Ayurvedic Consortium of Europe

Ayurveda Online Net FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
Bhagavadgíta,-अष्टमोऽध्यायः । अक्षरब्रह्मयोगः , (S.-1, Ch.-8),

Verš.-11

यदक्षरं वेदविदो वदन्ति विशन्ति यद्यतयो वीतरागाः ।यदिच्छन्तो ब्रह्मचर्यं चरन्ति तत्ते पदं सङ्ग्रहेण प्रवक्ष्ये ॥ ८-११॥

jadakšaraṁ védavidó vadanti viśanti jadjatajó vítarágáḣ । jadiččhantó brahmačarjaṁ čaranti tatté padaṁ saṅgrahéṇa pravakšjé

Čtyři období života



यद jad  =  který;

अक्षरं akšaraṁ   = nezničitelný, neměnný, věčný;

वेदविदो védavidó   = znalý Véd, znalec Véd;

वदन्ति vadanti  = říci;

विशन्ति viśanti   = vstoupit;

यद jad    = který;

यतयो jatajó   = vytrvalý, asketa, ten v němž neutichá úsilí;

वीतरागाः vítarágáḣ   = zbaven vášně, zbaven touhy po příjemném, nepodléhající touhám;

यद jad   = který;

इच्छन्तो iččhantó  = toužící, prahnoucí po;

ब्रह्मचर्यं brahmačarjaṁ  = život v souladu s Brahma, následovník Brahma;

चरन्ति čaranti   = provádět, následovat;

तद tad  =   to;

ते té  =  tobě, tito;

पदं padaṁ   = stav;

सङ्ग्रहेण saṅgrahéṇa   = stručně;

प्रवक्ष्ये pravakšjé = objasním, vysvětlím, popíši.

 



Luki:

To věčné o kterém mluví znalci Véd, do kterého vstupují asketi vášně zbaveni, které následují Brahma oddaní, tento stav ti nyní stručně odhalím. ||8-11||




Kostič: Věčné, o němž znalci védů hovoří do nějž vstupují asketi bez vášní, co brahmačárini ochotně činí, slovo o tom chci ti sdělit v stručnosti.

