Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Oddaní, kteří Mě neustále velebí, úplně a s pevným přesvědčením pokorně Mě zdraví a tito bhaktové uctíváním Mne vždy jsou obsazeni. ||9–14||

---

---

Kostič: stále mne oslavující, usilovní, v slibech pevní, zdravíce mne s oddaností, vždy uctivě se klanějí.

---

Komentář Govind:
Satatam (pořád). Kršňáci zpívají tři hodiny Haré Kršna, Haré Kršna, Kršna, Kršna, Haré Haré. Dají si ruku do pytlíku a zpívají. Ráma, Ráma, haré hare. To je kírtan. Kírtan znamená co? Velebení. Neustálé velebení. Kírtan je velebit.
Jako děda Rád stále velebí. Neustálé zpívání a velebení. Neustálé velebení mě, říká Kršna. Tento verš je pokračováním 13. verše. O tom, jak jsou mahátmové moudří. Mahátmové, kteří mě neustále velebí, i když žijí ve stejných podmínkách prakrti.
Ty jsi dobrá, ty jsi dobrá nebo Mě se líbí, radost se mi líbí, líbí, co je pěkné, to se mi líbí. To jsou dvanáctky. A podle čtrnáctky se zpívá: Brávo Účo, bravo Účo.
Tento veršík je o velebení. A koho? Neustále bez přerušení velebit Brahmu, který je ve všech bhútech ve všech existencích. Sám je existence. Haré Brahma, haré Brahma, haré, haré.
To je haré a pořád. Každý má, co uctívá. A tomu uctívání se říká upásana. To již bylo řečeno. Upásana je velebit, to je soustředěnost. Když se zpívá písnička Haré Kršna, objeví se obrázek s Kršnou, vedle Kršny je Rádha a tancují. Tento obrázek se objeví. Když se zpívá o X, tak se objeví Xka. Když se zpívá o Julii, objeví se jen Julie a všechno další zmizí. A jaký druh meditace to je? Je to meditace s akár, s tím, co má tvar a dále s guna, protože co se o uctívaném přečetlo, co se zažilo, vše je živé, a to je upásana, hluboká meditace, hluboký spánek. Absolutní osvobození je netvar a neguna.
Ale první krok je upásana. Na počátku je s guna a s akár.
Ti mahátmové a moudří neustále drží před očima jenom jeden bod, a co dělají? Kírtan tó, mě velebí. A když velebí, tak se tam žádné chyby neobjevují. Nejsou tam žádné pochyby. Jako Kršňáci v Kršnovi žádné chyby nevidí. Jako Jágr nevidí chyby v elektronech. Jako Děda Rád v Julince nevidí žádné chyby.
Když se do kafe nedává písek, tak se v usazenině písek nenajde, najde se lógr z turka. Co tam je, to se usadí. Člověk to, co má, co nese, to se usadí. Jestli nese elektrony, tak se usadí elektrony. Jestli nese francouzštinu, tak se usadí francouzština. Jestli se nese dýně hokaido, tak se usadí hokaido. Koho kírtan neustále velebí, to se usadí. V dobrém manželství, když se vzájemně velebí, tak se usadí a jsou spolu. A když se namíchá něco jiného a usadí se namíchané, skáče to levá, pravá. A potom je zmatek, a to je veršík dvanáct. Pivkaři, nebude nic jiného než dvanáctka, Plzeň pivo Radegast, hořké je pro chlapy.
Kírtan konstantně velebí, konstantním velebením se prohloubí. Co se prohloubí, to se pevně drží. Jako železná kotva od lodi, když se hodí do moře a klesne na dno, tak tíha kotvy se automaticky zasekne do bahna dna moře a loď už nepustí nikam. Loď tam zůstane navěky, pokud je kotva zaseknutá.
Pak přijde pirát a řekne zvednout kotvu a loď je uvolněná a jede kam chce. To, co mi neustále neseme v hlavě, to se stává kotvou. Když tam je hokaido kotva, tak loď dostane u pole.
