Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Taktou se svou vírou svázán, provádí své uctívání a jeho touhy jsou Mnou naplněny. ||7-22||

---

---

Kostič: On s vírou tou spjat snaží se věrně to božstvo uctívat a tak dosáhne své touhy, jež mnou právě byly stvořeny.

---

Komentář Govind:

Navazujeme na předchozí verš. Z tohoto verše vyplývá spousta věcí. Jádro toho vyprávění je, že se člověk dozví o tom, že důležitost člověka je nakonec nulová.

Podstata, to hlavní, je někdo jiný než člověk sám. Co si myslí celou dobu, se svou pýchou, myšlením, chamtivostí, sobectvím, přivlastněním, vztahy, libo-nelibo, to je jenom pěna. A s tou pěnou se člověk celou dobu ztotožňuje, s tou, která je nepodstatná.

Co nás ta pěna stojí? To je ta podstatná. A tím ta pěna, která nic společného nemá, je absolutně zkreslená, a jí se člověk věnuje s ní se ztotožňuje. Protože je to duté, je to bez významu. Ale my to bezvýznamné považujeme za hlavní.

O tom je celý kontext, o tom že ryba nic není, podstatný je rybník. Rybník je věčný, ryba je jen sezóna. Když přichází ryba do rybníku, rybníku je to šumák. Je jedno, jestli si ryby z rybníku berou nebo do rybníku přidávají. Rybník je pořád. Rybičky přijdou tancujou, plavou, reprodukujou a na vánoce odcházejí do pece (na pánvičku). Takto mi přicházíme, líbíme, skáčeme, pěstujeme, stavíme, bavíme, slavíme a pak konec a Pelhřimov (spalovna). Tak jsme jako ryby a hrajeme si na bůhví co. Náš život je krmen, postaven, vytvořen rybníkem. A o rybníku nemáme ponětí. My máme ponětí o plavání pod hladinou a plavání nad hladinou, někdy si vyskočit. Jako ryba je v rybníku blbá, my jsme blbí na ten svět.

Bůhví, co všechno si myslíme. Naše trápení je naše důležité. Manželka důležitá, barák důležitý, a čemu říkáme důležitý – to nás sežere. Zaměstná nás a utrápí nás. Nemůže nás trápit něco, co není důležité. Jak jednoduché to je. Chceme být mimo utrpení, přestaňme vyrábět důležité, žádné trápení není.

Kontext je pro člověka zrcadlo, aby věděl, jak to je, kde stojí. Člověk něco dělá, něčemu věří. čas je věnován mobilům, klientům tak budou zakázky a budou z toho peníze. Tak se věnuje telefonátům, návštěvám, jednáním. Co se stane. Získá peníze, získá klid. Tento verš říká, že čemu člověk důvěřuje, čemu se věnuje, arádhanam – koná v důvěře,

Ale ten zisk, to také jsem já. Myslí, že je to stavění domů, a má z toho peníze a ty jsou moje.

Tento verš říká: Ano, vůbec nemusíš o mě vědět, ale ty peníze jsem také Já.

Další, co vyplývá z tohoto verše, je že můžeme dělat cokoli, můžeme ho i získat ten jeden, nakonec je to stejně není moje. Stejně říká, to je moje. Ty máš, ale je to moje. Už jsme tu vyprávěli příběh s motorkou. Jako ryba může rodit miminko a může říci to je moje dítě, ale rybník si říká ty si říkej, co chceš, ale je to moje. Můžeš se o mladé starat, můžeš se množit, můžeš malé rybky učit, jak si hrát, ale jsi to moje ryby. Když se budou prát, stejně rybník vyhraje. Všechny ryby patří rybníku.

Bez mé zásluhy, beze mne nic není. Bez rybníku nemůže ryba dát jikry, další mladé.

My můžeme mít dům, manželku, děti, auto, účty, peníze, ale bez něj nic není. Všechno je to jeho. Akorát my to neuznáváme. My to uznáváme jinak.

Z první části vyplývá

Nabourám vaše fantazie, důvěry. Je důvěra a konání modlitby, ranní rituály z toho vzniká zisk, to přináší zisk. To vyplývá z veršů 21 a 22. Možná jsem vám to říkal, v každém podniku, korporátu, státu je určité vedení, určitý systém funkčnosti. Je organizace, díky které, všechno funguje. Tak je majitel, hlavní šéfík, kterého to všechno napadlo, existuje podnik, korporát a potom se k tomu vytvořila struktura, hierarchie, vypadá komplikovaně majitel, jednatel, ředitelové, vedoucí, manažeři. Velice složitá struktura a podnik funguje. V rámci toho systému, každý uzel - každý manažer, jednatel, vedoucí má určitá práva v podniku

Když někdo potřebuje s podnikem něco řešit, tak jde za konkrétním vedoucím přímo odpovědným, který bude řešit jeho žádost. To je fungování jakéhokoli systému, to je normální. Když člověk zná přímo majitele podniku, tak potom nestojí u okýnka u přepážky ve frontě. Jde rovnou k majiteli a řekne, co potřebuje. A majitel, protože se znají se zeptá, kde jsi byl na dovolené. Tím je žádost automaticky vyřešena. Jedná přímo s majitelem, a to je pro člověka jednoduchá možnost.

