Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Kdo usiluje o vysvobození ze stáří a smrti, ke Mne se uchýlí. Takový pozná úplné Nejvyšší Já, Brahma i činy až do dna. ||7-29||

---

---

Kostič: Kdož se ke mně uchýlili, usilující o spásu před stářím a umíráním, ti znají brahma, duch a čin.

---

Komentář Govind:

Stejně jako předchozí verše se může i tento verš přeložit ortodoxně, fanaticky. Ale možná si z verše vezmou podstatu, poznaní podstaty verše. Povědomáci už drží vlajku látku a vyhodili vlajku hmoty. Když držíme vlajku látky, tak tento verš přinese velice klíčovou věc.
Jak je hodně známo a hodně rozšířeno velice jednoznačně procítěno, že lidé jsou dokonale trápící se. Každá bedna, každá mysl je neustále nespokojená. Od rána do večera pořád něco řeší, je vystresovaná a nemá to, co chce. Seznam chtění je strašně velký a celý život ho nenaplní. A to je všude, to není jen lidstvo, i zvířata, hmyz, myši, jsou také vystrašení. O zvířatech jsou vystrašení, že na ně někdo útočí jsou ve střehu a brání se a chrání, aby jim někdo nesežral jejich potravu. Člověk má možnost cítit to jinak, smrti se nebojí, bezpečnost lidí chrání i stát, v automobilech jsou bezpečnostní pásy, všude se chrání a brání, bedna hodně pomáhá zbavit se strachu.
Člověk celý život hledá radost, ale radost nenachází, radost je nedostatkové zboží. A to člověka drží zpátky. A proto neustále běhá. Radost dopředu a člověk za ní.
Tento verš dává jen jeden klíč. Mám ášritja jatanti. Klíčové slovo je páté slovo. Ale tento klíč můžeme vidět, když odprášíme klíč. Porozumět situaci. Mám ášritja jatanti říká Kršna Ardžunovi. Ardžunovi, který je zmatkař, ale byl to silák, největší silák v době Mahábháraty, Jeho se bál každý. Byl nejmocnější bojovník té doby. Ale padnul do mojáství a jáství. Mojáství – můj děda, moji bratři, jak s nimi mohu bojovat, já je zabíjet nechci, to je moje rodina,
Proč přišel na bojiště? Uvařit langoš. Když chtěl bojovat, přišlo mojáství, upustil luk a šíp.
A jeho nejlepší přítel Kršna odbourával jeho mojáství a připomínal mu jeho skutečnou podobu. A jaká je jeho skutečná podoba? To vyprávění Ardžunova nejbližšího přítele Kršny je v celé Bhagavadgítě. Dodnes je Bhagavadgíta návodem, jak žít, a to už po několik tisíc let. Rady Kršny otevírají oči každému člověku.
Past člověka je mojáství – moje děti, můj manžel, moje manželka, moje prachy, moje auto moje práce. Koho je ta past? Pro mysl.
A mojáství vede stále člověka dopředu. Věnuje se je přilepený, jako když odtahují auto, tak se zavře autem na odtahovací. Mojáství sedí vpředu a člověk je v druhém autě, které je pevně lanem tažen. Kam táhne mojáství, člověk kopíruje cestu. Tak jsme ve druhém autě. Řidič kopíruje, nemohu ani brzdit, pedály nefungují. A je tu moje práce, moje auto, moje peníze, můj klient, co je moje to mě táhne. Člověk je takto dokonale odtažené auto. A jaké auto se odtahuje? Odtahují se auta, která nefungují, mají poruchu, nestartují, nejsou samostatné,
My jsme takový zaměstnanci odtahové služby. Nás odtahuje moje. Moje láska, moje země, moje společnost, moje paragrafy, moje... proč? Protože jsem nemocný, nefunkční. A co je moje nemoc? MOJE a tím je spojeno celé lidstvo na zeměkouli. Není žádný zdravý. Je to moje-virus. Takto je otrok
Na mě závislý říká Kršna Ardžunovi.
Ášritja znamená závislý. Zadní auto, tažené, které je závislé. Na Mne závislí. Říká Kršna Ardžunovi. Jé té znamená – jako oni. Ti, kteří jsou na mne závislí. Jatanti jsou neustále. Zadní auto je neustále závislé na předním autu (na Kršnovi) Kdo je závislí, tedy ten druhý.
Miminka od několika měsíců jsou závislé jako odtahovaná auta. Přední auto je maminka. Takové dítě, které se nechá odtáhnout, a oni se nechají odtáhnou. Co maminka řekne, tak to přijímají. O takové dítě je hezky postaráno. Ale když dítě odmítá, a řekne že na procházku nejde, a tak o něj maminka nebude pečovat. Neposlouchá, nenásleduje maminku. Dítě, které maminku přesně poslouchá, pro něj je jen maminka. Je to jediná možnost je pro dítě. Jaká je maminka, takové je dítě. Nemocné dítě, nemocná máma. Dobře rozumět, kdo je na kom závislí. Každý je obecně závislý na moje. Na jeho nebo její není závislý. Tomu dobře rozumět. Na čem jsem já závislí. Já jsem závislý na moje. Kdo je na mě závislí říká Kršna Ardžunovi. Kdo je odtahován, ten dostává přesně to, co je odtahovač.
Kdo odtahuje. Odtahované je dítě, odtahovač je mamuška.
