Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Proto na Mne upni svou mysl i rozum a v každém čase a bojuj! V srdci odevzdán, bez pochyb Mne dosáhneš. ||8-7||

Pouze myslí spřaženou praxí jógy, která jinam nebloudí, dosahuje se božškého Puruši, Ó synu Prthí. ||8-8||

---

---

Kostič: Proto v každém, okamžiku jen na mne mysli a bojuj. Srdcem a myslí odevzdán mne dojdeš ty bez pochyby. Jen myslí cvičenou jógou, nikoli tou jinam jdoucí, nejvyšší božský Puruša dosahuje se, Párthovče.

---

Komentář Govind: Sedmý a osmý verš je tu společně a začíná slovíčkem tasmat a to je proto a pokračuje se v tématu šestého verše. Tedy jak – tak. Kde bylo vysvětleno, že když člověk odchází ze života, tak na něco myslí a podle toho se určuje jeho další pokračování. V milých 4 verších to tak bylo vysvětleno. Toto bylo pochopeno. Takto sarvéšu vždy káléšu času, takto ve všech časech. Kršna říká takto ve všech časech na mě vzpomínej. Tedy vzpomínej si na mě ve všech časech a konej Ardžuno, bojuj.
Celá Bhagavadgíta vznikla, protože Ardžuna pochyboval o svém konání. Kršna dává vysvětlení a pak i radí vykonávat své činnosti a ve všech časech jen mě nos v hlavě. Je to také pokračování předchozích veršů. Člověk má vykonávat podle toho, kdo život vytvořil. Hloupostí, nedozrálým míněním, nevěděním, nevědomostmi, má člověk pocit, že život vytváří sám. Takto myslí to já, které o sobě nemá žádné ponětí, nic o sobě neví, má absolutně falešné představy. Ten neznající sám sebe se s tím ztotožňuje a myslí, že je zodpovědný za vše, co se ve světě děje. Nechápající, že jeho role je absolutně nulová. Jako když ježek na silnici vleze pod auto a běhá pod autem a má pocit, že to auto táhne. Auto jede bez pomoci ježka, ale ježek pod autem žije s takovým míněním. A podobně si myslí člověk, že to jak probíhá jeho život, je jeho dílo. Takovou falešnou představu člověk má a s tím koná a je ve všem absolutně neschopný. Pak nic nechápe, ničemu nerozumí. Ptá se: Proč zrovna já, proč ne někdo jiný? A takovými nesmysly otravuje své okolí. Kdyby se trochu zamyslel nad tím, co všechno ví a zná, kolik je z toho jeho osobní podíl? Že se někdo jmenuje Jana, jaký je podíl Jany – aby byla Jana. Vůbec nevím, jaký je podíl Jany, že má jméno Jana. Myslím, že žádný podíl na tom nemá. A my jsme hrdí celý život na své jméno, ale podíl je absolutně nulový, Nemáme žádný podíl na jménu. Co všechno umím, to je to, co vím, a tam je také absolutní podíl nula. Co všechno znám? Umím psát, umím číst, rozpoznat, že to je pes, strom, auto, peníze. Kolik procent je z toho můj podíl? Žádný. Tak co všechno znám a vím, tam je můj osobní podíl nula, vše je do mě natlučeno. Jako ve válce, mimořádná vojenská jednotka, která všude vítězí, prochází různými zeměmi, je to neporazitelná jednotka. Jednotka sama o sobě není neporazitelná. Vytvořili se extra podmínky. Elektronika, jak fungují bomby, jak zneškodní protivníka, jak lézt, jak skákat, připravují se a stávají se. Myslí si přitom, že to dokázali oni. Jsou tam schopní bojovníci, to je dané. Mířím tam, že člověk nemá nic svého, co ví, kam míří to je do člověka natlučené, aby na osu časovou a prostorovou, aby mohl projít a absolutně falešný dojem ježka, který si myslí že táhne auto. Tak podobně člověk leckdy přemýšlí. Co všechno umím a vím, to není moje dílo. Je to do mě natlučeno, jako moje jméno Jana, to si nevybrala, a po čtyřech letech si uvědomila, že je Jana a začala mít přesvědčení je Jana.
Ale kdyby maminka neříkal, že je Jana, byla bych Jana? Najednou jsem Jana, jsem jméno, manžela, dítě, dcera. Bůh ví, co všechno jsem. Ale to je falešné. Když i toto člověk pamatuje uvědomuje, co je, co se děje, do toho můj podíl je nulový ve všech situacích (sarvéšu kálešu, ve všech časech, ve všech situacích takto si na mě vzpomínej, koho? Toho, kdo nám to natloukal, co je třeba, to vše vykonáváme, vykonáváme, že veškeré schopnosti poznání, vědění je natlučeno.
Je vybráno. Ale my s falešným pocitem já držíme pocit vlastní identity.
Což je absolutně falešné, ukradené. Je to odcizené a jsme hrdí na odcizené věci. A když toto někdo ve všech časech při jakémkoli konání dění, vzpomínání, na tuto myšlenku, e veškeré mé konání je tvé dílo, ó tvořiteli vesmíru. Konání je tvé.
Takovou praxí v poslední chvíli, když si vzpomene na tvořitele, o kterém se mluvilo v předchozích verších. Ještě více ujasňuje další část verš.
