Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó synu Kunti! Na konci Kalpy do mé přirozenosti všechny bytosti vcházejí a na počátku kalpy je Já zase znovu vytvářím.

---

---

Kostič: Na konci věku, Kauntéjo, s mou podstatou se scházejí bytosti všechny, jež opět s počátkem kalpy vypouštím.

---

Komentář Govind:
Ó Ardžuno, synu Kunti, všechny bytosti jsou v mé prakrti, v mé přirozenosti, v mé konstituci. Kalpakšajé (na konci kalpy). Kalpa - používáme slovo věk. Když u člověka kšajé (věk) končí, tak spojení mezi myslí, tělem a duší se rozpadne. Obdobně kalpakšajé jsou dlouhá a veliká období. Různí pradávní matematici vypočítali různě dlouhá období, jako my máme miliardu let, biliardu let. Takto níl kalpa, praléj mahá praléjh, brahmarátri, to jsou různé délky času. Kalp je období, věk všech bytostí jako jsou jógi. Kalpem všechny bytosti začínají a končí. Zahynou všechny bytosti a končí kalp a zase začne kalp.
Kalpakšéj (kalpa končí, ubývá); puna (opakovaně, znovu); stáni (postaví se, zase se objeví). Takže když kalpa končí, ubývá, pak se znovu objeví. Tady slovo stáni je jako české stání. Je to jako když jsme se ráno postavili, vstali z postele. Včera jsme padli do postele a teď jsme se postavili, stáni, stojíme, jsme vzhůru. Sarvabhútáni punastáni - všechny bytosti se znovu postaví. Kalpádau visṛdžámjaham. Od začátku kalpy všechny bytosti jsou v mé prakrti. Když všechny bytosti skončili, zase se znovu postaví, objeví. Podobně jako zemědělské sklady, když na podzim končí zemědělská sezona, všechny obiloviny, luštěniny, olejoviny, všechny končí v zemědělských skladech. A zase na jaře se ze skladů znovu zasadí na pole. A zase se objevují pole plná obilovin. Tak jsou zemědělské sklady bohové. Je to Bůh, ve kterém se skrývají všechny obiloviny, a na jaře se zase objevují na poli.
Visrdžá, visra znamená srazit. Slovo srasti znamená tento svět, tento kosmos. Džam ze slova džan zrození - to všechno, co existuje se znova rodí, a to jsem já. Všechno je ve mně a já se s tím takto rodím a schovávám se. Toto bylo řečeno, tento verš je o tom, aby člověk zbytečně nebádal, na co nemá. Odkud jsme přišli a kam jdeme. Jednoduše jsme přišli z Boha a půjdeme do Boha. Mysl se rodí a zmizí. Kam zmizí? Odkud přišla. A kam jde? Do Boha jde. Jako kapky vody, odkud přišly a kam půjdou? Z moře přišly a do moře jedou (se vrací). Včera mi Úča vysvětlila, kam jde tvrdost a pevnost brambory pečené v troubě. Když se dají brambory péci do trouby, změknou a jejich tvrdost zmizí a objeví se měkkost. Kam šla ta tvrdost? V troubě je asi nějaká díra a tou tvrdost utekla? V prostoru je hrneček a kam jde, když se rozbije? Je balónek plný vzduchu, píchne se a praskne. Kam jde ten vzduch? Nikam. Ten nikam bydlí někde, v Chudíři 107. Nikam je číslo, místo. Nikam je nikam, všude.
Takto Bůh je celý čas a celý prostor. Z něj všechno je a do něj všechno zpátky jde. Jsem takto držitelem celého kosmu. Jako ákáš. Vše drží v sobě a s nikým nic společného nemá, nikoho neotravuje, nikoho nezve a nikoho nevyhazuje. Takto je Bůh úplně všechno a s nikým žádné přátelství a nepřátelství. Takový je pocit Boha. Náš jazyk je plný dvojic slov, slov s opačným významem. Je tak omezující pro naši mysl, že nemůžeme mimo ty dvojice nic jiného vidět. V psychospiritualitě se řešilo, co je dobře a co je špatně. A když dobře a špatně není, co pak je? Šumák. A zkušenost se šumákem nemáme, máme zkušenost s dobrým a špatným.
Tak jsme tak dokonale omezeni, že prožíváme jen to, co se dá vyslovit. Tak lidský jazyk, nikoli ten z masa, ale slova díla Komenského jsou příliš omezená. Naše vnímání či projevení, obojí je v dosahu našich slov. Vnímání a projev mimo slova nemáme (nemáme vnímání a projev beze slov), a proto ani nemáme ponětí, co to je šumák. To je hypotetické slovo. Jeho zkušenost se nedá vnímat a projevovat. Je mimo dosah vnímání a je mimo dosah projevení. A pořád to je.
