Ayurvedic Consortium of Europe
FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -
Bhagavadgíta,-अष्टमोऽध्यायः । अक्षरब्रह्मयोगः , (S.-1, Ch.-8), Verš.-18 |
अव्यक्ताद् व्यक्तयः सर्वाः प्रभवन्त्यहरागमे ।रात्र्यागमे प्रलीयन्ते तत्रैवाव्यक्तसंज्ञके ॥ ८-१८॥ |
avjaktád vjaktajaḣ sarváḣ prabhavantjaharágamé । rátrjágamé pralíjanté tatraivávjaktasaṁgjaké ॥ 8-18॥
avjaktád vjaktajaḣ sarvá prabhavantjaharágame । rátrjágame pralíjanté tatraivávjaktasaṁjñaké |
Projevené a neprojevené
|
अव्यक्ताद् avjaktád = neprojevené, neviditelné, smysly neuchopitelné;
व्यक्तयः vjaktajah = projevené;
सर्वाः sarváḣ = vše;
प्रभवन्त्य prabhavanti = působení;
अहरागमे ahrágamé = při příchodu dne;
रात्र्यागमे rátrjágamé = při příchodu noci;
प्रलीयन्ते pralíjanté = zmizet, zaniknout;
तत्रै tatra = tam, v tom případě;
एव éva = vskutku, jistě, zajisté;
अव्यक्त avjakta = neprojevený;
संज्ञके saṁgjaké = známý jako, nazýván;
(avjaktasaṁdžñaké, jehož jméno je nemanifestovaný, je nazýván nemanifestovaný.)
|
Luki: S příchodem dne pochází z neprojeveného vše projevené, které mizí s příchodem noci v tom, co je nazýváno neprojeveným. ||8-18||
Kostič: Z neprojeveného vzniká s příchodem dne všeho zjevné a s nocí opět zaniká v tom, co zove se nezjevným.
Komentář Govind: Tento verš 18. je o
avjaktád vjaktajaḣ, prabhavantjaharágame je slovo s prakrti prabháv - působení
Je slovo z prakrti, z prabháv blabháv – působení. A prabháv je z prakrti v v souvislosti s přirozeností. Působení je přirozenost, čeho přirozenost? Sarvaha – všeho.
A avjaktád vjakajah to je z Mandukhja upanišad. Jestli si vzpomínáte na védanta vlnu, která vyla vysvětlena u ÓM. Kde je klid, tam přijde rozrušenost a hladina se zvedá, kulminuje a klesá zpět. To je neprojevené vlny to je rovná část.
Vjaktah je projev vlny, tak na to je vlna a za vlnou je úsilí, které tu vodu zvedá, zvedá vlnu. A my pak vnímáme zvednutou vlnu, proto vás už týden připravuji na to a za to, aby bylo jasno. Na to se týká o vnímání a ve vlně vnímáme vodu a za vlnou už cítíme a můžeme procítit sílu, která zvedá vodu. Na to - vidíme auto – plech, barva, světla, volant, kola – to je na to a za to cítíme kWh motoru, rychlost jízdy a schopnosti, které má auto. Takže na to a za to. Taku vlny má na to a za to je úsilí, které leží v moři, v hladině a když se to úsilí projevuje přes vodu, tak je vlna vnímatelná. A když úsilí končí tak vlna se stahuje zpátky a mizí ve vodě, v hladině, není poznat. Tak je a není vlna z pohledu na to je když je vlna nahoru a za to je to úsilí.
Když tam není úsilí, tak vlna není, jestli je toto jasné. Úsilí, záměr, síla, energie a bůh ví jaká ještě slova. Toto konstantně pamatovat.
Aby si člověk lépe uvědomil, tak Kršna dává příklad ahrágamé rátrjágamé pralíjanté
Jako ahar – den, ratna znamená noc.