Komentář Govind: Jedenáctý verš jede dál v tématu okamžiku před smrtí.
Člověka život pokračuje dělá svůj scénář, na co si vzpomene, to je na to co zná a záruka vzpomínání je prohloubení znání a přesvědčení, to je to čemu člověk se hodně detailně věnuje a chápe, to se stane přesvědčením a kolem toho se člověk motá. Jako Luky vyprávěl o světovém fotbalistovi Ronaldovi. Každý chlap na světě hraje fotbal, ale je mezi hrou Ronalda a ostatních je rozdíl. On se v tom namáčel denně. Den i noc. Jeho život byl pouze fotbal. Jeho přesvědčení byl pouze fotbal. Kdykoli se ho na něco ostatní ptali, tak všechno přetočil na fotbal.
Stejně tak v poslední chvíli člověk vzpomíná na to, čemu se věnuje. Věnovat se něčemu a myslet si, že si v ten poslední okamžik vzpomene na něco jiného, to nejde. Vzpomínání je to, čemu se člověk věnuje, tomu se má věnovat. Máte poruchu ve věnování. Věnujeme se špatnému, .... To, aby bylo vzpomínání použitelné v posledním okamžiku, o to se snaží Kršna vysvětlit od prvního dílu této kapitoly. Tady ve verši jedenáctém, který je se může dívat různě. Když se člověk koukne hlouběji, tak , krásně naznačuje védský systém života, kterému se říká ášram systém. Podle tohoto systému je život rozdělen do čtyř částí. První je brahmačárja ašram, to je období od 6-25 let, tedy dětství a dospívání. Probíhá život vedle učitele, ve škole. Do šesti let je u maminky, pak maminka dítě předává učiteli. Učitel ve své škole od šesti let dítěte připravuje dítě do života. To je brahmačárjam ášram. Dítě se setkává s životem, s Brahma, s dodržováním zásad a principů.
????? To .... zajistit i předchozí úkryty to zajištují rodinný úkryty i ghrast je úkryt, ve kterém praktikuje vydělat a rozdat. Rozdat tam, kde se nevydělává. Podporovat vzdělávací střediska. Brahma i ghrast vydělává a jim odevzdává.
Období od 50-75 let života se říká ván prašta ašram. Ván znamená les a pršta je vstup chodit do něj. Příprava k odchodu do lesa. To znamená úkryt, kde se trénuje odříznutí, závazky. Maminka není moje, moje nic není. Co je boží i já jsem sám boží. Tělo je boží, připraveno k uvědomění si sebe k přípravě na vstup do lesa, to trvá 25 let. Když si člověk uvědomuje všechno, co ten život je. Tam je člověk sám.
Otázka: V tomto období už není učitel?
Govindží: Učitel je tam, kde se učí. Když se naučí, tak učitel není potřeba. Když se naučíš chodit, tak chodítko nepotřebuješ. Děti, které se sejdou ve škole se učí. Když se sejdou ván pršta lidi, mají stejné názory. Ván pršta je období, kdy se odřezávají všechny vazby. Jsou šťastni. Člověk rozpoznává, že je ve skutečnosti sám.
A poslední je 75-100 let života a to je období ..... ve kterém se člověk po vanpršta osekávají vazby absolutně, tak potom sám sebe splyne do Brahma, odevzdat sám sebe. Nejdřív se odevzdává kolem sebe a pak odevzdává sám sebe. Tomu se říká sanjás.
Sanjásjógy lidem dávají jméno jako svámí. to jsou sanjási, kteří odevzdají vlastní identitu. Nejsou. Takto jsou čtyři ašramy védského pradávného systému a k tomu systému ¨
I když tento systém není vyjmenován v tomto verši, ale vyplývá z něj.
Jak akšaram jako akšaram to je to co se ne Kš tam není akšar není I písmenkům se říká akšar.
ABCD se nemění, do A neubírá. Nemíchá se jsou čisté pořád. Nezničitelné, neubratelné a pořád jsou. Tomu se říká akšar. Védy zdroje znalostí, vidó a tomu se věnovat vadanti vyprávění, kdo mluví a praktikuje Tak to je védské umění, principy, praktikující. Toto automaticky naznačuje do grasta ašram. Musí vydělat a postarat se o rodinu mladé, staré.
25-50 let. To je jejich praxe v období grasta .... véd vid véd metodika, praxe véd a akšar – principů, nezměnitelných o to se starají.
Takto je to v grašta ašramu Ti, kteří vynechávají, ořezávají svazky a chtějí být samotní, potom víta rágáh být bez hodnocení, bez jakékoli rozdělení, odlišnosti, a to je být bez rág, a to je sanjás, tam už je šumák. 75-100 let života člověka.
