Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Tak, jako mocný váju (vzduch) je vždy všudypřítomně obsažen v rámci prostoru akáši, obdobně bytosti ze mě zrozené, věz, že jsou umístěny uvnitř mne.

---

---

Kostič: Jak v prostoru vždy vítr dlí, prudký a všude se hnoucí, věz, že tak stejně bytosti všechny ve mně prodlévají.

---

Komentář Govind:
Běží se dál v kontextu Bůh a člověk. Od 4. verše byla snaha vysvětlit, co je Bůh. Byl dán příklad. Bůh jako brambora a klíček jako člověk. Klíčky se mezi sebou nepoznají jako stejné. Každý klíček myslí sám za sebe a druhý klíček nemůže procítit jako stejný klíček z brambory. Kršna se v šestém verši snaží to více ujasnit.
Příkladem je éter, prostor, ákáš. V ákáš je umístěn pořád, napořád vzduch, takže my o prostoru ani ponětí nemáme. Nám připadá prostor jako vzduch, že je všude jenom vzduch. Kde je vzduch, tam je i prostor. Neznáme prostor, necítíme prostor, ani smysly nevnímáme prostor. Při minulých kurzech jsem zvednul ruku a zeptal jsem se: Co vidíte? Odpovídali jste: Čtyři prsty. Co udělá ty čtyři prsty, na to jste neodpovídali. Čtyři prsty udělají prostor, který odděluje. Jako když jsem prstem ukazoval světlo, tak někdo viděl jen prst. A někdo jiný přišel na to, že prst není důležitý, důležité je, co ukazuje - světlo. Jsme omámení myšlenkami a smyslovými předměty a z toho neumíme vylézt ven. A to je ten důvod, proč jeden klíček brambory nemůže cítit druhý klíček, že je taktéž stejný.
Kde je vzduch, tam prostor není znát, známe ho jako vzduch. Vzduch je veliký, silný, mocný jako člověk. Jeho myšlenky jsou silné, mocné, jeho názory jsou tak jedinečné, že jiný názor nemá možnost. Takto je v Bohu všechno, ale Bůh v ničem není. Proč není? Protože je tam to, co je vnímatelné, viditelné, myšlenky, já. Proto se říkalo, kde je já, tam není Bůh, a kde je Bůh, tam není já.
Když se odpálí meziplanetární raketa, tak se zvedá ohromnou silou z odpalovací rampy. Veliká část palivové nádrže se vyprázdní při odpálení. Pak odlítne kolmo nad Zemi. Projde vzduchovou sférou a za vzduchovou sférou už žádné palivo není potřeba, už letí sama. Raketa je mimo vzduchovou sféru a to je éter, ákáš. Tam, kde vzduch není, už se letí automaticky, vlastní setrvačností. Podobně kde je ryzí ákáš, tam vzduch není. Když je ryzí brambora, tak žádné klíčky nejsou. Když jsme v takovém stádiu, kde žádné myšlenky nejsou, znamená, že žádné já není, žádná mysl není, tak je holý (čistý) ákáš, holý éter, holá brambora, holý Bůh. Jediný problém je, že jsou myšlenky.
A kde myšlenky nejsou, pak člověk jako raketa bez jakéhokoli úsilí létá ve větru. Člověku bez jakýchkoli myšlenek probíhá jeho život bez úsilí. Chvilkama máme a můžeme mít tuto zkušenost. Když jsme v hlubokém spánku, kde nejsme vzhůru, ani nejsou sny, tak jsme v absolutním stavu bez myšlenek jako družice ve Vesmíru. Podobně můžeme porozumět, co je Bůh a co je člověk, z příkladu ákáš a váju. Kde je trochu buddhi, může být pochopeno. Takto je verš použit jako PVM technika. Někteří mistři PVM techniku nazývají stav bez myšlenek.
Je třeba být v absolutním tichu. Absolutní ticho znamená žádný rozruch. Čeho? Myšlenek. Co ruší, jsou myšlenky. Když myšlenky nejsou, tak je ticho. Ticho se nemusí chápat, kde není hudba, řeč. Ticho se má chápat, kde nejsou myšlenky. Tomu se říká ticho. Můžeme tomu říci jako zvukové ticho a můžeme říci myšlenkové ticho. A ti, kteří pravidelně praktikují pránájám, jóganidru znají, že se při pránájám usne, pokud se dělá pránájám jako pránájám.
I pránájám v chápání ájurvédy znamená prán (vzduch, vát), ajám (přestat, stát, zastavit). Kde metabolismus, dýchání, to vše přestává, utiší se, to je pránájám. Krija je hluboké dýchání, kapalabhátí, agnisár, které rozjede, roztočí. Obě techniky jsou uznané, vysvětlené pod stejným názvem pránájám.
