Hledání slova ve spisu:

Slovo:

téma verš komentář všechno

Luki:

Jsem prvotní vůní země, jsem jasem ohně, jsem životem v bytostech i žárem usilujících (asketů). ||7-9||

---

---

Kostič: Jsem vůní země posvátné, zářného Slunce jsem jasem, všech bytostí jsem životem a žárem usilujících.

---

Komentář Govind:
Tento verš rozvíjí gjánvigján. V osmém verši se říká: Jsem rasem vody mahábhút, září jsem Slunce a Měsíce, pránem jsem ... a esencí všech Véd. Jsem zvuk ákáš mahábhút. Jsem puruš-člověk, duší všech bytostí.
A nyní prthví mahábhút a jeho tanmátra a v ohni jeho ostrostí, jeho tédž, jeho schopnost proměňovat, jeho bystrostí, rychlostí i ostrostí.
Džívanam sarvabhútéšu znamená existující ve všech bytostech a tapas asmi (jsem tapasem), jsem to, čemu se říká duchovní sebeovládání, praxe, síla.
Kdo dělá tapas. A běžně vnímatelný poznámku, co máme, jsou to jako asketi, kteří spí na jehlách, stojí na jedné noze, v mrazivé vodě, takto jsou tapas, trestají sami sebe a v jejich pohledu to není úžasný problém tapasví je problém milující a snesou problém s úsměvem. Ta síla v tapasví – v našich očích tvrdohlavých asketů. Ta tvrdohlavost jsem já. Obzvláště subtilní část, jsem já. Bez subtilní části súkšma by nic hrubého nevzniklo. Pro někoho je to náročné.
Janda hned pochopila že je žárovka, dráty a elektřina. Elektřina je súkšma, subtilní jemné a další poznámka, která může poznat, co je jemné, to je co nemá svou podobu, tvar.
Nemá hmotu, to je súkšma. Pokud vidíme atomy, elektrony, vše má svůj tvar, to je to z čeho všeho vychází, a to svůj tvar nemá. Jen ji tužkou kreslíme, vlnovku. Vlnovka nejsou ty drát, pro naši představu, učiní kreslíme vlny, elektrika nemá tvar, akorát aby člověk pochopil, tak se nakreslí kolečko a napíše s E a označí se jako mínus a řekne se elektron, ale když vyfotíme dráty, tak toto nenajdeme, takže súkšma nemá podobu, ale je z ní vyrobeno.....
Jako elektrika v drátu je súkšma, z toho hrubohmotné světlo ze žárovky svítí, takže od elektriky až do světla mezi tím jsou dráty, vypínače, žárovky a v rámci žárovyky ledové hmoty nebo wolframové plynové,... hmoty a pak je světlo a světlo je produkt súkšma jemného subtilního co protéká v drátech. V Praze jsou miliony žárovek, elektřina je jen jedna. To si umíme představit, že pro celou prahu pro miliony žárovek dostávají jen jeden PRE.
Jeden súkšma je pro milion žárovek a každá žárovka v Praze svítí, tak ta žárovka je individuální. Všechny bytosti jsou žárovky a co dávají světlo, život, vychází to z elektřiny,
Miliony lidí na zeměkouli biliony bytostí jsou jen z jednoho proudu. Ta žárovka je džív. Tehdy se stane, individuální, cítíme ji jako někdo, něco, jako já. Tak toto tento védánta princip pochopit, poznat, pak je možné cítit elektřinu jako jednu. Elektřina je jen jedna, mezi severním a jižním polem je jen jeden, ružička je jedna, jeden ákáš, jedna váju. A to vzduch kyslík je v každé bytosti od rostliny až po člověka. A uznáváme jako samostatné individuální, identické, a to identické není. Identické je jen súkšma jen jedno. Pravda je to, co je.
Jana není ta co chodí se sekačkou, myslet si že jsem něco, to je džív, a ten se pozná podle ahankár, podle svého hromadění. Podle své záruky proslulosti.
To je všechno o žárovce co dělá žárovka? Svítí, takto každý z nás členové biosféry svítí, jestli je to hmyz zvířata, .. co žije je světlo a žárovka praskne, elektřina nezmizí, ta je pořád. Elektřina nenarodí neumírá, žárovka praskne, ta se musí vyměnit, takto pán paní slečna, starouši umřou a vymění se a zase svítí a s tím je pochopeno, řetěz života. Co se stane se starou žárovkou? Do koše už nesvítí, neznamená že elektřina zmizla, akorát život není.
