Ayurvedic Consortium of Europe

Ayurveda Online Net FREE - ONLINE Bhagavad Gíta -

Search Verse for online reading chapter:
Verse No.:
Hledání slova ve spisu:
Slovo:
čr
Bhagavadgíta,-ज्ञानविज्ञानयोग jñānavijñānayoga , (S.-1, Ch.-7),

Verš.-18

उदाराः सर्व एवैते ज्ञानी त्वात्मैव मे मतम् ।आस्थितः स हि युक्तात्मा मामेवानुत्तमां गतिम् ॥ ७-१८॥

udáráḣ sarva évaité gjání tvátmaiva mé matam । ásthitaḣ sa hi juktátmá mámévánuttamáṁ gatim

Ustálený se mnou,s Brahmou



उदाराः udáráḣ = ušlechtilý;

सर्व sarva = vše;

एव éva = vskutku;

एते été = tito, tyto;

ज्ञानी gjání = mudrc;

तु tu = ale, však;

आत्मा átmá = Átmá, skutečné já;

एव éva = vskutku, opravdu;

मे mé = můj, mne;

मतम् matam = učení, moudrost;

आस्थितः ásthitaḣ = umístěn, přetrvávající v;

स sa = on, ten, tak;

हि hi = jistě, vskutku, opravdu;

युक्तात्मा juktátmá = spojen s átmá, spojen s pravým já;

मामं máṁ = Mne;

एव éva = samozřejmě, vskutku;

अनुत्तमां anuttamaṁ = nejvyšší, dokonalý;

गतिम् gatim  cíl.



Luki:

Tito všichni jsou vskutku vznešení. Však pouze mudrc je skuteně Mnou, neustále spřažen s átma, Mne za svůj nejvyšší cíl má. ||7-18||




Kostič: Všichni ti jsou vznešení, moudrý právě je átma, mním, neb jen on s duchem zkázněným dostojí mně co cíli svém.

Komentář Govind:

To je čisté slovo Brahmy. A nedá se pochopit. Proč se nedá pochopit? Protože naše chápání, pochopení je diskvalifikované. Není vhodné. Naše chápání je absolutně zaseklé na jménech a tvarech, na pohledu a zvuku a z toho se nemůžeme dostat ven. Jako moucha přilepená na mucholapce, je nemožné, aby létala ve vzduchu. Takto naše uvažování, náš stav vzhůru je stav, ve kterém jsme dokonale přilepení na jména a tvary. Z toho jsou naše logiky, obhajoby, přesvědčení, mínění, uvažování. Ve všech jsou pouze a jenom tvary, zvuky a slova. Toto je verš o stavu dhján. To je jógínské slovo. Představme si růžovou rostlinku, která na jaře vyleze metr, dva metry vysoko ze země a v plném proudu, napětí k růstu nádherné trny, a pak se objevuje pupen květu, ten pupen, který je zelený, pevně chycený na větev stonek růže a nahoře se objeví puntík a ten se zvětšuje a po jednom vlhkém dni po dešti, se všechny okvětní listy otevřou. I uprostřed u stonku ty se postaví a růžové světle růžové lístečky se promění do tmavé růžové barvy a začnou vypouštět vůni růže. Co se dál děje? Ty růžové okvětní listy, které obsahují, který se rozrůstají jen na tekutinu, kterou rostlina poskytuje okvětní list je s tím plně spojen, nemá nic jiného. Plně jen rostlina. Když na ní začne svítit slunce, tak obsah tekutiny v okvětním listu začne dozrávat. Tak moc dozraje, že od rostliny tam tekutina neprotékává. Jako když miminko po porodu začne dýchat, tak už nic nebere z pupeční šňůry. Co se pak stane? Přichází nůžky a pupeční šňůra je uříznutá. Začne svobodný život dítěte. Od placenty, od maminky ani pupeční šnůra. Podobně okvětní list už nic společného s rostlinou nemá, jenom slince a ta tekutina, která v něm zůstane se slunce proměňuje a dozrává do sladké. Celý květ je sladký.