Když ležíme v posteli pod dekou a chceme usnout, tak děláme pránájáma a zamíříme na prázdnotu mezi dvěma dechy. Prázdnotu mezi dvěma pulzy. Tím se zpomalí dech, myšlenky zmizí a člověk je v prázdnotě a velice snadno, ani neví kdy, spadne do spánku. Když jsou v posteli roztočené myšlenky, člověk si povídá sám se sebou, řeší a plánuje, tak ke zpomalení a tichosti nedochází a člověk nemůže usnout. Lidé, kteří mají problémy s nespavostí, nepřetržitě mluví sami se sebou a tím nedochází k tichosti, kterou spánek vyžaduje. Lidi vypnou zvuky, světla, ale spánek není, protože vnitřní ticho není.
Vnitřní ticho vyžaduje sandhjá - ukončit a pamatovat si jenom mezery. Mezera znamená sandhjá. Sandhjá znamená sandhi a sandhi to znamená klouby. Klouby znamená, kde ani jedna nebo druhá kost není, jsou jenom spoje. Spoj, kde není levá ani pravá kost, ten prostor spoje je prázdný. Podobně je sandhi mezi dechem a pulzem. Dechové klouby se nazývají kumbhak a sunja (zádrže dechu). V každé technice jsou různá slova, názvosloví a člověk se do toho zamotá a význam není chápán. Prožívat ten spoj je prožívání ticha, stejně jako v kloubu není pravá ani levá kost. V pránájám se nádech i výdech v mezeře, v zádrži spojí. Na to, když se člověk zaměří, tak dech se automaticky zpomalí, to můžete kdykoli vyzkoušet, okamžitě myšlenky zmiznou.Takové zmiznutí je věčné, to je JE. Projev a neprojev jsou nádech a výdech. Nádechem výdech je neprojevený a výdechem je nádech neprojevený, zádrž mezi nimi je jako ta mezera, je věčná.
První část verše zní: Jathákáśasthitó nitjaṁ vájuḣ sarvatragó mahán. Jathá (jako, tím způsobem); asthito (umístění v); nitjam (nepřetržitě); vájuḥ (vzduch, vítr); sarvatra (všude); Je přítomen ákáš, všude vleze. Gó je ze slova gat (pohyb), mahán (větší, silný, dominantní).
Druhá část verše. Tathá sarváṇi bhútáni matsthánítjupadháraja. Tathá (takto), sarváni (všechny) bhútáni (bytosti) jsou ve mně umístěné. Upadháraja je z dharan, to znamená nosit. Nosit je ve smyslu chápání, mínění, uznání, poznání. Takto pochop, tak to chápej, Ó Ardžuno. Pochop, že v ákáš je zabydlené váju úplně všude a je nejsilnější, nejmocnější. Jako je vát je ze všech dóš nejmocnější a je vidět jenom vát. V člověku jsou nejmocnější myšlenky, a proto člověk znamená pouze myšlenky. Bez myšlenky není člověk. Je (vát, váju) nejmocnější. My svou živou přítomnost nemůžeme nijak prokázat, když nejsou myšlenky. A proto se člověk rovná myšlenka. Nejsou myšlenky, není člověk. Jsou myšlenky, je člověk.
A proto ve vzduchu prostor není, protože je tam vzduch. Ale když tam vzduch není, tak co tam je? Prostor. A celý vzduch je nesen prostorem, ale vzduch to nezná. Jako miminko nezná, že je neseno maminkou. Maminka nese dítě a dítě se neustále rozrůstá. Říká já a chci to a to a pláče. A proto maminka může mít dítě, ale dítě nemůže mít maminku. Protože dítě je dítě.
Tak tento příklad ákáš a váju vysvětluje Kršna Ardžunovi a zde v satsangu bylo přidáno několik dalších možností to pochopit.
Kuchař: Govindží je to krásné připomenutí, uvědomit si a alespoň jednou denně přejít z klíčku do brambory a když to bude pravidelně, tak se to bude prohlubovat.
Marci: Když je v ákáši absolutní prázdno, ani vzduch tam není? Tak to je? Myslela jsem, že každá bytost je ákášem pro buňky.
Govindží: Takto to vyjádřit znamená, že člověk je strašně zafixovaný a srovnává tělo, hmotu s prostorem. Prostor je ákáš, ve kterém je tělo.
Marci: Říci, že tělo je ákáš není vůbec moudré.
Govindží: Není. Člověk je zapadlý do koberce a vidí, že svět je jenom ten koberec. Když hodíš mravence do koberce, tak pro něj je svět jen chlupy koberce.
Marci: Takže všechno, co je obsazeno, ákášem není? 
Govindží: Protože to obsazené je. Máš důraz na obsazené. Co vnímáme a co cítíme je obsazené. Tato kapitola řeší nepřítomnost, čemu my říkáme prázdno. Co to je ákáš? Není. Co je není, které je JE? Tam automaticky zmizí myšlenky a tomu se říká ticho. My ticho chápeme, když někdo nemluví. Ale to, že nemluví, ještě neznamená, že je ticho.

