Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

I po dosažení Brahmova světa následuje návrat, Ó Ardžuno! Však ti, kteří Mne dosáhnou, ti se již znovu nerodí. ||8-16||

---

---

Kostič: Až po svět brahma, všem světům vlastní je návrat, Ardžuno. Znovuzrození však nemá, Kdo mne dosáhne, Kauntéjo.

---

Komentář Govind:
Pro pochopení tohoto verše bude důležité vyžaduje trochu přípravy. Svět není jenom to co my vnímáme, co vidíme a co slyšíme, cítíme, takto uvažuje osoba bez vědomí. Podle védské tradice je světů mnoho. My máme jednoznačně zkušenost, a to nemůže nikdo vyvrátit, že máme minimálně dva světy. Každý člověk má zkušenost se dvěma světy. Jeden je svět smyslů, mysli a předmětů, to je ten, ve kterém se naše mysl, nevědomost šíří, že je to jediný svět. Ale hned máme druhý svět. A ten svět se jmenuje svět snů, ve kterém žádný smysl není aktivní, žádná mysl není aktivní ani předměty nejsou aktivní. Nejsou těla, zvířata, stromy, peníze, nic není aktivní. Nemá nic žádnou podstatu, o čem si celý život myslíme, že je to celý svět. Ten celý svět je absolutně nula, absolutně nula. Ve snech je úplně jiný svět a my jsme v tom snu, v tom světě, když spíme. A každý má zážitek a je to lhář, když tvrdí, že to není. Je jednoznačně druhý svět. Když tento svět považujeme za reálný svět je nula. To je nula svět. S tímto má každý zkušenost. Tak to jsou minimálně dva světy.
A v brahmabhuvanlóku, v takovém světě je zase velké množství světů. Tady je 14 světů, bhuvani, to je stejné slovo jako lók, svět. A ve druhém sloupci je šest lók, které jsou hodně známé. V rámci šesti lók je šest jóni, jóni znamená lůna a první je zvířecí.
agjóni – to je zvířecí, ve kterém žijí zvířata. Druhá jóni je andělská, kde je dévalóka, a tam je pouze síla. Potom je pekelná luna. Narakajóni, kde není nic podle přání člověka. Čtvrtá je manušjalók lidská jónim svět lidí, v něm my tady sedíme. Potom je prétalók, bhútaprétalóka a prétlóka je neustále a pouze touha. Člověk tam zůstává jen kvůli touhám, které se nedají realizovat, protože tělo není. To je prétlók, hladový člověk. Vášně jsou hladové – tohle nemám, tohle nemám, toho je málo, chci toho víc, tohle není, tohle není, a potom je asur, žárlivý svět, ve kterém je druhá osoba považována za moje a je chybná, protože není taková, jakou ji chci mít a držím ji. To je žárlivý svět, tomu se říká asur svět. Je čtrnáct bhuvani. Takto pro džív ten balíček přání, chtění, touhy se neustále toulá. Jako se člověk toulá ve snech, tak žádný mobil, žádnou deku, žádný polštář, žádná ruka, žádná noha, nimi nejsem, ve snu nikam tělo nechodí, leží v posteli. Takto podobně je to i v ostatních světech. Džív, mysl a myslové podoby, převtělené mysli to je džív a ten se toulá. Prochází všemi lókami. A pak když se narazí v bhulóka, tam je manušja luna a tam je člověk, a to je i v buddhismu považovaný za velice důležitý svět – manuša lóka, manuša jóni a bhulók. Tak zatím jsem v tomto světě. A to je jediná možnost se z toho koloběhu od patala-lóka do satja-lók, od démonský až po zvířecí – všech lókách toho se člověk zbaví. A to je, když člověk likviduje svůj vášně – tehdy poznává Boha. A odpadne, protože nejsou žádné touhy, tak nejsou žádné lóky. Jinak kolem dokola jako zvíře, duchové se pořád člověk toulá. Tak toto je k verši pozadí, aby člověk pochopil čím se začíná. Brahmabhuvanalóka, světy
žijí , अ á = i; ब्रह्मभुवना brahmabhuvanat = Brahmův svět, Brahmův stav bytí;
ल्लोकाः lókáḣ = svět;
पुनरावर्तिनो punarávartinó = znovu návrat, znovu se vrátit;

