeme za hlavní. Tak co je Bůh? Bůh je sloveso a předmět. Co jsem teď říkal, má s tím někdo zádrhel?
Janda: Mysl a ahankár jsou to samé? 

Govidnží: Je to individuální identita. Má s tím někdo problém?
Marci: Jde o to, co zbyde, co zůstává, když zmizí dělač. A to je všechno ostatní kromě dělače. Zbydou slovesa, zbydou předměty, dělač he pryč.
Govidnží: Co zbyde je Bůh. Bůh je to, co zbyde.
Tak tady verš 16-18 říkají toto. Já jsem to, slovesa a předměty. Takže aham kratur jsem. Jsem dělání, jsem to, co dělá. Ahamjagja, JÁ jsem to obětování. Svadhá aham, odevzdávání jsem JÁ. Ahamaušadham, JÁ jsem ingredience, léčiva. Je to popis k agnihótra. S jakým citem se provádí jagja, to je ve 16. verši. Je zde to, jak má probíhat jagja, ohnivý obřad. To obětování, ingredience, procedura jsem JÁ. Mantróaham. Recitování manter, to jsem také JÁ. Ahamévádžjam. Ghí, které se dává do ohně, jsem JÁ. Ahamagnir. A oheň jsem také JÁ. Ahamhutam. A co se obětuje, jsem také JÁ.
Všechno je Brahma. Co tam není, je mysl člověka. Když se provádí agnihótra, tak tam není já, je jenom Bůh. Toto si uvědomovat, toho se držet, toto si připomínat, toto se praktikuje při agnihótra. Mysl tam není. Co je ritál – to je Bůh. Kdo, komu, co, je pouze Bůh. Já tam není. Tak to je verš 16

अहं ahaṁ (Já); क्रतुरहं kraturahaṁ (rituál, ceremonie); अहं ahaṁ (Já); यज्ञः jagjaḣ (obětovat); स्वध svadha (odevzdávat); अहं ahaṁ (Já); आौषधम् auṣadham (lék, léčivá bylina); मन्त्रो mantró (posvátná formule); अहं ahaṁ (Já); अहं ahaṁ (Já); एव éva (skutečně - používá se jako rytmická výplň); अज्यम adžjam (ghí, přepuštěné máslo); अहं ahaṁ (Já); अग्निर agnir (oheň); अहं ahaṁ (Já); हुतम् hutam (obětování, vylévání).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>