Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Toto neprojevené a věčné je cílem nejvyšším a kdo ho dosáhne, zpět se již nevrací. To je můj příbytek Nejvyšší. ||8-21|| 

---

---

Kostič: To nezjevné nehynoucí nazvali cílem nejvyšším. Kdo došli jej – zpět nemohou. Toto je mé sídlo nejvyšší!

---

Komentář Govind: AvjaktóAkšara. To je dost nepochopitelné, protože se to nedá pochopit přímo. O vjakta a avjakta jsme mluvili v předchozích verších a tak pokračujeme ve stejném kontextu dál. Přidalo se navíc slovíčko akšara. Akšara je další komplikace. Akšar znamená podle mátriky: A je protiklad k tomu Kš a to je úbytek. R je síla, která neubývá, taková, která se nesnižuje, nezmizí.
Nemůžeme pochopit, co znamená ubývání a co znamená neubývání a co znamená zmiznutí a co znamená nezmiznutí. K pochopení použijeme pomocné slovíčko, o tom se musíme dozvědět. To slovo, co chci řešit, je adhjárópan. Je to jedno slovo složené ze dvou částí, ádhja a rópan. Slovo rópan známe z ájurvédy. V češtině slovo rópan znamená sázet. Jak farmáři a zahradníci sází semínka, sazenice, větvičky, stromečky. Mít tento cit.
Zamyslet se nad tím, co je to sázení. Sázení se skládá ze dvou předmětů. Jeden je to, co se sází a druhý je to, na co se sází. Na co se sází je záhon a co se sází jsou semínka, sazenice. První a druhé je odlišné. Janda říká bublání a sopka. Bublání je ta půda a co dělá bublinku neviditelnou, neprojevenou, to je deka. Když se koukneme za slovo, co to je sázení, tak si můžeme uvědomit dva prvky. V rámci příkladu sázet, zasazování, co se pak děje? To, co zasadíme do záhonu, to vyroste. Záhon sám nevyroste, vyroste to, co se zasadilo. A jaký je dopad? Co roste, to se rozšíří, propojí a vytvoří se zelená deka, jako tráva, plevel. Jaký má dopad růst rostlinek? To, že záhon nevidíme, přikryjí ho rostlinky. To je adhjárópan.
Je to muž a na něj se zasadil manžel. Je žena a na ni se zasadila manželka. Pak žena zmizla, není vidět a zůstává manželka. Muž zmiznul a zůstává manžel. Viditelný a vnímatelný je manžel a manželka, jejich prvotní podoba se ztratila. Ve skutečnosti nikam nezmizla. Manžel nikdy nemůže být muž a manželka nikdy nemůže být žena, protože oni to jsou. Jak by mohli nebýt? Záhon je, zmiznout nemůže. Nevidíme ho, protože vidíme trávu a rostliny, ale záhon nezmizí. Žena a muž nikdy nemizí. Pokrývka se odhalí. Jako po rozvodu se manžel manželka ztrácí a objevuje se žena a muž, jako když na podzim všechny rostlinky spadnou a záhony se objeví. Záhony nikdy nezmizly, byly celou dobu, ale bylo adhjarópan. Bylo na nich zasazeno. Takto je to trochu náročné pro vás, protože jste se s tím nikdy nesetkali.
Co to Janda říkala o zvuku? Janda říkala, že hlavní proud vnímání je přes zvuk. Projev je přes zvuk a v rámci zvuku je mnoho adhjárópan, mnoho vysázeno. Když vzpomenete vaši hodinu s dévanágrí skriptem písma, tak úplně první písmo, první zvuk je, když se uzavřená pusa otevře. Otevřou se rty, otevře se ústní dutina a dech prochází, výdech vychází. Jaký je to zvuk? Ae. Dech jde ven a všechno je otevřené. Takto se na něj jiné tvary rtů, jazyka, patra sází. A jsou různé sazenice, tím jsou pak různá písma. Tak prvotní je Ae a z toho se stane k, kh, g, gh, č, m, h, r, d, t. Všechny alfabety, všechna písmena, jejich záhon je Ae a v češtině bohužel nemáme Ae, ale když jemně vnímáme česká písma A, B, C, D, E tak ve všech je Ae cítit, bez toho Ae se nedá žádné písmeno vyslovit. Tak to je přikrývka, to je adhjárópan.
