Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

v čase opouštění těla s myslí klidnou, oddanou, spřaženou silou jógy, s životní silou koncentrovanou mezi obočí, takový dosahuje Nejvyšší Božské Puruši. ||8-10||

---

---

Kostič: kdo v čase smrti s myslí nepohnutou jatý oddaností a jógy silou upevní dech a mysl mezi obočím, ten dosahuje božského Puruše.

---

Komentář Govind:
Pokračujeme dále v kontextu předchozích veršů. V poslední chvíli, kdy člověk tělo opouští, to, co drží v hlavě, v tom pokračuje v příštím životě. Toto již bylo vyprávěno v předchozích verších.
Kršna říká: V poslední chvíli, když na mě někdo myslí, tak do mě zapadne. V jiné kapitole: Jestli někdo myslí na cokoli, pokračuje v tom. Takto pokračování života nekonečně běží.
Když někdo v poslední chvíli myslí na Brahmu, tak splyne do Brahma. Ve stejném kontextu je i tento desátý verš. Opět se objevuje slovo prajánakálé (v čase odchodu, v čase smrti).
V poslední chvíli po odchodu manasá ačaléna je mysl bez pohybu. Mysl nejde. Čal znamená chůze a tady je ačala ve spojení s myslí. Když man nechodí. Už nelétá, neskáče.
Ale běžné je, že se střídají myšlenky. Man střídá myšlenky jednu po druhé, jednu po druhé, je to řetězec myšlenek, to je chůze mysli. Člověk uvidí obrázek maminky a hned uvidí dětství, jak maminka vaří, jak kontrolovala domácí úkoly, a už mysl přeskočí do školy, je učitelka a spolužáci, kamarádi. A to je chůze mysli. Kde je mysl při odchodu, při opuštění těla?
Bhakta juktó znamená obsazeno oddaností. Je tu spousta slovíček, o kterých by se dalo mluvit hodiny. Jak může být bhakta juktó tedy obsazený oddaností? Jak může být manasá ačaléna? Co se stane, aby mysl nebyla v chodu a jak může být oddaný obsazený oddanosti? Co to je oddanost?
Pak jejich síla jógabaléna, to ustálení mysli a obsazení mysli oddaností. Toto samotné je jen kec, ale když člověk ví, co ta slova znamenají. Nad tím se zamyslet.
Jak se stane juktó obsazená. Peněženka je obsazená kartami, penězi. Neustále je nese. Auto nese klíče. Ne, že někdy jo a někdy ne. Ne že někdy klíče zapomene doma na stole. Ne auto je obsazené klíči.
Obsazené není někdy jo a někdy ne. Tomu by se obsazené neříkalo. Takže každé slovo je ohromné. Stačí třeba zamyslet se nad manasá ačaléna. Co to je, když se mysl ustálí? Jak se to děje. Můžeme se zaseknout hned na prvním slově a je ohromné moře pochopení, jak se stává ustálení mysli. Když chceme něco dělat, tak od úmyslu dělání je gigantická příprava. Zjištění významu dělání, výhod dělání a nakonec přichází rozhodnutí o konání. To je princip, jestli je to jít na nákup, uklidit, vyžaduje se gigantická příprava, která začíná chtěním. Končí to rozhodnutím. Ne rozhodnutí chybné, ale nehybné, jednoznačné, přesvědčivé rozhodnutí. Když k tomu dojde, pak se rodí fyzické konání. Délka od chtění, touhy až do rozhodnutí je někdy sekunda a někdy to trvá roky, než to proběhne. Toto závisí na případu, ale i na osobnosti. Ten proces proběhne. Když dojde k absolutnímu rozhodnutí, mysl už další nevymyslí. Janda chce jít po práci domů, ale má spoustu věcí, které se musí dodělat. Nevezme klíče, musí dokončit práci. Domů chce jet, tak začíná přemýšlet, co je hotovo, dokončeno a co musí ještě dodělat. Ještě toto, ještě email, ještě další veršík z Aštangy, ještě, ještě. Když má úkoly dokončené, pak teprve může jet domů. Dokud je mysl zaměstnaná, pracovala a když se řekne, jede se domů, v tu chvíli hledá boty, vezme klíče a jede domů. Tam už musí být čisto, mysl už nevymyslí nic. Mysl nechodí. A člověk dělá jen tu jednu činnost, jedu domů. Když mysl neustále další kroky hledá. Tak potom vleze z kanceláře dolů. Neví, jestli zamkla dveře. Mysl se nestala ustálenou, a tak musí jít zpět. Když je nedokončeno, neustáleno, je stále dlužná práce, zůstává dilema. A to je porucha manasá ačaléna. Tady se říká, že i v poslední chvíli jdou myšlenky, a to ukazuje další směr po smrti. Bhakti juktá je jen jedno libo. Ne mraky liba najednou. Je jen jeden, žádný ytonk - i to, i to, i to. Bhakta je jen jedno obsazení. Být s tím obsazen jedním Jediným.
Nic jiného není je jenom Jeden.
Spojení mansa a bhakti. Dříve bylo vysvětleno soustředění uprostřed, mezi (madhjé) obočí (bhruvó). Tam je prán, tam je skutečné JÁ.
