Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ó Ardžuno! Poznal jsem bytosti minulé, přítomné i budoucí. Mne však nepoznal žádný z nich. ||7-26||

---

---

Kostič: Já poznal jsem, ó Ardžuno, ty bytosti již minulé i přítomné i budoucí, mne však zde nikdo nepoznal.

---

Komentář Govind:
Jsem véd, říká Kršna. Co znamená véd? Véd je v sanskrtu ze základu vid – znání. Jsem znání. Ve védské kultuře jsou Védy, které dnes lidi definují a chápou, rozumí podle čtyř spisů a tím se říkají védy. Kultura, která to považuje za směrodatné se nazývá védská kultura. Co tedy znamená véd? Je to znání. A co je znání? Je to jasno. A proč jsou považovány knihy za védy? Ještě trochu jinak, co je to znání? Znání je to, co je věčné, je od nepaměti a nepřetržitě. Když je člověk dozrálý, schopný a má tu kvalitu, tak se znání dotkne, registruje a pak je mu jasno. Padne do přesvědčení a je jasno. Co dělá véd? Mění přesvědčení. A změnou přesvědčení je mínění.
Mínění o je? měnění přesvědčení. Měnič přesvědčení. Mění se mínění, mění se a je proměna. Mínění se přesvědčení. A to dělá kdo? Znání. Tak my, když neznáme, kudy se jede do Prahy, tak je to jiný stav, než když to známe. Nitro je jiné, přesvědčení je jiné, osobnost je jiná. Neznání a znání, jak se jede do Prahy, mezi tím je subtilní rozdíl, který není vidět. Není v dosahu smyslů. To je znání. Vážíme si literatury, protože je tam znání ve formě písma. Jestli jsme schopni, jsme dozrálí, tak písma, které jsou znání, přivedou změnu v našem přesvědčení, a tím je jiné mínění. To znání jsem JÁ, véda ham (Brahma, Bůh). Znání je prvotní a nekonečné. To není výrobek člověka. Znání je sám Bůh, Brahma. Jede se s tím. A proto ve védské kultuře je znání považováno za formu Boha. Proto se védám říká boží spis. Je to znání, ve kterém je znání uloženo. Vychýlí všechny literatury, jsou to šruti, uložené formou zvuku a zvuk je ve formě promítaném písmem. Tak to je v písmu uloženo znání. A tyto písmena, které jsou ve formě zvuků, a to je ve formě písma, takto zvuk i zrak, obě to jsou pro znání dálnice, které spojují do rozumu, přesvědčení. A proto tyto spisy mají jiné slovo a říká se jim šruti, ze kterého znání protéká. Tam je uloženo znání. Ájurvéda je také véda, znání, znání o životě. Takto védánta je také znání. Kde je slovo véd, je vidhja, stejný kořen vědění. Vidhja je véd znání a kde se tomu znání věnuje tak v takové áleji prostor uzavřený korunami stromů, álej vidhja, kde se vidhja znání věnuje tomu se říká vidhjálej – v jiném jazyku je škola. Škola je vidhjálej, tam se věnuje vidhja, znání. Takto jsem to znání, védaham.
BHÚ je jev, Bhútáni zjevené. Jevené. Ty jevené. Bytosti jsou jevené. Všechny bytosti a bhú znamená jev. Můžeme udělat jevené nebo zjevené.. Co s bytostmi? Títáni – minulost, jejich pradávnost, minulý čas. Takže minulé bytosti, jejich přítomnosti vartamánáni, a jejich budoucí bhavišjáni. Vše minulé, přítomné i budoucí já znám. Já znám minulost, přítomnost a budoucnost všech jevených i zjevených, jsem ta znalost. Já znám. Tedy Bůh zná. Védaham.
Nikdo mě nikdy nezná, já o bytostech, minulost, přítomnost a budoucnost znám, ale mě nikdo nezná. To je definice Boha, bůh je ten, kdo zná minulost, přítomnost a budoucnost všech bytostí. A jeho nikdo nezná. To znání je Boha.
Z tohoto verše je klíčové slovo védaham. Člověk také něco zná. Zvířata, bytosti také něco znají, tak prvek, kterým se něco zná, tak je znání. Znání je jen jedno, znání není mnoho. A á jsem říkal, v určitém okamžiku, v určitých okolnosti člověk může něco znát. Vždy nemůže znát, ne každá bytost může znát, ne v každém prostředí bytost může znát. Dítě nemůže znát cestu do Prahy. V určité fázi, v určité okolnosti, určitém stavu může přijít znání. To není v rukách člověka, kdyby to byl jeho majetek, tak by znal kdykoli. V češtině tomu říkáme, že to cvaklo, docvaklo. Co se cvakne? Padne znání. Kdy padne znání? To z ajurpsychologii je jednoznačně řečeno, kdy může cvaknout, když mluvíte nebo když posloucháte, cvakne. Cvakne, když poslouchá, má šanci cvaknout. Když mluví, je záruka že necvakne nikdy. To nemůže. První podmínka cvaknutí, znání je když člověk umí poslouchat. To v našem stylu života není možné, je odebráno, my musíme pořád mluvit. Mluvení, které je ukazováním – je proslulost, a to je záruka tuposti a k tomu, že nedojde k pochopení. Psycho rada je důkladné plnou silou vnímání. Ne mluvení.