Obracet se na kartáře, horoskopáře, astrologové, to jsou všechno zaměstnanci Brahmy. Planety jako Jupiter, Mars, Saturn – jejich šéf je také někdo. A když známe rovnou šéfa, tak co budou tydle čičmundy dělat? Tak ať se kamarádíme rovnou s šéfem. Pak propadá kartářské řemeslo, astrologové, je to zbytečné, když známe přímo šéfa.

Otázka je: jak se s nejvyšším kamarádit. S kýmkoli se kamarádit, znamená brát jeho veškeré výhrady. Vůči němu nemít žádné výhrady. Když se kamarádíme se zlodějem, tak v první řadě není kradení zločin. Pak s tím zlodějem můžeme kamarádit. Když chceme kamarádit s lhářem, tak lhaní není špatné. Pokud chceme kamarádit s kuřákem, tak kouření rozhodně není špatné. Když toto umíme a respektujeme, tak může kamarádit s kýmkoli.

Co ty děláš, je velice dobře. Nic proti tomu nemám. A je to úžasné, fandím ti v tom, co děláš. To znamená co? Moje existence to není. Je to jenom tvoje existence, dělej si, co chceš. Já přijímám úplně všechno, jak rozhodneš. Tvé rozhodnutí je mnou absolutně přijaté. Potom ten šéfík, majitel nemá žádné výhrady vůči nikomu.

Když někdo přijde za Nandim, chci u tebe pracovat a udělám všechno, co řekneš. Řekneš vypadni, tak vypadnu, řekneš přijď, tak přijdu. Co řekneš, to udělám. Tak Nandi řekne: Co chceš? Já nic nechci, já chci jenom s tebou být. Nandi potom nemá výhrady vůči takovému člověku. Jen řekni, tak přesně to bude. Tvoje myšlenky – moje ruce. Nandi nemůže mít výhrady vůči takovému člověku. Tak se s ním kamarádí. Kamarádit s někým znamená nemít vůči němu výhrady vůči kamarádovi, vůči Boha, vůči Brahma, takto když jdeme, všechno je přijato.

Cokoli, co řekneš, to bude, mám plakat pláču, musím běhat, běhám, musíš být nemocný – jsem nemocný musíš být zdravý – jsem zdraví, cokoli, co řekneš: vylez nahoru, jdu nahoru. Skoč dolu, skočím dolu. Takže potom kamarádit s nejvyšším je samozřejmé. Ale já chci jenom toto, to nechci, já chci toho více, a toto nechci vůbec, co to je? rág a dvéš. Pak se musí vrátit okýnku, k přepážce, s takovým vybíravým se kamarádit nelze.

Tento systém, když pochopíte, tak pochopíte, jak kamarádit s átmá.

Tento verš obsahuje i tuto myšlenku.

Radost ze zisku, z majetku, tak všem dává radost. Všem ánandu.

V tomto verši nemáme klíčová slova, přesto je absolutně klíčový. Je to jen otázka, jak se nad tím člověk zamyslí.

Když jsou výhrady, tak bude i zisk i trápení. Bolesti i radosti, obě budou. Chceš mince, tak bude rub i líc. Nemůžeš mít mince a mít jen rubové strany. Máš i lícové. V našem chtění je trápení.

Můj kamarád je Šumák, a jeho kamarád je Samo. Ale my Šumáka neznáme, tak nemůžeme použít ani Samo. Musíme samy trpět. Mějme Šumáka, a Sama a děje se klasika. Je bez problémů.

Ale když člověk něco uvidí, Nandi uslyší – nová zakázka nový požadavek, všechno vyprdne a hned hrr do toho, kapacita žádná, nemá volný čas na zakázku, ale jede a v hlavě, jak to zvládne při cestě od do. Ano měj si další zakázky a trap se. Protože chceme, to chci, to chci, to chci. (govindží zpívá jen to chci, to chci...)

