Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Nevědomí hlupáci s nenaplnitelnými nadějemi, marnými činy a vykrouceným znáním se stali ďábly a démony závislými na falešné přirozenosti. ||9–12|

---

---

Kostič: Ti zoufalci bez vědomí s činy a znání, k ničemu, chýlí se k bludné přírodě, k světu asurů, rakšasů.

---

Komentář Govind:
Móghášá móghakarmánó móghagjáná vičétasah.
To je první půlka verše a pokračujeme ve stejném kontextu předchozího verše. Avadžánanti mám múdhá mánuším tanumášritam. Tato první část předchozího jedenáctého verše je dovysvětlena ve dvanáctém verši. Mánuši múdha (lidé hlupáci) mám - avadžánti si mě pletou, mě špatně interpretují a považují mě za něco jiného, než opravdu jsem. To jsou lidé, kteří mě znají jinak. Proč mě znají jinak? Jak si mě můžou splést? Co to je za hlupáky? Tak toto je ve 12. verši.
Máme tu dvě slova, mógh a ášá. Ášá znamená očekávání, předpoklad, představa. Mógh nemožná, nenaplnitelná, k ničemu, nerealizovatelná, zklamávající. Móghášá je tu přeloženo jako ti, kdo mají marné naděje, ti, jejichž naděje jsou marné. Co znamená slovo marné?
Luky: Marné jako, že to nejde.
Govindží: Sednout si na balvan a říci hijéé, jedem. Udělat do kamene díru a zastrčit klíč do té díry v kameni a myslet si, že se kámen rozjede. Startuji a jedeme. To považuji za marné. To je marný předpoklad uvázat na balvan opratě, sednout si na něj a zvolat hijé. Tak to je mógha (marné). Marný předpoklad. Různé nadace léčí různé lidi, alkoholiky, závisláky, narkomany. Lidé co tam pracují, jsou přesvědčeni, že jejich styl života je nejlepší, protože se o ně starají, hladí, krmí. To je marné. Stejně jako si sednout na balvan a očekávat, že se rozjede.
V tomto verši jsou slovíčka móghášá (ti, kdo mají marné naděje); móghakarmánó (ti, jejichž činy jsou marné) a móghagjáná (ti, jejichž vědění je marné). To jsou přesně lidi, kteří mají nemocnou mysl. A jak se projevuje nemocná mysl? Že mají marné představy, marné naděje, marné očekávání toho, co není možné.
Očekávat od kozy, že bude běhat v Chuchli mezi koňmi? Je marné očekávat od kozy, která běží na koňské dráze, že vyhraje. To je nemocná mysl. To je jako malé děti, které ještě nemají vyvinutý rozum a vezmou si do ruky autíčka a jezdí po koberci, na kterém jsou nakreslené silnice. Jezdí po silnicích, ale plastové auto nemůže samo jezdit. Dítě ho drží, posouvá a dělá zvuky, jako když auto jede. Ta jízda pro děti může být reálná, ale pro dospělé, kteří chápou, že jsou to plastová auta, že to není silnice, ale jsou to nakreslené šedobílé čáry na koberci, je to nereálné. Nic reálného to není. Ale oni se usmívají, děti si hrajou. Děti jsou vičétasja. Čétas, čitt, (kompletní znání); vičétasja (vykroucené znání). Dítě má představu, že plastová auta jednou.
Luky hraje divadlo s různými loutkami a lidi si myslí, že mluví loutky. Představa je úžasná, člověk se do toho namočí, začne tomu věřit. To jsou hlupáci. Ti, kteří to znají, mají rozum, tak ti se tomu smějí. Ví, že je nereálné, aby panenky mohly mluvit. Ti, kteří jsou vičétas, tak ti si to užívají, považují to za reálné. Ti neznají, jsou avadžánti, je tam agján. Takže mógháša je stav mysli, který vůbec nic reálného, možného nevidí a svou nedokonalou nereálnou představu považují za pravdivou, skutečnou, reálnou. Co s takovým dítětem, které sedí na balvanu a říká hijé? Možná má v hlavě koňskou jízdu, ale reálné to není. To je mógháša, očekávat, že balvan je kůň a jede. To je hlupák, hlupačka. Jakou vlastnost má hloupá mysl? Má falešné, nerealizovatelné, neskutečné představy.
