Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ve mně se rozprostírá svět (živé i neživé) ve svých neprojevených formách. Všechny živé bytosti přebývají ve mně, avšak já nejsem umístěn v nich.

---

---

Kostič: Celý svět tento je prodchnut nezjevenou mou podobou, ve mně dlí všechny bytosti, já však v nich nejsem přítomný.

---

Komentář Govind: Janda: Jestli míra toho, jak člověk věří sám sobě je nějak spojená s tím jak věří okolí nebo vůbec, jakou má důvěru ?

Govindží: Když se říká věřit sám sobě to neexistuje. Buďto existuje člověk nebo existuje sám sobě a to je totožné. V co člověk věří je člověk. Člověk nemůže být nic jiného než to, v co věří. Je to mylné vyjádření věřit sám sobě. Věřit druhému ani nejde. Člověk je to, v co věří. Oddělení člověk zvlášť a věřit zvlášť to vede k hrozným zmatkům.
Janda: Takže člověk je jedna důvěra.
Govindží: Člověk znamená důvěra, člověk znamená myšlenky, člověk znamená mysl. Člověk znamená to, co je. My máme blbé pochopení definice člověka, co to znamená člověk.
Lidi říkají: Já musím ovládat mysl. Jak může ovládat mysl, když on sám je mysl. Koho bude ovládat? To je mylné chápání slov. Mysl zvlášť a já zvlášť. Existence já není, když není mysl. Takové já, které není mysl, nemůže ani mluvit. Mluvení je v rukách mysli. Vyjádření je v rukách myslí, vnímání je v rukách mysli, tak o nemysli není řeč. Lidé nechápou význam slov a používají je. Kde je víra, tam ta důvěra je a to je v mysli, nikde jinde. Není samostatná. Kdo má věřit? Mysl má věřit. Mysl je to, co je víra. Všech šestnáct gun jsou synonyma mysli. Sukh (radost), duhkh (smutek), iččhá (touha), dvéš (nenávist), prajátna (snaha), prán (dýchání), apán (vypuštění, vynechání, vyhození), unméš (nevolnost), niméš (subtilnost), buddhi (intelekt), sankalpa (rozhodování), vičáran (přemýšlení), smrti (paměť), vigján (interpretace), višvása též adhavsáj (důvěřování), višajgján (vnímání smyslových předmětů). Manóguny to jsou synonyma mysli. Nikdo jiný tyhle věci nedělá než mysl. A současně používáme slovo já. Takže nevíme, co znamená já a do znamená mysl, když to odděleně používáme. Nemáme ponětí o slovíčkách. Vůbec nevíme, kdy je slovo a kdy není slovo. Bez mysli slova nejsou. Žádné vnímání není. Žádné vzpomínání není. Jestli něco je, tak to je mysl. Když člověk mluví, já zvlášť a mysl zvlášť je hlupák, nechápe slovíčka. Vůbec nechápe význam, co je projevené a co je neprojevené, co je a co není. Žádný význam nechápeme, když takto mluvíme. Absolutně neznáme, co znamená mysl, nemáme ponětí. Plácáme slovama.
Je důležité si pamatovat, co bylo minule. A souhrn nám udělá děda Rad.
Děda Rad: Včera jsme si říkali ve verši 3 - pochybný projev je náznak trápení. A připsal jsem si, že je to problém dneška. V prostředí, kde jsem, kde není důvěra, jsou jen pochyby a obavy. Potom automaticky musí přijít trápení. Jedním slovem z verše 3 zněla nedůvěra, důvěra.
Govindží: Zkuste říci jednou větou co bylo včera?
Marci: Nedůvěra zabíjí. Všechno, vztahy, život, poznání, božství. Všechno zabíjí nedůvěra. Nedůvěra je ničitel.
Nandi: Důvěra, spokojenost, šraddhá, toho se držet.
Luky: Platí pravidlo: Adharmou pokračuje trápení znovu a znovu.
