Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ti hloupí tělesní lidé i Mě si pletou s tělem, Moji vyšší podobu, tedy mocného tvořitele vesmíru, tito tvorové neznají. ||9-11||

---

---

Kostič: Hloupí mne nepoznávají když v lidském těle pobývám, neznají Bytí nejvyšší, jejž mám jako Pán bytostí.

---

Komentář Govind:
Avadžánanti mám múdhá mánuṣíṁ tanumášritam. Džánanti znamená znání, znát a avadžánanti znamená jinak znát. Známe z Aštanga hrdajam slovíčko plést. Kočka se plete s pejskem, pejsek s vlkem, domeček s autem. A co se děje, když se splete?
Janda: Považuje něco za něco jiného.
Govindží: A když se něco považuje za něco jiného, tak se to i takto jinak cítí. Na poli farmář zasadí krásná semínka obilí. Když obilí vyroste, tak na něj chodí z lesa různá zvířata. Jeleni, srnci, prasata. Co udělá farmář? Zastrčí jeden klacek do země a druhý napříč, pověsí na něj starou košili a dá klobouk. A zvířata se leknou, že je tam člověk a utečou, nejdou tam. To je avadžánanti. Múdhá mánuší (hloupí lidé) si mě pletou. Tanu (tělo); ašritam (které je závislé). Kršna říká Ardžunovi: Lidi - mánuší si mě pletou. Myslí si, že jsem člověk závislý na těle. Takto si mě hlupáci pletou s člověkem. Takto cítí, uvažují, považují, rozhodují, reagují a prožívají. Param bhávam (tu Mou vyšší podobu) adžánantó (neznají). Nevidí. A jaká je moje vyšší podoba? Bhútéšvaram, jsem držitelem, tvůrcem všech bytostí. Toho ve mně nevidí. Hlupáci věří tomu, co se vnímá očima i ušima a proto neznají a nemohou znát mou skutečnou podobu. Nemohou poznat, že jsem tvořitelem, protože to se ušima a očima nedá vnímat.
Na začátku satsangu jsem se Marci ptal, co nožička. Marci říkala: Bezvadně, krásně se má. Nádherně, tvrdě se mi spalo. Včera přišla Ilona, Štefan. Honza přišel s laserovým přístrojem, Ilona s masážními technikami, s něžnými doteky přišel Štefan, Martin přišel s bandážemi, Santoš se svou medicínou a všichni se té nohy svým znáním dotýkali, starali se o ní, léčili a bandážovali. Už cítím i prsty, kterých se nedalo dotknout. Ti všichni jsou tak hodní.
Na to říkám, že ti lidé nejsou hodní. Čemu ty říkáš hodný, to není hodný, to je Bůh, který se přes ně promítá. Když člověk svou chamtivost, chtivost, rág a dvéš tlumí, tak se u něj automaticky zabydlí Bůh a přes něj se Bůh promítá. Takové činnosti může konat pouze Bůh. Chamtivý, chtivý, touživý, intrikář, libo-nelibo, rág, dvéš, co z toho bude, co z toho nebude, přes takového člověka se myšlenka jít za Marci neobjeví. Vyměnit jí bandáž, pečovat, věnovat se, použít co zná, to nemůže dělat člověk. To může dělat pouze klid v člověku, který se bez volání, bez žádání, bez slušnosti, proslulosti, rovnou objeví. Všichni mají klíče od Kuti, tak ani nezvoní a rovnou se zjeví. Udělají konání, které je přivedlo a jdou zase jinam. Marci nevolala, Marci si nestěžovala, naopak se jí nelíbí, že jí lidé takto slouží, ale oni sami přišli. Tak tohleto je Bůh v člověku. Ten je tehdy, když člověk svou proslulost, vypočítavost, chamtivost, chtivost ztlumí. Tak se Bůh procedí a přes něj se vykonává, co se má vykonat. Tak to je ten Bůh, Honza není Honzou, Ilona Ilonou, Štefan Štefanem, Santoš Santošem, Martoš Martošem, to jsou bohové. Oni o tom ani nemůžou vědět. V tu chvíli svou mysl, svou proslulost, hromadění, vztahy, počítání, libo-nelibo, to všechno vynechali, tak nemohou cítit, že jsou bohové. Ale oni jsou bohové, protože jinak se myšlenka na takové konání neprobudí. Je Boží konání. Neví se o tom a vykoná se. To není konání člověka, to je konání Boha. A člověk o tom nemá ponětí. Tak Bůh je takový. Člověk může považovat za člověka, jako Honzu za Honzu, anebo ho může považovat za Boha. S takovým citem, kdy je mysl ztlumená, není vypočítavost, lidské vlastnosti nejsou. Kdo to asi koná, když to není člověk? Kdo přináší myšlenky? Sám Bůh. Proto máme na farmě Dévalók, kde takoví bohové bydlí, takoví lidé bydlí, jejich svět. Celá dřevostavba je boží stavba. Tam nebydlí proslulost, chamtivost, vypočítavost, chtivost, libo-nelibo, rág, dvéš. A co oni vykonávají, to je boží dílo. S tímto citem je slovo dévalók, tam bydlí nečlověk. Jenom hlupáci si myslí, že Bůh je v podobě člověka a neznají, že Bůh je ta nejvyšší podoba. Myslí si, že Bůh je jako člověk. Proto ve všech náboženstvích kreslí Boha jako člověka s nohama, rukama, tělem. Postaví sochu a důvěřují svým smyslům, že sochy a obrázky jsou bohové, ale podstatu neznají.
