Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Bytosti nedůvěřující řádu času a prostoru, Ó Paramtapo (Ardžuno), mne nedosáhnou a padají do koloběhu života a smrti (samsáry)! ||9-3||

---

---

Kostič: Lidé, jež nezaložili víru v tu dharmu, Paramtapo, nedosáhnuvše mě, zas jdou cestou samsáry a smrti.

---

Komentář Govind:
Třetí verš následuje po druhém verši, kde bylo řečeno: Hej Ardžuno, řeknu ti to, co je klíčové a velice logické. Když je přesvědčení o znání, pak žádné dotazy, žádné nejasnosti nebudeš mít. Nejasnost znamená, když se objeví slovíčka ale, jak, proč, proto. Když je jasnost, nic takového nebude. Všechno bude vyřešeno. První bod to vysvětluje. To když je jasné, to vidím, když se nad tím zamyslím, tak všechno trápení najednou zmizí.
Aśraddadhánáḣ puruṣá dharmasjásja parantapa, aprápja. Co je tu řečeno Kršnou? Ašraddadhánáh - kde je nedůvěra, nerespekt, nepřesvědčení, nesplynutí, to je puruša-člověk, který nemá důvěru. Vůči čemu? Kršna říká: Ašraddhá purušá dharmasjásja parantapa. Člověk, který nemá důvěru v principy dharmasja (pravidla), tak páramtapa (ničiteli nepřátel) aprápja mám (mě, Brahmu, nedostane, nezíská, nedosáhne). A co se pak stane? Nivartanté mrtjusamsáravartmani. Mrtju samsára vartmani znamená - dostává se nivartanté - dostává se ke smrti a v samsáře se neustále vrací, točí se v koloběhu.
Člověk, který nemá důvěru k principu, se do nitra, do klidu, do sebepoznání nemůže dostat a opakovaně se dostává do smrtelného života do života plného trápení. To si teď ještě rozředíme, aby se to dalo pochopit. Každý člověk žije v nějakém prostředí, podmínkách, rodině, partnerství, s manželkou, manželem. To je jejich dharma. Žít v rodinném prostředí a nedůvěřovat vztahům? Manželka nedůvěřuje manželovi, manžel nedůvěřuje manželce. Jak to dopadne? Pochyby, bolesti. Nedůvěra to znamená samé pochyby. Kam vedou pochyby? Ty vedou k nejistotám, nejasnostem. Kam vedou pochyby a nejasnosti? K nenaplněnosti, pocitu nedostatku. A co znamená nedostatek? Chybějící, smutek. Kam vede smutek? Vede k trápení. A kam vede trápení? Vede k rozházení fyziologie. A kam vede rozházená fyziologie? K disfunkci orgánů. A kam vede disfunkce orgánů? K ukončení života, opuštění těla, ke smrti. Chceme smrt? Nechceme smrt. Tak co má být? Orgány musí fungovat. Kdy budou orgány fungovat? Když bude fyziologie vyvážená. Kdy bude vyvážená fyziologie? Když nebude trápení. Kdy nebude trápení? Když budeme spokojení. A kdy budeme spokojení? Když máme šraddhá (důvěru), žádné pochyby a pochybovačné řeči, pochybovačný projev. To je náznak vnitřního trápení a člověku jednoznačně zhoršuje život. Tak když jsme v pracovním prostředí a nemáme v něj důvěru, když jsme mezi přáteli a nemáme v ně důvěru, když jsme v rodině a nemáme důvěru, tak to neustále vede k disfunkci. To člověka ničí. V dnešní době se každý člověk dokonale trápí jen proto, že kde žije, tam nemá důvěru. Pořád má vůči každému, kdo tam je, pochyby. Má výhrady. A takto se dnešní člověk zaručeně musí trápit a nevykvetou nádherné květy. Trápením, zklamáním kytička neroste, zahyne, zvadne, spadne a je konec. Potom smysl společného života je absolutně k ničemu.