Takto v aham (JÁ), v Kršnovi, v Brahmovi, v Bohu, všechno v něm je od kalp do kalp. O kalpách (věku, času) jsou i další pojmy jako praléj, mahápraléj, Brahmův den, Brahmova noc a Brahmův rok. A tak se mohou kolem dokola v každém ročním období objevovat na poli nové a nové plodiny. Zmizla slunečnice, pšenice přišla, pšenice zmizla, řepka přišla, řepka zmizla, brambory přišly, brambory odejdou, a to je kolem dokola a pole je pořád stejné. Roky přichází a odchází, sezony přichází a odchází. Pole si nepamatuje a je mu ukradeno, jestli tam rostou brambory nebo tam roste slunečnice. Takto se času a prostoru nic neděje, jim se nic nestává. Podobně prostoru se nic nestává, věci přicházejí a odcházejí. Takto v Bohu (do Boha) věci přicházejí a odcházejí, bytosti přicházejí a odcházejí, vlohy přicházejí a odcházejí. Všechno patří jemu. Jen individuální identita z toho má zmatek. Co já? Kdy budu? Kdy nebudu? Já nikdy ani nebylo, to je absolutně falešný dojem, se kterým se člověk ztotožňuje. Z tohoto verše vyplývá, že se Kršna Ardžunovi snaží jeho falešný dojem o jeho totožnosti vysvětlit. Že teď žije, teď je voják a odkud voják přišel. Kršna říká: To jsem všechno JÁ, Bůh a pořád ve mně takto všechno řádí a tvoje identita je naprd. Bezvýznamná. Ani nejsi. Jako rostlinky slunečnice. Kam půjdu, kam nepůjdu, kde jsem byl a pele mele o své identitě. Žádnou identitu nemá. Přijede kombajn a slunečnice je v čoudu, půjde do skladu. Akorát slunečnice ve skladu neví, jak se točila celý den na slunku. Ani neví, z jakého pole pochází, jestli z levého či pravého od silnice. Podobně my takto blábolíme a máme ponětí, které neexistuje. A to nás všechno zajímá, a to jsme my. To je člověk.
Toto je vyprávění o kalp, zrození, zmizení, a znova a znova je to, co bylo. Znova nemůže být to, co nebylo. Z nova – z rození. Čeho zrození? Může být jen zrození toho, co bylo. Co nebylo, to se znovu nemůže rodit. Takže je to Bůh, který pořád je a když je, tak ten může nechat rodit a mizet. Znovu a znovu. To, co dříve nebylo, se nemůže znovu rodit. Bůh je pořád, tam neplatí slovo znovu. Ke slovu znovu mě nenapadá žádné opačné slovo. Co znamená znovu? Opačné slovo k znovu neznám. Pořád znamená, že nikam neutekl. Takto je člověk zamotaný do toho, co neexistuje. On sám neexistuje. Člověk neexistuje a nad tím, když se zamyslí, tak mu to všechno připadá bez významu.
Být na této úrovni, tomu se říká avdhút, to je slovo, kterým Védanta Bhóle Bábá zdraví. Avdhútam na mámjaham. Avdhútam jsem přeložil jako svobodný, to je ten svobodný, který nemá žádné vazby, s ničím. Vazby jsou tam, kde jsou duální slova. Já, ty, on, ona. Avdhút je nemá. Pohybovat se na této hluboké úrovni je avdhút a věda o tomto stavu je Avdhút gíta. To je první kapitola Védant čhandavali ká (zpěvník Védanty). Podobně jako je Bhagavadgíta, Aštavakragíta, tak je i Avdhútgíta. Tento veršík otevírá obzor Avdhút gíty.
Marci: Nemůže být znovu, co nebylo. Co nebylo je otázka.
Govindží: Co je znovu, to je to, co bylo. Akorát je znovu.
Marci: A co je začátek?
Govindží: To je Brahma. Proto je tento veršík s ponaučením: zbytečně nevěnovat čas tomu, co není možné. Jen pro svou proslulost člověk mlátí slova. Není možné. Tak není možné. Nerozumíme slovu není možné. Zkuste popátrat co není možné, jak vypadá není možné. A pořád se tomu věnujete. To je mysl pitomá.
Janda: To je Govindží ta svarúpa?
Govindží: Výborně, to je svarúpa, vlastní podoba člověka, a proto ve védském, védantském uvažování není žádný zádrhel říci, že já jsem Brahma, já jsem Bůh. V západní filosofii je to téměř nemožné říci, že já jsem Brahma, já jsem Bůh. Ve védantském uvažování je to jednoduché.
Janda: Protože jsou avdhútové.
Govindží: Ano, protože jsou avdhútové.
Janda: A není možné - je vlastně pravda. Protože tam jiné možnosti nejsou. Je tam jenom ta jedna.
Govindží: Zkuste probádat slovo možné mo-ž-né. Škoda, že nemáme takový jazyk, kde by se rozpitvala písmena. M-o-žné. Co může rodit? Co může rodit, je možné. Takhle mi to připadá. Co nemůže rodit, je nemožné.
Janda: Je to prostě dualita.
Govindži: Ano Účo.
Janda: Poklona.

सर्वभूतानि sarvabhútáni (všechny bytosti); कौन्तेय kauntéja (synu Kunti); प्रकृतिं prakṛtiṁ (hmotná podstata); यान्ति jánti (oni jdou); मामिकाम् mámikám (mně, mně vlastní); कल्पक्षये kalpakšajé (na konci kalpy); पुन puna (opět); स्तानि stáni (????oni); कल्पादौ kalpádau (na počátku kalpy); विसृजामि visṛdžám = vysílám, tvořím, nechávám jít; अहम् aham (já).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>