Govindží: Budu se vás pořád ptát. První řada je o ašraddhá a druhá řada je 4. verš, který je propojený s pátým. Majá tatamidaṁ sarvaṁ džagadavjaktamúrtiná matstháni - to je půlka verše a co to znamená? Majá (mě, ve mně); tatam (toto, takto); idam (to); sarvam (všechno); džagad (svět, Vesmír, bytí a nebytí, Puruš a Prakrti, lidi a zvířata, žijící a nežijící, to všechno je obsaženo ve světě). Avjaktamúrtiná. Avjakt (neprojevené); múrtina (jako socha); matstháni (ve mně jsou místěné, obsažené, existující). A když to dáme všechno dohromady: Ve mně je umístěné vše v neprojevených formách. To znamená, když se projeví, už má svou identitu. A když se neprojeví, nemá svou identitu, je bez identity jako prostor ákáš mahábhút. Tam v ákáš mahábút je vše obsažené. V prostoru my všichni, živí i neživí, i zvířata, všichni jsme v prostoru obsazeni.
Druhý princip je druhý řádek. Matstháni sarvabhútáni na čáhaṁ téṣvavasthitaḣ. Ale to co ve mně všechno je, v tom já nejsem. Co to znamená? Vidíme notebook. Kde ten notebook je? V prostoru. Ale v notebooku prostor není. Jak to? Protože je notebook. Když není notebook, tak o notebooku není řeč. Je jenom prostor. Protože je to notebook, tak tam není prostor a vidíme notebook. Další příklad. Maminka a dítě. Maminka má dítě, dítě je obsazeno v mamince. Když se porodí, je dítě zvlášť, jmenuje se XY. Dítě XY neříká, já mám maminku. Dítě řekne: Já mám v sobě XY, ne maminku. Řekne - moje maminka, ale já maminka nejsem. Maminka má svou občanku a já mám svou občanku. Takto je dítě v mamince, ale maminka není v dítěti. Dítě je v mamince.
Jeden obrázek od velkých mudrců. Představíme si naklíčenou bramboru. Kde má brambora svá semínka? Klíčky na bramboře jsou jako semínka rostlinky. Tak celá brambora je samé semínko. Není nic jiného. Takže brambora je jako prostor, jako Bůh a naklíčené klíčky jsou individuální identity. Ty všechny klíčky, jednotlivé identity jsou obsažené v bramboře. Brambora je vesmírný Bůh a klíčky jsou jednotliví lidé, jednotlivé identity. Ty jednotlivé identity nemají brambor, ale brambor má ty identity. Brambora je maminka a klíčky jsou děti. Brambora je Vesmír, prostor a identity jsou klíčky.
Jak se říká v češtině, že v každém je Bůh, tak to neplatí. Platí, že každý je Bůh. A v každém je vlastní identita. Když identita zmizí, tak zůstane jen Bůh, to je těžká řeč. Je to nepochopitelné. Když identita zmizí, když klíčky zmizí, tak co zůstane? Zůstane brambora. Co zůstane, když zmizí dítě XY? Zůstane máma. Když identita není, tak je jenom prostor, je jenom Bůh. Když Roman zdrhne, kdo pak zůstane? Nic. Čisto. Bez tvaru. Roman znamená tvar, tělo, a když zmizí, tak je nic. A to nic je prostor, to nic je Bůh, to nic je Kršna, to nic je Brahma. Zkuste to pochopit.
My jsme v Bohu. Bůh není v nás. V nás je já, mysl, identita. V nás není Bůh, my jsme v Bohu. V rybníku jsou ryby, v rybách rybník není. Viděli jste rybník v rybě? V rybách rybník není. To je další princip. Jednotlivý výhonek je jednotlivá mysl, bytost, identita, která netuší, že vedlejší výhonek je také on sám. To je pátý verš. Jeden výhonek si myslí - já jsem první výhonek, nejsem ten druhý výhonek. On nemá ponětí o tom, že ten druhý výhonek je také on.
Pravidlo druhé - v Bohu je úplně všechno, ale Bůh v ničem není. Jako prostor a předmět. Předmět je v prostoru a když je předmět, tak prostor v předmětu není. Aby předmět byl prostor, předmět musí zmizet. Když se absolutně namočíme do stavu mysli svých dětí, rodičů, partnerů, šéfa, kamarádů, tak v tu chvíli neexistuje sám sebe (neexistujeme). Sám sebe zmizí a tehdy je možné poznat druhé. Zdrhnout sám od sebe. Zmiznout. Když zmizne sám sebe, pak je pouze druhý. Když první zmizí, zůstává jen druhý a je jen jeden. Takto porozumět verši.