Když je u elektronů, tak zůstane u elektřiny. Když je tam Julinka, tak veškeré věci jsou u Julinky a Děda Rád se bez ní nehne ani na krok. Záleží, koho velebíme, kam máme zaháknutou kotvu a odtamtud se nemůžeme hnout, protože to je to, co známe. Když do hrnečku dáme písek, tak se usadí písek, když tam dáme turka, turek se usadí. Když tam dáme daně, tak daně se usadí. Jsou to kotvy. Kotvy je to co nosíme v hlavě, co velebíme.
A co velebíme o tom stále přemýšlíme, je to v naší hlavě, jako kafe.
Když tam vidíme Kršnu, tak velebíme Kršnu, a to, co tam je, je ryzí a čisté. Mahátmové, vajrágijové, ti duchovní tam namíchají Átmá, Brahma, tak to se usadí. A co je usazené, se prohloubí a nikam se nepustí. Tomu člověk říká přesvědčení. Může být kilometr dlouhá loď, ale když jsou kotvy, tak se nemůže ani hnout. Takto velebením se nikam nehne, můžou být v prakrti, můžou mít Plzeň, může přijít verš 13., 14. a možná i 20. Nic nemá žádný vliv, když člověk něco velebí, tak ostatní nemá v hlavě místo. A když velebí, tak neuteče, od toho, co velebí. Tak mahátmové satatam (neustále) mě velebí.
A ještě velebení. jatantaśča dṛḍhavratáḣ namasjantaśča jsou tři vlastnosti. Jatantaśča tasja znamená s plnou silou. Jako úča přednáší zvednete ruce, roztáhnete prsty a pak úča řekne, ne, ne, ne, ještě roztáhněte víc, máte rezervy. O pár milimetrů. Pak říká manažerům, pracovníkům: Nepoužíváte plnou sílu, máte rezervy, makejte.
Jenom říkáte, že děláte naplno, do dna je jatanta. To je úplně, bezezbytku, s plnou silou. Jenom nosit v hlavě Haré Kršna. Haré elektron, nosit jenom elektron a velebit: Bravo elektron. Pak vidíme, jak stojí Jagr jednou nohou na štaflích až u stropu a velebí elektrické dráty. To je s úplně plnou silou. Ale kdo říká: Já dělám, ale nefunguje to. To jsou rezervy. Člověk nechává rezervu a nevyužívá úplně naplno.
Co kírtan? Velebit. Co velebit? Úplně do dna. Velebit úplně do dna. Ne, co by kdyby, možná. To jsou náznaky nedat úplně celou sílu a nechat si rezervu. Když jsou obavy a pochyby, tak není velebení jaké má být. Má být úplné, bez rezervy, bez ale, bez pochyb, to je jatan. Drdha to už zní a znamená to tvrdý. Jako když strom spadne a potom přijde Luky a rozseká, rozřezá ho motorovou pilou na tři kousky a nechá pod stříškou vysušit. Dřevo je hutné a když úplně vyschne. Je tvrdé a pevné bez rezervy, jatanta úplně drdha (bez jakýchkoli zbytků). Už tam nic není, je jenom jedna, takové velebení, pevné přesvědčení, kde nic jiného není a tomu se v řeči gun říká višada. Když říkám sval je višad, ve svalu není kromě svalových vláken nic. Je čistý, je ryzí. Když máme džusíky. Jupí džusy jsou čisté a bez cukrů, bez vůní, bez barvy, jen ryzí. Tam druhá látka není. Když se objeví druhá látka, není višad je ávila, kde je smícháno cokoli. Čisté ryzí hari, Bůh, Brahma, Kršna. Jen čistý a ryzí. Jenom to žádné ale, žádné proč, možná trošku co by kdyby.
