Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Kdokoliv oddaný se rozhodne uctívat (velebit) jakoukoliv formu (boha), takového víru učiním neoblomnou. ||7-21||

---

---

Kostič: Kdykoliv zbožný by chtěl ctít s vírou kteroukol podobu, každého tak onu víru neochvějnou já učiním.

---

Komentář Govind:

Pokračujeme v kontextu předchozího verše. Vášně přeplňují, obklopují gján, pak je uvažování člověka podle vášní. Gján určuje svou cestu a dochází k vytvoření ideálu, Boha a člověk takto pokračuje. Každý člověk má jiné libo, cíl a to všechno určuje, jak gján obklopí vášeň. Někdo je mechanik, někdo je úředník a podle toho mají své ideály, idoly a věnují tomu celý život. Každý člověk je jiný libo, a má jiný cíl a to určuje, to vychází z vášně. Někdo žije matematikou, někdo je chytrý v jazyce, každý je podle jeho vášně a to určuje, co se mu líbí.

Tento verš může být odpovědí na složitou otázku, podle čeho se něco někomu líbí. Třeba někomu se líbí růžová a modrá se nelíbí, někomu se líbí zelená a černá se nelíbí a tyto liba nemají logika žádná není. Je to bez logiky, že se mu líbí. Proč se líbí? Když je 30 holek a 50 chlapů, tak si každá holka vybere nějakého chlapa, proč zrovna toho? Proč se líbí, na to líbí nemá libo odpověď. podle toho, jak se líbí, nemá to důvod. Ale má podle toho na co jeho rozum je naplněn. Jakými vášněmi je naplněn jeho rozum, podle toho vybírá, podle toho je libo.

Libo má svou odpověď to. Čím je intelekt, buddhi, gján, rozum, čím je přeplněn podle toho se člověku věci líbí. A čím

Tady každý člověk je považovaný za bhaktu, ten, kdo je oddaný. My jsme všichni bhaktové, čemu sem oddani? Vesmírnému vědomí. Nemůžeme z toho vylézt ven, chceme nebo ne, jsme utopení v kádi, není pro nás nic jiného možné. Každá bytost je zaseklá do svých smyslů a smysly - indrije ájurvédě józe, Bhagavadgítě, Védantě, Sánkhje Podle B,V,S je 11, to je i tanmátra, Luky to vysvětluje ve výuce v Povědomí. Pět smyslů jsou in – přináší dovnitř – oč, uši, nos, jazyk, kůže, to všechno přitahují vnímají, tahají okolí dovnitř. To jsou gjánendrije, přináší informace. A dalších pět smyslů, jim se říká karmendrije. Tady se nepovažují za smysly. Jsou to motorické, ty co vykonávají jako karmendrije - ruce, nohy, jazyk – mluvidlo a stejný jazyk je smyslem vnímajícím je rasná – která určuje chuť, která padne na jazyk, jestli je to sladká, slaná, pálivá, hořká.. to tahá do mozku. Tady máme na mysli jazyk mluvidlo. Dále jeden sexuální orgán zařizující reprodukci a druhý je konečník pro vypouštění odpadů. Pět konajících smyslů a pět vnímajících, jedenáctý je uvnitř v nitru, který vytvoří nitro, cítění, paměť. Nitro, když se rozevírá (to je jóga obor) tam bydlí man (mysl), buddhi (intelekt), čitt (životní síla, životní mechanismus, který řídí kompletní fyziologii) a ahankár (bos všeho cítící proslulost, svou identitu). Životní síla, a životní mechanismus, který řídí život. Takto je nitro jedenáctý smysl.

Do všech smyslů jsou vloženy vášně. Řízeno je vše vášní, které přicházejí z vlohy. Tak žijeme miliony let.

Život není 50-100 let jen tělo se mění život je miliony let, stejně jako každý den měníme tričko, tak máme různá těla, někdy tělo broučka, někdy ..stromy, Co žije tam se touláme. Kromě jedenácti smyslů nejsme nic. To je náš omezený svět, jsme taková žába ve studni, která skáče od jednoho kraje hranice studny na druhou a myslí si, že není nic jiného. Není nic jiného možné, takto tomu jsme oddáni. Proto je slovo bhaktah

Kdo komu důvěřuje: nitro, tam máme procitujeme důvěru a podle důvěry naše kroky se určují. Kdo jak důvěřuje. Povědomáci znají slovo sándra – hustý a drava vlastnost. Co je husté tak to může být naše důvěra. Vůči čemu? Co máme za suroviny pro náš život to je člověk, předmět, čas. Tak jaký člověk nám zahustil naše nitro? jaký předmět zahustil naše nitro? Jaký čas zahustí naše nitro? Nic jiného nás nemůže zahustit. Buďto jsou hodně řídké. Lidi jsou řídké, předměty hromadění majetku je řídké, vlastnění majetku je řídké nebo jsou zahuštěné, a to není jenom molekuly chemické, když H2O se hodně zahustí, tak se podoba mění jako led, když je H2O molekuly řídké, tak voda teče. A když jsou hodně, hodně řídké, tak je z toho pára. Hustota určuje fyzickou podobu guny sándra – drava.