Opakovaně se do něj člověk točí. Je to točidlo. Jako jsme točením ke dvěma lókám, jsme ve vnímatelném světě. Každý den a noc se točíme do sen a vzhůru, sen a vzhůru. Tak jak se točíme v sen a vzhůru podobně možnosti veškeré jsou ve védské kultuře velice detailně probádány. Hej Ardžuno. Ardžuno s těma chtěníma, moje, moje, moje moje tělo, moje zvířata, můj dům, moje práce, moje peníze, sambhand, sangraha, záruky a proslulost. Toto dělá džív. To je ta duše a ta duše – kde jsou sambhand, sangraha, záruky a proslulost – ten se kolem toho točí, a proto když jsme vzhůru tak to je důležité – peníze, barák, zvířata, vztahy, to všechno a další je důležité. Ty samé věci, když člověk spí, je ve snu, tak se ty samé věci objevují i tam. Baráky, prachy, zvířata, lidi. Nic nového ve snu není. Ve snu je jenom to, co člověk zná a přes den má v mysli. Takže mysl je neustále, a to jak vzhůru, tak v noci, jak s tělem, tak bez těla. Tak ten balíček mysli to je ten džív, který neustále toulá, toulá, toulá. A jak se to projevuje ten sambhand, sangraha, záruky a proslulost, hromadění, vztahy? To se projevuje ve třech slovech – potřebuju, musím a je důležité. Toto je páteř, na které žije vášeň. A když tato páteř je zlomená, tak vášeň už nežije a pak je věčné. Bez vášně už je Bůh. A k tomu může dojít pouze člověk. Ale zvíře v člověku k tomu nemůže dojít. (?K tomu nemůže dojít zvíře.?). Člověk může žít tenhle život, ale ve skutečnosti je holé zvíře, holý démon, holý strom, holá rostlina, bez buddhi, bez rozumu, bez gján. Takto trápení je nekonečné. Je tak staré jako ten Vesmír, Mrtjórlók a pořád se mění. Takže ábrahmabhuvanállókáḣ punarávartinóArdžuna mámupétja tu kauntéja – ale kdo mě dostal, kdo došel ke mně, kdo procítil, poznal mě. A kdo je mě – Bůh. A Bůh - co pro vnímatelné věci nejsou, není. Je nirguna, nirvikár, to už bylo v předchozích kapitolách Bhagavadgíty.
Ale ten, punardžanma (znovuzrozený) nevidíte, není znám a nebude. Není známo, kdo mě dostane, dostává se do koloběhu a pořád dostávání touhy. A když ty touhy nejsou, tak co bude pokračovat? Jednoduše logika česká selská. Když není žádná touha, tak co bude pokračovat? Automaticky – nic nebude pokračovat. Touhy nejsou, chtění není, přilepení není a žije se s mantrou Jandy:
A to se pořád recituje. Ty jsi dělač, ty jsi přání, já jsem sluha a ty jsi paní. S tímto citem, tímto přesvědčením, když se recituje, tak žádné touhy nejsou, potom takového člověka nemůže nic trápit. Ale my jsem dokonale hloupí, nevědomí, že pořád se touláme kolem důležitý, potřebuju a musím, vztahy, hromadění majetku, záruky a proslulosti. A do toho jsem utopení dokonale jako utopenci v octové vodě. Jágr chce něco říci.
Jágr: To potřebuji, musím spadá do oblasti emocí.
Govidnží: Ano, jsou to emoce.
Jágr: tím pádem není gján. A když emoce nebudou tak zbývá prostor pro gján.
Ještě bych potřeboval vysvětlit ďábelskou lóku.
Govindží: Ďábel je asur. Znamená, co nosí v hlavě? Druhého. Žárlivec. Kdo je žárlivec? Kdo nese, kdo si přivlastňuje to, co není jeho a nosí v hlavě 24 hodin. Manželka žárlivá nese v hlavě jenom manžela. Na co kouká, kde chodí, co dělá? Když je manžel žárlivý, pořád v hlavě nosí manželku. To je démon, obklopila jeho mysl nějaká druhá osoba, nějaký předmět. Je pod vlivem nějaké druhé osoby, tomu se říká žárlivost, to je žárlivec. Když v hlavě není nic než ten někdo jiný, a to dokonale přilepeno lepidlem chtění, vášeň, moje, a to jsou lepidla, kterými je přilepena druhá osoba do hlavy, vadí je démon.
Když se zpívá Ty jsi dělač, ty jsi přání, já jsem sluha a ty jsi paní. Kde je žárlivost? Zmizla. Kde je démon? Zmizl. Ať je, co je. A lidi, co tady žijí, jsou absolutní démoni, plná žárlivost, chamtivost, chtivost. A tím je člověk naplněn, je tím dokonale obsazen, není vůbec svobodný. Ani ve snech, protože tam běží také démoni.