Žádné, co by kdyby, možná, přece, ale, jak to, toto je ávila. Neryzí není drdvrtá Takže jaktá tantó velebení čisté a ryzí, bezezbytku úplně celá síla tam. Namastasja je ze slova namaskár. Pokorné pozdravení. Namastasja pokorné pozdravení. A co to je? To je velebení. S velebením je pokorné pozdravení, to je co? Já nejsem, jsi jenom ty a ty jenom. Já se likviduje. Namastasjej. Velebit. Takové velebení, to bravo, bravo má mít tři vlastnosti - bezezbytku, plně naplno a tvrdě a přesvědčivé pokorné pozdravení. To je pak bravo. Není to zvednout vlajku a dvanáctku a na fotbale a křičet Češi do toho. To neříká člověk, to říká Plzeň dvanáctka.
Kdyby neměli pivo, tak by nezpívali, pivo mluví, když otevřeš flašku, tak se nezpívá. Třináctka je o mahátmá je jiná, velebí naplno, to je to bravo. To je namastasjéj. To jsou tři vlastnosti bravo. Tehdy je bravo - bravo, jinak je to blábol.
Co se má cítit, když se říká někomu bravo? Stoprocentní sila a pokorné pozdravení. To je vůně slova brávo.
Mám (mě), můj oddaný. A kdo je jeho oddaný? Ten, kdo pořád velebí a zní brávo. Nitja neustále, pravidelně, vždy. Juktó (zahrnuto). Nitja je vždy, neustále. Je to časový pojem. Čas je obsazený tím brávo upásjaté modlí uctívá.
Takto mě uctívají. To je uctívání, to je upásana, to jsou rituály, obřady bohů.
Takže velebit. A jak se velebí. To je bravo a bravo znamená ty tři slova – jatantašča, drdhavratáh a namasjantašča. A tehdy je bravo, tehdy je velebení a když je velebení, je jednobodovost a jednobodovost je vstup dovnitř. Tak to je esence verše, jak to chápu.
Moudrý neustále mě velebí s konstantní plnou sílou, s pevným přesvědčením a bez pochyb, úplně ryzí a s pokorným pozdravením a je tím obsazený po celý čas. Pak je to nejenom vzít buben a skákat v ulicích a v hlavě mít tisíc ávila – kontaminací. Když prodám knížku, budu mít boty, tolik předám a tolik nechám. To není žádné bravo, žádná čistota, žádný jatjant, žádný drdvrt, žádný namastasjej. Je to jenom divadlo a soupeření, kdo skáče více. Kírtan znamená jatjant, drtvrt a namastasjej, jinak je to bedna, reprobedna, melodické skákání, to je všechno kontaminace. Takže jako moudrý neustále čisto, ryzo a přesvědčivo, bez co by kdyby náhodou, zadní vrátka nejsou. Hledám zadní vrátka a když nejsou, tak tam nejdu.
Kuchař: Velebení chápu tak, že je člověk zaměřen do jednoho bodu bez rezerv.
Govindží: Velebení znamená zvednout ze země nad hlavu. Když ho velebíme a v dlaních ho neseme až vzhůru do nebe. Sám sebe potlačí a co je v dlaních to vyzdvihne. Toto je velebení.
Kuchař: A v případě velebení vlastně jsem níž a uctívám.
Govindží: Uctívání je automaticky potlačení sám sebe a druhého považovat za lepšího. Považování si druhého, tomu se říká uctívání. Když někdo někoho uctívá tak to znamená, že je lepší, vyšší. To je uctívání. To uctívání nikdy neznamená. Kamarádi, ...
Kuchař: Chápu z toho, že v podstatě nesoupeřím a beru všechno tak jak je.