Jako jsme přes den jsme vzhůru a v noci spíme a náš vzhůru v noci zmizí. Když spíme, tak vůbec nevíme, že jsme vzhůru a vlna je vlna, a to je úsilí, úsilí ve vlně je za to. Vlna ten tvar, to slovo – nám a rúp - je ten den – vzhůru. Přes den jsme vzhůru – v noci zmizíme, tak jsme avjakt, neprojevení. Ve dne jsme projeveni. Pralíjanté splynutí, zmiznutí.
Takto – tatra éva. Čte se dohromady a znamená to takto.
avjakta Samdžňaké znamená pojmenování takto pojem avjakta neprojevený je.
Tak co je abjakta je neprojev čeho? Projev vody nebo síly.
Úča: Je neprojev síly.
Govindží: Úča je síla a úča je kus masa. Co je vidět? Úča Síla nebo Úča maso?
Úča: Maso je vidět, kus masa je vnímatelné.
Govindží: Kus masa je to, co vnímáme. A co nevnímáme ale je, je ta síla. Úča je síla a Úča je kus masa. Když se síla projevuje, tak je kus masa běhající, chodící, dívající, stěžující, žeroucí, kadící, čůrající, startující, řídící, vynadávající ,to je všechno projev síla úči, ta se projevuje a v noci chrní a ani neví, jestli v posteli, ve spacáku nebo pod peřinou, na střeše, v autě. Vůbec neví, kde spí, zmizla, co zmizlo? Maso nebo síla. Zmizla síla. Takto vjakta a avjakta se tíká síly, úsilí.
Takže vjakta (projevené) a avjakta (neprojevené) jsou pouze síly. Úča je celý den vzhůru a v noci chrní, ale chrnící Úča se v pět hodin ráno probudí. To znamená, síla nezmizne, to úsilí nezmizne, a proto druhý den může pokračovat dál. Síla je nespící, není zmizlá. Často chápeme to co nevnímáme je neprojevené. Neexistující. Lidi neprojevené slovo, co znám z okolí, když na mě mluví, tak z toho vyplývá, že neprojevené je to, co není vnímatelné.
To je, že se dívají jen na to a to považují za reálné.
Když nevnímají, tak tomu říkají neexistující, neprojevené, ale ta síla nezmizí. Jako když v noci spíme, my nezmizíme, tělo chrní, ale síla pořád je. Ta opět přes den a ráno se zase probudí mrtvolu. Takto vjakta a avjakt se má chápat. A Avjakt pojem je pouze, že není vnímán jako vlna na moři není vnímána, když je hladina rovná, jeho síla je rovná, nebo není aktivní. Ale pořád je, a proto se vlna zase objeví, zvedne. I když vlna končí, ta síla neustále je. Když přestane vnímat, když není vnímání, neznamená, že síla zmizla. Jako po sklizení slunečnicového pole slunečnice nezmizela. Z pole zmizí, ale farmáři ji zase zasadí a zase jede slunečnice. Tak miliony let stále běží, pořád běží, nikdy neumírá. A my říkáme, že slunečnice umřela, protože rostlina spadla. A to je chyba. Proč? Protože se díváme jenom na to. Pojem za to je strašně těžký. Proč? Protože žijeme v mysli.
Mysl pouze poznává vnímání, takto když z bahna mysli jsme schopni vylézt ven, tak můžeme procítit za to. Za to se nedá vnímat, a proto k tomu není žádná řeč.
Řeč je projev. Řeč není síla. Díky síle je řeč. Řeč je ovoce, plod toho úsilí, které probíhá uvnitř. A proto my můžeme ticho – nehýbající se rty, ale uvnitř konstantně křičíme, konstantně mluvíme, protože je tam úsilí.
Takže vnímatelné a nevnímatelné je velice jednoznačný pojem a předpokládám že i pochopitelné, jestli to dobře říkám. Když člověk pamatuje, co je vnímatelné a co je nevnímatelné, co je na to a co je za to, to za to je trvalé a projevy jsou přechodné. Na to je přechodné a my to přechodné považujeme za realitu. Takže ti, kdo považují přechodné za realitu, jim nic jiného nezbyde, než se dokonale trápit. Pro ně je podstatné, důležité, reálné, existující je pouze vnímatelné. Když člověk sám sebe považuje, jako moderní vědy, věda o realitě, tak nemají dosah a možnost se dívat za to.