Když říkáme D, tak Ae už necítíme. Když jsem to poprvé vysvětloval, tak studenti protestovali, že v D není Ae, H není Ae, L je L a není Ae. Říkal jsem si, aha to je tak silná přikrývka, že lidi nejsou schopni vnímat v písmenech Ae. Proto v dévanágri je považováno Ae za součást písma. Když chceme napsat H - dévanagriové H, tak píšeme zvlášť H a zvlášť Ae. proto je v transliteraci i a. Ale to je navíc, a tak ájurvéd napíšeme ájurvéda. Je tam, ale neuznáváme, protože jsme příliš zaseklí do adhjárópan.
Člověk je příliš zaseklý do rostlin a záhon nevidí. To je adhjárópan. Tak písmena se nazývají akšar a v rámci písmen máme mraky písmenek, a ty mraky jsou adhjárópan. Tak adhjáropan, ta přikrývka, ty sazenice překryjou to spodní, co nevidíme, co nevnímáme. Abjaktó je ten záhon a na něm je vyrostlá vnímatelnost.
Potom dno dna, příčina příčiny je absolutně nevnímatelná, není to jednoduché ani prociťovatelné. To je hodně hluboko. Když se člověk zamyslí, tak lehce může vzniknout dojem a hned to označí jako sugesci, to je falešné, to je jen dojem, to je zkreslené, to je nereálné. Hned tomu vnímání nabouchne tyhle štemply. Co je skutečně je, to nemáme, ale místo toho máme sugesci, považujeme.
Takže avjaktó akšar (příčina příčiny). Iti juktas, iti (to, příčina příčiny), juktas (obsazené). Kde příčina příčiny je obsazena, kde je naplněno, tam ahuh paramám gatim, to. Co? Kde příčina příčiny je obsazena, naplněna, tomu se říká ahu paramám gati. A to slovo paramámgatim bylo již vysvětleno v dřívějším verši.
Paramámgatim je nejvyšší nejlepší chod. Největší akce, nejlepší tok. Toto je to uzó. Uzó je paramámgatim a co je tam obsažené?
Janda: Příčina příčiny.
Govindží: A když se někdo v tom stavu prochází, když v tom stavu někdo bydlí, tak si můžete představit, jaký bude projev? Bude vůbec nějaký projev, bude řeč, bude nějaká proslulost, bude nějaký sambandh, bude nějaký sangraha? Bude nějaká slušnost, bude nějaká společenskost? Bude něco? Bude šumák.
Kdo prožívá příčinu příčin, je automaticky šumák, nemůže se nijak společensky projevit. Pokud se projevuje, protože to je společenská slušnost a co lidi řeknou, že jsem lepší, to všechno jsou přikrývky. Znamená to, že mysl je přikrývka. Kdo se pohybuje v příčině příčin, nepotřebuje přikrývku. Ted před Vánoci na záhonu žádné rostlinky nejsou. Je vidět čistý záhon, sebemenší zrníčko písku je na záhonu vidět, protože se vyhodila přikrývka. Když se vyhodila se mysl, pak žádné zdravení, žádné setkání, žádné vzpomínání, nic není. Jako žádné plody, listy. Všechno je přikrývka a pod přikrývkou je to nejlepší.
Jam prápja, jam (tomu). Komu? Příčině příčiny. Prápja (získává) s tím se ztotožní, v tom se zabydlí. Prapt znamená získat. Takto ten, kdo to získává, toho příčina příčiny jam prápt ne nivartanté, ten se už zpátky nevrátí. O nivartanté mohou různí myslitelé myslet různě. Ti sektáři můžou vymyslet a interpretovat nivartanté, že už se nevrátí jako člověk, už se nenarodí. To je mókša. Ale jiní zase můžou interpretovat nivartanté, že už na něj žádná přikrývka nemůže působit a s přikrývkou se nemůžou ztotožnit. Když si člověk vzpomene, že je muž nebo žena a neustále prožívá, že je muž nebo žena, tak manžel, manželka už nepůsobí.
