Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Toto vědění je o vládnutí, je královským tajemstvím a nejvyšší čistotou. Dá se poznat okamžitě, v souladu s řádem, je radostné k praktikování a neměnné. ||9-2|| 

---

---

Kostič: Královské vědění tajné to nejvyšší je a čisté, přístupné k zření a ctnostné, snadné k činění a věčné.

---

Komentář Govind:
Mně to připomíná verš z Aštangy, ze druhé kapitoly Dinačarja. Tam jsou rady a principy. Verš je pro susukham kartumavjajam. Susukham, su znamená to, co vyhovuje, co je vyhovující, prosperující. Sukham komu? Sukham pro sukh. Pro radost, pro štěstí. Tomu prospívá.
Kartumavjajam, krt (dělání); avjam (nekonečný), který neubývá. Neustálou radost člověk dostává, když je (to je se dozvíme dále). A jdeme na začátek verše a tam je: rádžavidjá rádžaguhjaṁ pavitramidamuttamam. राजविद्या rádžavidjá je královská vědomost, vědění o vládnutí; umění vládnout chování a znání tajemství krále. Rozpoznání dno dna, příčina příčiny. Tímto konáním člověk získává velice spokojený život. Radostný život plný spokojenosti.
Bhagavadgíta byla vyprávěna Kršnou Ardžunovi. Ardžuna byl vzteklý, emotivní, plačící. A Kršna se po celou dobu války, kdy se zabíjelo, usmíval. Na jeho tváří byl po celou dobu úsměv. Ardžuna zhroucený a Kršna s úsměvem, jemu se úsměv neztratil, jeho nic nepřekvapilo. Protože když nás překvapuje naše neznalost, naše obavy, naše pochyby, naše proslulost, tyto prvky promění napětí ve svalech obličeje. Pak vypadáme různě a různé emoce jsou čitelné z našeho obličeje. Neustálý úsměv znamená, že nejsou žádné obavy, žádné překvapení, žádné podezírání, žádné neznámo, není nic takového. Pak přijde úsměv. Úsměv jen tak nepřijde. Úsměv je přijetí dané situace bez nafrnění, bez očekávání, ať je, co je. Je to OK, tak máme úsměv. Ale když se bojíme, máme obavy, tak je obličej jako vyschlá hruška. Odkud vznikají obavy, rozčílení, pocit ublížení, štípnutá proslulost? To všechno přichází z agjánu, z nevědomosti, z neznání.
Rádžavidjá a rádžaguhjam jsou dvě klíčová slova. Poznat, jak se někomu vede, za to vidět - to je rádžavidjá. Rádžagugjam je královské tajemství - znamená, co je utajeno za tím, pak je absolutní jasno. Proč je to, co je. Poznání, když někdo mluví, z čeho to přichází, to je rádžavidjá. Proč to přichází, to je rádžaguhjam, to je ta jeskyně, nora. Co tam je, tím se vyvolalo to, co vnímáme.
Pavitram je čisté, ryzí a uttamam je nejlepší, nejvyšší, tím přichází okamžitě výsledek. Člověk když pozná, že lano je lano a ne had, tak strach okamžitě bez prodlení zmizí. Strach z kousnutí hada zmizí okamžitě. To netrvá dlouho, to je hned, okamžitě zmizí. Takto avagamam znamená příchod a odchod a pratjakša je okamžitě vnímatelný, přímý důkaz. A je to v rámci souladu dharmy. A taková praxe, takové žití, takový styl, taková osobnost zaměřená na rádžavidjá nemá z ničeho strach. Je schopna poznat příčinu příčiny toho co je, jestli je to ve vztahu, v bussinesu, v rodině, v práci, kdekoli. Když je člověk zaměřen na rádžavidjá, stačí vidja a guhja, tak ho nic nestraší a má neustále úsměv i v hrozné situaci.
Marci mi včera vyprávěla příhodu s autem s malým Honzíkem. Vysvětlila mu, jaká je hrozivá situace a Honzík na to reagoval: No a co? No tak co. Vyplavil hrůzu z vyprávění Marci a tak zametl ze stolu strach. Stačilo jen říci: Tak co. Píchlo se kolo - tak co, opravíme ho. Spadla střecha - tak co, opravíme ji. Nabouralo se auto - tak co. Vylil se čaj na podlahu - tak co, vytřeme. Proč z toho dělat hrůzu? Vyhořelo - tak co, postavíme nový. Vrhneme se na to, jak postavit nový dům, než abychom plakali, že hořelo. Říci si - tak co, uděláme znova. Rozvedeme se, tak co, oč jde. To je dětský přístup a je čistý a klidný. Tak co. Žádnou situaci nemůže strach ohrozit. Tak co, uděláme to znovu. A to automaticky jde ve stavu, kdy je neustále sukham, radost. Nic se neztratilo, nic se nestalo, postavíme znova.