Jako myška, pořád běhat, to chci

Člověk si myslí, že klid je když něco získá, klid je někde v majetku, když budu mít dvacet tisíc budu mít klid, když budu mít dvěstě tisíc budu mít klid, když budu mít dva miliony, ale jediné co nepřichází je klid. Miliardy lidí darují, dobročinně dávají, ale nalepenost na předmět je stoprocent silné, připoutanost je pořád. Navštěvování chrámu, čtení spisů, darování, pomáhání, přilepenost je pořád stejná, všechno je bez významu, je to k ničemu. Porozumět celkovou funkci a zjistit, jak to tam funguje, a podle toho držet režim my si jen vybíráme. Vybíráním přijde ytong. Chceme nechceme dohromady a my chceme jen jednu věc, pak je trápení zaručené. Když je přijato, není žádné vybírání, tak trápení není. Když jde Januška s košíkem sbírat jenom špendlíky vínové, tak ano tak jde do špendlíkového lesa, jsou tam žluté, červené, ale ona vybrala jen fialové, z padesáti stromů bude česat jen ze dvou. Ale kdyby řekla jdu na špendlíky je to šumák, všechny jsou stejně chutné, a voňavé, nevybírala, tak by natrhala košík z prvního stromku a bylo by to hned. Když člověk řekne já jdu na pivo, je to jedno jestli tam bude Kozel nebo Budvaiser, tak hned v první hospodě je naplněný. A když řekne: Ne, já chci jenom Plzeň 12 a ta se točí jen v jediné hospodě ve městečku, tak se hodně našlape.

Takže je to na nás, jaký velký trychtýř máme. Když je všechno přijato, tak žádné problémy nejsou. Když vybíráme přijato, tak máme problém. Pravděpodobnosti jsou méně naplněny a než se naplní tak co? Trápení. Tomu se říká jednoduchost, všechno přijato větší rozsah přijetí.

Aradna je tady slovo věnování uctívání, Když není potřeba žádný výběr tak aradna není třeba.

Člověk nepotřebuje ani sankalpu.

Sankalpa je síla ke konání. Celý dům je tvůj, tak je jedno jestli děláš plot, okap, nebo střechu, okno. Vadí něco, celý dům je tvůj, cokoli budeš dělat, je pro dům. Nejsou žádné priority, dělej si co chceš. Všechno je to stejné, Když je Šumák, není sankalpa, to je odevzdání.

Když vidíme hierarchický systém, vidíme, kdo je tvořitelem, odkud to všechno přichází. S ním kamarádit není žádný problém. Stačí jen nemít vůči němu žádné výhrady.

Říká se, že Bůh je přítel a ve všech inkarnacích – Ráma Kršna vždy se Bůh chová přátelsky vůči lidem. A přátelství má jeden jediný klíč potřebný. A to, s kým chceme kamarádit, vůči němu žádné výhrady. Když chci kamarádit s účou, tak nesmím mít žádné výhrady, že vždy přijde pozdě, a je jedno kolik je, a hned zapíná vysavač a luxuje. Nesmí být žádné výhrady, pak žádný problém s účou nemám. A když začnu mít výhrady, že vysavač nesnáším, že nechá vrata otevřená, nesnáším, pak Jandu nemůžu mít nikdy za kamaráda. Kde máme výhrady, tak kamarádství není, kamarádi jsou tam, kde výhrady nejsou. A kde jsou výhrady, tam je rozvod, roztrhání, bolesti, trápení a trdla.

Otázka: Jakékoli myšlenky přichází, tak jsou také Brahma. I libo nelibo je Brahma.

Govindží: Tvůj myšlenky nejsou, kdyby myšlenky byly tvoje, tak by tě poslouchaly. Jak můžeš říci někomu, kdo tě neposlouchá tvůj. Ani je nemůžeš uspořádat. Tak jak mohou být myšlenky tvoje? Kdyby byly tvoje, tak by tě poslouchaly – teď choď a teď nechoď. Kdyby byly tvoje, tak by byly srovnané v tvém kufru nebo v batohu. Děláš si s ním, co chceš. Tehdy můžeš říci, že je něco tvoje. Kdy je něco tvoje a moje. Je to vlastnictví, co je moje je v mém dosahu.

Tak myšlenky jsou tvoje.

Tak se nestarej o to, co není tvoje. Tak je nech, ať přichází a odchází. Stromy u silnici nejsou tvoje. Vidět je můžeš, ale domu si je nevezmeš. Nemusíš posbírat do auta všechny krásky u silnice. Stačí se kouknout, jo jsou krásné, hezké a jede se dál. Proč se tomu musím věnovat, ano stromy hezké vysoké. Zasekávat se přemýšlet o tom. Stará se jen o to co je tvoje.

Co je, to je. Buďte šťastni, jak je vám libo.



até । labhaté, z toho on má zisk, získává, labhaté (získává); स sa (on, ten, tak); तया tajá (touto); श्रद्धया śraddhajá (s vírou, vírou); युक्त jukta (spřažen, spojen); तस्या tasja (jeho); अराधनम arádhanam (uctívat); इहते íhaté (vykonávat, provádět); लभते tabhaté (získává); च ča (a); ततः tataḣ (potom); कामान् kámán (touhy, přání); मय maja (mnou); एव éva (vskutku, opravdu, skutečně); विहितान vihitán (schválit, stanovit); हि hi (jistě, také); तान् tan (jim, jemu).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>