Janda rozpoznává, že není tělem ale má jméno Janda a to je jedna přikrývka, kterou jí přikryla maminka. To je přikrývka maminky, tu deku dostala od mámy. A do toho je namočená a cítí, že je Janda a tím ta prvotní Janda už není známá. Takže Janda se ztotožňuje s dekou, kterou ji přikryla maminka a tím pádem už nitro není přístupné.
My jsme takto absolutně namočení a naše hranice, zvuky, slova, abeceda, další jazyky, tím se překryjeme a podstata je jinde. Takto člověk velice snadno ztrácí absolutně všechno. Co je zkreslené, neexistující, zahalené přikrývkami, tak s tím se ztotožňuje. Jeho znání, uznání, to všechno se zabalí do slov a tvarů. Takto je z nám (slova) a rúp (tvary) ohromně silná deka, která obklopí člověka. A nic reálného pro něj neexistuje než slova a tvary. To je pro něj reálný svět. Do příčiny příčiny, na dno dna nemá ani náhodou dosah. Pak to zní jako spekulace, nereálné, jenom blábolení, nesmysl. Tak to potom zní.
Tak když se člověk pohybuje v nivrtanté, tak ta deka najednou není. Když se člověk pohybuje na záhonku jako žížala, kde se pohybuje? Na květech, na listech nebo v zemi? V zemi. Tak žížalu voňavé kytičky zajímají? Ne, užívá si vlhkosti země záhonu. Pro žížalu je bez významu, jestli je to špenát, pampelišky nebo tráva. Pro trávu je žížala bez významu. Takto existují vzájemné bezvýznamy. A my jako rostliny tu žížalku považujeme za neexistující, protože ji nevidíme, žije uvnitř v zemi.
Takže když se člověk pohybuje v příčině příčiny, pak ten svět je nereálný. A toto nivrtanté tad dháma - to dhám, to místo, kde je avjakt, kde je bháv objektu, tak to místo bhávu je dháma paramam, to je to nejlepší, nejvyšší místo. To místo je moje místo. Mama. To je místo Kršny, Boha, věčného, vesmírného toku. Tak kde bydlí vesmírný tok, kde bydlí Bůh? Bydlí na dně dna, v příčině příčiny, v bhávech.
Bháv je město, avjakt bháv je město Boha. A to je akšar, co nikdy neubývá. Jako je prvotní písmeno a k němu nabalená další písmena. A proto znak ÓM, jeho prvotní je Ae a k němu se zasadila další písmena A U M. Jako G, H, R, D, J, M jsou adharópan přilepené, slupky, etikety, reklamy. Jako manžel, manželka, učitel, ředitel, všechny –áři, kuchař, truhlář, kovář, malíř - to jsou všechno adharópan.
Když se člověk zeptá bhagavadgítisty, kde bydlí Bůh, tak dostane odpověď, že bydlí ve městě avjakt bhávu. Jeho město je avjakt bhávu a to GPS nenajde. A kdo to město zná a jde ho navštěvovat, chodí tam na dovolenou, užívá a prožívá tam, tak pro něj se potom ty přikrývky vyhazují. Automaticky. Samozřejmě.
AvjaktóAkšara itjuktastamáhuh paramám gatim । jam prápja na nivartanté taddháma paramam mama, to znamená, že to nejlepší místo je moje vesnice. Takto zní verš č. 21 v 8. kapitole. Možná jsem řekl něco, co jste nepochopili.
Janda: Tak ty deky, adhjárópam vytváří vazby?
Govindží: Vazby jsou adhjáropam, deka je vazba. Rostlinky na záhonu jsou chycené pomocí kořenů do záhonu, a to chycení je vazba. Co znamená vazba? Že dva jsou propletení. Takže sambandh (hromadění) a sangrana (vztahy) je vazba. A kdo to dělá? Mysl. A to je to, s čím se ztotožňujeme. Já jsem Janda. Co to je? Vazba. Vazba se slovem, se jménem. A kdo to vymyslel? Mysl Jandy. To jsou kouzla mysli. Kde je slovo já, tam je psychologie. Kde je slovo je, je spirituologie. Rozdíl mezi spirituologií a psychologií je v těchto slovech „je“ a „já“. Kde je „je“, je spirituologie a je to třetí osoba. A kde říkáme první osobu „já“, je psycho. V psychospiritualitě není „já“ a v psychologii není „je“.
