Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Ti, jejichž poznání je odvanuto mnohými touhami, uchylují se k různým Bohům. Vykonávají různá přikázání, každý dle své přirozenosti (vlastností jemu daných). ||7-20||

---

---

Kostič: Touhami poznání zbavení k jiným božstvům uchýlení, na jiné způsoby dbají, každý dle vlastní povahy.

---

Komentář Govind: Kám je vášeň Tais tais je specialita Indie oslovovat dvakrát, tím je opakovaný důraz pojď, pojď takže toto je jste, jste (dvakrát) znamená je je nebo to to.

Z ájurvédy je známo jako výraz pro krádeš, někomu sebrat, s významem, že už se ukradlo, to nemá. Když říkáte: Mě ukradli klíče od auta a znamená to, že už klíče nemáte. To znamená že vášeň takto okrádává toho, kámaist tais tais gjánam. Znamená znalost, kde znalost, přesvědčení, toho vášeň okrádá. Gján je ukradený vášní.

Kde je vášeň a kde je gján, nebo kdo je vášeň a kdo je gján?

Vášeň, když si vezmeme a stojíme v předchozím povídání ve stejném kontextem jako v povědomí se mluvilo o vlohách. Co je vloženo, vložené jsou vášně. Vášeň živočicha motivuje. Je to motivující prvek, takže gján je řešitel, ten řeší. Vášeň motivuje a gján řeší. A pomalu, pomalu vášeň obklopuje, ukradne celého řešitele a místo gjánu je absolutně vášeň. Gján je obsazený cizím, vášní. Když k tomuto dochází, tak jako v klubu perníkářů a příjde neperníkář, klub ho pomalu, pomalu sežere, obsadí. Probudí v něm touhu po perníku. Tak každá bytost, dítě, když přichází na zeměkouli, tak je u nich gján čistý, ale vlohy obklopí a prosadí se vášeň a ta pak dělá s bytostí své.

Jako před

Vášeň pomalinku obklopuje gján. Gján je co? Naše přesvědčení, znalost, která řeší. Vášeň vytvoří cíl, libo-nelibo. Kdo to má řešit? Rozum, inteligence. Vášeň motivuje a gján řeší. Gján rozum intelekt řeší podle svého přesvědčení a jakkoli reagujeme projevujeme svou osobnost a názor. To vychází z toho, co jsme pochopili. O čem jsme přesvědčení.

Ale tam už je přesvědčení, a to si přivlastní obklopí, obsadí vášeň, a přesvědčení se změní a reakce je jiná, pak je změna, život je jiný. Když přichází vášeň začne libo nelibo a člověk začne hledat své logiky, vysvětlení, formule, obhajování, aby se vyhodilo, co tam je, vyhodil se gján a když je prázdný, tak ho obsadíme jako sqwoteři prázdný dům, takto člověk do celého těla bezezbytku. Celé přesvědčení je obklopené a člověk má jednoznačný názor, je jedno jaký.

Jestli alkoholik spadne do alkoholu, změní názor, že je to nejlepší věc na světě.

Takto vášeň promění podstatu člověka. A když se změní podstata člověka, jeho rozum a sedne si tam vášeň, tak celý život už má jiný cíl. Co je cílem člověka, který určuje gján, znalost, přesvědčení vleze vášeň a vypadá, že vášeň určuje cíl. Ne co je hodné to chci. To vhodné už není podle rozumu, ale podle vášně. pra

Člověk tomu podlehne, jako abstinent podlehne alkoholu, nekuřák mezi kuřáky podlehne kuřákům.

Anja je jiný. Proč jiný, jiný je tehdy, když prvotní není. Je srovnaný s prvotním, a to byl gján. A podle toho bylo rozhodnuto a vzniklo anja – jiný. Prvotně byl abstinent a anj jiný je alkoholik. Nekuřák a jiný je kuřák. Jiný je tam, kde prvotní není. To je jiný. Jiný dévatáh. To se lingvisticky překládá jako čisté sanskrtské slovo nemá moc podobných slov, takže se snaží přeložit dévatá jako nejbližší v Řecku, kde jsou bohové polobohové...takže dévatá jsou bohové. Defakto co to je dévatá, to je víra. Co to je víra? Je kreslená, ale je pro určitého člověk, který tomu věří, skutečná. Jako pro miminko je svět maminka, jiný svět není. Je jen maminka. Pro malé děťátko rok, rok a půl, pokud nezačnou komunikovat s okolím, tak do té doby je svět pro miminko jen maminka.