Pak si lidé utrhnou okvětní listy a žvýkají. Tehdy, když okvětní lístek uřízne svou cestu s rostlinou. Takto člověk celou dobu žijící se znalostmi, znáním, logikováním, přesvědčením, když dochází k absolutnímu naplnění, tak se od všeho odřízne. Jako když jde člověk do chrámu, tak to tělo, které dojde až ke chrámu je neseno botami, ale před schody zůstávají botičky, a tělo už jde bez bot. Když dojde do chrámu mluvím o chrámu na farmě a uvidí odraz těla v zrcadle, to je bůh, to je Ježíš, Šiva, Kršna, Ganéša. Brahma a pak se zeptá, kdo jsem? Ten odraz, co je vidět to jsem já? Nebo jsem ten, kdo přišel. Kdo to přišel? Nad zrcadlem je poslední bod, který se může vnímat. Písma FATAMORGÁNA. Co si přečte je fatamorgána to je poslední krok. Tak kdo přišel do chrámu? Když toto je přelud, iluze, tak co tam přišlo? Tady je vstup do bez tvaru a beze slov.

Toto je useknutí pupeční šňůry s tělem. Useknutý spoj se smysly a myslí. To je stav dhján.

To je stav, když okvětní lístky dokonale dozrají. Tak na začátku ufiknou spojení s rostlinou, jako dítě pupeční šňůru a pak co je? svoboda, když se odfikne mysl, pak zůstává tento stav. Absolutně svobodný. Absolutně nisang. Sang znamená společný, spolek. Jako já jsem tady s vámi sang. Společně. Jako okvětní listy jsou Jako dítě s maminkou jsou sang. A pak se odřízne

Okvětní list se spojí se sluncem a okvětní list je nisang s rostlinou. Pak se tento stav, stav nisang. Bez vášně, mysl už není, já celou dobu, co uznávám tělo, které se promítá v zrcadle, to nejsem já, to je fatamorgána, co potom je, je stav dhján, je stav meditace, Átmá, udára. Ve zpěvu .............. bylo vysvětleno, že oči, které se zavírají a otevírají, je tam určitá síla, která otevírá oči a zavírá oči. Když to napětí se změní, sníží se, ubere se leniví se, tak jak bude vypadat otevírání a zavírání očí? Strašně nulovou rychlostí. To napětí zavírání a otevírání očí, to je napětí naší mysli. Náš zájem, naše libo-nelibo.

Když je napětí pryč, tak je skoro otevřeno nebo přivřeno. Protože s takovým je napětí odebrána, když není mysl. To je udár očí. Když jde Nandi do lesa a v kapse má svou svačinu, rohlík s lučinou zamotaný do sáčku, zastrčenou do kapsy a v lese vidí zaseklého ptáčka v trnitém keři šípkové růže, tak co udělá? Kouká na něj a napětí očí zmizí, je udáráh a co připravil svačinu pro sebe, pro svou chuť, sílu, tak rozbalí a nadrobno roztrhá a předá drobečky z rohlíku ptáčkovi.

Ty ostré trny, které kde sáhnou na šípkovou Teče krev. On krev nevidí, bodnutí necítí i ten pták, který při osvobození ho klovne, tu bolest také necítí, osvobozuje ptáka a dává potravu, druhou rukou vytáhne lahvičku a dá i vodu, aby se ptáček napil, najedl a odletěl.

To je co?

Toto je stav udáráh, možná je to ušlechtilost. Je to stav udáráh, to je stav Átmá. To vypadá jako límeček a klobouček. Když vše, v jakémkoli, beze zbytku, bez výjimky, gjáni, který dozrál, poznal, jako okvětní list dozraje a začne vypouštět vůni, miminko, které se odstřihne od pupeční šnůry začne křičet, kopat nohama hýbat rukama, Takto v udáru se stane nisan, Nandi je bez rohlíku, bez vody, nemá nic společného s myslí. Není společný s krví, nervovou soustava, penězi, majetkem, není s ničím společný, vše je bez významu.

Když z mysli odchází libo-nelibo, tak otevírání a zavírání očí nemá žádné napětí, je niškám, je bez vášně, bez touhy, bez kalkulačky, všechno je vyhozené. Takovéto znání, které má v sobě, to pozná, které má, to poznání je Átmá v takovém Átmá, kde je Brahma.

Matam je mé znání, které obsazuje átmá.