Šraddha je také hustota.

Z minulého verše, kdo jak je obklopený vášní jeho rozum, tímto směrem se zahustí. S tím ten člověk, bhakta, jeho šradhá (důvěra) árčitum je považováno za důležité.

Co je pro mě důležité, jaký má šraddha uvnitř, jakou má důvěru vůči člověku, předmětu času tak to se stává důležité, to je priorita. Tady vzniká, co je pro koho důležité to jiné podle dávky jejich důvěry, jak moc je zahuštěné. Sovo zahuštěn může znamenat, jak je důležité.

Tím se hlava zasekává, pořád nosí věc, člověk, čas, pořád to člověk drží, a to držení tomu říkáme zaseklost. Člověk nemá nic jiného v hlavě než kolem jednoho bodu, peníze-penze, člověk ten – člověk ta a je zaseklý, tomu se věnuje. Tomu, tomu – ačalam šraddham

Člověk má zaseklinu a ta zaseklina je jednoznačně soustředěna a nic jiného člověk nevnímá než to, kolem čeho se motá. Kolem milovaného, peněz, hněvu, libo-nelibo a tomu se celou dobu věnuje. V tom se motá. Nic jiného nevnímá. A zahušťovací síla, dostředivá síla, nic člověk nevnímá, když je v hlavě pejsek, dostředivá síla pejsek, tak i když jí jídlo, kadí, dívá se, cokoli dělá, v hlavě je přítel nebo pes, kamarád, bazén, byt, prachy. A u toho se drží. I když oči vnímají tisíce jiných věcí. V nitru hoří jen ten jeden předmět. Toto je árčitum.

Včera jsme měli slovo sthira vlastnost – stojící a čal vlastnost – pohybující. Když se napíše čal a před to a ačalam – nepohybující se, ustálený. Člověk je potom ustálený do pejska, peněz, osoby, příhody a je tam ačalam, zaseklý, nehybný je to jen o tom zaseklém. Síla, která udělá ačal, ustálí. Ta důvěra je nehybná. Už je pevná, kathina - Slovíčka pro rozpoznání hmoty, ale také mysli. Ačalam šraddhá naše důvěra, náš cíl je jen jeden bod. To, co přitáhne do jednoho bodu, ačalam šraddhám tám éva Vidadhámi

Tak to, co přináší do středu, není nic jiného. To jsem kdo? Já. Já jsem ten, kdo dělá jednobodovou hustotu.

Každý má jiné rozhodnutí, jiný cíl, jinou nauku, jiný cíl, a k tomu dochází k výraznému zahuštění a je jen jeden bod nic jiného. To je ta Dévatá, Bůh, v jóga literatuře, ale normálním pochopením Bhagavadgíty a důvěru, která přitahuje, to napětí, které se vloží, aby se smrsklo na jeden bod, tak ten pes pastýře, který udrží ovečky na jednom místě, v jednom bodu, ten pastýřský pes jsem já, říká Kršna Ardžunovi. Kdo si co myslí v hlavě a je na to téma zahuštěný, a udělá ho absolutně nehybné árčitum, člověk vidí jen jeden bod. Víte, jak mluví Viza? Mluví i rukama. To znamená co? Zahuštění na jedno místo, ruce ukazují že je rozlítaná, soustředěnost a víra není jedna. Setkáte se s výrazem ytong.

Klasická žena je ytong, chce i to i to i toto chce, má mraky věcí. Když se soustředí všechny ytongy se rozpadají a zůstává jen jeden bod. To moc nejde, protože chci všechno a nejlépe hned, jsme rozlítaný, je hodně cílů, musím, potřebuji a pak je člověk roztrhaný, roztrhaný na cáry, rozcáraný.

Janda: Je rozdíl mezi zaseklinou a soustředěnosti?

Govindží: Asi ne.

Janda: Musí být přeci.

Govindží: to je také soustředěno. Síla je jednobodová proto je zaseklina, soustředění je také zaseknutí. Síla celá je jednobodová. Je to stejné.

Janda: Není rozdíl mezi ekaghrt ...

Govindží: To, co člověka posouvá jiným směry. A z toho se vyvine směr. Když jsme zaseklý, to také někam vede. Když jsme zaseklý, tak to vede k trápení.

Když jsme soustředění, tak vede rozpitvání, rozřešení a porozumění.

Janda: Zaseklina je to je naše emotivní pochopení, to je to, čemu říkáme duality, hodnotíme svět věci.

Govindží: Zaseklina se může proměnit do ekaghrt bez emocí.

Když je negativní cítíme bolesti. Když je pozitivní je štěstí. Jinak je neutrální a je legrace.

Když je ekahrt, směrem k neurčitému je to spiritualita, neduální, tam už není dualita. Je tam šumák.

