Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Zři moje božské spojení. Mé já (átma), jakožto původce bystostí - budovatel všech těchto stvoření, však nepřebývá v nich.

---

---

Kostič: Bytosti též ve mně nejsou, pohleď na mou božskou schopnost, původce bytostí - mé já, v nich nedlí, ač je udržuje.

---

Komentář Govind:
V dalším verši se říká: Všechny bhútáni (bytosti) jsou ve mně a moji aiśvaram - božskou podobu, to spojení, že jsou ve mně (na ča platí pro polovinu verše) nemohou vidět. Ty všechny bytosti se na mě nemohou dívat, nejsem pro ně vidět (viditelný). To je moje jógová technika, že oni jsou ve mě a mou božskou podobu, která je spojena s nimi, nemohou vidět. Bhútáni (bytosti); bhútabhṛnna (vyživované, krmené). Bhúta (bytosti), bhṛanja (jejich živobytí). Tam jsou písmena Bh, r, n. Bh - bhran - znamená pusthi, vyživování. Vyživování vychází z bh. An znamená jídlo. Všechny bytosti já krmím (sytím, nasytím). Bhútabhṛnna.
Druhá část verše. Bhútabhrn-na ča bhútasthó mamátmá bhútabhávanah. Na ča (ne, a) je tu podruhé. Bhútasthó (co je umístěné), sthit i sthir (umístěné). Tedy ten, co je umístěný v bytostech. To, co všechno mají, je mamátmá, moje Átmá. Sám Bůh - On je bhút bhavan. Slovo bhavan znamená stavba, budování. Já bytosti stavím, mým Átmá stavím. Naše celé tělo, orgány, metabolismus, psychologie, fyziologie, všechno Bůh staví. Nic není v rukách člověka, a to nemůže člověk vidět. Člověk si neustále myslí, že je všechno v jeho rukách. Člověk nemůže ani přehodit dech. Nic nemá člověk ve svých rukách, ani fyziologii ani psychologii. Nemůže ovládat ani své myšlenky, své libo a nelibo, paměť, nic, protože to všechno dělá Bůh. Kdyby to bylo v rukách člověka, tak by mohl každý den poopravit, aby to ladilo podle kabátu a sukně. Ale to nelze.
Takto ve všech bytostech jsou jejich strukturální či jemně hmotné fyziologické procesy v rukách božích. Bůh to žije, Bůh to provádí. Říkáme, že mě to napadlo, ale mě nic nemůže napadnout. Na mě může jen spadnout. A když to na mě spadne, tak to znamená, že to na mě někdo hodil. Kdyby to nehodil, tak to nespadne. Ale člověk má stále pocit - já jsem se něco naučil, já něco umím, já jsem něco udělal. A pořád s tím já, já, já, já. A to je hlavní technika člověka, jak nevidět Boha. Už bylo řečeno, kde je já, tam Bůh není. Bůh je tam, kde já není. I když si člověk uvědomuje, že ve skutečnosti nic v jeho rukách a silách není, tak potom je možné procítit spoj - kdo hází, kdo to je.
Tento veršík navazuje na to, co bylo řečeno v prvním až čtvrtém verši, že všechny bytosti jsou ve mě, já v ničem nejsem. Příklad brambora a klíčky. A když si klíček uvědomí, co skutečně je, tak může procítit bramboru, ze které vychází. A když se klíček zamotá kolem svého výhonku, lístečku, kořene, tak o bramboře nemá ponětí. Já jsem tento klíček (vnímá svůj klíček) a ten druhý klíček je jiný. A jeden klíček říká druhému klíčku: My jsme jiní (odlišní). Tam je jinost, paratva.
Takto duchovní praxí, meditací, uvažováním čintan-manan-svádhjáj může člověk otevřít oči, porozumět sám sobě, procítit svůj počátek a vlastní funkce. Každý z nás, když si uvědomí svůj život, už jsme zažili nějakých pár desítek let a máme je v paměti, tak co jsme dnes zač? Když se zpětně koukneme od malička až dodnes, tak můžeme vidět různé situace, pekelné či radostné, šťastné. Všechno, co se zažilo, to byl jediný možný způsob, který nám mohl přinést stav, ve kterém dneska jsme. Situace, které v životě proběhly a zažili jsme je, nebyly v našich rukách. Kdyby to bylo v našich rukách, tak by to odbočilo někam jinam. Rozhodně by to nedošlo tam, kde jsme dneska. Jak moc by to bylo pekelné, to si ani neumíme představit.
Co se dělo, bylo to nejlepší pro nás. Vlivem toho jsme dneska takoví, jací jsme. To je ukázka, že se naše brambora o nás důkladně stará. A my si toto neumíme uvědomit. Vidět to nemůžeme, protože jsme tupí. Myslíme si, že je vše v našich rukách, jako pes pod autem, který si myslí, že auto řídí on. Pracovník firmy, uklízečka, pošťačka, vrátný si myslí, že celá firma závisí na něm. Tak si myslíme, že je život v našich rukách. To není názor Bhagavadgíty. Nic v našem životě v našich rukách nikdy nebylo. Jsme možná úplně někde jinde, než co jsme mohli původně chtít. Lednový víkend - koho by mohlo napadnout, že bude místo medvědího spánku v ranních hodinách satsang Bhagavadgíty?
