Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Velké duše, ó synu Prthvi, závislé na Mojí mocné přirozenosti, jsou výjimečnou myslí absolutně ponořeni do Mne, večně tvořící a žijící existence. ||9-13||

 

 

---

---

Kostič: Velicí duchem však, Pártho, spějí k mé božské podstatě, s myslí na ní se účastní, zří v ní počátek bytostí,

---

Komentář Govind:
V předchozím verši jsme mluvili o hlupácích, kteří nemají rozum, nemají možnost, nejsou schopní se dívat za to, tak jsou nenaplnění. Pořád jim něco chybí, pořád si ztěžují, pořád mají nějaké výhrady, mají nelibo. A co dělají? Nenaplňují se. Tak takový lidé považují hmotný svět za konečnou. To je pro mě podstatné a ty o nějakém Átmá, o nějakém Bohu nemají ani ponětí, a říkají, že je to hloupost. Hloupost člověk říká tomu, co nechápe. O všech posvátných pravdách říkají, že je to kravina, a tak mají krávu v hlavě. Česká kráva říká ve Francii také bůůů. Takže o takovém člověku se mluvilo o ve 12 verši a teď ve 13 verši se mluví o mahátmá. Mahá znamená velký a Átmá je duše, velká duše. A co to je velká duše? Duši mají všichni, ale ti, kteří ví o své podstatě, znají podstatu, vidí za to, co našili jádro, tak takovým Átmá se říká mahátmá. Mahátmá je i titul pro lidi, kteří už moc dobře znají a žijí sladění s Átmá. Átmá, které je nirvišéjš, nic speciálního. A višéjš je speciální. Co to je speciální? To jsou přídavná jména. Ty jsou speciální a do toho je člověk celou dobu namočený. Přídavná jména se stávají rozhodující v jakémkoli konání, určení pravdy, skutečnosti. U člověka převezmou velení přídavná jména. Podstatná jména, která jsou skutečně podstatná, ty se přikryjí, ty se zabetonují a neberou se v úvahu. Berou se v úvahu přídavná jména a lidé tak žijí v světě přídavných jen. Tak žijí ti, o kterých se mluvilo v předchozím verši. A ti, kteří žijí v podstatných jménech, jsou mahátmové, velké duše. Aby Ardžuna nebyl zklamán, aby nezapadl do beznaděje, že je také přilepen, protože jeho problém a vznik Bhagavadgíty byla také přídavná jména. (chybí dokončení a navrhuji: promlouval k němu Kršna.)
Kdo žije ve světě přídavných jmen, má zmatek. Proč jsi koupila tu čepku? Protože je moc hezká. Kdo rozhodoval o koupi čepky? To, že je moc hezká. Rozhoduje to, co ve skutečnosti neexistuje. Kdo žije v podstatě, jsou mahátmové, velké duše. Z českých slov se může použít slovo moudrý a moudrá, ty jsou mahátmá.
mahátmánastu máṁ pártha daivíṁ prakṛtimáśritáḣ । bhadžantjananjamanasó gjátvá bhútádimavjajam Verš začíná: Mahátmánastu (ale mahátmové). Co dělají ti mahátmové? Daivím prakrtimášritáh. Žijí také jako ta přídavná jména, příjové (ti, co používají přídavní jména a jsou ašrit (závislí), jsou pod schovaní střechou, jsou zabezpečení. Ašrit, pod který člověk vleze a má ášréj. Ze slova ášréj je ašri, ašram, kde člověk tu střechu má. A podle toho, jestli je střecha studená, teplá, horká, vlhká člověk pod ní prociťuje ašrit. Tak i ti mahátmové jsou závislí na dévi prakrti, která je mocná. Dévi (bohyně) a šakti (síly) jsou ženského rodu a k tomu dév, dévata (Bůh, bohové) jsou mužského rodu. Kde bydlí dévi a dévatá je dévalók, ve světe Bohů, ve světě mocných. Ale mocní jsou také závislí na prakrti. Jsou na ní závislí i mahátmové. Mahátmové jsou závislí na prakrti, která je mocná, stejně jako předchozí příjové, jež žijí v přídavných jménech.