Proto veškeré trápení jako Ardžuna má, každý člověk má dokonalé trápení. A to trápení je když je v modu tzv. reálný, co ale reálné není. Někdo za reálné považuje sílu, někdo to co vnímá. Někdo je nalepený na to, co vnímá a jógín moudrc, znalec se lepí na sílu, co není projevená. Protože ta je ta trvalá.
Síla si obléká různé bundy a košile a ty bundy a košile to jsou projevy, které jsou vnímatelné a my jsme nalepení na bundy a košile, tak jsme v perfektním peklu.
Porozumění slovu projevené a neprojevené je možnost si pro nás uvědomit ze slova Kršny z verše 18. Takto je verš jako takový vše.
Kuchař:
Govindí: Co říká nutriční, Julinka že je dobře chutná, že je to špatné. Na tom se může kuchař zaseknout se v tom, anebo rozpoznává síly, které jsou za tím. Takže praxe jogína, myslitele, mudrce je konstantně zaměření na sílu. Jako myslivec ze svého posedu se koukne na zvíře a zamíří na něj. Celou dobu se puška hýbe, tak jak se hýbe zvěř. Nenechá z očí vypadnout. Takto my máme a můžeme konstantně mířit na síly a úsilí projevu. Anebo můžeme být namočený do projevu a hodnotit ho jako krásné, hezké, špatně, tak to jsme okamžitě v bahně mysli. A když jsme v bahně mysli, tak mluvíme a projevujeme, říkáme, konstatujeme. A když jsme zaměření na úsilí, není žádná řeč, je ticho. Jako oči, když jsou zamířeny na zvěř na posedu, vidí pouze zvěř a mušku a pušku. Nic jiného nevnímá nic jiného, vnímání je konec. Jaká je louka, stromy. Jakmile začne koukat na strom, louku, tak jelen uteče a už se nenajde. Podobně, když naše zamilované hodnocení, proslulost, hromadění, vztahy, na to se zaměříme, tak okamžitě se ztratí, zmizí úsilí to není vnímáno, protože nebylo vnímáno. Úsilí je procítění a tam slova nejsou. Tak ti, kdo blábolí, jako teď já, úsilí nemohou cítit. Když se začne cítit úsilí automaticky se člověk přestává projevovat. Hýbání, je projev, a to znamená cítě í úsilí není. Otevírání huby je zmiznutí procítění, úsilí. Když začíná cítit úsilí, tak automaticky se přestává projevit, řeč, hýbání rukou, to je projev. To znamená cítění úsilí není. Otevírání huby je zmiznutí vnímání nebo procítění úsilí.
Luky – je to o tom na to a za to.
Govindží: To je to, co tluču do vaší hlavy,
Je to jenom metafora, jestli říká že žije člověk v temnotě, není bdělý.
अव्यक्ताद् avjaktád (neprojevené, neviditelné, smysly neuchopitelné); व्यक्तयः vjaktajah (projevené); सर्वाः sarváḣ (vše);
प्रभवन्त्य prabhavanti (působení); हरागमे aharágamé (při příchodu dne); रात्र्यागमे rátrjágamé (při příchodu noci);
प्रलीयन्ते pralíjanté (zmizet, zaniknout); तत्रै tatra (tam, v tom případě); एव éva (vskutku, jistě, zajisté); अव्यक्त avjakta (neprojevený); संज्ञके saṁdžñaké (známý jako, nazýván); avjaktasaṁdžñaké (jehož jméno je nemanifestovaný, je nazýván nemanifestovaný).
Ájurvédská Univerzita Praha
Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in
Admin Prem ==>
Admin Marci==>