taková myšlenka, že já nejsem, že je vše do mě natlučeno, to je odevzdávání vlastní důležitosti, ježek vyleze ven a vyhodí se ze silnice a tak pozná, že je ježek, že netáhne auto, auto jede motorem, JPS,... pákama, nejede podle ježka. Co to potom je? Odevzdává se ježek, já nejsem ten, kdo táhne auto. Toto je arpita, co se odevzdává. Man buddhi, intelekt, mysl jsou obě odevzdané.
Man buddhi Tomu myšlence se nepochybuje, nepochybuje se o tomto, odevzdává se mysl a rozum. Takto když člověk odevzdá á a vykonává, jak se toto může dít. Jak se to může stát? O tom je další verš.
Tady je udělaná čárka, která nás může mást, sansaja sansajam a druhé slovo které zní podobně je asansaj. Protože je z předchozího verše.
Asansaj (nepochybování) toho, že ty jsi všechno. Již bylo řečeno TAT TVAM ASI. Život žije Vesmír. Vesmírný tok je životní proud, to je vesmírná věc, to není moje. O tom nepochybovat. Člověk si velice snadno vzpomene na svou identitu. Protože pochybuje, přitáhne identitu a věří vlastní identitě, moje jméno, to jsem se naučil, já toto umím, toto si držím, toto vlastním. Nic takového, co by člověk vlastnil, není, a to člověka táhne. Pochybuje, že existuje vesmírný tok, Brahma, Bůh, pochybuje že existuje to, co je věčné, co pořád je. o tom pochybuje.
Čitt je to, co je trvale zapamatované, co se stalo přesvědčením. Abhjasa je trénink, když něco neustále trénujeme, stane se to naším přesvědčením. Jako maminka, když neustále říkala Janě Jana, tak z toho vzniklo Janě přesvědčení, že je Jana a neumí si představit, že by byla jiné jméno, to se stalo tréninkem a čétasá. Člověk je přesvědčen abhjasem a mizí pochyby. Je bez pochyb, je přesvědčený, a to vzniká tréninkem. Naši zájemci o ájurvédu a jógu nemají o trénink zájem. Neopakují si a neprobádávají. Dokud si to neujasním, nemůžu říci, že chápu a vím. Spousta krát bylo řečeno, jak se správně učit, udělat vyúčtování svého vědění. To vím a to nevím. Být si jistý tím, co vím a co nevím, musím znát a neustále pátrat, probádat, přemýšlet. Pak přichází učení. A my nechceme to vyúčtování v životě dělat. Nevíme, co víme a vůbec nevíme co víme. Jenom plácáme. Někdy tak někdy mák. Tím pádem žijeme absolutně ve tmě. A to ještě více zdůrazňuje ne jiný gaminá (jít). Tedy nic jiného nejde. Nic jiného není v hlavě. Žádné jiné myšlenky v hlavě nejsou. Takovou praxi, přesvědčení se mění a pochyby odchází.
Skoro v každé kapitole Bhagavadgíty je slovo abhjas, což znamená trénink. To je dílo individuálního člověka, musí se trénovat. Trénování, přemýšlení a tím se vytvoří přesvědčení, a to člověka potom může měnit. Podle přesvědčení je potom jeho chování, rozhodování a kroky dál v rámci času a prostoru. Když je špatný trénink, tak jsou pochyby na každém kroku. Člověk pak bloudí a žije celý život v bludišti. K param (vzácný, uznávaný) Purušam (osobnost) divjaṁ (ohromný) se hej Ardžuno dostává. Člověk se dostává k uznávaným, ceněným osobnostem, když vykonává s pamatováním na to, že vše, co se děje, je dílo vesmírného života.
Otázka: Govindží, není mi jasné co je slovo samšajah.
\\govindží: Samšajah znamená pochyby a asamšajah znamená nepochybovat.
Kde je DAUTH je mysli a buddhi v obou mě dávají a o tom neměj pochyby. Někdo někomu něco daruje a má hned pochyby, jestli má dát, potom když dám nebudu mít. Tak co z toho bude mít on? On bude mít hodně a já nebudu mít nic. A takovéto vrtání začne pochyby. A jak se těch pochyb zbavit? Na to odpovídá druhá část verše. Pochyby se člověk zbaví tréninkem – abhjásem, který je spojen s čétasa (přesvědčením) a ještě trénovat, aby pochyby nevznikly a naopak bylo přesvědčení ať žádné myšlenky nejsou. Žádné jiné logiky nebere v úvahu.
Lidé se mě ptají: Nemáte tady vipásana - meditaci? A nevíte o nějakém středisku v Čechách na transcendentální meditaci? Ptají se a pochybují, jestli to znám. Proč se mě ptají? Proč se nemůžou ptát přímo: Góvinde víš něco o vipásana? Víš něco o transcendentální meditaci?
Můžeš mi o tom něco říci? Proč se nemohou takto zeptat? Rovnou pochyby, jestli o tom vím. Tím naznačují, že oni o tom ví. Když to ví, tak dobře, proč se mě ptáte. Chcete mluvit, ano beru na vědomí, že to vy jste supr inteligentní lidi, znáte to a ležím u vašich nohu, chválím vás, máte pravdu a jděte do hajzlu.