Bhadžantjananjamanasó. Marci zná slovo bhadžan, to jsou zpěvy, písničky, které jsou skládané vždy s cílem sdělit význam. Jsou o gunách, o tattvách, o Bohu. Tomu se říká bhadžany. A bhadžanté znamená zpívat. Ale to není jen zazpívat. Co znamená bhadžanté? Aby se dobře porozumělo, znamená to být do toho absolutně namočený. Co znamená absolutně namočený? Je to plavání na povrchu? Ne, jsou to utopenci. A jak dlouho jsou utopení? Na chvilku? Ne, pořád jsou namočení. Jako když dostane malé dítě hračku. Dostane medvídka PÚ a pak co udělá dítě s medvídkem PÚ? Stále s ním je, objímá ho, drží jeho ručku, pořád ho vodí s sebou. Bere ho do obýváku, do postele, do kuchyně a kdyby maminka dovolila, tak si ho vezme i na pískoviště a na záchod. To je bhadžanté, pořád zpívá písničku. Jako pubeťáci, když se seznámí s první láskou, tak mají v hlavě pořád první lásku. Můj kluk, moje láska. A to je bhadžanté. Ne jako Govind, který si koupí slovník francousko-český slovník a jednou za rok se koukne na nějaké slovíčko a pak zase zahodí. To není bhadžanté. Bhadžanté je, to čím je člověk neustále posedlý.
Když si pamatuji, to hodně dávno, když Marci zpívala: Přes moře života vede tě jméno Ráma, Ráma, Rám. Bylo to v naší škole na Kuti a já jsem odešel do domku a za půl hodinu se tam objevil pán z Králíků. Přišel nahoru a šel přes kuchyni a já vycházím z pokoje a slyším, jak si zpívá: Přes moře života vede tě jméno Ráma, Ráma, Rám. Šel ze zahrady a zpíval si to, šel na záchod a zpíval si to. Neustále zněla ta písnička, ten bhadžan. Do ní se namočil. A to je bhadžanté.
Luky to přeložil jako uctívající, ale uctívající mi připadá jako povrchové slovo. Jako když si Govind koupí francouzsko-český slovník a jednou za rok se kouká na slovíčka a řekne: Uctívám slovník. To není uctívání. Tak to nechápu. Možná to může být uctívání, ale není to Bhadžanté. Bhadžanté je dítě s medvídkem.
Bhadžantjananjamanasó. Tady je potřeba opravit slovo ananjamanasó. Jsou tam dvě slova ananja a man. Ana znamená jiný, odlišný. To, co je jiné a odlišné. Jsou mají jedinou podstatu, a to je ananja a manasó je z man a to je mysl. Hej Ardžuno jsou mahátmové, kteří také mají střechu, jsou pod střechou prakrti, síla přírody. Takže mahátmové žijí v přírodě jako hlupáci, ale mají jiný man, jinou mysl. Mají odlišnou mysl.
Janda: Do čeho jsou namočení?
Govindží: Gjátvá bhútádimavjajam. To je ze slova gjítva (znání), gján (znání). Bhútádimavjajam - od jejich zrození k jejich neubývání, neskončení - to jsem já, Kršna, Brahma, Bůh. To je to, co je rodič Bohů, rodič bhútů. Slovo bhút je možné různě chápat. Ale skutečný význam a podstata slova bhút je existence. Takže tady bhút se může chápat jako bytosti, jsou také existující a nebytosti jsou také existující, kámen, hory, led, minerály.