Odtahovač se přenáší na odtahovaného. Když odtahovač správně tahá, tak odtahovaný je správně odtažen. A tomu se říká závislí tak tady Kršna říká: Ó Ardžuno, co jsem já to dostaneš i ty, budeš i ty, protože jsi zaháknutý na mě. Takže kdo je na co zaháklý, to dostává. Když je člověk zaháklý na přiblblého šéfa, tak co dostane? Přiblblou náladu, sílu, když je šéfík nerozhodný, tak co dostane, tak dostane zmatek. Když je někdo zaháklý na přiblblého manžela, tak je manželka také přiblblá. Co nás táhne? Když nás táhnou podvody, tak co potom máme my? Podvody. Když nás táhne nejistota, tak co budeme mít my? Nejistoty. Když se teď kouknete, lidské nemoci, co jsou tělesné nemoci, včera jste říkali RS, alshaimr, astma, kožní vyrážky, bolesti zad, bolesti kyčlí, .... co se dostalo od odtahovače. Odkud to přišlo? Od odtahovače. Na koho se zahákneme. Necháme se tahat. Co ten odtahovač má a dělá, to se přenáší, to se přenáší na odtahovaného. Manžel odtahuje manželku. Dítě odtahuje rodiče nebo rodiče odtahují děti, podřízený na šéfa, kdo odtahuje předává své vlastnosti a odtahovaný má volbu.
Když vaše auto nejede, tak se můžete nechat odtáhnout cizím autem nebo profesionálním odtahovačem. Tady je volba to není dané od boha, tady se volí, ty jsi ty nejsi moje, ale to my neumíme, jednou řekneme moje a pak to chráníme moje rozhodnutí je nejlepší, jak může být špatné. Co já mám, to je nejlepší na světě, moje zlatíčko.
Moje nemůže být špatné, to je proslulost, ještě řeknou že to jsou sluníčka, je to moje rozhodnutí, je to můj výběr, a to musí být nejlepší, neumím vyhodit. To by se cítil jako trapný. A to nechci být, a proto musím obhajovat, i když je to úplný šmejd. Můj manžel, který je absolutní šmejd, a já jsem to vybral, tak jak to může být moje rozhodnutí špatné. Neříkej, že můj manžel je šmejde, je to sluníčko, to neuznám. Drží se stále zuby nehty šmejda. To je tažený špatným vozidlem. V bedně je olomoucký sýr, smradlavý sýr, protože můj tahoun je šmejd, ale to je moje volba, tak se tím musím trápit to je ášritja
Kdo je na mě závislý, na Kršnovi, jógínovi, zástupci Brahmy, tak ho přijímám. Dítě od maminky, žák od učitele, obchodník od klientů, takto je příjem, pak jathé – Ten, kdo je odtahován, tak pak jejich chování, znání se stane Brahmou. Konání uznání Brahmy, tak se stane Brahmou. Pak veškeré starosti zmizí, jako když se miminko zahákne na maminku, tak veškeré starosti o botičky, plínky, dudlík, je na mamince. Starosti jsou postarány.
Člověk má starosti své? Že stárne, bude v důchodu, bude sám v posteli, nikdo se na něj neptá, nikdo ho nekrmí, každý o stáří myslí, o maran o smrti. O osvobození, chce být nezávislý, šťastný, odpojený, a to všechno počáteční slovo džarámaraṇamókšája - to jsou trápení člověka. A ty trápení automaticky zmizí, kdy? Když člověk žije závislý je na mne. Když miminko žije a je závislý na mamince, ...., Kdo je závislí na mě (Kršna), který má pravý pero a flétnu a v ruce má čakru, které řeže hrdlo. Kdo tomu věří, tak je oddaný. Kdo je na kom závislí, přijímá a je takový jaký je jeho odtahovač.
Takže, když se medituje, slyší se a setkává se člověk s vlastní podobou, tak opustí všechno moje, moje tělo, můj dech, moje srdce, moje ledviny, moje záda, moje cervikál, moje kraniál, moje lumbál, nic není a co je jediné je jen je pak jen jediná podstata, moje podoba – vlastní skutečná podoba. Tomu se držet, tím být. Tak kdo je náš odtahovač? To je náš prvotní originální, věčné podoba. Pak je takový člověk už nemá žádné trápení je osvobozený a úplně všechno do dna zná, nic není, co by neznal. Co nám verš říká? Uvědomit si, na čem jsme závislí, kdo je náš odtahovač, co chceme a kam jedeme, to je spiritualitě, naše jádro, ze kterého vycházíme.
V nitru je odtahování. Je to nesocialistické učení. Když nechceme něco, stačí jen odhadnout ale odhadnout zásadně nemůžeme, je v tom náš rozum, já mám zlatíčka a neodtahuju, když člověk umí říci,
Co je rozvod – osvobození, co je výpověď – osvobození. Když je odtažený a tam přilepený kde chce, toho se držet, to je jednoduchá receptura. Ale i když, co by kdyby, to jsou řetěze, lana, která zaručují pevné uchycení. To je všechno k verši.

जर džara (stáří); मरण maraṇ (smrt); मोक्षाय mókšája (osvobození; džarámaraṇamókšája, osvobození od stáří a umírání, smrti); माम mám (Mne); अश्रित्य áśritja (uchýlit se, ZÁVISLÝ) ; यतन्ति jatanti (usilovat); ये jé (kdo); ते té (tito, oni); ब्रह्म brahma (Brahma); तद tad (to); द्विदुः viduḣ (poznají); कृत्स्नम kṛtsnam (celý, úplný); अध्यात्मं adhjátmaṁ (Nejvyšší Já, Adhjátmam); कर्म karma; च ča (a); अखिलम् akhilam (zcela, kompletně).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>