Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ten stav na který bytost myslí na konci svého času, takový získává. Neboť Ó Synu Kunti, vždy je tímto stavem vytvářen. ||8-6||

---

---

Kostič: Bytost na kterou posledně myslí když tělo opouští, k té právě vejde, Kauntéjo, tou jen vždy se projevuje.

---

Komentář Govind:
Z dnešního verše vyplývá příběh a z toho příběhu janda nadšená. Co, co jam jam a tam tam to, to.
Jam jam ... यं यं jaṁ jaṁ = cokoliv, to i to, tomu i tomu; वापि vápi = i, v, zahrnovat; स्मरन्भावं smaran = myslet na, přemítat o; bhávaṁ = bytí, stav, existence; na co se vzpomíná v poslední chvíli při odchodu při opuštění starého těla na co se vzpomíná - त्यजत्यन्ते tjadžatjé = zříkat se, zbavit se; OPUSTIT, PŘEHODIT? VZD8T anté = na konec, závěrem; कलेवरम् kalévaram = tělo, dočasná existence; Opustit tělo. Zamyslet se na slovo bháv - bhávaṁ = (bytí, stav, existence).
Luky příjde na Bhagavadgítu satsang a poslouchá. Sedí vezme si čaj a hned povypráví jak Jágr nadšeně přišel na to jak zapojit signalizace čerpadla. Co to je? Jágr je něco řekne a luky to chytne a v lukym se to uloží. Co se uložilo? Uložila se zpráva, pocit, který Jágr řekl. Řekl jágr uložil se v Luky.
Ten pocit to je bháv. Jágrovým bháv prožívá luky. To je kouzlo bhávu. Takto bháv vzniká někde a je někde a působí někde.
Z toho jsem říkal úče, že ve spisu se píše, nejde mi to do hlavy, že man je jen jedna, mysl je jen jedna. Mysl má qwen, marci, voják, jak může báýt mysl stejná? To mě vrtalo v hlavě. Dnes mi to dostalo, že man vychází z prakrti jak mahábhút země,... A buddhi, čitt, ahankár, vychází z prakrti, a to je po jednom jestli je voda v řece, v dešti, pod zemí nebo nad zemí, když ta samá voda vleze do stromu, do rostlinky, tak se nechová jako voda, chová se jako rostlina. Když ta samá voda vleze do ryby, tak se chová že je voda-ryba a není rybník a co toto je? smaranam bháv vzpomíná se na bháv a poslední slovo
Do takového bhávu se přeformátuje a promění se. Jako voda v rybníku vleze do ryby a promění se do ryby. S tím pak vypadá to je tat bhávitah a voda je ryba, voda je rostlina, samotnou vodu nevidíme. V mraku, v rostlině, ve vodě, vidíme odděleně.
Věc je stejná. Akorát okolnostmi se přebarví natolik, že ztratí identifikaci podzemní vody, vleze do rostlinky zmizí a voda vezme veškeré charakteristiky na sebe a pak se ukáže jako rostlinka, neukáže se jako voda. Takto když cokoli člověk vzpomíná v poslední chvíli, tak ta vzpomínka se promění do pocitu. A tady je čas říci ten jandy příběh, který vypráví FBaba. Člověk se celý život těšil na kuře, fraj čikn, .... Čikn čikn, chicken,
Takže člověk umírá a ptá se kde má vnučku , kreditku, jaký je pin heslo, komu to mám říci? Ale tento člověk jen chicken a pak umřel a kam asi tak přišel, hned vlezl do vajíčka a narodil se jako slepice, kuřátko. Na co si člověk v posledním okamžiku vzpomene, tam bháv se táhne a ztotožní se potom s tím a stane se. Voda vleze do stromu a řekne já jsem ta voda, já jsem ta rostlina, voda která vleze do ryby. Takto naše vzpomínky, které máme, do čeho vlezeme, s tím se ztotožňujeme. Při odchodu opuštění těla, jaká slova vzpomeneme, tak jejich pocit, který je, do něho se proměníme. Tam tam – tomu, tomu. Té vzpomínce, do dalšího předmětu, ryba strom nebo cokoli do čeho se může vzít příklad, vzpomenete Já není identita není a vše se smaže a zůstává bháv chicken. Proto při opuštění těla se oputí veškerý majetek prakrti a identita je tvořena prakrti.
Tak se vynechává a proto v dalším pokračování, v dalším kroku identity nejsou. Jana Kolaříková končí odevzdáním těla, co bude dál s janou. Ale co se bude dít, na co si vzpomněla, tak se objeví u kukutů, ta není jana kolaříková tam je jen vzpomínka, která odnese. Neustále se lidé baví o minulých životech, a jsou salony – byla jsi v minulém životě.... a jak je to reálné, když identity nejsou. Pokračuje jen vloha.
Nic nepokračuje ani dýchání, ani kreditka, ani muž žena, všechno končí. Pokračuje jen vloha, na co se vzpomene, vzpomene se na chicken kari. Tak je chicken.