Tento verš nás jednoznačně vede k tomu, kouknout se do zrcadla, jak moc důvěřujeme prostředí, ve kterém žijeme. Když člověk jede autem, důvěřuje pedálům. Když zmáčkne brzdu, auto bude stát, když plyn, auto se bude rozjíždět. Podle toho bude jeho jízda. Když důvěřuje brzdám druhého, nechá brzdění na něm. Takto když člověk důvěřuje, tak tam je možnost růstu spokojeného života, dosažení cíle. Kde důvěra není, tam růst, vývoj, pochopení, chápání není. Dá se jednoduše poznat, že ve vyjádření, projevení jsou pochyby a nedůvěra. A kde je nedůvěra, tam není moc prospívající život, prostředí. To je kyselina, ve které mají růst rajčata. Ty hned zahynou, hned se spálí. Kde není důvěra, jsou otázky jako: Nešlo by to jinak, proč se to tak děje? Proč to tak někdo dělá? Pořád se pochybuje a tam nic jiného nečeká, než trápení a zahynutí. Když je manželství a je tam samé ale a proč, tak umře, moc dlouho nevydrží. I přátelství, kde je proč a jak zahyne. V práci s nadřízenými, pokud je proč a jak, výpověď přijde. Kde jsou pořád pochyby, tam se ani nemůže nic začít. Když se pochybuje, jestli vrtačka bude vrtat, nic se nevyvrtá.
Proto pochybujícího člověka do vývojového týmu nebrat, nikdy. Pochybující člověk z vývojového projektu pryč. Kdo pochybuje, nemá na vývoj, ať už je to manželství, přátelství, podnik, kdekoli. Kdo se více věnuje pochybám, ten padá. Pohyby nás musí upozornit, ne zastavit. Když pochyby zastavují, tak je propad. Když pochyby upozorňují, tak jsme v bezpečí, mohou být bezpečné vztahy pracovní, manželství, přátelství.
Pochyby nás mají varovat, pak můžeme hledat řešení. Pak máme bezpečné pokračování. Kde jde z pochyb hrůza, tak to řeže všechny, včetně sebe. Není záruka na pokračování. To je hrůza, smrt, zpátky kolem dokola do trápení.
Ašradhhá vede k trápení. Ó Ardžuno, jestli chceš jako jógín dosáhnout Boha, tak měj v něj důvěru.
Jediná pokročilejší modlitba jógína je žádost: Bože, jestli jsi na světě, jestli vůbec existuješ a vidíš mě, tak neodebírej ode mne moji důvěru, ať se důvěra v tebe neztrácí. Chci mít manžela, práci, šéfa, tak vůči nim ať se mi neztratí důvěra, ať mám důvěru v okolí. To je jediná modlitba pokročilejšího jogína. V den, kdy ztratím důvěru v partnera, partnerku, pak se partner, partnerka ztratí. Když ztratím důvěru v kamaráda, pak ztratím kamaráda. Ztratím důvěru vůči přátelům, ztratím přítele, přítelkyni. Když budu mít nedůvěru k šéfovi, v práci, ztratím šéfa a práci. Když nebudu mít k pedálům důvěru, pak auto bude v rigolu.
Ať důvěru neztratím. Ať není projevena nedůvěra. Ať jsem vzhůru, nedůvěru nevpustím. Budu žít krásně. Ve chvíli, kdy vpustím nedůvěru, tak všechno zničím, vlastní silou vše zničím, partnerství, přátelství, podnik se zničí, všechno se zničí vlastním úsilím nedůvěry. Takže nedůvěra se rovná zničení, ukončení. To nedovol, Bože. Když chci něco poznat, mám tam ale a proč a jak, tak poznání je zničeno. Nic se nemůže budovat, kde je přítomná nedůvěra. Tam nemůže nic růst. Je to kyselina chlorovodíková, ve které nemůže nic přežít a všechno se spálí. Ašraddhá je velice nebezpečný jed, který nevyrábí nikdo jiný, než člověk sám. To je balastní produkt, vlastní očko na laně pro sebevraždu, kam člověk sám zastrčí svůj krk a umírá. To je sebevražedná zbraň, to je vlastní jed, který člověka zabíjí. Kde je nedůvěra, tam je konec.