Když to vadí a bolí, je to negatium. Je to je hezké, to chci, je to pozitivum.

vizy ruce a všechno lítá.

Když se zúží do jednoho bodu, tak to jede dopředu, do hloubky.

Takže tasja tasja ašalem šraddham

K této metodice, soustředit se do jednoho bodu, nic jiné nechce řešit, je to jedno, chce řešit jen lásku, chce řešit jenom prachy, jen sex, jen pejska, táhne do středu dostředivá síla k tomu to jsem já Brahma, Kršna, Bůh, vesmírný tok. Takto kdokoli, cokoli, jakkoli, jeho důvěra, když se zhustí a jde jen na jeden bod, ta síla, která přitáhne do jednoho bodu, tak to jsem jí říká Kršna, vesmírná síla, vesmírný tok.

ISA VÁŠE SARVAM Všechno je pouze vesmírný tok.

Tam je v něm všechno naše libo-nelibo, co nás baví nebaví, není v našich rukách, soustředění nesoustředění není v našich rukách není nic všechno je v rukách automatu a jsme na časovém úseku, musíme všechno prožívat, někdy nahoře někdy dole a odevzdání sám sebe pak je to co je tak to je.

Když sedíte na velkém kole ruské kolo. Tam když cítíte, jak jde nahoru dolů, padám nebo když je vám jedno, jestli spadne do řeky. Vše se zklidní, bourá zmizí, roztrhne se celé tělo, tak nic nebolí, protože co je člověk v tu chvíli – šumák, šumákovi se nic neděje, já to potřebuji, musím a je důležité tak mám průser.

Je to jedno není žádný průser, dostanu nedostanu, je to jedno. Důvěra šumákovi. Nebo když je to důležité, tak to bude, jak to má přesně být. Fajn jsme v kleštích trápení. At je co je žádné kleště nejsou, žádná bolest není, vše přijímám, ne já to chci, jen, takto. Máš krček v nůžkách. Člověk sám vytvoří trápení, negace-pogace-legrace,

Když trvám příliš – tak přišel Bůh trápič, utrápí člověka, tak to chci, tak je to důležité, tak je to správné, život do žumpy. A když se řekne, dělej si, co chceš. Přineseš výplatu, nepřineseš výplatu, bude dům nebudu mít dům, je to šumák. Může takový člověk něco trápit, žádný nůž neexistuje. Ale to my neumíme, my jsme trápoholici neustále hledáme nějaké trápení. Jak se projevuje hledání – to potřebuji, to musí, to je důležité. Těmito třemi pocity držíme horké brambory z levé do pravé, trápíme se a máme obě ruce plné puchýře, můžeme nechat bramboru vystydnout a netrápit se.

Takový jsme my, takové jsou naše důvěry, takové jsou naše funkce.

Když toto rozpoznáváme, jak to je, co už toho roste? Šumák. To se nemusí líbit spousta lidem. Myslet, jak se na mě dívají ostatní.

Že jsem správný, vážený. Lidem se líbí, jak se slušně oblíkám, slušné boty, účes, košile, proč? Aby se druhým líbilo. Druhým se nikdy nic nelíbí. Druzí jsou proto aby konstatovali. A my budeme řešit, co si mají druzí o mě myslet, to je absolutně nemožné, ale jsme do toho zamotaní. To je pitvání, rozpoznání vlastního chování. Pitvání nám vede, že to nemá žádný smysl, my jsme v brahmově toku, brahmově řece a ta má svou sílu, svůj tok. Jen nás posouvává. Jenom se hýbe. Kdo se nebrání, ten přežije jakoukoli řeku, kdo se brání ten se utopí. Proč bránit. Když chceme. co nejdál žít, cestovat, nejdál na řece vydržet, tak ať se neunavíme, tak držíme modrou plavání a jako v láhvi pet láhvi na vodě dojdou až do moře, a kdo plave, nedojde a uprostřed zahyne. Větší síla je oddanost. Pluje a nic nebrání – tomu se člověk odevzdává, není moje síla je to síla Brahmy, je – je, není - není je to šumák. Síla šumáku je síla Vesmíru.

Síly šumáku jsou síly kosmického vědomí, a to je mnohem větší, mnohem přesný, naše síla proti tomu je absolutně bezvýznamná.



यो यो jó jó (kdokoliv); यां यां jáṁ jáṁ (cokoliv); तनुं tanuṁ (forma); भक्तः bhaktaḣ (uctívat); श्रद्धया śraddhajá (oddaný, věřící); Důvěra! अर्चितुम árčitum (velebit); इच्छति ččhati (touží, přeje si); तस्य तस्य tasja tasjá (jemu, jeho); अचलां ačalam (nepohyblivý, pevný, stálý); श्रद्धां śraddháṁ (víra); ताम tám (k němu, tomu); एव éva (vskutku, samozřejmě, opravdově); विदधामि vidadhámi (obdařím, vybavím, poskytnu); अहम aham (já).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>