Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó, synu Kunti! Pod Mým předsednictvím příroda vytváří všechny pohyblivé (živé) a nehybné (neživé) bytosti. Takovým způsobem se tento vesmír otáčí (cyklus zrození a smrti). ||9–10||

---

---

Kostič: Příroda pod mým dohledem tvoří vše hybné-nehybné. Z této příčiny, Kauntéjo, vesmír točí se dokola.

---

Komentář Govind: Mým předsednictvím prakrti (příroda, přirozenost) sújaté (tvoří, koná, vyrábí) sačaráčaram (co chodí a žerou), asačaráčaram (co nechodí a jsou na jednom místě a žijí). Hétuná (příčiny podpory), anéna (tímto, z toho a také různé bytosti). Džagad (tento svět), viparivartaté (se točí, existuje, rodí se). Různorodost tvoření.
Z jednoho semínka se rozrůstá stonek, větvičky lístečky, květy. Je to různorodé, objeví se různé druhy. V semínku nejsou žádné květy, listy, ale kolem něj se to točí a objevuje se. Viparivartaté. Mým předsednictvím prakrti, příroda vytváří, stará se o čaráčara. Co je to prakrti? To je příroda, to je guna dharma vádja. Je svázání svými vlastnostmi. Kde jsou guny svázané svou dharmou, tomu se říká příroda. Když my nemáme rozum, buddhi, tak očima vidíme, ušima slyšíme přírodu, ve které jsou různorodé tvary, různé bytosti. Jejich vývoj, to všechno se nám zdá, že je produktem konání guny. Svázání svými vlastnostmi a jejich působením se všechno děje. Moderní vědci trvají na tom, že existuje jen to, co je měřitelné, vnímatelné. Co není vnímatelné a měřitelné, to neexistuje. S takovými názory člověk vidí, že vznik všeho je příroda samotná. Ale jak se prakrti rozhoduje? Někteří vědci jako Einstein narazil na to, jak se příroda inspiruje, co má dělat, proč je jen jedna zeměkoule, proč nejsou dvě. A odkud ta inspirace přichází? Ta je od předsedy, ten nic nedělá, jenom ví, co se má dít. Prakrti se rozhoduje podle instrukcí. Einstein tomu říkal vědomí, vesmírné vědomí a tím se Vesmír inspiruje a vykonává. Bylo dáno, že Vesmír má vědomí. Tady říká Bhagavadgíta, že příroda je ve vědomí a prakrti je součástí vědomí, není oddělená. To je rozdíl chápání. Všechno.
K tomu hétu - to je inspirace od předsednictví a podřízený nemá nikdy dělat to, co nadřízený nemá v plánu. Podřízený dělá jenom to, co plánuje nadřízený. Pak funguje všechno krásně. Tak příroda vykonává. Její guny dharmy vykonávají, co předseda chce, jaký je jeho plán. Takto je Bůh nad puruš a prakrti.
Formou puruš se inspiruje. Můžeme říci, že inspirace je puruš a realizátor je prakrti. To jsou jen řečená slovíčka (vyjmenované), a náš problém je, že je hned je oddělíme. Chápač má chápat, že obě - puruš i prakrti jsou ten samotný předseda, je to jenom jiná etiketa. Člověk, který si oblékne armádní košili, bundu, kalhoty, tak vypadá jako voják. A ten samý člověk, když si oblékne montérky, tak vypadá jako dělník. Tentýž, když si oblékne učitelské šaty, vypadá jako učitel. Je to úplně stejný člověk, jen oblek mu dává jiné jméno, podstata je jenom jedna. A tím se různorodost objevuje. A mysl vnímá různorodosti, ale ona to různorodost není. Podstata na jemné subtilní úrovni je jen jedna. Ale zdá se, že je voják zvlášť, dělník zvlášť, učitel zvlášť, dítě zvlášť, žena zvlášť, manželka zvlášť, manžel zvlášť, rostlina zvlášť, zvířata zvlášť, protože svoje vnímání považuje za konečné. A vnímá pouze nám-rúp. Takto vidí různorodost. Dítě, mladí, dospívající, rodič, staří. Různě vidíme. De fakto je to jen jedna věc. Co je dítě, to je puberťák, to je dospělý, co je dospělý to je starý. Podstata je jen jedna a nám to připadá různé, a to považujeme za pravdu. Naše pravdy jsou velice falešné, strašně daleko od podstaty.
