Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Soudí se, že světlá a tmavá cesta jsou věčné. Jedna vede k nenávratnu a tou druhou se vrací zpět. ||8-26|| 

---

---

Kostič: Ty cesty – světlá a tmavá, považují se za věčné. Jednou jde k nenávratnu, A vrací se pak tou druhou.

---

Komentář Govind: śuklakṛṣṇé gatí hjété džagataḣ śáśvaté maté
Tak to je ve Vesmíru pořád, že půlku měsícem svítí a půlku nesvítí. Půlku roku svítí a půlku nesvítí. Půlku den svítí a půlku, co je noc nesvítí. Agni svítí a kouř nesvítí. A to je pořád dokola.
Z jednoho návrat není a anjáj (v jiném) avrté (puna) je návrat zas.
Takto tři verše naznačují, co je verši 23, kde jsem mluvil o avrti a nivrti a zde je také.
Avrté a nivrté. To je stále.
Anavrti to je kontext, který probíhá. A co z toho je ironie? Každé porozumění, pochopením, v Čechách se říká otevřeli se mi oči, rozsvítilo se mi. Jde o hlavu, to je ironie.
Když se rozsvítí, tak člověk už chápe a poznává a podruhé, když se setkává s tím problémem, už mu problém nemůže nic udělá, protože je rozsvícený. Chyby se nebudou opakovat. Kam šly opakované chyby? K Brahmovi, nebudou se opakovat, protože odešly z rozsvícené hlavy. To je ta ironie. A komu přijde situace a jen se trápí, odejde, přijde další situace, tak tam bude a zase trápí, protože zůstává neustále nerozsvícená, tma, a pořád se to točí jde k měsíci, jede zpět, na měsíc a zpět.
Tomu, komu se rozsvítilo, tak ten jede rovnou k Brahmovi, ten problém už nepřijde. Když se pozná, co jsem říkal, porozumí tomu, rozsvítilo se mu, tak situace, když jsou, mohou být, protože má rozsvíceno, tak do té situace zpět někdy nepřichází, žádné průsery, lítost. Komu se nerozsvítí, tak ten to neustále opakuje. každá situaci, nic se nenaučí.
Sednout si na strom neznamená jíst ovoce. Kdo sedí na stromě, neznamená, že jí ovoce. Pokud se nerozsvítí, pokud si to člověk neuvědomí, pokud to nechápe, tak chyby se konstantně opakují a člověk je neustále v pekle.
Skočí z hořícího letadla, neuhoří a zachrání si život, ale spadne na 50 m strom a visí v padáku. Stejně je problém.
Člověk, když udělá chybu a z ní se nepoučí, podruhé je to totéž. A odejde a končí život a je další život, další životem.
Nejde jen o život, jde o každý okamžik našeho dne. Každý den už 6 hodin, 7 hodin, 8 hodin. To je každý den stejné. Buď se to člověk naučí a tím se rozsvítí anebo se nic nenaučí, je hlupák, slepý, trvalý, tak opakovaně chyby, bolesti, trápení prožívá. Jednou rozvedený, podruhé rozvedený, potřetí rozvedený, kolem dokola ani jeden rozvod nebyl poučením.
Hádání se s šéfem, s podřízenými, tak hledá jinou práci. A tam je zase hádání, odchod, rezignace, výpověď a neustále kolem dokola nadřízený, podřízení. Nic se nenaučí, jak zacházet, jak se chovat.
Když se to naučí, tak žádný problém, jakákoli práce není. Jestli je zaměstnáno tady nebo tam.
Je naučeno, co znamená práce. Rozsvítilo se v hlavě. To znamená poznání, proč trápení prožívám. Tak konec s tím, tak nikdy ani nezačnu, protože mám rozsvíceno. Ale u nás se nerozsvítí a opakujeme stále svou chybu. Takto od věků se točíme jako myš v kruhu, nedostaneme se z toho ven. Takto Kršna vysvětluje Ardžunovi, když se nerozhodneš, jestli se ti nerozsvítí a neponaučíš se z toho, tak potom pro tebe žádná záchrana není. Když se člověk nenaučí ze své zkušenosti, a udělá z toho přesvědčení, že toto nebudu nikdy opakovat, pak odejde k Brahmovi, věčný klid. A to trápení je navěky odstraněno.
A když člověk opakovaně, jako slepý, hloupý, ve tmě, magor, tupec, tak tomu nic jiného nezbyde než opakované prožívání trápení smutku, lítosti. A to je porozumění a z toho chápu ironii.
De facto jsme si o všech třech verších řekli během dvaceti minut. Více z těchto tří veršů není co čerpat. Je vyčerpáno. A jestli je to slyšeno, a to nevím a pak ještě jestli je pochopeno.
Viza: Aby bylo rozsvíceno, tak se musí prožít situace všechny?
Govindží: V každém okamžiku musí člověk zažít čintan, přesměrování přemýšlení. .. To bylo již řečeno. Nikoho to nechytlo.
Přemýšlení máme pořád, ale žádná změna směrem k čintanu není. Přemýšlení je ve směru strachu, obav. Činta – to bude málo, to bude moc. Konec vystrašeným myšlenkám. Neustále vystrašené myšlenky. Nikdy ne, proč to je, co mi vadí? Když to poznám, tak už nikdy, to nelze. K takovým změnám se dojde, a to se může stát, když člověk dospěje, ne věkem, ale rozum. Když rozum dospěje, tak se rozsvítí. Jinak je to dokola přemýšlení o strachu. Co bude zítra? Co bude pozítří, co bude za měsíc?
Co bude? Strach. Co a jak to je? To jsem říkal celý rok 2021. Co z toho mám za poučení, to se podruhé nebude opakovat, to je rozsvícení to přichází z čintanu. Jak přichází rozsvícení? Konstantně, pravidelně držet v rukách čintan, porozumět. Chápat z každého incidentu, z každé zkušenosti, co jsem dělal, jak to bylo, co je třeba napravit, jaký je to princip? Takže kouř je nato, oheň je za to.
Tak ke každému incidentu, kouknout za to a tím se rozsvítí hlava, a když je někdo slepec, tupec, magor, nemá na to a tak bude pořád přemýšlet na různé alternativy, které se mu budou líbit.
Co tam bude trápení, zklamání, nedostatek, nenávist, obavy, nechtění, odpor, hněv. A s tím celý život žije a bude žít dál, protože není žádná záruka, že se to vyřeší. A to se vyřeší, snadno, když se začne přemýšlet, proč toto všechno je.
Čintanem se člověku rozsvítí. Kde čintan není je to tupý rozum.
Čintan je, kde je ostrý, bystrý rozum, a to je neustále držení, snaha, praxe. Pak se stává.
Otázka: Je dávka buddhi daná? Můžeme pochopit jen v rámci dávky, kterou jsme dostali?
Govindží: Neustálou praxí čintan, se buddhi brousí. Buďto k tomu máme možnost, líbí se nám přemýšlet, jako čintan. Nebo jsme tupí a co se líbí prasatům, dej mi nějaké staré brambory.
On nemůže říci dej mi chleba s marmeládou. Prase řekne ve svém chlívku – dej mi něco, Takové prase nemá v životě ponětí o tom, co je to dortík.
Nebo Míšu zmrzlinu. s předpověděl, že vyhraješ.
Člověk se buď ze své zkušenosti naučí nebo zkušenost nechává utéci a čeká další zkušenost. A to bude stejné, to nebude nic nového. Buďto je tupec nebo je bystrý. Bystrým se může stát, tupcem také. Tupec, který má zavřené oči, pořád vykonává a naráží na stále stejný problém. Kolem dokola, plno trápení plno zklamání, veliký sklep. A je pořád k dispozici. Rozsvícením se toho zbaví a podruhé už takový není. Takže toto je ponaučení.
S ironickým způsobem
Toto Kršna řekl Ardžunovi.