Jen přemýšlet o identitě, na co to je, to je absolutně nemožné, a proto když jsem si uvědomil, že mysl je jen jedna, tak jsem si vzpomněl na jógíny sedící v Himalajích sedících dost vysoko v jeskyně. Dole jdou lidi, postav vodu na čaj. Chce se zeptat Koukal jsem do údolí, jestli někoho uvidím, nakonec jsem uviděl na cestičce barevné oblečení. Jak věděl, že někdo přichází a mám postavit vodu na čaj. to pravděpodobně je mistrem principu, že mysl je jen jedna. Tak co ty lidi mají v hlavě, je to stejná voda, akorát nalepená různé vlohy, tím jsou různé charakteristiky, ale vědec je stejná. To, když má někdo v praxi procítit, tak vlohy, touhy jsou jednoznačné a může se dozvědět. Není podstatné, jak se dozvěděl, to je samozřejmé. U mistrů jsou tyto věci samozřejmé. Které tomu neustále sedí na vajíčkách.
Takto když praxe je snášení, kojení drží se myšlenka a princip dozrává jako vajíčko pod slepicí, která sedí na vejci, Mysl dozrává, konstantně držící,
Neumíme držet konstantně, u nás dávka dozrávání pečení, je krátká a snažíme se, aby byla co nejkratší. Dozrání není kvalitní nemá sílu, váhu, pevnost. Pořád skáče, jsou nedůvěry, jistota není a člověk je lítající žába. Ne skákající. Když žába začne lítat s ptáky. Nic z toho není, očekává se váha, přichycení, stabilizace, se očekává, ale když skákající žába začne lítat, co můžeme očekávat a čeká se, že bude stabilní u pramene. Chce stabilizaci, ale lítá, to je případ dnešního člověka a s tím nedochází k dozrálosti, když chce slepice skákat, tak z toho nevyklube kuřátko. Nemá čas sedět na vajíčka, čeká na kuřátka, ale jak mohou být kuřátka, když se zajímá o něco jiného, pohrabat si, napít se, žížalky, ovládání na své vzpomínání je neustále držení cíle.
Ardžuna to měl snadné, protože měl přímo Kršnu, který to povyprávěl, měl to od sebe na půl metru. My máme vše daleko, a navíc máme hlavu skákající slepce, očekáváme kuřátka, ale sedět na vejcích nebaví. Takovou perfektní bednu máme, nejenom tady, ještě tak schopnou bednu, že neumí ani vteřinu být bez jména a tvaru nemůže být ani jednu sekundu, pořád tvar a slovo. Potom říkal mudrc jóginský, zaplakal u učitele a říkal: Jak s takovou pitomou bednou, kterou mám, ani jednu sekundu nemůže být bez jména a bez tvaru, jak taková bedna může strávit životní čas, což je hrozně dlouhé, pro procítění a bháv abháv? Rozdíl mezi není a nic.
Abháv znamená to co není, i když je.
Toto procítit co není přeci je, to nemá žádné jméno a nemá žádný tvar, a to je Brahma rúpa podoba Brahmy. Co není přeci je. jak toto mám praktikovat, když jsem udělaný jen na slova a tvary?
Jak mohu Brahmu dostat, to je absolutně nemožné, protože jsme udělaný na slova. A tvary a určil jsem si cíl abháv. Jak se k tomu dostat? To je absolutně nemožné. K tomu učitel mistr toho .. k tomu dojde, ale nejprve se stáhnout na jeden bod, abys odřízl všechny jména a všechny tvary. Je jen jeden tvar a jedno jméno. Tomu se říká koncentrace, soustředěnost, kde jsou škrtnuté tvary a jména. My jsme, co by kdyby náhodou. Pochybujeme. Možná je ten lepší, toto lepší, toto nebo toto. to je vhodné nebo toto. A neumíme se ustálit, tak jak můžeme odříznout tolik slov a mít jen jedno. Ale to je praxe.
Zpívání mantry, trátak, cítit se konstantně stejný tvar a slovo. To je první.
Když přijde stejný, tak se to promění do je a je se promění do astam. Cesta je jednoznačná, jasná, ale podmínky jsou tvrdé, odříznout se od všeho, být jedno jméno jeden tvar a v tomto, vzniká na inertním oltáři.
Do kamene, do dřeva, vytesat oltář, poslouchat hudby, nabídnutí jídla, obřady toto všechno vzniká automaticky, že člověk má figurku, aby zmizly různé tvary a zůstal jen ujeden tvar a jedno jméno. To je počáteční praxe.
000 Ve třech krocích. Zajímá nás následující krok na první krok máme podmínku následujícího kroku. Hledáme záruky.
Když první krok nás nezajímá, tak na druhý krok nemyslíme dopředu. Kde není očekávání ani nezačneme. A vyhodit očekávání. První krok neděláme, protože myslíme na druhý krok. To je co z toho bude, na co to je,
Má to význam. Takto je náš systém bádání. Stojíme na místě bez jakéhokoli kroku a nikam se nehneme.

तं तं taṁ taṁ = k němu, tomu i tomu; एव éva = jistě, vskutku, zajisté, samozřejmě; एति éti = dosahuje, získává; कौन्तेय kauntéja = Syn Kuntí, Ardžuna; सदा sadá = vždy; तद्भावभावितः tadbhávabhávitaḣ transformován do tohoto stavu bytí; .... = to; द्भाव bháva = stavy bytí, existence; bhávitah = přeměněn do, transformován, tvořit život.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>