Govindží: Uctívání znamená, že ty jsi lepší. Co jsem já, to není podstatné, ty jsi lepší, já jsem blbej. To je uctívání. Jako dítě maminku uctívá. Čím? Co říká maminka, to je pravda. Já pravdu nemá, maminka je lepší, maminka všechno ví a všechno zná. Já podléhám mamince. Přikrej mi nožičky, dej mi čepku, šálku a maminka to všechno ví a zná. A víra v to, že druhý je lepší, to je uctívání. Národ uctívá prezidenta, protože je náš vůdce, který nás zabezpečí, zachrání. On ví to, co my neznáme. Ví, že lokomotiva táhne vagon až do Třeboně. Co je tam nejasného? Protože jeho definice o uctívání je pochybná. Neznamená, že se mě nedotýká. Dotýká se mě, že je Julinka je lepší. Ano, je to je jediná pravda, co říkáš. Já nemám žádné pravdy, pravdy máš jenom ty. To je uctívání. Poraď nám Dědo Ráde.
Kuchař: Z toho vzejde moudrost, tak když je tam moudrost,...
Govindží: Moudří také uctívají. Kdo neuctívá, ten moudrý není. Kdo neuznává, že moudrý je druhý, tomu se říká žvýkačka, která se vytahuje na délku od pusy až na špičku. Žvýkačka se vytahuje, a to jsou vytahovači, ti nejsou moudří. Jsou vytahovači, vidí to všechno musím, co znám, to je ošklivé, top je bordel, nejhezčí je to, co znám. To jsou vytahovací žvýkačky. Vytahují se s tím, co uznají, vytahování a natahování. To je krásné, to je hezké a pro něj je to posvátné. Jsou žvýkačky, které se jen vytahují a co se sype z pusy je samé vytahování, to není žádná úcta, žádné bravo, žádné uznání druhého. Uznání, že druhý člověk má pravdu, na to se šlape, jako na koneček cigarety. Vytahovači to takto dělají položí ho na zem a botou ho zamáčknou. Ne pravda je jenom to, co já říkám. To jsou vytahovači, to mahátmové nejsou.
Kuchař: Ať je cokoli, tak by se to nemělo člověka dotknout. Když jste zmínil pravdu, tak člověk chce mít vždycky pravdu.
Govindží: Člověk má pravdu a když pravdu předá někomu, tak to je velebení. Ne, já nemám pravdu, ty máš pravdu. To je uctívání. Jako Děda Rád dává najevo, co říká Julinka, je pravda a co si myslím já, to není pravda, bude se rozhodovat podle Julinky, ne podle mě. Tak Děda dělá to, že vždy předá pravdu druhým, je uctívá druhé, sám nic není.
Místo Julinky se tady ve verši bavíme o Brahmovi. Když je ryzí Brahma, tak je vajrági. Nebavme se o lidech, o člověku, žádné věci, žádný čas a žádný člověk. O tom tady není žádná řeč. Ale naše hlava nemůže na nic jiného myslet než o člověku, o věcech a o čase. Je třeba z toho vylézt ven, dát z hlavy pryč člověka, věci a čas. Pak mysl není, je konec mysli, ale my máme zakotvenou mysl u člověka, u věci a u času. Do toho má mysl zaseknutou kotvu,
Janda: ???
Govindží: Ano nirákar nirguna a má v hlavě jen není nic. Tomu se říká samádhi jako ukázka hlubokého spánku, tak moje nic není. Co tam je? Žádné tělo, žádná mysl, žádný názor. Není v hlubokém spánku, neví, kdo je a kde je. Žádný kdo a kde. A to je hluboký spánek sušupti a to je stav před samádhi.
Janda: Tady je návod na samádhi.

सततं satataṁ (neustále); कीर्तयन्तो kírtajantó (oslavovat, zmiňovat, chválit); मां máṁ (mě); यतन्तश्च jatantaśča (usilování, protahování); च ča (a); दृढ dṛḍha (pevný, upřímný); व्रताः vratáḣ (slib); नमस्यन्तश्च namasjantaśča (vzdávat hold, ctít); च ča (a); मां máṁ (mě); भक्त्या bhaktjá (s oddaností, se zbožností, s láskou); नित्य nitja (vždy, věčně); युक्ता juktá (zahrnuto, sjednoceno v józe, v jhu); उपासते upásaté (uctívat, vzdávat čest).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>