Co s tím uděláte je na vás, můžete to vyhodit, nebo vzít do života. Takto jsou tři verše, a to probíhá od 22 verše. Takto je to jednoznačně roztažené. Je na nás, buďto rádi opakujeme chyby, nebo se navěky zbavíme chyb a trápení.
Co účo? Slyšíš?
Janda: Jo slyším.
Govindží: Někdo má zádrhel, dotaz, nepochopení?
Kuchař: Nechápu to, že buď je to nebo není. Ale z toho jsem vycítil, že jsou úrovně, kde člověk může být, chce být. Govindží: Rozsvícení může být svíčkou, nebo zapálíš led nebo dáš reflektor. Pořádně se člověk rozhodne, že chybu podruhé neuděláš, to je reflektor. Nebo jen zapálená svíčka.
Tak se řekne: Jo, to jsem udělal chybu ale zapomene. A udělá opět stejnou chybu, ano to jsou možnosti, jaký čintan máme. Tak různé úrovně máme na různé čintany.
Nandi říkal že jsou tu zmije. A Viza byla vystrašená, šla do sklepa a viděla zmiji a ta ji kousla a od té doby do sklepa nechodí. Do sklepa ani náhodou.
Pak jde Martoš do sklepa a Viza vypráví: Tam nechoď, tam je zmije. A Martoš? Tam je zmije, tam jdu a už má v ruce jedy. Tak dobře vezmu si klacek, v jedné ruce klacek a ve druhé baterku a hledá tam zmije. A zmije vidí, že jde Martoš s klackem a tak se schovala. Martoš přijde zpátky a říká Vize: Ve sklepě nic není. Tak zase podruhé jde Martoš do sklepa pro mrkev. Martoš si říkáo: Byl jsem tam jednou a zmije tam nebyla, měl jsem klacek měl jsem světýlko. Podruhé jde a nebere klacek. Zmije vidí Martina a ukáže čumák a žluté proužky a Martoš: Jéžišmarja tady je zmije, nemám klacek, utíká rychle zpátky nahoru. A zase. Nenaučil se, že je tam zmije. Ne příště si vezmu brnění proti zmijím a místo klacku si vezme dlouhý meč a místo světla si vezme reflektor. To se naučil, že vidí jasněji. Všechno vidí dobře a prochází dole ve sklepě. Potřetí jde opravit elektriku a nepoučil se jde zastavit vodu opravit elektriku. Nepoučil se, že je tam zmije. A vezme si Jágra a ...
Nenaučil se, že je tam zmije a opakovaně. Žije ať mě nekousne, možná tam je a možná tam není. Jednou viděl očima, tak proč si myslet, že podruhé to nebude. To je nerozsvícená bedna Martoše. Vizi je rozsvícená a ví, že do sklepa už v životě nepůjde.
Nebo se pořád opakuje chyba to bylo v pondělí, dnes je úterý dnes to tam nebude, ve středu možná zmije zmizla.
Venku prší, možná venku hledá žáby. Když žijeme
Ve strachu, když je to jednoznačně naučeno, potvrzeno.
Jako Viza. Amputovaná, protože kousla mě zmije.
Tak se ponaučit, co se dělo, co se dělalo, jaké byly zkušenosti, podruhé nic takového nedělat.
Když Martoše někdo zaměstná v lékárně a pak vidí, jak má u holka, bude lepší, musím má unavené nohy, krk neudrží hlavu, ramena neudrží ruce, já už podruhé nepůjde.
A on tam pořád leze.
A pořád se opakuje.
Opakuje.
Martoš: Když se nelíbí, tak to zkusím možná zas. N – t
Jsem přece nadace, musím dát šanci.
Někteří lidé jsou nepoučitelní. protože nemají čintan.
Neustále tahají za sebou, možná to bude lepší.
Kuchař:  pointa je až tam za tím
Govindží: Všechno je za to.
Vnímání je na to a principy jsou za to, Kdo co všechno to je pro něj zlato.
Kuchař: To znamená najednou by bylo všechno fuč. Odpadne Kuchaře – ať vysvětlí fuč K-to není nápoj, to je pustit to všechno M proč to pustit