Když jsme měli Duši východu, obchodní dům u Karlova mostu, směrem ke Staroměstskému náměstí, pod kterým jezdila tramvaj, nechali jsme hrát hudbu v celém domě, v každé místnosti odspodu až k podkroví. Přehrával se tam mix různých duchovních zpěvů všech náboženství. Buddhistické, hinduistické, muslimské a křesťanské a střídavě se hrálo. A jednou přišel pán s tím, že se v záchodech nemají hrát muslimské modlitby. Proč?, ptal se Govindží. On na to, že záchody jsou špinavé a tam se posvátné písničky nezpívají. Dobře. Tak jsem odstranil tu skladbu, akorát jsem v duchu přemýšlel, jak může prostor být špinavý. Prostor pro záchod nebo oltář. Oltářem není prostor posvátný a záchodem se nestává prostor špinavý. Prostoru se nic nestane. Já to takto vidím a on tam vidí hovna a čůrání a to je špinavé a to ničí prostor. Takto je zkreslené, nereálné, náboženské uvažování.
Honza neví, že je Bůh. Ilona neví, že je Bůh. Štefan neví, že je Bůh. Janda neví, že je Bůh. Luky neví, že je Bůh. Jágr neví, že je Bůh. Oni neví, že jsou bohové, ale vědí, že mají konat a je šumák, co z toho bude, co z toho nebude, jestli se jim to líbí nebo nelíbí. V tu chvíli, když stáhnou lidskou mysl, okamžitě vstupuje boží mysl. Mysl není, ale Bůh tam vstoupí a začne se konat. Všechno vykonají, ani o tom neví a pak se zase mysl probudí a vykonávají dál. Čím více času trvá jejich pobyt v nitru, kde se automaticky celá mysl utlumí, tak se promítá Bůh. Ale hlupáci toto neznají, toto necítí. Jako zvířata nepoznají, že strašák v poli není člověk.
Kršna říkal, že je boží podoba a toho se držet. Bhagavadgíta není román, který se přečte a vyhodí. Je třeba se nad tím zamyslet a zavést do svého života. Pak tam ten vývoj je.
Marci: Děkujeme všem bohům.
Govindží: Nemusí se nic říkat. Na Boha to neplatí. Děkuji mohou slyšet jen uši. Bůh nemá uši. Poděkování je nejvyšší hřích. Poděkování znamená cítit vlastní existenci. A proto ve spirituálním oboru není, kdo by komu děkoval. Jestli člověk ve skutečnosti Boha prožívá, tak není komu děkovat. To platí jen v proslulosti. Když já nejsem, tak kdo má poděkovat? To je svět hlupáků, svět mysli, svět libo-nelibo, svět slušnosti. Svět falešných dojmů. Děkovat se nemá. Vděčnost, žít s vděčností. Vděčnost má zůstat v srdci, má zůstat v přesvědčení, ne v mluvení. Mluvení je prdění. Když se něco vyprdí, tak uvnitř nezůstává. Tak já už jsem poděkoval, já toto udělal, a toto udělal, to znamená, uvnitř nezůstalo nic. Když to uvnitř zůstalo, tak se celý život podle toho automaticky chová. Když poděkování zůstane uvnitř, tak je to vděčnost. A podle toho budou další akce a reakce s vděčností. Když bude mluvit, rozhodovat, dělat, tak to udělání bude jiné. Kde vděčnost není, tam bude proslulost.
Ve spirituálním světě je podoba toho poděkování vděčnost, a to zůstává uvnitř. A když je vděčnost v nitru, tak oči nejsou vykulené. V očích je automaticky něžnost, jemnost ve slovech. Toto je automaticky, to se projeví. Kde vděčnost vevnitř není, tak se vykulí oči, a člověk strašně cítí, jak se někdo nebo něco dotklo jeho proslulosti. Vděčnost není, ta by bránila žiletkovému chování. Tak slušnost nechte pro hlupáky.

अवजानन्ति avadžánanti (znát-džánti, jinak-ava, splést se); मां máṁ (mě); मूढा múḍhá (oklamaní, zmatení, blázni); मानुषीं mánuṣíṁ (člověk); तनुम tanum (tělo, tvar); आश्रितम् áśritam (uchylovat se k, přebývat, zaměstnávat, používat, předpokládat); परं paraṁ (vyšší); भावम bhávam (bytí, existence); अजानन्तो adžánantó (neznající, neznalí); मम mama (gen. sg.) = mě; भूत bhúta = bytosti, tvorové; महेश्वरम् mahéśvaram = mocný pane, velký pane (mahéšvaram, Velký pán bytostí.).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>