Děti staví v Chorvatsku na pláži písečné hrady. Pak přijde vlna a moře všechno smaže. Dospělý nemá vyfocený hrad, chtěl to dát na FB a teď je hrad v čoudu. Děti řeknou, no a co mami, uděláme nový, tak co. Tento přístup když je, tak je věčná radost. Když známe, jak se staví hrad a je z čeho stavět, tak se znova postaví, o co jde? O nic nejde, uděláme nový. Není mléko, tak bude čaj bez mléka, není voda ani čaj, tak nevadí, vypijeme prázdný hrneček, oč jde. Tak s takovým přístupem může přijít strach, trápení, lítost, obavy, zlost?
Když je takové nastavení, které rozpozná a vidí konstantně příčiny, tak takovým osobám se nic nestane. Je tam vyváženo, je tam šumák. Je fajn - není fajn. Oč jde? O nic nejde.
Jsme tu pro dělání a když máme co dělat, fajn. Rozbil se dům, tak postavíme dům. Máme co dělat. Horší je, kdyby člověk neměl co dělat. Když má práci je fajn, když nemá, je to hrozné.
I úřednice na úřadu práce nesnáší lidi, kteří nemají co dělat. A lidi Jsou nešťastní, když nemají co dělat. Pořád máme dělat, co je třeba. Kdo je zaměstnaný, tomu život utíká. Každý člověk má co dělat, akorát to nevidí. Pokud vidí jen hrůzu z dělání, tak má průser. Pak žije s průserem celý život. Nebo vidí práci a s radostí vykonává, s radostí žije život. Trápení nebo netrápení je náš přístup k dělání, konání, jak žijeme. Dělání, konání je kolej pro vlak života. Vlak je život a kolej pro život je čas, prostor a práce. Tak žije člověk, který má přístup a dokáže rozpoznat dno dna, princip principu a příčinu příčiny. Pak žádné obavy a strachy nejsou. Chceme žít šťastný život, a neustále jsme v nádobě ohrožení. A když jsme v nádobě „tak co“ tak uděláme znova, když nás to zajímá. Když nás to nezajímá, tak co? Vyprdneme se na to. S takovým přístupem nemá člověk problém.
Takto verš slovně říká, když má být život jednoduchý, co je třeba dělat. Uvaříme, postavíme, uděláme znova, pokud nás to zajímá. Když nás zajímá obojek na krku a oběšení XYem, tak seženeme nějaký obojek a oběsíme se. Když nás to nezajímá, vyhodíme obojek. Škrtil, tak ho vyhodím a uteču. Taková jistota, jasno, styl když člověk má, tak není žádný problém. Neustále mít na hrotu příčinu příčiny, dno dna. To je jako první a zbytek se vyřeší sám. Co pan kuchař?
Kuchař: Je to jasné, cítím, že když si člověk udrží jádro jádra, tak se plamínek svíčky nekymácí zprava doleva, hoří rovně a jasně. Když si to člověk udrží, může dojít k tomu „tak co“. No tak co.
Marci: Je to velmi osvobozující, když spadne hrneček na zem, rozbije se a řekne se: No a co. I když je to hrneček z památečního servisu po dědečkovi, řekne se: No a co. Na tom přece svět, život nestojí. Je to velmi osvobozující umět říct: No a co, jdeme dál. Honzíkova škola. Děti neví, proč by se měly trápit, když se rozbije krásný starožitný hrneček. Pro ně je to jenom hrneček, který se ani nepoužívá, protože je starobylý. Je to památka, je to jen pro oko. Toto děti nemohou pochopit (naše lpění).
Viza: Ano je to velmi osvobozující. Neplakat nad rozlitým mlékem.
Marci: Říká se nad rozlitým vínem.
Viza: Na Plzeňsku se říká nad rozlitým mlékem.
Govindží: Co ty Janáku?
Janák: Jak říkal Kuchař, když člověk pozná jádro jádra, tak je už vlastně ta svíčka, to světlo.
राजविद्या rádžavidjá (vědění o vládnutí); राजगुह्यं rádžaguhjaṁ (královské tajemství; पवित्रम pavitram (očistné); इदम idam (tyto, toto); उत्तमम् uttamam (nejvyšší, nejlepší); प्रत्यक्षा pratjakšá (přímo, snadno); अवगमं avagamaṁ (poznatelné); pratjak~avagamam (přímo poznatelné); धर्म्यं dharmjaṁ (poctivý, spravedlivý, řádný); सुसुखं susukhaṁ (velmi radostný); कर्तुम kartum (dělat, praktikovat, vykonat); अव्ययम् avjajam (neměnné skutečné).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>