A co je ta vipasana, transcendentální meditace je? Že já nejsem. V první řadě nejsem to jméno. A kam to dojde, nejsem to tělo, nejsem manžel, nejsem boháč, nemám žádné peníze, nepatří mi žádné auto, nemám dům, nic moje není a nic nejsem. A takovou zkušenost mít minutu. K tomu dochází jakékoli meditace. To není hned. To není nějaká mantra, socha, obrázek. Zaplaťte tisíc dolarů a budeme meditovat.
Ne, jde o trénink, bez pohyb. Jediné, co člověk může dělat je modlit se: Ó Pane Bože, jestli jsi, tak ze mě vytáhni veškeré pochyby o tvé existenci o tvé zodpovědnosti ve Vesmíru, ať nepochybuju, ať jsou ode mne pochyby pryč. Pochyby jsou velká síla, které člověka drží v bahně. My neustále pochybujeme, dokonce pochybujeme i o tom, kdo nás neustále krmí. Pochybujeme i o tom, kdo je zdrojem našich znalostí. Pochybujeme o šéfovi podniku, který nám dává výplatu. Pochybujeme o mamince, která o nás celý život starala. Pochybujeme o partnerech, které nás neustále nosí v hlavě a srdci. Jsme bytosti žijící s dokonalými pochybami. A proto trápení je naše zrozené právo. Protože pochybujeme o všem. České doporučení je: vždycky pochybuj! Důvěřuj, ale prověřuj. Pochybuj o svém manželovi, manželce, svých dětech, o svých sousedech. Pochyby tě dělají opatrným. No tak pochybujte a žijte dál hezké krásné trápení celý život. Otázka: A když toto všechno člověk prociťuje v poslední minutě života, tak co se potom stane? Govindží: Když si takto vzpomene, tak splyneš do mě. Tomu se říká mókša. Celá osmá kapitola od počátku mluví jenom o posledním okamžiku.
Otázka: To dělej znamená, ať dělá, co se dělat má.
Govindží: Ardžuna má bojovat. Qwendolín konání je překládat, uklidit, umýt nádobí a být s Vincentem, masírovat mu záda, jít do evropského parlamentu. To je tvůj boj. Každý á nějaký boj. Elektrikář musí dělat elektriku, truhlář musí dělat truhly. Co je mu dáno, co je naučeno, co je natlučeno, to má každý konat. Mě bylo natlučeno hindština, sanskrt, angličtina, čeština, kultura, véda, tak to musím vykonávat. Byl jsem přemístěn do Česka, tak jsem tady. Každý vykonává, dělá a má dělat, co je do něj natloukáno a s tím není problém. Když si Govind začne myslet, že on tady dělá přednášky, ne Govind tady dělá hovno. Dělá jen to co je do něj natloukáno. Můžeme dělat jen to co je do nás natlučeno. Nemůžeme dělat nic jiného. Tak odkud a proč přichází nějaké pitomé já, pitomá identita? To je absolutně stupidní. Bez identity neumíme žít. Kde není žádná identita, najednou veškeré problémy zmizí, není ani jeden problém. Zkuste hledat nějaký problém, kde není identita. Nějaký problém řekněte, to bych moc rád věděl. Jestli někdo na světě dělá problém, tak to je identita. A to my nemůžeme chápat, a přitom je to tak jednoduché. Nějaké zklamání, nějaké trápení, nějaký průser, je jenom identita. A kde není identita, není ahankár, já, to všechno je pryč.
Otázka: Odkud přichází identita?
Govindží: Identita nepřichází, identita neustále je. Jediné, čemu se říká růst je vylézt z toho ven. A to je přemýšlením a znáním kde jsem, je bahno, je tma, je agján. Z toho se mám dostat ven. A to se může stát tehdy, když si uvědomuju, že jsem v průseru. Musí se změnit cíl, protože já ten průser nechci. Pak z toho bahna člověk může vylézt ven. Jinak nemá šanci. V první řadě je vždycky uznání, že to je moje hloupost. Pak náprava je možná a to my neumíme. My umíme najít, že za to může někdo jiný. Já rozhodně za to nemůžu, moje chyba to nemůže být. To je naše první obrana. Když žijeme takovým stylem, máme nárok jen na trápení.
Otázka: Chtěla bych se zeptat, jestli jsme součástí vesmírného toku nebo jsme vesmírný tok.
Govindží: Obě jsou možné. Když říkáme jsme součástí vesmírného toku, to znamená že máme identitu. A když nejsme součástí, jsme vesmírný tok, pak je to bez identity. Součást je že věříme samy sobě, věříme své identitě. A když neakceptujeme identitu, tak v tu chvíle je Vesmír. Když říkáme, že ryba je součástí řeky, i ta ryba je řeka. A když chceme uznat, že to je ryba, tak řekneme, že ryba je součástí řeky, protože uznáváme identitu ryby. Když identitu ryby neuznáváme, tak identita ryby není. Je jenom řeka, ve které ryby můžou být a jsou. To nemá význam. Význam zůstává tehdy, když uznáváme, že je to ryba. Takto když uznáváme svou identitu v tu chvíli je Vesmír jiný než já. Jako křesťanství – já, ty a Bůh. Jsme zvlášť. Něco jsem já, něco jsi ty a něco je Bůh. Oddělilo se to všechno. Nemůže být jenom jeden. Protože je identita já, identita ty a identita Boha.