Avéšja (bez pochyb, určitě) a samjak naznačuje ryzost soustředěnosti. Když je člověk soustředěný a je tam ryzost, tak potom konání nemůže zastavit ani Bůh. Když je člověk rozhodnutý, to rozhodnutí je čisté, tak takové rozhodnutí se nedá zastavit. To projde, to bude šíp božího anděla. To automaticky nepustí ostatní. Takové sa (on, ten) - baví se s Ardžunou tak má mužský rod – tam param purušam v takovém případě, v takové situaci, v případě absolutního rozhodnutí, param ten nejvyšší, nejlepší purušam (slovo puruš osobnost a identita) upaiti dosáhne získá ohromnost, divjam (božství). Člověk získává ohromnost, když má ryzost ve svých rukou a je naplněn plným, jasným rozhodnutím, pak v posledním okamžiku, když je člověk takový, tak patří do ohromného, do Brahma. Problém je, že my nemůžeme už ten první krok - manasá ačaléna, zastavit mysl. Celý život jsme to trénovali, tak jak to teď v poslední chvíli můžeme zastavit. V mysli jsou děti, rodina, pořád se točí mysl, nemůže dojít jinam. Když se člověka zeptáte, co chce v dalším životě, tak řekne, to všechno, co jsem nestihl v tomto životě. Tak myslí na to, co nestihl.
Odpoutat se nelze, ale bavíme se o mókše. Nemůžeme se odlepit od majetku, peněz, zahrady, auta, ale jsou to jenom věci, přesto jsme k tomu jako lidi přilepení. Jak se můžeme bavit o osvobození? Je zaručené vrátit se po smrti zpátky. Kdo je přilepený do vztahu, vrací se zpátky do rodiny, do vztahů. To je samozřejmé.
Janda si vzpomene na příběh Fanny Baby. Šel navštívit na oběd jednu rodinu, kde byl malý chlapeček. Od zrození si ten malý klučík chtěl hrát s babičkou. Pořád jen s babičkou, měl ji moc rád. Rodiče to dovolili, je to naše rodina. Když bylo klukovi 10-12 let začal babičce mluvit do života. Rozkazoval babičce, s jakým člověkem se nemá bavit, jaké sárí nemá nosit. Babička byla vyřízená z toho, jak ji malý prcek prudí a šla za astrologem s jeho horoskopem, aby se dozvěděla, proč ji tak malý klučík diriguje. Astrolog se podíval na horoskop a požádal babičku, aby mu ukázala i svůj horoskop. Astrolog z horoskopů zjistil, že to kluk je bývalý manžel, který umřel. Měl vás moc rád a asi v poslední chvíli měl v hlavě moje žena, moje žena. Tak daleko nedošel a narodil se u své ženy, která byla jeho babičkou. Babička si díky tomu uvědomila, že to je pravdivé odhalení. Její manžel také neměl rád, když se bavila s určitými lidmi, neměl rád stejné boty, které ji zakazoval nosit u tento klučík.
Toto Kršna napsal v osmé kapitole. To platí. Jen je to potvrzení, že to platí. Člověk se takto neustále točí v koloběhu životů, když osvobození nepřichází.
Podobně je to popsáno i v Sámkhja ve čtvrtém dílu, kde je popsáno, jak vypadá absolutní vajrágja a je tam velký důraz na konec života. Bylo je bylo, konec je konec. Na principy dává důraz i samkhja. A my jsme neustále strašně přilepení, a to nedokážeme opustit a kolem toho se točí hlava, hlava točící se je jen ukázka přilepenosti. Přilepenost je zaručená, protože my svou dokonalou nevědomostí jsme přesvědčeni, že je existujeme, že je existence vlastní identity. Když člověk na tom nezapracuje, na tom, že vlastní identita neexistuje, je šance, naklíčit ustálení mysli. Pokud je neustále náznak, že já jsem něco. Existuje já jsem, já jsem Jana, já jsem dcera, já jsem pracovník, existuje nějaké já, tak k ustálení mysli nemůže nikdy dojít. Ve chvíli, když já zmizí, já není, já umře, já neexistuje. Je jen Brahma, vesmírná síla, kosmická síla, jenom Brahmalóka, tak v tu chvíli já zmizí a když zmizí já, tak zmizí mysl, mysl je velice snadno ustálená. Řešení je snadné, praxe je nemožná a náš cíl je někde úplně jinde. Takže točení – koloběh kolem lidí a předmětů, je zaručené. Takto člověk jako brouk, hmyz, strom, zvířata točí se Mrtjórlóka. Toto je chápání, pochopení pro lidi, kteří se zabývají, co minulý život, co budoucí život. Toto je tady v Bhagavadgítě řešeno. To je k verši desátému vše.
Janda: Když mysl přestane chodit, tak stále existuje soustředění na jeden bod?
Govindží: Slova jsou propojená. Když odcházíš z kanceláře a nemáš žádný nesplněný úkol, v tu chvíli je odchod čistý. Nic není na stole, vše je dokončeno a mysl nic nevymyslí. Je ustálená. A v tu chvíli můžeš jít domů. Tehdy se může stát soustředěnost. Zbyde jenom jeden bod, a to je tvoje rozhodnutí jít domů. To se stane. Úplně vyprázdnění mizí, je tam řetěz. Stání je na místo chození. Stání není zvlášť – ustálení chůze.

प्रयाणकाले prajáṇakálé (v čase odchodu, v čase smrti); मनसा manasá (mysl); ऽचलेन Ačaléna (nepohyblivý, netěkavý); भक्त्या bhaktjá (s oddaností, oddanost); युक्तो juktó (spojen, spřažen); योगबलेन jógabaléna (silou jógy); च ča (a); एव éva (vskutku, opravdu, určitě); भ्रुवो bhruvó (obočí); मध्ये madhjé (uprostřed, mezi); प्राणम práṇam (životní síla); अवेश्य avéśja (upnout); सम्यक् samjak (správně, zcela); स sa (on, ten); तं taṁ (k němu, tomu; परं paraṁ (nejvyšší); पुरुषम puruṣam (puruša); उपैति upaiti (dojít, dosáhnout; दिव्यम् divjam (božský).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>