Co se děje, není v rukách člověka. To je dění, děje se. A když se děje, tak musí být nějaký dělač. Když nějaký dělač je, tak toho probádat. To je výjimečné, už nedělá člověk, ale Sam. Ale my nemyslíme na dělače, máme myšlenku o sobě, že já dělám. Já tohle udělal, tohle udělal, to je moje, to chci. To je slepák (slepec), nemůže toto znát, protože to neví. Myslitele to zajímá, a pro ně je technika PVM (práce s vlastní myslí). Praxe se zkušeností prožívání nebytí. Procítit absenci, chybění, nepřítomnost, to člověku není dáno. My žádnou zkušenost nemáme. Máme zkušenost jenom s bytím. My nemáme ani zkušenost s tím, jak jsme se narodili a jak jsme umírali, možná několikrát. Takže zkušenost chybí, nepřítomnost bytí neznáme. Běžně v rámci jógových technik je pránájám. Když sledujeme jenom svůj nádech a výdech, tak co je mezi nádechem a výdechem, to neznáme. A to se dá získat pránájámem. Potom takový pránájám dodává praktikantovi zkušenost, jak zní, co chybí. Pak je člověk schopný procítit nebytí, jako je klíček schopný procítit bramboru. K pátému verši je to vše k porozumění, které mě napadá. Každý si může s veršem naložit podle svého pochopení, jak je mu dáno.
Kuchař: Nic nekonáme my, koná Brahma. A pak mi to vypadlo.
Govindží: Tak to byl Brahma.
Janda: Dnešní pátý verš navazuje na předchozí a jde to hlouběji. Je dění a něco je za děním. A brambora je pořád, jenom klíčky neví o bramboře.
Marci: A je to největší kouzlo Brahmy, že se nikdo nedozví, jak vypadá, jak dělá, a proto žijeme v bludu vlastního konání, vlastního prožívání.
Govindží: To slovo vlastní, protože je vlastní, tak Nic není. A když vlastní není, tak všechno jenom JE.
Marci: To znamená blud, přelud, v nepravdě. Žijeme v nepravdě, že jsme důležití.
Govindží: Proč žijeme v nepravdě?
Marci: Protože nedokážeme odhalit neprojevené božství.
Govindží: Máte s tím slovem projevené a neprojevené problém. Udělejte si pořádek, ať víte, co je pravda, projevené a neprojevené, jaký je rozdíl mezi nimi. Zatím není pochopeno, co je JE, co je projevené a co je neprojevené. Uvědomte si rozdíl mezi těmi třemi českými slovy.
Nandi: Nejlepší technika, jak nenajít nebo nevidět Boha je: Já jsem to udělal, já vím. A na to navazují situace. Další věc je, že to, co se jsem zažil v životě, mě formovalo, kde jsem dnes a je to pro mě to nejlepší, co mohlo být.
Kuchař: Chápu to je, projevené a neprojevené, že JE je furt a buď se na to napojím anebo se nenapojím.
Govindží: Projevené a neprojevené je přechodné. Projev i neprojev je přechodný. Je to v lidské bedně velice tvrdě spojeno s vnímatelným a nevnímatelným. Co je nevnímatelné, je neprojevené. Neuznané je neprojevené a co je uznané, vnímané, je projevené. A co JE, je pořád. Obojí - projev i neprojev jsou v JE. V JE je obojí. Projevené začíná a končí. Neprojevené je ukončené, co nezačalo. A začátek a konec je jenom naše uznání, mínění. A mínění nemá nic společného s tím, co skutečně JE. JE je skutečnost, ta je pořád. Neustále plácat slovo projevené a neprojevené je jen vlastní proslulost. Jen k zalévání své proslulosti požíváme své slovo projevené a neprojevené. Projevené je i neprojevené je. JE je pořád. Nikdy nebylo, aby JE nebylo. A nikdy nebude, aby JE nebylo.
Kuchař: Je to na člověku, jestli chce nebo nechce.
Govindží: Ne jestli chce nebo nechce. Ale jestli na to má, nebo na to nemá. Spíš jestli je na to zralý nebo není.
Kuchař: Jde především o uznání. Když je uznání, tak se dá zralost prohlubovat, ale především musí být uznání.
Govindží: Uznání přichází z čintan manan svadhaj, s přemýšlením, uvažováním. Ne z toho prosadit se a ukázat, že já jsem tady. Dozrává se v tichosti, kde je rušno, tam se nedozrává. Jako žampiony, když jsou v tichu a nic je neruší, tak vyrostou jako dýně. A když se každý den chodí koukat, jestli rostou, otevírá se poklop, svítí se a zase se zavírá, je tam pohyb, čistí se, je neustálý neklid, tak ani nevyrostou.
Takový klid v tichu je vyžadován při přemýšlení. A všechny naše smysly jsou proto, aby vytvořily neklid. A my jsme zaangažování do smyslů, to je hlavní nástroj pro proslulost a díky proslulosti nejsme nikdy schopni si něco uvědomit, ujasnit, vytvořit svou kapitolu, přijít na to. To nám není dáno, protože jsme těkaví jako kafr. Kafráme, to je těkavost. To je bubli, bubli fuk. Držet pusu, nemluvit, pak je klid uvnitř možný. Jinak se v nás uvnitř vlní touha po mluvení, a to přináší absolutní neklid. Pochopení pak uteče jako tma před sluncem.

न na (ne), च ča (a) ; मत्स्थानि matstháni (přebývající ve mně) ; भूतानि bhútáni (bytosti); पश्य paśja (zři!, hleď!); मे mé (moje); योगम jógam (jóga, spojení); एश्वरम् aiśvaram (božské); भूतभृन्न bhútabhṛn (nesoucí bytosti, podporující bytosti); न na (ne); च ča (a); भूतस्थो bhútasthó (přebývající v bytostech); मम mam (moje), आत्मा átmá (já); भूतभावनः bhútabhávanaḣ (způsobující existenci bytostí).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>