तस्मात्सर्वेषु tasmat (proto) sarvéṣu (všude, ve všem, vše); कालेषु káléṣu = v čase, čase; मामनुस्मर mám = mne; anusmara = pamatuj! upni mysl na! nosit v mysli; युध्य judhja = bojuj!; च ča = a; मय्यर्पितमनोबुद्धिर्मामेवैष्यस्यसंशयः majji = mně; arpita = zasvěť, věnuj; ODEVZDÁN मनोबुद्धिर् manóbuddhir (mysl a rozum); माम mám (mne); एव éva (opravdu, skutečně), vskutku; iṣjasj (získáš, dojdeš); aśamsaḣ (bez debat, určitě, nepochybně); abhjasa (praxe, cvičení); योग jóga (jóga); युक्तेन jukténa (spřažen, zapojen); चेतसा čétasá (vědomí); नान्यगामिना न na (ne); अन्य anja (jiný, ostatní); गमिना gaminá (bloudit); परमं paramaṁ (nejvyšší); पुरुषं puruṣaṃ (puruša člověk); दिव्यं divjaṁ (božský); याति játi (dosahuje, jde); पार्थानुचिन्तयन् partha (syn Prthí, Ardžuna); anučintajan (vždy myslí, vždy zaměřen, vždy ponořen).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>