Móghakarmánó (zbytečné, marné konání). Marná snaha. Jako dítě se snaží rozjet plastové auto. Věří, že jednoho dne vyroste a auto se rozjede, pojede s ním. Konání je marné. Sednout si na balvan, zavázat opratě, říci hijé, hladit, pusinkovat balvan, vyčistit, drbat balvan, to všechno konání je marné. Balvan není kůň. Považovat balvan za koně a dělat a hrát si s ním jako s koněm je marné. Takové konání je marné. Každý den zalévat vodou kmen akátového stromu a říkat mu, že bude banánový strom je marné. Budou banány viset na akátu? Nebudou.
Tomu se říká vičétas, beze smyslu. Jádro takového člověka, mysl takového člověka je vičétas. Slovo vičétas - vi - vykroucení, vyvrtění. Když je několikrát prověřené, že to nejde, že to nefunguje a pořád být přilepený, být závislý, to je magor a magorka. Pořád se vrací zpátky. Jako ve vyprávění o škorpionovi, který chce do vody. Proč? Protože je vičétas. Jeho mysl je vyvrcená. Když je mysl móghášá, móghakarmánó, móghagjáná - je přiblblé přesvědčení, přiblblé konání, přiblblé předpoklady. To je vlastnost vičétasa. Když je mysl nemocná, deformovaná, invalidní, podle toho je konání, a takoví lidé jsou múdh (hlupáci).
Co je invalidní? Když se nekoná to, co se může, jak se má konat. Chodit se má rovně bez výkyvu. Kdo takto nechodí, tak tomu se říká invalida. Chodí s hůlkou, chodí po čtyřech, kulhá. To je invalida. A hlupák znamená nemocná, hloupá, invalidní mysl. A vlastnosti invalidní mysli jsou marné představy, marné naděje, marné dělání pokusů a marné přesvědčení. Špatné přesvědčení. Tak toto je všechno k vysvětlení múdha - hlupáci. A co taková mysl může a jak se chová, je v další části verše.
Slova rákšas a asur se v češtině moc nevyskytují. Rakšas (démon), asur (ďábel). Jaký je rozdíl mezi ďáblem a démonem? V češtině to nevím.
Luky: Ono je to to samé, akorát v příbězích ďáblové byli vidět. Byli to viditelné postavy. Démoni byly subtilnější, říkalo se, že mysl posedl démon. Ten démon nebyl vidět, ale byly to vlastnosti, které byly děsivé. Takže jinak je to stejné.
Govindží: V sanskrtu to zní trochu jinak. Rákšasi je to, co naplňuje svou radost na úkor zničení radosti druhého. To je rakšas (démon). Démon ničí. Naplňuje svou radost na úkor cizí radosti. Cizí radost likviduje. Démoni jsou ti, kteří sežerou člověka. Rozkousají ho, vypijou krev, zabijí ho, jejich život není podstatný, je podstatné naplnit své bříško. Jako obchodníci chtějí naplnit svou peněženku. Nezajímá je, že druhou peněženku vyprázdní. To je rákšas.
Asuri je ze slova sur. Sur je melodie. Asuri a ras jsou stejná slova. Šťavnaté je ras, naplněné, chutné. Když někdo sáhne na sur, je kolem dokola libo, celé okolí z toho má radost. Opak je asur. Jakékoli konání a vlastnosti jsou jako když se hraje na kytaru, na piano, na flétnu, na housle. Když se hraje sur, má to sur, melodii, je sladěnost přístroje a melodií, tóny. Když to ten hudební nástroj vypouští, tak to je příjemné do uší, hladí duši. Když je asuri, není sur, někdo jenom drnká, není to sladěné, nejsou to tóny sladěné, štípe to do uší, tak je to asuri. Asuri jsou akce, které se zvedají z nitra ven formou pohybu, řeči, slov a jsou štiplavé do uší. Jako: Drž hubu! To štípe. Buď ticho! To neštípe. Buď ticho je sur. Drž hubu je asur. Asur znamená štiplavá akce. To je asur a překládá se jako ďábel. Dělá to, co není moc příjemné pro vnímání. Rakšas vůbec nebere v úvahu druhého radost a pro svou radost je schopen kohokoli a cokoli v okolí rozdrtit.
