Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Však za tímto projeveným je i neprojevené, nejvyšší odvěké bytí, které nezaniká ani když všechny bytosti hynou. ||8-20||

---

---

Kostič: Za tímto zjevný však jiné nezjevné věčné je bytí, které nezaniká tehdy, když hynou všechny bytostí.

---

Komentář Govind:
Co znamená české slovo význam? Často slyším: Jaký je to význam? Co to ten význam je a kde bydlí? Bydlí „na to“ (na tom) nebo „za to“ (za tím)? Jak hluboko bydlí? Bydlí různě hluboko „za to“ (za tím). To je slovo význam. Slovo známo. Z-nám. Co znamená nám?
Janda: Nám-rúp, slova a tvary.
Govindží: Když se zamyslíme na tím, jaký je to význam, co je to za význam, tak význam rozhodně není „na to“. Význam je skrytý „za to“. Jaký je to význam? Někdo něco udělá, co to je za význam? Jde se zjistit, kde bydlí význam. Rozhodně ten význam není v dosahu uší a očí. Když pevně držíme to slovo význam, tak probádáváme a jdeme do sféry - příčina příčiny. Rozumíš tomu? Příčina příčiny. Příčina je jedna hloubka „za to“ a příčina příčiny je další hloubka „za to“.
Prvotní příčina, prapříčina - jako děda Říp v Česku. Existuje? Máš pocit, o čem je řeč?
To je klíčové slovo tohoto verše číslo 20.
Parastasmáttu bhávóAnjóAvjaktóAvjaktátsanátanaḣ.
Bhávó. Toto je jádro celého verše. Jdeme do toho jádra celého verše bhávó anjó, to je jádro jádra. A bháv je jádro jádra. A bháv znamená - význam, příčina příčiny. Jedna úroveň je projevená, zjevená, a to se potvrzuje smysly, myslí, zkušeností, pamětí. Tím potvrzujeme jev a projev. To je „na to“. Ten jev, co je „za to“ je neprojevené, nezjevené, a to se nedá vnímat. Takže neprojevené je „za to“. Takže neprojevené je určitý druh, úroveň příčiny. A příčina příčiny neprojevená, neprojevení, neprojeveného. Takže to je význam toho neprojeveného.
Co je to za význam neprojeveného. Co je za neprojeveným? To je bháv. Dostáváme tu hloubku? Je to velice subtilní. Význam neprojeveného znamená, co je za neprojeveným, z čeho vychází neprojevené. Z čeho vychází projevené? Projevené vychází z neprojeveného. A z čeho vychází neprojevené? Tomu se říká bháv. V ájurvédě máme hmotu – projevené.
Jejich neprojevené látky a jejich příčina jsou guny, dharmy těch látek. Tomu se pak říká bháv. A když se bháv jeví, tak tomu se říká prabháv - působení. Působení je potom vnímatelné a hodně hrubé. Z čeho vychází působení? Když se koukneme „za to, za to, za to“, tak najdeme jaké je slovo pra-bháv.
Slovu bháv je třeba dobře porozumět. Co znám v češtině, co mám svůj malinký slovníček český, tak z toho mi vychází význam. Jaký to má význam. Rozčilený člověk když nechápe, ptá se, jaký to má význam. Nechápe bháv. A proto vyslovuje větu: Jaký to má význam? Chce zjistit příčinu příčin. A když tomu rozumí, tak řekne: Já už to vím, už to znám. Zná kompletně, když zná význam. Tak hluboko za to když člověk dojde, tak narazí na úplné dno. Na dno dna - tattva bódh. Bháv, dno dna, příčina příčiny. Čeho? Abjakta je anjó (jiný). Příčina příčiny je jiná než příčina. Anjó (jiný). Ten bháv je jiný. Příčina příčiny je jiná než příčina. Čeho? Abjakta jeho bháv.
BhávóAnjóAvjaktóAvjaktát, pro objekt. Bháv anjo, bháv je jiný. Čeho? Pro objekt. BhávóAnjóAvjaktóAvjaktátsanátanah. Příčina příčiny toho neprojeveného projeveného je jiná a to je pro neprojevené neustále. My jsme pod neprojeveným.
Je sanátana - věčný. Sanátanah - odvěký, původní příčina příčiny neprojeveného je věčná, prvotní. Proto se védské kultuře říká sanátana, sanátana dharma. Věčná dharma. A překlad dharmy jako náboženství, to je prvotní náboženství. A proto když se vypráví védské věty, tak se říká: Sanátana dharma - kí džaja, věčná dharma ať žije. Tak slovo sanátana je to, co je neustále.
O čem je řeč? Příčina příčiny toho neprojeveného je věčná. Janda s mamutovou čapkou je vjakt - projevená. Její neprojevené jsou její záměry, duše, její vlohy, džívá, ty jsou neprojevené. Když umře mamut, zmizí, a džív zůstává. Kde je džív, karma, touha? Ty jsou v neprojeveném. A jádro neprojeveného, příčina příčiny toho neprojeveného je věčná. Tak co asi je slovo Brahma? A příčina příčiny Brahmy je co? Nic, Bůh sám. Tak to jsou různé hloubky „za to“.
Kdo co na co má, to je pro něj zlato. Kdo co všechno zná, to je pro něj zlato. Co zná? Různé hloubky, to je pro něj zlato, svatá pravda. Co zná, je svatá pravda. A to má každý člověk jiné.
První část verše je: Parastasmáttu bhávóAnjóAvjaktóAvjaktátsanátanah. A druhá část verše je Jah sa sarvéšu bhútéšu našjatsu na vinašjati.
Horní vrstvy od projeveného, jeho neprojeveného, ty všechny můžou zmiznout. Náš Ramana Maháriši – touha po něm, Fidži hory v Japonsku, to všechno může zmiznout. Ale příčina příčiny, navinašjatí, ta se nezničí, neumírá, nezmizí. Ta hluboká úroveň „za to“ na dno, ta nikdy nemizí. Všechno může mizet, tělo, myšlenky, touhy - to všechno může zmizet, ale to, co je hluboko na dně, to nikdy nemizí. Tam se má člověk dostat. Toto se má procítit. Tomu se říká meditace. Být v té hloubce na dně.
Pak kde asi jsou tvoje a moje, lepší a nelepší, zdravý a nemocný? Jaké má místo potřebuju, důležitý, musím? Kde to má místo, kde to všechno je, co považujeme úplně za všechno?
Jaké to má místo? Hromadění, vztahy, proslulost. Jaké to má místo? To je bez významu, když je člověk hluboko ve vrstvách příčina příčiny, dno dna. To, čemu říká podstatné, to je absolutní nesmysl. Čemu říká důležitý, to je absolutně bez významu, když se člověk pohybuje na dně dna.