Marci: Jaký je vztah mezi Bůh a ákáš?
Govindží: Ákáš je Bůh. Brambora je Bůh.
Marci: No to mně přijde příliš hmotné. Ale ákáš je Bůh ...
Govindží: Proč jdeš jako brambora do brambory? Proč nechápeš, že z toho vychází a mizí klíčky. Proč musíš koukat, že je to půl kila brambor v pytli na Chudíři a jsou nejlepší, protože jsou od mamušky. Co není od mamušky, to není dobré, to nebudu jíst. My se takto zasekáváme a neustále jsme v myšlenkách. Poznávat, že myšlenky jsou nebo nejsou. A v okamžiku, když se pozná, že žádné myšlenky nejsou, žádný dech není, cítit pulz není, pak je okamžitý spánek, hluboký spánek, potom není ani tělo, ani ruce, ani deka, ani pokoj. Nic není. Ani rodina, ani příbuzní, přátelé, kamarádi. Nic není. Když člověk hluboko spí, tak nic nemá, velkou pokladnu, mraky prachů, dům zahradu, auto, práci, podnik. Nic nemá, když je v hlubokém spánku. A přece je. A tuto zkušenost mít. To mít ve zkušenosti, pak člověk může být Bůh. Moje manželka, moje děti, moje rodiče, můj podnik, moje práce, moje zvířata, moje auto, můj bazén, to není náznak tichosti. To je strašně silný rozruch. Takto vlastní podobu člověk nikdy nemůže vidět.

यथा jatha (jako, tím způsobem); आकाश ákáś (éter, prostor); स्थितो asthito (umístění v); नित्यं nitjam (nepřetržitě); वायुः vájuḥ (vzduch, vítr); सर्वत्र sarvatra (všude); गो go (všudypřítomný); महान् mahán (velký, silný, mocný); तथा tathá (tak, tímto způsobem); सर्वाणि sarváṇi (všechny); भूतानि bhútáni (bytosti); मत्स्थानी matstháni (ve mě umístěné); इति iti (toto); उपधारय upadháraja (ber v úvahu, nést si);

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>