V první části verše jsou vlastnosti hlupáka a ve druhé části verše jsou vlastnosti prakrti. Vlastností prakrti je přirozenost. Přirozenost, která je démonská a ďábelská, k tomu být přilepený, to považovat za skutečnost je závislost a klam. Móhiníṁ (klamný, zmatený); šritá je setrvávat, uchýlit se k, spočívat na, lpět na. Připoutaný na prakrti, která je ďábělská a démonská.
Vidíte lišku a slepice. Co je přirozené? Liška útočí na slepici, zmáčkne, zabije jí. To je rakšas, démon. A to je příroda. Ďábel. Štěkání psa. Když si chce člověk sednout a meditovat a pes začne štěkat, haf haf haf, ten zvuk není pro meditaci, ke zklidnění. To je zvuk, znamená zvedni se a vyvenči mě. To je ďábelský přístup, to je také příroda. Příroda má démonské a ďábelské vlastnosti a k tomu jsme připoutaní, to se nám líbí. Co nemá hlavu a patu, to se nám líbí, to je krásné, „to je vono“ takto to chci. A na tom jsem závislý, na démonských a ďábelských vlastnostech přírody.
Vičétas a móhini šritáh prakrtim. To jsou ti hlupáci. Ti Átmá, Boha nemohou chápat. Není možné. To není vůbec v jídelním talíři plánováno. To je nemůže bavit.
Tak to je k verši, tak jak to chápu. Je možné chápat jednotlivá slova i jinak. Důležité není, jak je řečeno, důležité je, jak je chápáno. A stejnou věc může každý člověk chápat jinak. Může být řečeno jinak, ale chápání je jiné než podání, ty se neslučují. Podání je podání a chápání je chápání. Podání je vlastnost podatele, podatelny a chápání je vlastnost chápatele. A to může být interpretováno různě, ale podstata je vždy jedna, ty nejsou různé. Podstata je předmět pro buddhi, intelekt, rozum. Možnost chápání je mysl. Z toho proudí různé omáčky, líbivé, nelíbivé, ty se prožívají a považují se za pravdu. Podstata nikde. Takže lidi žijící v čétas, v buddhi, v rozumu mohou chápat to, co je předáno, co je nabídnuto velice odlišně než druzí, který se topí v omáčkách a jsou přesvědčeni, že omáčky jsou pravda. Do toho jsou namočeni. Žijí oba dva. Ti, co žijí s rozumem, i ti, co žijí s myslí.
Marci: Je to proto, že hloupost je vlastnost mysli, protože je to vázáno k prakrti?
Govindží: Ano, mysl je produkt prakrti.

मोघाशा mógháśá (ti, kdo mají marné naděje, ti, jejichž naděje jsou marné); मोघकर्माणो móghakarmáṇó (ti, jejichž činy jsou marné, ti, jejichž činy jsou marné); मोघज्ञाना móghagjáná (ti, jejichž vědění je marné, ti, kteří mají marné vědění); विचेतसः vičétasaḣ (bez myšlenky, bez smyslu, ti, jejichž myšlenky postrádají); राक्षसीम rákšasím (ďábelský, zlý); आसुरीं ásuríṁ (démonické, týkající se ďáblů); च ča (a); एव éva (skutečně (používá se jako rytmická výplň); प्रकृतिं prakṛtiṁ (povaha, charakter); मोहिनीं móhiníṁ (klamný, zmatený); श्रिताः śritáḣ = setrvávat, uchýlit se k, spočívat na, lpět na

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>