Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten samý dav bytostí, který se znovu a znovu rodí, bezmocně zaniká s příchodem noci. Ó synu Prthí a opět povstává s příchodem dne. ||8-19|| 

---

---

Kostič: Tatáž skupina bytostí jež znovu rodí se, Pártho, s nocí bezmocná zaniká, s příchodem dne zas zjeví se.

---

Komentář Govind: bhútagrámah (souhrn bytostí); grámah znamená místo, kde se vyskytuje po hromadě hodně lidí jako město vesnice. Grám je hromada lidí, shromáždění a bhút bytostí. Vesnici chápeme jako místo, kde bydlí lidi, ale také kde bydlí bytosti tedy i myši, žížaly, pavouci, ptáci, zvířata i lidi to je bhút grám – úplně všechny bytosti se, vesnice bytostí.
Když tam není úsilí, tak vlna není, jestli je toto jasné. Úsilí, záměr, síla, energie a bůh ví jaká ještě slova. Toto konstantně pamatovat.
Sa évájam - ty bytosti – vesnice je to celá zeměkoule, všechny identity bhútvá bhútvá. To slovo bhú znamená zjevující se, přicházející do existence, bytí a dvakrát řečeno bhútvá, tedy opakovaně řečeno takže jeden význam je opakovaný příchod. Druhý bhútvá bhútvá může být i to, že zjevené a zjevené a zjevené a nemusí se odcházet, pořád se zjeví po zjevení. Nejdříve byla Janda s dudlíkem, tedy dudlíková Janda. Po roce zmizla dudlíková a objevila se hračková Janda, pak přišla školková Janda, to je také bhútva, bhútva. Janda je pořád stejná, tak to je také bhútva bhútva. Otázka je jen jak je člověk schopní si představit a porozumět. Stále se zjevují, mladí, staří. Bhútvá bhútvá. Konstantně se proměňující. Když se něco projevuje, musí se pamatovat, že předchozí není. A my proměnu chápeme jen to nové, a staré považujeme, že zůstává. A nejsme schopni říci, že staré už není. Že dnes už nejsme dítě, takto neuvauvažujeme. To je nedostatek lidské bedny. Dudlíky jsou pryč, je konec. To se nevrací, když je hotovo. A člověk díky své dokonalé připoutanosti, chamtivosti stále drží fotky ve své peněžence. To je ohromná chyba. Co bylo, to bylo. Jak to bylo předevčera? Je konec, to bylo předevčera. Ale my jsme k tomu neustále přilepení, a to bez významu. Takto je člověk pořád s  pekelnými zvyky v pekle. Je svázaný pekelnými řetězy, člověk je dokonalý pekelník. Bhútva bhútva, bytí a bytí. Bhútvá bhútvá pralíjaté. pralíjaté (proměna, zmiznutí).
Kde je dudlíková Jana? Proměnila se, zmizela, proměnila se, už není. A my pořád držíme v ruce můj zamilovaný dudlík, hračku. Ale je konec, je nový. Takže proměny bytí - bytí, zrození - zrození, existence - existence, jevení – jevení. Ale jedno jevení zmizí a druhé přichází. To konstantně. Stejně jako každý večer den končí. Tento okamžik před deseti minutami tu nikdo nebyl. Čistý seznam zmiznul. Je konec čistého seznamu účastníku on-line satsantu. Už není čistý seznam, jsou tu mraky lidí. Mraky zmizí, zase bude čistý a příští sobotu se zase objeví. Proměnami se mizí a objevuje, mizením mizení není a objev se objeví. Jako my jsme spali, byla noc na co – na nic. Jaký je význam noci. My jsme pořád, tolik se toho dá ještě více se dá odrolovat, když funguje hlava, takže věci mizí a objevují se. Nic se neděje. Vidíš, co to je? Hrneček. Zavři oči – není.
Otevřela jsi oči a je tu hrneček. Když jsi neměla oči, hrneček pro tebe zmiznul, ale byl tady. Když otevřeš okno vidíš silnici, plot, auto. Když zavřeš oči oni nezmiznou. Lampa i silnice je.