Tak s tím všechny bhúty a mahábhúty znamená ty, kteří jsou dominující ákáš, váju, agni, džál a prthví jsou dominující. To jsou také bhúty, znamená existující a mahábhúty jsou dominující, existující. Dominující jsou výrazné a ostatní jsou nezaostřené. Když koukám na Jandu, tak dominující je červená čepička s mamutem, to je dominující, to je nejvíc vidět. Dominující je to, co ostatní potlačí a není vidět. Mahábhúty jsou dominující, to není násilí, ale dominující znamená to zvýrazněné, výjimečné. Takže z toho je slovo mahábhúty. A rodit ty bhúty, ádi úplně na počátku, jak se zrodili, tak jejich zrození, a to že věčně žijí, existence pořád jsou. Když říkáme kámen žije, co to znamená? Kámen existuje. Žije je to, co chodí. Kámen nechodí. Takže také jsou bhút. To, co existuje a zrození existence a přetrvání nic neubývá - abjam (neubývatelný) a to jsem JÁ, Bůh. Do toho znání jsou namočení, to je jejich medvídek PÚ, který mahátmá neustále nosí. Ne jako Govindův francouzský slovník jednou za rok. Ty křesťané mají Boha v neděli, jednou za týden. Ten den si vzpomenou na Boha, na kostel, na obřad, na oběti. Buddhisti, islámisté, mají Boha jako slovník, na který se kouká jednou za čas. To není namočení. Bhadžanté. Neustále do MĚ, který tuto existenci vytvořil, existenci, která je a bude, do MĚ být namočený. Tehdy je mahátmá i když jsou pod střechou prakrti. Jako Janda, když vidí maminku naštvanou, tak se nenaštve, i když vidí naštvanost. Je namočená do jsem Átmá. Ve všech situacích. Nenamáčí se naštvanosti, naštvanost se jí netýká. To je Janda-mahátmá, mahátmá Janda. To je, když se člověk namáčí a neustále to pamatuje a nese. Zpívá o tom, kdo zrodil existenci, drží ho neustále donekonečna, od nekonečna do nekonečna. Toho neustále drží, i když je kdekoli, pod jakoukoli střechou. Pořád jsou do mě namočení, říká Kršna. To jsou mahátmové, jsou to také lidé, také jsou to existence. Nejen ti lidé, kteří jsou v předchozím verši. Ale jsou i moudří, mahátmá každý není. Jsou výjimeční. A čím jsou výjimeční? Že jsou namočení do tvořitele, do toho, čím je Vesmír, do Boha. Přijové jsou namočení do přídavných jmen prakrti. A ti trpí. Mahátmové netrpí, těm je to šumák. Za sedm korun si koupí šumáky. Vypijou ho a jsou z toho omámení. To jsou šumáci. Takto je tento veršík celý.
Pan Kostič přeložil slovo bhút jako bytost. I toto je možnost. Bhút se může chápat jako bytost. Když říkám slovo člověk, Janda slyší slovo člověk a o čem myslí? O sobě, o Jandě. A někdo slyší člověk, a to pro něj znamená každý. Podobně slovo bhút znamená existence a někdo to přeloží jako člověk, bytost. A člověk znamená ne bytost ale i zvířata potom nejsou člověk, někdo chápe všechny žijící. Je to jen o tom, jak se člověk pohybuje, podle toho se s významem naloží. Všichni jste mahátmové. Přídavná jména spí v sobotu ráno do deseti hodin, musí si užívat krásný spánek, to je jednou týdně. A místo toho tady sedíte na satsangu Bhagavadgíty, která Vás zajímá, a tak jste mahátmové.

महात्मानस्तु mahátmánastu (velká JÁ, velké duše, mocné duše); तु tu (ale); माम máṁ (mně); पार्थ pártha (synu Prthví); दैवीं daivíṁ (nebeský, nebeský, božský); प्रकृति prakṛti (povaha, charakter); आश्रिताः áśritáḣ (přebývat, uchýlit se k, lpět na, odpočívat na); भजन्त्य bhadžantja (uctívají, ctí, sdílejí s); अनन्यमनसो ananjamanasó (ti, jejichž mysl není jinde); ज्ञात्वा gjátvá (vědět, vědět); भूतादिम bhútádim (původ bytí, počátek bytí); अव्ययम् avjajam (nehynoucí, věčný).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>