Janda: A příklad se sopkou, že něco tlačí nahoru a sopka tlačí dolů, je to pokrývka? Jsou to dvě odlišné síly.
Govindží: Ano jsou to síly. Je to psychologická síla, síla mysli a spirituologická síla. Jako fyziologická síla a anatomická síla. Jako psychologická síla a fyziologická síla.
Janda: Když jsou slova jenom deky pro zvuk a ta slova se člověka nějakým způsobem dotýkají, koho se dotýkají? Mysli, toho ega?
Govindží: Dotýkají se mysli. Protože my jsme mysl, tak se dotýkají mysli. Mysl se projevuje a je spojená se smysly a slova se dotýkají uší, tvary se dotýkají očí.
Janda: Tam jsou vazby.
Govindží: Předmět má vazbu s očima, zvuk má vazbu s ušima. To jsou kořeny, které drží rostlinu pevně spojenou se záhonem. Proto pořád lítáme mezi smyslovými předměty.
Nandi: Já jsem moc nepochopil avjakta bháv ...
Govindží: Včerejší celý záznam poslechnout znova, ale to ty nerad děláš. Člověk získává to, co má prioritu.
Romča: Je to silný oříšek, ale je to jen ...
Govindží: Být žížalou, neřešit, co je na záhonu. Žížala nemá volbu řešit či neřešit. Jí je ukradená rostlina. Je jí to jedno. Řešit a neřešit lze tehdy, když ukradené není. Není tam žádná vazba. Žížala není spojená s rostlinou. Řešit můžeš tehdy, když jsi spojený, ale když nejsi spojený, tak je vůbec možné řešit nebo neřešit? Jestli mě chápeš?
Romča: Chápu, nepřipoutávat se.
Govindží: Není ani ta možnost připoutanosti ani nepřipoutanost. Kde není možnost připoutat nebo odpoutat, řešit nebo neřešit není možné. Je to těžké pochopit. Pořád chceme něco řešit, chápat, protože jsme neustále vazbou. Řešit a neřešit je možnost vazby, když je člověk svázaný. Vyhodit deku nebo se přikrýt dekou je tehdy možné, když člověk drží v ruce deku. A když deku vyhodí, žádná ruka deku nedrží, tak jak je možné vyhodit nebo přikrýt? Nelze ani přikrýt ani vyhodit. Protože v ruce nemáš nic. My pořád držíme něco v ruce, a pak říkáme, můžu vyhodit? Můžu tohle? Jsem dno dna, jsem příčina příčiny. Vyhodit a nevyhodit obojí je možné, jen když jsi s tím svázaný. Když máš stovku v ruce, máš možnost ji strčit do kapsy nebo vyhodit. A když se vůbec rukou nedotýkáš stovky, máš možnost ji vyhodit? Je to šumák. Je mi to ukradený. Žížale je rostlina ukradená, nemůže jí ani přitáhnout, ani vyhodit. Nejsou tam ty volby. To je velice náročný veršík.

अव्यक्तो avjaktó (neprojevené, smysly neuchopitelné); ऽक्षर Akšara (nezničitelný, neměnný, věčný); इत्य् ∼ इति iti (tak, proto); युक्तस् juktas ∼ उक्तस् uktas (pravit, říct); तम tam (to, ono, k němu, k tomu); अहुः ahuḣ (říká se, praví se); परमां paramáṁ (nejvyšší); गतिम् gatim (cíl); यं jaṁ = tomu; प्राप्य prápja (získat, dosáhnout); न na (ne); निवर्तन्ते nivartanté (nesetrvat, odejít); तद tad (to); धाम dháma (obydlí, příbytek); परमं paramaṁ (nejvyšší); मम mama (moje).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>