A to se děje nepřetržitě v každém čase, v každém prostoru. Svět je proto, že máme uši, oči paměť. Je něco z toho venku? Dívání, slyšení, paměť to všechno máš uvnitř. Podle toho, jak se člověk dívá, co slyší, jak slyší, co pamatuje, nepamatuje, takový je svět. Jiný není. Svět je jenom a pouze nám a rúp.
Nám, rúp je na to, a proto my jsme jenom na to. Závislí na člověka, na časy. A to považujeme za svět, což ani není, když mrknou oči. A pořád je, není a je. Úplně stejně. Velice subtilní věc, velice subtilní chápání. Prachy, auta, domy, zvířata, majetek, vztahy - ty jsou? Nejsou. Nic z toho neexistuje a všechno to je. Tak je a není je pouze bedna. Je to pouze považování. Jak to člověk považuje, tak to je. Když uvažuje, že pejsek je hodný nebo považuje, že je zlý. Pejsek je pejsek, to jestli je hodný nebo zlý, je můj výmysl. Tak 19. verš, 8. kapitoly Bhagavadgíty je pokračování kontextu vjakta avjakta. Tady se říká, že celá vesnice bytostí budhgrám, přichází a odchází. Jako v každém okamžiku času se přichází a odhází, v jedné vteřině a už se nevrátí, už je další sekunda a další sekunda a nový a nový, jsme zaseklý, co před bylo. To je dementára. Naše pravdy, co jsme znali, stále jsme do toho nalepeni. Vůbec nejsme schopni přijímat, že už je nové poznání. Škrtnout staré, už není. Pořád se držíme staré koleje, které jsou rozbité. A není žádná možnost růstu, není proměna, život není. V každém okamžiku je nové. Jenom připoutanost, přilepenost nedovoluje uznat, že každá sekunda je nová sekunda, ta stará už neexistuje. Už není.
Takže verš říká: bhútagrámah sa évájam bhútvá bhútvá pralíjaté On splývá bhútvá jako vlna na moři. Zjeví se a zase padá. Zveda bhútva a druhá padá. A ta, co padala, je zase. Pořád.
Objevuje se a mizí, tak objev a mizení je stejné. Jestli mizí nebo objevuje. To je jedno a to samé. A pro nás zisky a ztráty jsou velký rozdíl. Nechci ztrátu, chci jen zisk. I když dobře víme, že kdyby nebyly ztráty, nemohou být zisky. Zisk je tehdy, když existuje ztráta. Ale ztráty nechci, chci jenom zisky. Tak jdi do pekla. Jenom můj chci, tvůj nechci. Ale můj je tehdy, když je tvůj. Neumím si představit, aby to, co bylo moje, bylo tvoje, to je vyloučená věc. To je co? Magor. Tělo, kterému říkám moje, není nikoho. Co se stane. Pak patří červům nebo krematoriu - horký talíř. Kde je tvoje tělo. Moje, moje, moje tělo moje názory, moje prachy. Co je sakra moje? Co vůbec může být moje? Peníze patří bankám, podnikům, dům patří ruinám, auto patří vrakovišti. Takže otevřít oči, poznat. Zbytečně se nafrnět to nemá žádný význam. Bhútvá pralíjaté splyne se, zmizí a objevuje se. zmizí Je není, je není, je není. Takto ten je není je už biliardy let. Celý se říkalo brahmův den. Je pořád je a není, je a není. Jako počítačový jazyk:
1-0-1-0
Nic to není v celém HD je jenom znak 1- 0. Jak velký je HD a 1-0,jedno slovíčko a
1,0 je jeden kousíček, jeden význam, jedno slovo, jedna informace. A tomu je 0 a 1, den a noc, sekunda předchozí, tik, tik, tik jednu sekundu - není a je, není a je. Tím je naplněný brahmův den, Každým malým kouskem, každou sekundou, minutou, dny, měsíce a roky. Tím je naplněn. Toto je to odjakživa a my jsme přilepení k můj barák, moje práce... absolutně kravina, na duchovní praxi jsou absolutně nepodstatné. Smrtelník je zlato. Tupým dětem říkají maminky moje zlato zlatíčko. Dítě má samé pětky a maminka říká, moje zlato, zlatíčko.