Verš říká: Tento celý svět je ve mně neprojevený. Jakmile se projeví, tak už je tam ten projev, pak já tam nejsem. Dítě je v mamince, jakmile maminka porodí dítě XY, tak maminka v něm není. Dítě je XY a to je mysl, identita. Tím cítím, že nejsem máma. Máma je máma a já jsem jiný. A maminka neustále cítí „moje“ dítě, a proto je schopná pro dítě udělat všechno možné. Tomu se potom říká Dév, Dévi, Bůh, Bohyně. Proto bohové z Dévalóku umí jen dávat. Brát neumí. To je Dév, Bůh, proto se říká mátradéva, pitradéva, gurudéva, indradéva, vájudéva, mahábhúty jsou všechny déva. Ti nic neberou, jenom dávají.
Když je člověk identitou, tak já, mě a moje začíná a nelze potom druhého považovat za sám sebe. To je problém, kvůli kterému nemůžeme vidět v každém člověku sám sebe. To se říká často, i v předchozích verších bylo naznačeno - v každé bytosti vidět sám sebe. Ale to nelze, protože když je sám, tak druhého nelze vidět. Sám musí zmiznout, aby mohl být druhým. Potom je nesmyslný kec - já a moje mysl. Jak může být já a moje mysl? Já se rovná mysl a mysl se rovná já. A proto nelze - já rovná se máma. Když je já, tak máma není. Všechno je v Bohu, ve všem Bůh není. Velice složitě řečeno, ale víc to zjednodušit neumím. Všechno je v Bohu. Bůh není ve všech, protože ve všech je jejich identita. Co chápe Děda Rad?
Děda Rad: Je to dost zásadní verš. Když ho člověk probádá, tak pak dokáže i procítit. Dost náročný. Být bramborou a nebýt klíčkem.
Govindží: Když není klíček, tak je brambora. Když je klíček, tak je klíček, brambora není. Je identita, tak všechno vidí odděleně a pro klíček není brambora vnímatelná.
Děda Rad: Dal jste příklady brambora a klíčky, když nevidíme klíček, pak je jen brambora.
Marci: Bůh je to neprojevené, nevnímatelné, to znamená, dokud je já, ten klíček sám za sebe, tak nemůže uvolnit místo tomu neprojevenému, protože ho nevnímá.
Govindží: Neprojevené klíčky jsou bramborou. I ten klíček je v Bohu. Klíček je neustále v bramboře. Akorát se realizuje, projevuje se jako další rostlinka a další klíčky se projevují jako další rostliny. Nic se nemění na tom, že všechny klíčky patří k jedné bramboře. Brambora je Bůh a klíčky jsou ty individuální identity.
Luky: Lidi se soustředí jenom na klíčky a zapomenou na bramboru. Govindží: Vzpomínání na klíčky je automaticky zapomínání na bramboru. Když klíček myslí na sebe, tak zapomene, že druhý klíček je totéž já. Pamatování sám sebe je zapomínání ostatních, ale je to jedno a to samé.
Děda Rad: Člověk si z toho může vzít vícero věcí. Jde o bramboru, ta je nejzásadnější. Ale pak jde i o to, že neporovnává ostatní klíčky a přijímá je. Z tohoto verše se tam dá procítit více věcí k pochopení.
Janda: Člověk když zapomene sám na sebe a procítí projev druhého, tak procítí projev druhého, ale kdyby procítil sám sebe, tak by se dostal do brambory, druhý by ho už nezajímal. Druhý by zmizel.
Govindží: Druhý ani není, druhý je brambora.
Janda: Člověk může procítit druhé jen na úrovni projevu, na vyšší úrovni už je jenom brambora.
Govindží: To, čemu říkáš procítí - to procítí identita. Projev prociťuje projev. Tam k žádnému sjednocení nedochází. Tam je přítel, nepřítel jako klíčky, jeden od druhého se liší.
Janda: Brambora nemůže prociťovat různé klíčky?

