Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

O Dobyvateli bohatství! Tyto akce mě nikdy nezajímají ani se k nim nepřipoutávám, sedím vždy oddělen, Mě tyto činy nemohou nikdy spoutat. ||9-9||

---

---

Kostič: Ale mne tyto činnosti nepoutají, Dhanaňdžájo. Lhostejně sedím nedotčen, nejsa upjat na činnostech.

---

Komentář Govind:
V tomto verši máme slovo táni (tyto) a téšu (v nich). A jedná se o bhútgrám, o bytosti z vesnice, živé obyvatelstvo. To je kontext. Tento verš vyžaduje trošku jemnější, subtilní přístup. Včera jsem to na satsangu Samkhja naznačoval, co mi tento verš říká i s příkladem. Je to o subtilním a subtilnějším. Hrubým chápáním to moc velký význam nedává. V tomto verši se říká, na ča mám (ne moje), tak čí? Kršny, Brahmy, Boha.
Karmáni nibadhnanti. Karmáni (konání, akce); nibadhnanti (svazují, poutají). Tím nejsem nijak a s nikým svázán. Udásínavadásínamasaktam. Udásín (netečný, nesvázaný); asaktam (nezávislý).
Téšu - u živých bytostí, karmasu (konání). Jejich konání. To byla slovíčka na ujasnění. Pro pochopení významu verše si můžeme zkusit zahrát hru on-line. Zkuste se všichni se mnou trochu aktivněji spojit. Napište jakoukoli jednu větu, kdo máte tužku a papír. Kdo si nezapisuje poznámky, protože má pocit, že má velkou bednu a všechno chápe, tak ať do bedny napíše jednu jakoukoli větu. Například: Slunce svítí na louce.
Do té věty zakroužkujte slovo, které zní jako dělač, subjekt. Slunce je dělač, subjekt. Druhé slovo je předmět, cíl, objekt - na louce. Mezi nimi je sloveso, a to je třetí slovo. Svítí je akce, dělání, konání, tedy sloveso. Tak máme tři části věty, kterou jsme napsali. Subjektem je někdo. A objektem je nám a rúp (slovo a tvar). Slunce svítí na louce - louka je nám a rúp. Někdo napíše: Já jedu domů. Domů je nám, rúp. Pojmenování nějakého tvaru a prostředek je sloveso. A když škrtneme sloveso ve větě „Slunce svítí na louce“, tak zůstane Slunce na louce a to nedává žádný význam. A když škrtneme dělače, zůstane jen svítí na louce. Neorientujeme se, co svítí, jestli svítí Petr, mobil, baterka, kočka, jelení oči. Co svítí? A když vyhodíme předmět a necháme jen kdo a sloveso, Slunce svítí. Tak také není jasné, na koho a kde, nevíme. A když vyhodíme oba, subjekt a objekt, zůstane jen svítí. Takže my se nemůžeme orientovat. Naše mysl je invalidní, jakmile z věty něco vypadne. Potřebuje tři slova. Předměty jsou a objekt je majetkem přírody. To bylo, je a bude. Sloveso svítí - svítit je také pořád a subjekt dělač - já, ty, on, ona, slunko. Tím si dělač přivlastňuje sloveso a předmět. Slunce si přivlastňuje svícení a louku. To je přivlastňování. Svícení nepatří Slunci, louka také nepatří Slunci, ale přivlastňuje si je. A takto přivlastněním je věta.
Život mysli je pouze přivlastňování. Jinak se nemůže sestavit věta a nic se nemůže uložit. Její obsah je dutý. Aby člověk mohl vyslovit, projevit, či uložit něco ve své paměti, znamená to jenom přivlastnění. Ve skutečnosti ale člověku nic nepatří, a když se koukneme na sloveso, tak sloveso samo nic společného nemá s dělačem ani s předmětem. To sloveso prostě je. Kdo chce, může si ho vzít. Ale ono se k ničemu nelepí. Jako svícení se neslepí s loukou ani se Sluncem. Jen svítí. Jestli svítí baterka, liščí oči, lampička, svícení se s ničím nesvazuje. To je kořenové slovo nibadhnanti (nesvazuje).
Takto sloveso je tady takové netečné a pořád. To sloveso ve vaší větě je pořád a žádný vliv na něj dělač ani předmět nemá, to je svobodné. To je první kapitola Védanta zpěvníku - Átmá je věčné, je avdhút (svobodný). Takto Bůh je všude netečný a nezávislý. Slovesa nejsou závislá na předmětu. Předměty jsou závislé na slovesu. Dělač je závislý na slovesu.