Zlatíčko se namaluje na prasátko, ani to není prasátko, to je moje dítě. Své názory považuje za zlaté. To není v peněžence, je to v mracích, objevuje se na Vánoce zlaté prasátko. S takovou přiblblou představou člověk žije. Bhútva bhútva pralíjaté. Mizí a zase se objeví.
Jak přichází noci? Když noci přichází, den mizí. A člověk mizí, pak nevíme, kde je tělo, kde je noha, kde je mobil, peněženka, zahrada, postel, deka. Zmizlo pralíjaté, splynulo, je konec.
Pak je člověk někde ve snu a lítá někam úplně jinam. A to lítání prožívá jako reálné. Je ve snu člověk reálný? Ve snu si nemyslí, že je to sen? Myslíš si ve snu, že je to sen? Všechno prožíváš. A probudíš se a řekneš: Ne, to byl sen. To nebylo reálné. Reálné je jen to, co vidím. Ale tam se také jenom vidělo. Co se ve snu stalo. Také se vidělo. Jenom se vidělo. Nehejblo se nic, dokonce.
Vědělo se. Teď vidíme očima a tam (ve snu) jsme viděli bez očí.
Jaký je to problém, vidění s očima je stejný jako bez očí? Jaký je mezi nimi rozdíl? Jenom důvěra. Tomu věříme reálně a tomu věříme nereálně.
A když jsme reálném, tak to co je vzhůru, je nereálné. A reálný je tam. Takto je bhútva bhútva pralíjaté.
Noci když přichází, tak den končí, den není. Když se zavřou oči, tak jsou jiné oči. Tyto oči končí.
A nad tím žádná kontrola není, avas (mimo kontrolu).
Když ležíme v posteli tak není kontrola nad tím, kdy padne spánek. Celý den se násilím usmíváme. Náš úsměv je naše úsilí. Proč se neusmíváme, když spíme?
Protože úsměv je násilí. Ve skutečnosti je obličej vyschlá rozinka, smrsknutá, uschlá rozinka. Je to jen mimika. Někoho vidíme a vytahujeme se
Divadelníci. A proto usmívající lidi jsou nejvíce nesvůj. Luky: To je vidět třeba v autech. Lidé se tváří úplně jinak, než když se s nimi setkává. Govindží: Lidi jsou strašně falešné bytosti.
Avašah není žádná kontrola na zmizení, proměny. Nad tím nemá člověk řádnou kontrolu. Že od dudlíku se přechází na hračky, nemá kontrolu. Že přichází smrt, zrození na to není žádná kontrola. Je mimo kontrolu. Ó Ardžuno, ahar (ráno), aparagatva (vychází). Další den vychází, ráno se vychází, večer mizí. To je úplně stejné. Jako sen a otevřené oči. Oči které sní v noci, co vidí? Sen. Co vidí hmoty, pro ně sen je nereálný, a o vidí sen, pro ně hmoty jsou nereálné. Takže takto vjakta a avjakta je 18 verš je dovysvětlen ve verši 19.
Děti, když nepolykají maminčino mléko, tak jdou do hrobu. Když polykají, tak rostou, žijí.
Vysvětleno je, chápáno, praktikováno, uznáno, to je na vás.
Pochopeno a přesvědčeno.
Tímto končí verš.
Slovo maminka Ardžuna ona byla zrozena z Prthví. A proto synu Prthví Volali ji Kaunti.


sa (on, ten, tak); éva (vskutku, skutečně, jistě, opravdu); ajam (toto); bhútvá bhútvá (znovu a znovu přicházet v existenci); pralíjaté (zmizet, zaniknout); proměna zmiznutí, ratrjagamé (příchodem noci); avašaḣ (bez vůle, pod nátlakem, nuceně); Pártha (syn Pártha, Ardžuna); prabhavati (povstanout, přicházet v existenci); aharagamé (s příchodem dne).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>