Govindží: Ona má v sobě všechny klíčky. Brambora nedělá rozdíly, jestli někoho miluje nebo nemiluje.
Janda: Z pohledu brambory je všechno jedno. Všechno je vlastně brambora.
Govindží: Příklad s bramborou jednou říkal na oslavě Ramany Mahárišiho Fanny Baba. Příběh pochází zřejmě od Ramany Mahárišiho. Ve spisech Ramany Mahárišiho bylo vysvětleno, co je to Bůh. Tam zaznělo - Sad čit ananda je kanda svarúpam, kand je hlíza. Jako je brambora hlíza, batáty, kurkuma, zázvor jsou hlízy a říká se jim kand. Brambora je velice známá, v české republice má každý ve sklepě nějaké brambory. A naklíčené. Příklad je moc hezký, tak jsem ho použil pro vás. Je na zamyšlení.
Viza: Rodiče mají možnost cítění ...
Govindží: Rodiče neustále cítí přes rodičovství, jinak to není rodič. Proto jsem se rozčiloval, když lidi říkali: Moje máma je kráva, nic nechápe, musí mi odpustit. Takové řeči mi zvedají tlak. Nemají vůbec ponětí, co znamená máma. Hlídají si jen svoje já. Zopakujeme - všechny klíčky jsou v bramboře, brambora v žádném klíčku není. V klíčku je klíček.
Druhá část verše - matstháni sarvabhútáni na čáhaṁ téṣvavasthitaḣ. Všechny živé bytosti přebývají ve mně, avšak já nejsem umístěn v nich. Sarva bhútáni - všechny bytosti. Matstháni umístěný. Na čáhaṁ téṣvavasthitaḣ - v nich umístěný nejsem. Všechno je ve mně, ale já v ničem nejsem. Kde je já, tam Bůh není. Bůh zdrhne, když přijde já. A když já zdrhne, tak je tam hned Bůh. Slovo já a Bůh tady znamená buď a nebo.
Janda: Když je ve všem Bůh umístěn, tak v já je nějakým způsobem taky umístěn.
Govindží: Já říkám buď a nebo.
Já jsem celou dobu jenom v Bohu. Podobně všechny čtyři mahábhúty jsou v ákáš mahábhút. Nic není mimo ákáš mahábhút, ákáš mahábhút nikoho nevyhazuje, všechno má v sobě. Prostor není ničí přítel ani nepřítel. Nikoho netahá a nikoho netlačí. S nikým nemá nic společného. Je to prostor. Prostor s nikým nic společného nemá. A všechno udrží, jemu se nic nestane. To je vysvětlení a přemýšlení nad slovem ákáš mahábhút. Co znamená ákáš mahábhút, co znamená prostor.
Jestliže se opačně pochopí a toho se držíme, jsme démoni. Démonská vlastnost je nechápat. Kde není rozum je démon. Démoni nemají buddhi, rozum. Rozdíl mezi Bohem, člověkem a démonem je dávka rozumu. Bohové, dévi, dévatá mají čistý rozum, velice rychle chápou. Je holý rozum, je umělá inteligence. Člověk má trochu rozumu a démon je absolutně bez rozumu a nemůže interpretovat čintan, manan, svádhjáj, to není praxe pro démona. Člověk řekne něco nepromyšleně, jinak a pak řekne, já jsem se špatně vyjádřila. To byl chvilku démon v hlavě, démon znamená nerozum.
Janda: Démoni jsou tmaví, tma, nevědomost.
Govindží: Nebuďme démoni, buďme lidi. A správný rozum. Mohu vás opravit, když vím, jakého démona máte v hlavě. Když se ztotožňujete s démonem a nechcete ho ukázat, tak si žijte dál s démonem. Tak co se pochopilo z verše 3 a 4 napište a sdělte, aby se správně pochopilo. To je smyslem Bhagavadgíty, abychom pochopili správně, ne opačně.
Marci: Prosím potřebovala bych ještě větičku o neprojeveném božství.
Govindží: Bůh není neprojevený. Bůh neustále je. Prostor neustále je. Brambora neustále je. Ty klíčky, ty lidi, ty předměty, ty věci ve Vesmíru se buďto projevují nebo neprojevují. A když se neprojevují, tak kde jsou? Jsou v Bohu. Když ty klíčky nejsou, kde jsou? V neprojevené formě v bramboře. Když ten notebook tady není, tak kde je? Neprojevený v prostoru. Je tady Govind a když tady Govind není, tak kde je? V Není, v prostoru, v bramboře. Tak projevení a neprojevení se netýká Boha, to se týká klíčků, předmětů, bytostí, nebytostí. Ty jsou buďto projevené nebo neprojevené. Když jsou projevené, tak tam už Bůh není. Když se klíček projeví, tak tam už brambora není. Když dítě se narodí, tak tam už maminka není. To je řečeno velice jednoznačně. Neudělat zmatek. Projevené a neprojevené jsou klíčky. V ženě je projevené nebo neprojevené dítě. Žena je. Pořád je, buďto dítě je projevené nebo není projevené. U ženy nejde o projevení nebo neprojevení. Žena je.
Slovo je, projev a neprojev jsou tři slova. Je mezi nimi rozdíl. Je je věčné, je pořád. Projev, neprojev je přechodný. Ta slova chápat odděleně, pochopit slova, být namočený, soustředěný. Trochu prohloubit rozum.

मया majá (mě); ततम tatam (pronikající, prodchnutý); इदम idaṁ (toto); सर्वं sarvaṁ (veškerý); जगद džagad (svět); अव्यक्त avjakta (neprojevená); मूर्तिना múrtiná (forma); avjaktamurtina (neprojevený aspekt); मत्स्थानि matstháni (ve mě přebývají, jsou obsažené, situované); सर्वभूतानि sarvabhútáni (všechny živé bytosti); téšvavasthitah – sthitah umístěn, spočívat, být. न na = ne; च ca = a; अहम aham = já; तेष्व téṣv = v nich; अवस्थितः avasthitah = spočívat, být, umístěn;

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>