Takto Bůh všude JE a všechno je jako sloveso. Je to velice jemné a subtilní. Hrubý chápáním se to dá těžko uchopit. Když člověk dělá své meditace, přemýšlí a ztotožní se s tím netečným, - se slovesem, tak mysl mizí. Protože mysl je živá tehdy, když je dělač a předmět okolo slovesa. Jako duha. Pokud je voda v prostoru, padá z mraků a je slunce, tak na druhé straně je na obloze duha. Když přestane pršet, není žádný déšť, anebo není žádné slunko, tak duha není nikde. Zmizela, zdrhla. Takto když dělač a předměty nejsou, tak mysl zdrhne. Už tam není.
Dělání - sloveso je pořád, odjakživa nepřipoutané, svobodné, existuje, ale projev a vnímání je předmětem mysli. A pokud je mysl, tak je věta, která obsahuje, dělače, předmět a cítí se existence o dělání, o slovese.
Když člověk vykonává, žije, provádí bez dělače a bez předmětu, tak je holé konání, a to je boží konání. Takto je sloveso Bůh. Ale pro normálního běžného člověka dělání bez dělače neexistuje. A proto si musí odnášet vždycky pocity z dělání, emoce z dělání, rág a dvéš, libo a nelibo. To se musí odnést, protože je tam dělač a je tam objekt. Vůči objektu je libo-nelibo a procítění dělače. Objekt neprociťuje, dělač prociťuje. Emoce jsou u dělače a libo-nelibo jsou vztažené k předmětu a všechno je to v mysli. Proto konstantně lidská mysl existuje a její zdrhnutí je nemožné. My ani jinak nemůžeme žít. Jen velice subtilním uvažováním, velice jemným gjánem můžeme odhalit, co je to ta mysl a když jí usekneme ruce a nohy, dělače a předmět, tak nejsme člověk, bytost. Zůstává dělání, a to je věčné, a to je Bůh, a to je boží. Takto Bůh v naší mysli je neustále, je součástí, drží naši mysl. Tak kde bydlí mysl? V Bohu. A mysl je také boží, protože život bez ní je nemožný. Když slovesa nejsou, karma není, konání není. Bytost nedělá nic jiného, než vykonává. Reprodukce, jedení, pití, být ve strachu, plánovat, spánek, to jsou základní vlastnosti, to jsou jenom slovesa. A pokud slovesa jsou, bytost žije. Když se dýchá, pulzuje, vidí, čichá, funguje, tehdy je bytost. Jakmile toto není, tak je život považován za mrtvý.
Tak co je jádro života? Slovesa - Brahma karmání, a tím je život. Toto říkal Kršna v Bhagavadgítě, v devátém verši deváté kapitoly se odhaluje, co je Bůh. Sloveso je Bůh. Jenom zkuste něco dělat a škrtnout dělače.
Zkuste sestavit věty bez dělače a vykonávat něco bez dělače. To je skoro nemožné. Takto jemným pochopením, v hluboké meditaci a přemýšlení, může člověk sáhnout na Boha. A toto je vidění Boha. To není výklad, který je předmětem vytahování. Otevírání pusy je hlavním nástrojem proslulosti, dávání najevo, že jsem tady. A proto nelze chápat, cítit, mít zkušenost holého slovesa. Bez dělače je sloveso bez významu. Stav, kdy je cítit samotná existence - sloveso, to je pro nás za normálních okolností nemožné. Bavit se o tom a vyprávět je absolutní hloupost. To může člověk zažít jenom uvnitř, hluboko u sebe, když tam vleze, tak tu jemnější část je možné udržet. S jemným přístupem to lze pochopit.

न na (ne); च ča (to); माम máṁ (moje); तानि táni (tyto); कर्माणि karmáṇi (akce, skutky); निबध्नन्ति nibadhnanti (svazují, poutají, svazují; धनञ्जय dhanañdžája (dobyvatel bohatství, Ardžuna); उदासीनवद udásínavad ("jako ten, kdo sedí odděleně", lhostejně, nestranně); आसीनम ásínam (sedí); असक्तं asaktaṁ (nepřipoutané, neulpívající); तेषु téṣu (v nich); कर्मसु karmasu (v činech, ve skutcích, k jednání).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>