Ó Ardžuno, neblbni s tím, že jsou na bojišti tvoji předkové, bratři, učitelé, to se ti jen zdá, že jsou různí, je jenom jeden, a to vše je v mém předsednictví. Takže co se tady děje na světě, co všechno je důležité, je potřeba, musíš, je u tebe zkreslené, takto nic není. Lidská potřeba, musíš a důležité je absolutně bez významu. Toho význam končí v mysli, od mysli do mysli. Dále to nejde, ani před tím to nebylo. Žádná potřeba, žádné musím. Mysl nebyla, tak jak může být nějaká potřeba? Na zahradě jsou nádherné kytičky, různorodé, od nejmenší do největší. Kde byly ty kytičky, když nebylo jaro, léto? Kam zmiznou, když bude podzim? Takový krátký úsek času je projev mysli, se kterým se ztotožňujeme. V lednu, v únoru nejsou na záhonu žádné kytičky, nevnímáme je. Ale rozum ví, intelekt ví, mahád ví, vědomí ví, že pod sněhem, pod ledem jsou semínka, která se nerozkládají, ale naopak nafukují a ve svém času se objeví. Objev znamená, že přijdou do mysli a my je hned přibereme a nalepíme etikety, hezké, nehezké a začíná svět. Duální. Náš svět je jen naše vnímání. Pro vědomí, intelekt, buddhi, rozum jejich existence neustále je, i když jsou vnímané nebo nevnímané. A to všechno je „za to“. Tak procítění Boha je jenom „za to“. Na kresleném obrázku v pokoji, na oltáři, v chrámu, to není Bůh. Co je vnímané, to Bůh není.
Co je vnímané, to je odraz světla anebo vibrace - zvuk. Když vibrace, vlny, zvuk není, tak neslyšíme. A když odraz světla není, tak nevidíme. Jak mohou něco udělat bubáci, andělé, lesní víly, duchové, co chodí, co létají, když nemají hmotu, nemají kosti, nemají svaly. Neodráží se na nich světlo, tak je nevidíme. A když je nevidíme, tak kůže, svaly, kosti nejsou. Tak čeho se bát? Jak může nějaký bubák zabít? A proč by zabíjel? A jestli se vůbec může postavit, hýbat se, když nemá kosti ruce klouby, jak může v ruce něco držet? A když nejsou žádné hlasivky, jak může být nějaký zvuk? Tak to jsou lidské fantazie, aury, energie, hýbání, dotýkání, slyším toto a toto. Jak může člověk slyšet něco, když to ani nevzniká? Není ani zdroj pro zvuk, pro tvar. A když není zdroj, jak to může být?
To je svět podobný snu, kde hmota není, všechno běží a člověk je z toho zpocený. To je hloupý člověk. Toto je svět mysli. Co neexistuje, to považuje za existující. Je to toho namočený a jsou emoce. Co to jsou emoce? Co jsou přídavná jména? To, co neexistuje. A kolem toho jsme zamotaní. Vlastnění, proslulost a všechno kolem toho považujeme za pravdu. Ale s pravdou to nemá nic společného, je to pouze kreslené. Copak se to děje? Co to všechno je? Karnat (hra, divadlo). A co je divadlo? To, co neexistuje. Hrajeme si na Karla IV. v divadelním představení. Je tam nějaký Karel IV. Není tam, ale hrajeme si na něj. Takto je Vesmír takové divadlo. Tak proč se lepit k tomu, kdo co řekl, k pomáhání, chránění, bránění, vlastnění, k moje-tvoje. To je všechno kreslené. To je divadlo. Čeho? Mysli. A do toho jsme zaseklí.