K aby se to neopakovalo. Tak to cítím, když to člověk bude držet, zkusí to tak nebo ona tak, přijde to jiné situaci. Člověk si to neuvědomuje a stále bude trápení, Martin: se drží zuby nehty a zkouší varianty, aby s nepustil.
Govindží: Nedržet se jí
jako ti proslulí. Jak dělají proslulí? To vím, to vím, to znám taky.
To nevím, ale znát to nechci. Jsem proslulý, to vy znáte.
To vím, to vím, to vím to znám taky.
A to neznám, ale znát to nechci.
Toto, a tak nechci, protože jsem proslulí, to vy znáte. Hádanka.
Martoš sedí na stromě neznamená, že jí ovoce, bydlí na Kuti neznamená, že zná ájurvédu.
Čintan-manan-svádháj, přemýšlet, porozumět a vytvořit svou kapitolu. To je praxe studenta. Tím pádem se chyby nikdy neopakují. Člověk má nárok na chyby, ale na opakování chyb má právo jen osel. A když osel přestane opakovat chybu, tak věř, že příští pondělí z toho bude člověk. A člověk, když začíná opakovat chybu, tak si buď jistá, že příští pondělí z něj bude zvíře. Člověk má nárok dělat chybu, ale opakovat ne, to může dělat zvíře. Člověk nemá nárok na opakování chyb. Člověk se má ponaučit z chyby a podruhé už nikdy. Konec s tím.
Zítra 27 a 28 a 29

शुक्लकृष्णे śuklakṛṣṇé (světlá a tmavá); गती gati (cesta, pohyb); ही hi (jistě, také); एते été (tyto, ty); जगतः džagataḣ (svět, vesmír); शाश्वते śáśvaté (věčné); मते maté (soudit); एकया ékajá (jednou); यति jati (dosahuje, jde, získává); अनावृत्तिम anávṛttim (nenávratno); अन्यया anjaja (jiná, další); अवर्तते avartaté (návrat); पुनः punaḣ (znovu).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>