Kde je řeč, jsou zabouchnuté dveře, nechoď ani dovnitř ani ven, pro koho? Pro znání, mluvení zabouchne dveře pro znání. Kdo poslouchá, znání jsou dveře otevřeny, je ticho a umí vnímat, a to vede kam? Do klidu, soustředěnosti, to vytvoří podmínky pro znání. Klid je nutný prve pro znání. Ukázka klidu není mluvení. Ukázka klidu je poslouchání. Chvíle, když začneme poslouchat, vnímat, pak protéká znání. Taková možnost je. znát se může. Malé děti nemají možnost. Protože v nich zvědavost, zájem. libo-nelibo je v plném proudu. Proto nemohou rozumět, učitelka říká jednu a tu samou věc stokrát. Mají těkavou hlavu. Když je těkavá hlava, neumí poslouchat, umí jen mluvit, neumí poslouchat. To je zábrana, aby člověk mohl něco znát. Těkavost je v našich silách. Dospělý člověk může ventilek zastavit, či otevřít naplno když je těkavost naplno, není znání nikde nahlížet na mínění přesvědčení není vůbec znát a cítit a člověk, jak bude vypadat? Jako moucha, protože neumí poslouchat. Vzniká těkavá mysl, nesoustředění a možnost znát je zabetonovaná. Tak vid – znání je k dispozici, ale vyžaduje určité oběti. To je obětovat těkavost. Mluvení je průkazem těkavosti. Když jsme ticho, dokážeme přijmout. Co se přijímá? To je znalost, znání. Ženy pořád mluví, nemluvení je nemožné. Když to vidím na kuchyni, na nádvoří, pořád potřebují mluvit. Nemají možnost na znání. Když to dělají muži, tak je to ženská.
Existují ženy, které vnímají jen vnímají, uvnitř jsou klidné. Proto mohou znát. Kdo pořád potřebuje mluvit a ještě hledají možnost, kde se dá mluvit, jim je zabetonované znání. Porozumět, zamyslet se co je to znání. Žádné znání není nové. Všechno znání je tak staré jako tento Vesmír. Když ho začneme vnímat, tak tomu říkáme objev. Ale není to objev, je to stále. Fyzika, matematika, biologie, ekonomie, nic není nového, je to nové pro mě, protože začínám s poznáváním, znání není nové. Voda nová není, když se udělá studna, objeví se voda, není to nová voda, byla a bude, voda, která teče ze studny, my jsme ho objevili našli, to je nesmysl. Znání je věčné. A proto každý zdroj znání je úctyhodné. Proč platíme ve školách, co je placení, to je úcta, tím uctívá je to
Ukázka, chodit v uniformách, včas. Deset minut dříve ve třídě. To je ukázka úcty ke studiu. Ke knížkám, k literatuře, společnost, přítomnost, být v prostředí. To je uctívání znalosti. Tím jsme tím, komu patří. Patřič.
Aštangvhodný – patří aštanga, Bhagavadgíta, patří znání. Patřičem se stává, být správným patřičem. Být patřičem anatomie, vaření, jógy. Nejdříve musíme být patřičem. Patřit pátrtá sanskrt. Slovo. Kdo je pátrem zvednout nůž v ruce. Ne každé dítě. Nepatří jim nůž nejsou patřič. A když je někdo něco na něco patřič, tak má nárok práva, schopnosti se udržet. Vlastnit ho, mít ho. Patřič může mít. Nepatřič nemůže mít. Plný hrnec 30+ není patřičem. Je přeplněný. Kde je prázdno, může se naplnit. Kde je touha pro přijímání, tzn. Ticho a přemýšlení je vlastností patřiče. Kde se pořád bublá, to patřičem není tomu se říká 30+ nepatřič. Ve studentském věku je jen přijímání. A po studentském věku už přijímání není možné. Je přeplněno – to potřebuju, to musím, to je důležité, a to se naplní tak moc, že už se nevejde. Co je důležité? Učit se, co musím? Učit se, učit se, učit se. V hrnci není nic jiného než pátrtá a po třiceti je moje děti, moje zahrada. Tak ájurvéda někdy jindy. Znalost jindy. Už mám děti, zvířata, baráček, ... tím je naplněno. Požadavek se učit není.
A proto se nic nevejde, a nic nemůže už ani vlézt, je přeplněno. Je pozdě. Nejprve se musí vysypat, vyhodit, co potřebuju, co musím, udělat místo pro znání. Pak je patřič. A něco může nabrat. Staré 30+ nemají nárok něco poznat, není priorita. Důležité oslavy, tam musím, kde je místo učit se, není nikde. Proto se ve starém věku nedá přijímat znání. Je přeplněno potřebuju, musím a Nemají patřič. Védaham jsem znalost, znám jejich minulost, přítomnost a budoucnost a nikdo z nich mě nezná. Nikdy a nikdo.
Kde je znání, poznání jsme trochu objasnili, trochu rozsvítili. Nejsme patřičem, jsme hrabošem, hrabeme proslulost, chceme, potřebujeme,...

वेद véda = poznat, vědět; अहम aham = Já; मां máṁ = Mne; kaščana nikdy; समतीतानि samatítáni = minulé, mrtvé, předchozí; वर्तमानानि vartamánáni = přítomné, žijící, pohybující se; च ča = a; अर्जुन ardžuna = Ardžuna; भविष्याणि bhaviṣjáṇi = budoucí, to, co nastane; च ča = a; भूतानि bhútáni = bytosti, stvoření; तु tu = ale, však; वेद véda = poznat, vědět; न na = ne; कश्चन kaśčana = cokoli, kdokoli.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>