Život džív zase vezme další žárovku pomocí pančmahábhút a zase svítí. Zase praskne svítí, vymění a zase svítí... a to je koloběh. Života. Toto vysvětlení Fanny baby může rozumět každý, kdo má jiskru v bedně. Význam obou veršů 8. a 9. Je, že Brahma je ta súkšma, subtilní část, tak to je v kapitole gján-vigján. Kdo toto zná, tak už nic nezbyde, neexistuje žádná identita bez Brahma, Brahma je ta identita. Elektřina není vidět, světlo je vidět. Ani nechápeme, protože světlo není vidět, je vidět odražená světla, jsme strašně daleko, protože nevidíme ani to světlo, vidí odraz světla, vidí předmět, člověka. Ale světlo, když se ptám: Co všechno vidíte kolem sebe? Začnete jmenovat. Skříň, počítač,...
A zapomenete na to, že je to odražené světlo, je to odražené světlo, jsme mimoni a nejsme schopni říci, ž vidíme světlo, i když bez světla nejsme schopni rozpoznat nic.
Co nás zajímá? Co je v bedně? Jen odražené předměty, takto naše podstata, potřebuji musím, jsou věci, odražené světlo. Světlo nás nezajímá, ani nás nezajímá z čeho to světlo je a proto toto není gján pro běžného člověka, není to možné. Jako přilepená moucha na mucholapce není možné, aby odlétala, takové mouchy přilepené na mucholapku jsou úplně všichni bez výjimky.
Osvobozené mouchy jsou jen ty, které létají a nesednou si na mucholapku, mucholapka je hmota lidi, různé druhy z Hronbachu, a na ty různé mucholapky, vztahy, hromadění, proslulost to jsou všechno mucholapky a do toho je člověk zaseknutý a pak není možné nic jiného než umřít. A proto lidi umřou a nepoznají, takto pokud není milost bohů, to je také gján gján je také Bůh, pokud milostí boha, člověku nescvakne, že moucha může nechat nožičku na mucholapce a utrhne se na lapce se lapí jen nožičky mouchy. Kdyby se moucha spokojila s tím, že se odtrhne a zůstane bez nohy. Ale ona se tam nakonec pele mele a přilepí se celá. Nespokojí se s tím: Mě stačí křidýlka.
Stejně tak je to nemožné i pro člověka.
Když člověk vynechá podstatu předmětů mysli, tak letí v řece jako mandle svým jádrem až do moře.
Všechno koná, akorát se nelepí. Jako moucha, která létá kolem ale nesedí na ní.
Lidi jsou jogurtové pecky, které padnou a zmizí, přilepí se s vodou a jsou k nerozpoznání. Tak to je všechno, velice krátká a silná dávka raktašakti čaje, hořkého, trochu stačí malou lžičku Jedna lžička už na tváři ukáže....
Když jogín přivede do praxe, je zbaven problémů, t
Janda:
Govindží: Vzpomenout si tak, aby se nezapomnělo, pokud je tok dechu, žít s tímto gján, jakmile se chvilku zapomene, vlak svou trasu, tak okamžitě je vlak vyvrácený, nefungující. Tak se u nás děje, protože nedržíme kolej nepamatujeme si gján. Jako moucha kdekoli si sedne bez hlav a bez paty, takto potom se setkává s velikým průserem, který tahá .. Jako když vlak začne zajímá něco jiného než kolek, tak stačí centimetr a vlak je v čoudu. Takto jogín s neustálým dechem, držet si gján kolej a neodlétat jinam. Jsme nevědomé mouchy. To je všechno, buďto se z toho naučíme nebo nenaučíme.
पुण्यो puṇjó (čistá, pravá, původní); गन्धः gandhas (vůně); पृथिव्यां pṛthivjáṁ (země); तेजस tédžas (jas, záře); च ča (a); अस्मि asmi (jsem); विभावसौ vibhávasau (oheň); जीवनं džívanaṁ (život); सर्वभूतेषु sarvabhútéṣu (ve všech bytostech); तपस tapas (zápal, zaměření); अस्मि asmi = jsem; तपस्विषु tapasviṣu (asketa, svatý muž, bytost na cestě odříkání).

---

Ájurvédská Univerzita Praha

Výklad a komentář od Ájurvédačárja Góvindadží.
Vaše připomínky jsou vítány: info@university-ayurveda.com in Admin Prem ==> Admin Marci==>