Mrtju samsár - pořád dokola se člověk vrací. Nic se mu nedaří, nic nemůže fungovat, a holým trápení je život i po životě. Verš jednoznačně říká, že i profesionální hlupák má šanci se pobudit a dávat si pozor na vlastní chování. Zachránit se je považováno za smysluplné. Verš je velice hořký jako Fernet, kdo polkne, tak polkne, kdo to nepolkne, tak zůstane stejný jako je dnes. Mé chápání jsem vám předal.
Janda: Jak vzniká nedůvěra?
Govindží: Nedůvěra vzniká, když je člověk strašně chamtivý. Nebere v úvahu, co říká verš, člověk ztrácí dharmu, zásady prostředí a prosazuje svoji chamtivost, jenom moje. Chamtivost tam naklíčí nedůvěru. Vizo, jsi vzhůru?
Viza: Pořád spím.
Govindží: Včera bylo řečeno, že člověk když spí, tak zdrhne od těla, od myšlenek. Myšlenky zdrhnou, pak je spánek, to je dobře že spíš. Ten verš je pro všechny lidi, co mají trápení. Všichni lidé na světě se trápí a trápení je tam, kde je nedůvěra, to je jednoznačné heslo. Nelibo je tam, kde je nedůvěra a strom nedůvěry je nelibo. Tam nic jiného není než zničení všeho. Sama sebe i okolí. To je jako mačeta pro les. Když prochází přes keříky, žádná rostlinka nebude zalitá, ale bude mít rozřízlé hrdlo. Mít pochyby je mít mačetu ve své ruce, člověk zničí sám sebe i své okolí.
Romča: Cítím z toho, nebýt v prostředí, kde nechci být. Když jsem v prostředí, kde chci být, tak je velká pravděpodobnost, že nedůvěra nepřijde.
Janda: Všichni když se narodí, mají šraddháv sobě.
Govind: Oni mají šraddhá, když oni sami nejsou. Když není člověk s chamtivostí, tam je šraddhá. Kde je chamtivost, tam se nemůže objevit důvěra ani náhodou. To je záruka trápení.
Janda: Je rozdíl mezi šraddhá a adhavsáj?
Govindží: Adhavsáj je manóguna a znamená šraddhá. Je to samé. Mysl má možnost důvěřovat, ale současně, když ta možnost v mysli není, tak vzniká chamtivost. Když koukáš na líc mince, tak rub není vidět. Takže když višvás tam je, šraddhá tam je, tak višvás, šraddhá vyroste, a když otočíš důvěru, tak vyroste nedůvěra.
Když člověk sám v sobě není schopen vytvořit důvěru, tak tam vyroste druhá strana, nedůvěra. Když je člověk vzhůru, tak musí pohlídat svůj stav mysli. Kdo to neovládá, tak padá zpátky do trápení. Mysl má tu možnost, ale my tu možnost nechceme využívat, naopak pochybujeme, protože chamtivost a chtivost je dominující. A když je dominující kopřiva, tak špenát nevyroste. Kopřiva zničí špenát. A my nechceme odplevelovat a čekáme, že mezi plevelem vyroste špenát. Kdo chce zasadit špenát, ten musí hlídat plevel a ne pořád vyhazovat slova, kde jsou sopky a samopaly, nedůvěra. Co z toho má být? To je likvidace sebe i okolí. Švédský stůl je nachystaný a můžete ho přijmout.

अश्रद्दधानाः aśraddadhánáḣ (nevěřící, člověk bez pevné víry); पुरुषा puruṣá (puruš, bytost); धर्मस्या dharmasja (řád, zákon, pravidlo fungování, pravidla času a prostoru); अस्य asja (této, tohoto); परन्तप parantapa (ničitel nepřátel, Ardžuna); अप्राप्य aprápja (nezískat, nedosáhnout); मां máṁ (mne); निवर्तन्ते nivartanté (nesetrvat, odejít, znovu se zrodit); मृत्यु mrtju (smrt, zemřít, zaniknout); संसार saṁsára (koloběh, koloběh života a smrti); वर्त्मनि vartmani (na cestě, pouť).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>