Takže dítě je prapadjanté. Podléhá. Dítě podléhá mamince, protože je pro dítě dévatá. Řekové podléhali bohům a bohyním. Tady ve verši vysvětluje Kršna Ardžunovi, tak vášeň, když obklopuje gján, tak člověk podlehne jinému dévatá, předmětu, subjektu. Jako když jdete do Lidlu a tam jsou vystavené zubní pasty a hned vedle sebe několik druhů 50g balení v ceně od 20-200 Kč, používáte colgate a pak přijde jiná značka stojí 40 Kč ale je to 200 g s běloskvoucími zuby, podlehnete a necháte své tradiční přesvědčení a promění se přesvědčení, ta se mění podle vášně – aby bylo hodně, aby bylo levně a dobrá kvalita – takto se změní přesvědčení a podlehnete reklamě a koupíte jinou pastu. Takto obklopeni znalostí i vášněmi se mění přesvědčení. Člověk vytvoří jiný cíl, jiný dévatá, jiný bůh. Každý má svého boha a podle boha se mění priority. Podle toho se čas

Čas neexistuje, čas se musí vytvářet. A kdo vytváří, vyrábí čas? Priorita. Jak lidé říkají, já nemám čas, ájurvédař slyší – já nemám prioritu. Člověk může říkat: Já nemám čas, ale my ho slyšíme, nemám prioritu, ale je to podstata toho že nemá čas, - nemá prioritu. A když je priorita, čas je hned. Na nic nemám čas a hned se zlomí kotník, a tři dny máte leže v posteli s

Odkud přišli tři dny? Priorita. Člověk blafuje. Tomu tomu,

umřít; Nijam – pravidla stháj umístění – kde do toho, co se cíl dévata

Každý Bůh má svá pravidla, každý člověk místo, zázemí má svá pravidla a když jim podlehneme, tak převezmeme místní pravidla. Když vstoupíme do hospody převezmeme pravidla hospody. U perníkářů převezmeme pravidla perníkář. Když přijdeme na Kuti, převezmeme pravidlo, že sedíme na zemi.

Když jdeme do kanceláře, sedíme na židli. Když jdeme na čakrajógu na kundalini karimatce, tak převezmeme pravidla, že ležíme na karimatce. Tak podléhá člověk místním pravidlům, prakrtí – přirozenost, příroda je to přirozené. Pravidla místa jsou přirozené. Nijatáh – absolutně namočeni a nitjah je pořád, bez zádrhelů. Svaha – svůj. Kde je ten svůj, ta vášeň svůj gján je svůj, dévatá je svůj, bůh je svůj, okolí, pravidla vše je svůj

Co je svůj? Tak ten svůj. Tady se musí trochu sáhnout do Védanty. Ten svůj je já. A je jiný než moje. Kde se dá říci moje, to já není, to nelze, to je filozofie Védanty. Čemu říkám moje, to já nemůže výt. Moje ruka – to znamená, že já jsem duše, může být moje duše, já duše, já je jiné, já je to vlastní Ten svá je ten já, které se jen různě ztotožňuje a je falešný. Co říkám moje, to já není.

Já je jiné, to já je sva a to je v češtině také, svůj. A svůj nic nemám, svůj sám sebe nic není. Všechno je má a tím má není. To je hodně krásné, šťavnaté myšlení Védanty hned při vstupu. Co je moje, to já nejsem, co je potom já? Já je šákší co to je? svědek. Pozorovatel. Koho pozoruje? Moje.

Moje ten pozorovaný, pozorovatel je svaja, ten já. Takže já je Átmá, tomu se říká Átmá. Moje a já, s tím se dělá .... Tímto učí učitel svatý Ramanamaháriši. Vysvětluje o tom já. Já je to, co moje není. Já je ten pozorovate. Tímto tento verš je vysvětlený.

Otázka: Vášně podléhání se mění a ve druhé části verši, změna boha, víry, podstaty a podle jejich pravidel – nijam sthaj umístí se místo, přirozené, neustále pokračování, pořád, ani se nám nezdá nird je to co ... Když chodíme, vůbec nevnímáme, že je to krok dolních končetin. Přirozeně chodí nijata. A člověk sám se s tím ztotožňuje Ryba z rybníku je v kádi, také tam plave, přirozeně. Říká se vášeň vloha, jak přichází do reality. Jak se zmocňuje života, ta vloha. Vloha v první řadě, obklopí člověka, styl života. A tím rozhodnutím vzniká nový cíl nová víra. Tady známe jen jednoho boha, a Indové říkají: Ti Evropani jsou strašně chudí, mají jen jednoho Boha, my tady máme třistasedmdesát milionů Bohů. Vybereme si, co chceme, v jedné rodině, když jsou čtyři členové vyberou si po svém. Žijí spolu, a oslavují spolu své bohy.

Jako se oslavují narozeniny, a tam se oslavují svého boha, jeden den je bůh nejstaršího, tak bude oslava a tím budou čtyři oslavy. Tady se oslavují se jména, datum narození a pak jen Vánoce. V Indii jsou jména, narozeniny, bohové všech členů rodiny, planety, tak je každý den nějaká oslava. Jak každý člověk má svého boha, své síly, jak bylo včera řečeno v povědomí, tak díky vlohám, čtyři sourozenci, stejní rodiče, stejná rodina, stejná výchova, stejné jídlo a vyrostou čtyři různorodé stromy, jeden má ekonomku, jiný má technickou. Ta jinost dělá vloha. Co je ve vloze? Vášeň.