Už to miminko nemá žádný proud od maminky květ nemá proud od rostliny, už krásné ruce nandiho a nervová sídla, které chrání bezpečnost jsou vypnuté. Bouchá ptáček, keř trny se ...

Takové Átmá je Brahma, já sám, astitah sthit – slovo sthir – ustálenost. Asthit takto ustálený. Jako okvětní list se slunečními paprsky je ustálený s čím? Se sluncem, ne s rostlinou. Ty oči udár oči jsou ustálené bez proudu, bez napětí., tím se ustálily, je useknuté libo-nelibo. Je nisam je nespolečný, je ustálený se mnou, s Brahmou.

Sa hi On, ona, ono, v sanskrtu on, vypráví se Ardžunovi, a to je muž, tak se použilo s žena sa neutrální sah: můžeme chápat, co bylo předtím vysvětleno, co je uříznutá mysl, pouze Átmá. Uříznutá mysl znamená Átmá. Jágr včera naznačoval o dění a dělání. Dění je neustále. Emoce přichází a dělání začíná. Dění nekončí, akorád se začne vidět dělání, a všechno je potom dělání a dění mizí. Podobně, když mysl končí, tak dále pokračuje, ale to je jen Átmá. Když emoce a dění není, tak pokračuje. Jen se dění přikryje emocemi, ahankár a dělačem. Tak v řeči, když se objevuje já jsem dělal, toto je přikrývka deka na dění. A dělač je vnímatelný, viditelný, co je vidět? Dělač, co je slyšet dělač, kdo mluví je dělač, Átmá je pod tím. To je neustále, přikrýváním věc nezmizí. Když na stole máte mobil, notebook a přikryjete dekou, mobil a notebook není vidět, ale nezmizí, pořád jsou. Átmá dění je pořád, akorát objevem emoce, dělání to přikrývá to je deka na Átmá. Stačí když není napětí v očích, tak víčka mohou být otevřené zavřené, pohledy pořád jsou, tento stav udár, kde je Átmá, takový gjáni jsem já. Vstupuji, to je moje. Slovo jukt (obsažen)

Takový gján takový stav je obsazen matim je moje.

Takto žijící člověk je sám Bůh, ze všech pohledů.

Takového člověk začnou oslovovat bhagván, bhagván Sai Baba, bhagván Mahariši, bhagván Osho, protože v jejich očích je ufiknutá mysl, je jenom Átmá. Veškeré napětí z očí zmizí. Tento stav, prožívání tohoto stavu je prožívání Boha samotného. Toto je na začátku nemožné pochopit, protože se nemůžeme zbavit mysli, nemůžeme se zbavit předmětů a tvarů a slova. Umíme si představit, když je takový stav, může tam něco existovat jako já, mě moje? Je to možné? Moje žena? Můj majetek, pejsek, NB, prachy mobil, můj.

Absolutně nemožné, pak tjág, rág to všechno zmizí. To je stav dhján. To je stav Boha, to je stav Átmá. To je stav duchovní a bůh ví jaké ještě podobná slova. Tak v takovém stavu matim Bůh sám. Ale my nemůžeme procítit, protože okvětní list nechce spadnou ze stonku, dítě nechce od maminky, rádo je připoutané k mamince. Chce nosIt pupeční šnůru. To je moje tak ani ptáček nedostane rohlík. Lidi se nechtějí zbavit moje. Moje PC, moje kamera, můj telefon, a proto je to nemožné. Ale je to i možné.

Tento verš je vysvětlením ..... a může se přidat do učebnice jógy do kapitoly gján.


उदाराः udáráḣ (ušlechtilý); सर्व sarva (vše); एव éva (vskutku, opravdu); एते été (tito, tyto); ज्ञानी gjání (mudrc); तु tu (ale, však); आत्म átma (skutečné já); मे mé (můj, mne); मतम् matam (učení, moudrost); आस्थितः ásthitaḣ (umístěn, přetrvávající v); स sa (on, ten, tak); हि hi (jistě, vskutku, opravdu); युक्तात्मा juktátmá (spojen s átmá, spojen s pravým já); मतिम matim (Mne); अनुत्तमां anuttamaṁ (nejvyšší, dokonalý); गतिम् gatim cíl.

Ájurvédská Univerzita Praha


Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>