K tomu jak se ptát: Včera jsme o tom mluvili – když se chci něco zeptat, tak druhý má odpovídat. Ale druhý není otrok, který má odpovídat. Pokud pro něj nevytvořím zázemí, aby odpovídal, tak nebude odpovídat. A jak se vytvoří zázemí, aby druhý odpovídal na otázku je šraddhá – důvěra, respekt, kdy dotyčný cítí váženost, když se mi na něco zeptáš, a já cítím, že si mě vážíš, tak mám šanci ti odpovídat. Když přijdeš za mnou a začneš povídat, co všechno znáš, to je mi ukradený. To není tvorba důvodu, že mám ti odpovídat. V češtině je ohromný krásný zvyk, že se otázka začíná „prosímem“. (prosím.....) a to je ten důvod, v tom je ta úcta, respekt, kdy se říká, já nic nevím, ty my prosím řekni. Prosím vysvětli mi teďka, co to je démon. Tak když cítím důvod ti to vysvětlit, tak protože jsi si mě koupil tím slovem prosím, už jsem tvůj otrok a musím ti sloužit. Když důvod nevytvoříš, tak dotyčný nebude nikdy nucen odpovídat. Když se někdo ptá: Myslíš si, že to tak je? Govindží: To je konstatování, to nepodléhá k odpovědi. Na to se říká, dobře, když si to tak myslíš, tak to je pravda. Nevzniká komunikace. A proto čemu říká slušný to je ten slušný, aby druhý mohl odpovídat. A ten důvod tomu se říká šraddhá (důvěra, respekt) tomu
Jágr: kolikrát se mi stává to, že chápu, jakou má položenou otázku, nebo co si o tom myslí nebo jak to vnímá a když mu řeknu svůj pohled, tak že to nepřijme.
Govindží: Protože on to ani nežádal, jenom ty musíš vyprávět. Nevytvoříme otázku, nezaložíme respekt, my jenom šťouráme. FB je štourání, to se mi líbí, to se mi nelíbí. To je nevědomost. To je absence buddhi. Absence rozumu, to je projev bláznů. Blázen je tam, kde není rozum. Jenom létající myšlenky. Co si myslí – tak ať si blábolí. Stromy blábolej, hmyz blábolí, pobíhající myši také blábolí. Dělá se s nimi něco? Řekneš té myši něco? Kde není žádost, kde není respekt, úcta, tam se nemluví, to není podklad k mluvení a vysvětlování. Konstatování není příčina k mluvení, k odpovídání.
Na konstatování je možné jen – když to takto myslíš, tak máš pravdu. Nebyl jsem žádán, abych vysvětlil. Takto se trochu zamyslet nad vlastní komunikací a vylepšit ji. Udělat to jako rozumný člověk. Tady ten svět Brahma je 14 bhuvani, kterým je od patala lóka k satja lóka A od démonů až ke zvířatům.
Všechny loky jsou v brahmalóku. V ájurvédě jsem vysvětloval tři světy – mrtjórlók, dévalók a brahmalók. To jsou tři různé svět.
Člověk je přilepený k majetku, ke vztahům a když všechno považuje za Bůh – boha, tak Když dojde k tomu, že mám rýmu – rýma je Bůh, mám rakovinu, rakovina je Bůh. Mám kamaráda – kamarád je Bůh. Mám manžela – manžel je Bůh. Mám zvířata – zvířata jsou Bůh.
Mám doktora – doktor je Bůh. Mám ájurvédu – ájurvéda je Bůh. Mám kolo – kolo je Bůh. Všechno je to jenom Boha, já to vůbec nejsem. Tomu se říká absolutně osvobozený člověk. Ale nevědomost řekne: Ale pak to není život, ale pak to není ono, to není hezké, to není slušné,... takto praská nevědomost. Ať to praská. Na trápení máme absolutní práva, a můžeme rozdávat, je to k dispozici, Může být něco, co nedržíme v rukách? Pak najednou ty různé světy, mrtjórlók, tak nic není, když člověk nic nenosí v hlavě, tak je spánek stoprocentně čistý. Co se objevuje ve spánku, to je to, co se drží v hlavě. A to jsou nějaké věci, nějací lidé, nějaký majetek, nějaká osoba, nějaký předmět. A to je to, co člověka neopustí ani ve snu. I ten svět snů je obsazen touhami a chtěním.
Přátelé Bhagavadgíta je spis pro jógíny, kteří nechtějí mít s tímto světem nic společného. Spíše je zajímá, co je za tím. Jak to říká Janda: Nekoukej na to, dívej se za to. Když začne člověk koukat za to, tak pak je Bhagavadgíta na místě. Jinak je ta Bhagavadgíta zbytečná knížka. To je kniha jen pro ty lidi, kteří koukají za to, ne na to. Ti, kteří koukají na to, jenom blábolej. Nemaj na to, aby koukali za to. Když člověk začne koukat za já, za mé jméno, za život, za můj majetek, za to co je moje. Tak je Bhagavadgíta na místě. Je to jiný přístup Bhagavadgíta není hospodská knížka.

ऽर्जुन Ardžuna = Ardžuna; माम mám = Mne; उपेत्य upétja = = dojít; तु tu = ale, však; कौन्तेय kauntéja = syn Kunti, Ardžuna; पुनर्जन्म punardžanma = "znovu zrozen"; न na ne; विद्यते vidjaté = nachází se, tam je.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>