Jak se vyrábí vášně? My určíme – to se mi líbí. To naše libo-nelibo pak určuje, jakým směrem půjdeme a když umřeme, tak cíl a směr zůstává formou vlohy. A tím je vyprávění Jandy učitele Fanny Baby, když jeden člověk na posteli umírá a říkal: Já bych si dal kuře. Umřel a kde se asi tak narodil? V kurníku, protože zůstala vloha – chtění kuřete. Je to legrační příběh, ale takto se indii věří, jakou máme touhu, to určuje, co budeme dělat.

Líbí se jezdit na kole, přijde víkend, tak budeme jezdit na kole. Přijde týdenní volno, líbí se nám diskotéce a je volno sobota večer, budeme skákat na diskotéce. Co se nám líbí, to určuje, co budeme dělat. Takto fungují vlohy. Tento verš vysvětluje hodně věcí. Přirozenost, vášeň, gján, podléhání a naše víra.

Otázka: že gján ještě nevyrostl, protože jsou vášně.

Gján přichází bez jména, bez moje, nic neznající, absolutně vynulovaný, je vše Ctrl alt a delete. Pak se zapisují vášně, vášně obsazují hlavu, začne se mu líbit a nelíbit. Gján co je, je naplněný vášní, a jakmile se rozrůstá, pak se gján rozrůstá. Prostor se může plnit vášní nebo gjánem. V pozdějším věku určujeme, kam pojedeme. I ve vlohách jsou nějaké náznaky, kam se pojede. A člověk v tom směru začne šlapat.

Janda: Včera jsem studentům ájurvédského povědomí říkal, že na ájurvédě nejsou poprvé v životě.

Už šlapali hodně na ájurvédu a díky tomu předchozímu šlapání, dnes jsou tady a pokračují dál. Takže nám připadá, že jsme poprvé na Bhagavadgítě, ájurvédě. Ale věřte tomu, že to, co nás zajímá, tam nejste poprvé. Co vás zajímá, to je pokračování, to vás už zajímalo dříve. Jinak se to nedá vysvětlit. Život není pár padesát, sto let, život je tisíce, život je tisíce, miliony let, pořád pokračuje, je beze změn akorát my oslavujeme narozeniny těla, neoslavujeme narozeniny duše. Proto praktikanti Védanty neoslavují ani narozeniny, ani pohřeb. Oni věří, že nikdo nenarodil a neumřel. Když se nenarodil, tak ani neumře.

Átmá je neustálé, nezrozené, nesmrtelné, neumírá a ni neumírá o tom Védanta je. Jaké narozeniny, duše se nenarodila, takové oslavy jsou pro Védantu zbytečné, ale pro nás je to strašně důležité.

Otázka: Rád pracuje na zahrádce, studuje o permakultuře, je to vášeň nebo gján?
Govindží: to je tak i tak. Kde jsou hranice:
to je západní styl hledat hranice Vášně jsou znalosti a znalosti jsou vášně, není rozdělení. Jen chápání a pochopení nenarodila jsi se jako zahradnice, na záhonu, jednou jsi byla nezahradník a nezahradní se stal zahradníkem, ten zahradník byl obsazen zahradníkem, ale jednou byl nic, bez zahradníka takže vášeň takto obklopila nic. A teď vše jen o zahradě. Vlohy, vášně, roztáhly obsadili nic a pak nic se ztotožnil s tím, že jsem zahradník.

Jedině poznání já odstraňuje vášeň. To je to co dělal Ramana Maháriši. Ukaž, co je moje, když se lidé ptali otázkou, kdo jsem- Dal kontra otázku, řekni, co je tvé a co jsi ty. To řekni nejdřív, to je všechno tvé. Věř tomu, že co řekneš, že je tvé, to ty nejsi. Šáhni si na hlavu, na vlasy. To je tvoje nebo to jsi ty? Tak nechal udělat seznam, co všechno je jeho. A byl to seznam to je moje manželka, můj dům, moje děti, moje kniha, moje oči,... Co z toho není tvoje – to jsi ty.

A kdo jsem já? To, co není moje. To je velice jednoduché.



कामैस kámais = touhami, zájmy; तैस tais = těch; र्हृत hṛta = uneseno, zcizeno; ज्ञानाः gjánáḣ = poznání, (hṛtajñánáḣ jejichž poznání bylo uneseno pryč); प्रपद्यन्ते prapadjanté = uchý lit se;PODLÉHAT ऽन्य anya-, ostatní, jiní.; देवताः devatáḣ = Bohové, Bohy; तं तं tam tam k tomu nebo k tomu.; नियमम nijamam = to, co se má dělat, to, co nemá अस्थाय ásthája = následovat, praktikovat; प्रकृत्या prakṛtjá = hmotná příroda, přirozenost; नियताः nijatáḣ = ovládnut, ustálen, zvládnut; स्वया svajá svou.

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>