Tento verš dává možnost přemýšlet. Všechno je to pouze plán předsedy. A podle něj se všechno točí, to znamená, existence mysli je falešná. Do toho se zaangažovat je nesmysl. Je jedno takové velice podstatné jádro mysli, jako v jádru buňky je DNA, v jádru mysli je sukh (radost). Potom v mysli proudí jenom radost. Všude hledá a všechno vykonává a všechno proměňuje. Čas a prostor se kolem ní točí, jenom aby mysl měla radost. Jestli je to fyziologie, ekonomie, sociologie, společnost, tělo, potřeba, jedno jediné jádro je radost. Kolem čeho se točí hezký, nehezký? Kolem radosti. Dobré, špatné, všechno vzniká a tam směr ke konání, co se má dělat, co se má dít je jenom pro radost. Jestli kadíme, čůráme, je fyziologicky pro radost. Jíme, spíme, běháme pro radost. Přesouváme, taháme, tlačíme pro radost. Vytváříme vztahy pro radost. Všude je hra radosti. A čip radosti je zastrčený do mysli a mysl nemůže jinak fungovat, když tam radost není vložená. A když se vyhodí radost, čip z mysli, tak je pan šumák. A šumák může všechno dělat bez připoutanosti a nic člověka netrápí. Člověk hrající na jevišti Karla IV. když spadne z koně, tak lidi, kteří stojí pod koněm, ho podrží. Originální Karel IV. spadl na zem a zlomil si nohu, ale Karla IV. na jevišti v divadle podrží. Herci, který hraje Karla IV. se nic nestane. Podobně se nic nestane šumákovi, protože šumák nemá čip radosti.
Když není radost, tak automaticky není smutek, není rág a dvéš. To v Bhagavadgítě Kršna zdůrazňuje: Ardžuno, buď ve vyváženém stavu úplně stejný ve všech okolnostech. Ale to mysl nemůže, protože všechno řeší podle toho, jestli je radost nebo není radost. Kde není radost, tam nejde. My jsme tak řízeni jednočipově. Všechno děláme, všechno rozhodujeme jenom podle toho, co nám dělá radost. Jsme otroci radosti.
Ať je, co je. Tam není žádná radost, tam není žádná mysl. Jak poznat, že tam není mysl? Kde je šumák. Kde je nějaká radost, tam je mysl. Dělám pro radost. Ženy, když jsou pohádané s manželem, tak si jdou koupit něco do Ikea, oblečení do CA. Když jsou ženy nespokojené z práce, z dětí, tak co dělají? Jedí čokolády, aby měly radost. Pro radost musím něco udělat. Dokonce jsou hesla. Dělám to pro svou radost, kvůli radosti. Když je má kapsa těžká, tak se říká, abych byl proslulý, dělám to pro tvoji radost. Takto jsme zamotaní kolem radosti, což ani neexistuje, protože mysl neexistuje. Jen si hraje, točí se a obsadí čas a prostor.
Definice mysli je potřeba k pochopení Bhagavadgíty. Mysl je součástí prakrti. A prakrti vytváří všechny čaráčaram (živé a neživé). Takže mysl chápejte jako prakrti, proto všechno co děláme, že rosteme, žijeme, vše považujeme za vlastní dílo. Já takový, já makový. Děda rád nám něco řekne. Děda Rád: Govindží, cítím včerejší verš, který byl jemnohmotný. Namáčíme se do slov a síla slova je jenom hrubohmotná a když jdeme do jemněhmotné síly, tak všechno ztrácí význam. Život je iluzorní pohled s omezeným dohledem. Tady je to jedna velká iluze. Člověk jde ven, jde do práce a už to zase jede. Udržet si toto přemýšlen í je mazec, dani to nejde.
Janda: Jde to udržet, ale musí být člověk vzhůru, jenom musí být v tichu. Kuchař: Dokážu tohle vnímat, když zavřu oči, procítím to. Ale když člověk otevře oči a jde do práce, není v klidu, už je v euforii a už je za tím. Ale je třeba být v tom. Janda: Jsi nalepený. Kuchař: Takže v mém případě hodně se zklidnit. Zbytečně nerozptylovat mysl. Je úžasné, že to člověk může procítit. Aspoň má člověk možnost si uvědomit, že to je velký dar a pak je hlupák, když to ... मया majá (mnou); अध्यक्षेण adhjakšéṇa (jako dozorce, jako inspektor, jako očitý svědek); प्रकृतिः prakṛtiḣ (hmotná podstata); सूयते sújaté (vyrábí, pohání, tvoří); सचराचरम् sačaráčaram (jak živé (čara), tak i neživé (ačara), pohybující se i nehybné); हेतुन hétuná (z příčiny, z důvodu); अनेन anéna (tímto, z tohoto, s tímto); कौन्तेय kauntéja (synu Kunti, Ardžuno); जगत džagat (svět, vesmír); विपरिवर्तते viparivartaté (točí se, existuje).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>