A Védanta, Bhagavadgíta svítí na dno dna. Říká, dívej se tam, buď tam. Kde je pak klid-neklid? Nejlepší a super lepší? To jsou jen povrchové (povrchní) kecy. A je pak něco důležité, podstatné, významné? Vůbec nic. Tomu se říká získání Boha. Bůh bydlí na dnu dna. A toto cítění je cítění Boha. Pořád se zasekávat na slovech, pohledech, na tvarech je proto bezvýznamné. Ty kecy, řeči porady, přesvědčení, logiky, to všechno je strašná špína pro člověka, který se pohybuje na dně, v příčinách příčin.
Romča: Být v tom, v jádru, za tím, neboli jít za to.
Viza: je to srozumitelné. V představě to funguje dobře, dá se tam dobře dostat.
Govindží: Existuje něco, co není představa?
Viza: Všechno je představa.
Govindží: Tak proč zdůrazňuješ představu, když není nic jiného než představa?

Viza: Ale za pět minut přijde jiná představa, člověk na to zapomene. Takže pořád si to připomínat, tak držet představu. Govindží: Tomu někdo brání?
Viza: Brání tomu mysl jinými představami.
Govindží: Tak ty jsi představa nebo mysl?
Viza: Raději nebudu říkat, co jsem.
Govindží: Ty jsi Toma, tak ji vypij. Kdo pije Toma, tak je pitomá. Na hradecku pijou Tomu a proto jsou pi-tomí.
Toto je vše, co říká verš.
Verš nám svítí na dno dna a můžeme zjistit, jak jsme daleko od dna dna a jaký je náš smysl. Koho co zajímá, kdo co všechno zná, to je pro něj zlato, takže se nerozčilovat, nechat být každého člověka ve svém zlatu, ať si užívá. Přesvědčování druhého je hloupost, ať je šumák.
Ať má každý svou pravdu. Na vše co řekne, co konstatuje, odpovědět ano, máš pravdu, to je tvé zlato. Ať je, co je.

परस् paras (nejvyšší); तस्मात tasmát (proto); तु tu ( ale, však); भावो bhávó (stav bytí, existence); अन्यो anjó (jiný, další, ostatní); ऽव्यक्तो Avjaktó (neprojevené); ऽव्यक्तात् Avjaktát (neprojevené, neviditelné); सनातनः sanatanaḣ (odvěký, původní); यः jaḣ (kdo); स sa (to, ono, ten); सर्वेषु sarvéṣu (všude, vše); भूतेषु bhútéṣu (existence, bytosti); नश्यत्सु naśjatsu (zmizet, zaniknout); न na (ne); विनश्यति vinaśjati (hynout).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>