To, co brahmačárjíni 6-25 toužící iččhantó po Brahmovi, to jak praktikuje, co dělá, jak drží svou kolej v grast ášramu, tvoří rodinu a ve ván se připravuje jak se odcházející do lesa a jak se žije bez rág bez liba-neliba. Nakonec v sanjasi to všechno odkládají.
Padam (stav), sangrahéna pavakšjé. Ta věc, co je ve všech, ve zkratce budu vysvětlovat, říká Kršna Ardžunovi. Řeknu ti, po čem všichni praktikanti touží, co je jejich cílem života. Odhalím ti, za čím se honí všichni brahmačarjové i ti sanjásíni, kterým je vše ukradené, to ti řeknu.
Toto je verš 11 a Kršnovu odpověď se dozvíme ve 12 verši. Tedy chápat, že člověk nemůže být celý život stejný. Jak se to na západě bere? Je dětství, dospívání, rodina, odcházení. Takto se na západě se život nechápe. Je obvyklé, že ve věku 50-ti let je člověk hraboš, akorát je nevychovaný, hrabe jen pro sebe, nemůže se starat o malé, nemohoucí, ty kdo se vzdělávají, o staré. Jen hrabe do své peněženky. Podle védanta filosofie se neřeší, pro koho je peněženka. V tom období je starání se o mladší a staré přirozené. Je pak automatické, že když přijde 50-70 let, může člověk praktikovat otesávání, nebýt nalepený, nebýt závislý. To je ten samý člověk, který byl v rodině a vydělával, aby mohl rozdávat, nyní ořezává vazby a je to ten samý člověk, který je po sedmdesátce v sanjás. Zpátky se nekouká, to se odřízlo v ván,... je samostatné období.
Verši nám připomíná, jak se má člověk v jednotlivých obdobích, ašramech. Od 6-25 brahmačárja ašram, pak od 25-50 je grahastha ašram, od 50-75 vánprastha ašram a od 75 do 100 sanjasa ašram.
Otázka: Proč se praktikuje odevzdávání až po padesátce? Učí se o odevzdávání, ale zároveň můžou hrabat a rozdávat.
Govindží: To vyžaduje sílu. Hrabání a rozdávání vyžaduje úsilí a ta je k dispozici ve věku 25-50. Po 50 už síla k vydělávání není, život už došel. Neznám jablůňku, která je maličká, že by dávala jablíčka. Každý čas a prostor má své podmínky a dodržení toho je dharma. Ty podmínky jsou jednoznačné.
Otázka: Aby hrabal tak je připoutanost nutná?
Govindží: Jak by to jinak udělal? Když to neudělá v období od 25-50, protože se mu nechce dělat a vymlouvá se na duchovno, tak je to podvodník. To je vrchol drzosti. Buď připoutaná na výsledky, na výkon, a ať z tebe mají radost mladí i staří. Máš úspěšné mládí 25-50. Kdo tě vidí, má z tebe radost, krmí nemohoucí staří, to je smysluplné. To, co jsi už sama prošla, dát na studium mladým, tomu se věnuj. Když opice vyroste, vleze na strom, trhá v koruně banány, nahoře si s ní jeden dva a dolu hází mladým. Jsme starší, ale nechceme pracovat. Co to je nechceme rozdávat, to je vyčůranost, ve věku produktivním, nehledej cestu úniku.
Po 55 se začíná člověk starat o to, co celý život nechápe, dětem do 17 let není Bhagavadgíta doporučena. Nemůžou rozumět. Když Santoš chtěl po 9 třídě dělat ročníkovou práci, nafrněl se a řekl že napíše ročníkovou práci o smrti. Tati je knížka o smrti, přečti si jógu. Matka jógy je Patandžali, jóga čitt vrtti ... to ani náhodou, jsem mladý, mám energii, mám život před sebou budu si užívat, nebudu vypínat mysl, to je smrt. Tak zrušil smrt. Byl ve věku, kdy je síla, hormony, metabolismus je 100procentní tak si musí užívat, tak Člověk musí být sladěn s přírodou.

यद jad (který); अक्षरं akšaraṁ (nezničitelný, neměnný, věčný); वेदविदो védavidó (znalý Véd, znalec Véd); वदन्ति vadanti (říci); विशन्ति viśanti (vstoupit); यतयो jatajó (vytrvalý, asketa, ten v němž neutichá úsilí); वीतरागाः vítarágáḣ (zbaven vášně, zbaven touhy po příjemném, nepodléhající touhám); इच्छन्तो iččhantó (toužící, prahnoucí po); ब्रह्मचर्यं brahmačarjaṁ (život v souladu s Brahma, následovník Brahma); चरन्ति čaranti (provádět, následovat); तद tad (to); ते té (tobě, tito); पदं padaṁ (stav); सङ्ग्रहेण saṅgrahéṇa (stručně); प्रवक्ष्ये pravakšjé (objasním, vysvětlím, popíši).

Ájurvédská Univerzita Praha


Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>